Můj blog z Austrálie - Články

Paddington Markets, BBQ a Chinese New Year

Sun, 12 Feb 2012 14:05:20 +0100

Nedávno jsme se za jednoho sobotního dopoledne vydali do Paddingtonu, abychom si prohlídli známé Paddington Markets. Tyto trhy fungují více než 38 let a organizátoři zde dávají šanci především mladým a začínajícím designerům. Najdete zde zboží všeho druhu - od oblečení po různé obrazy, dekorace nebo narámky a podobně. Myslím, že je dobré to alespoň vidět a pocítit tu klidnou atmosféru, která tyto trhy každou sobotu doprovází. Doporučuji např. ochutnat výborný kokosový dort, při poslechu místní kapely...

Palmové kůry - skvělý nápad, moc hezký...

Masky

Ten horní se mi moc líbí

Paddington je luxusní čtvrť a podle toho také vypadaly malé obchody, které jsme viděli na opačné straně Oxford Street. Skoro v každém spodním patře těchto "domků" byl malý obchod s nějakým oblečením. No s nějakým, samé takové společenské oděvy nebo vhodné na různé rauty, plesy a podobně. Přitom na první pohled bych opravdu neřekl, že to jsou malé obchody, protože v Sydney je spousta takových budov přesně v tomto stylu a většinou to jsou jen byty.

V neděli, ten samý víkend, jsme se s Amy rozhodli, že ozkoušíme náš nový gril, který jsme koupili před měsícem. Je celkem malý, přenosný a na plyn, což je v Sydney celkem praktické. A tak jsme ještě společně s Kubou vyrazili do Queens Parku. Počasí bylo fajn, gril fungoval skvěle, frisbee létalo dobře, muzika také hrála, prostě vše tak jak má být. :D

Pojízdná muzika :D

S grilem jsme moc spokojení a určitě se bude ještě hodit. Dokonce nám vydržela jen jedna náplň a to tam ještě hodně zbylo. Přitom 4 náplně stojí jen $5. Pro nás, co nemáme auto, je to ideální gril. Ten na uhlíky je na hodně místech stejně zakázán.

Cestou domů jsme si pak vzali nákupní košík, který jsme (jak je v Sydney zvykem) našli na ulici. Po cestě Kuba našel podvodní pouzdro na foťák. Jestli je ale funkční a na jaký typ foťáku pasuje, nevím. Každopádně kuriozní nález, ne? :)

Ještě ten samý večer jsme se zajeli podívat do City na oslavu Čínského Nového roku. V rámci oslav se ve městě konalo spousta akcí. My jsme se zašli podívat na průvod, který se konal napříč městem. Celé mi to velmi připomínalo Mardi Gras, jen to nebylo tak velkolepé. Minulý rok jsem si nechal tuto podívanou ujít, protože bylo špatné počasí. A tak jsem si to letos vynahradil. :)

Za doprovodu muziky a všelijakých bubínků a cinkátek, bylo k vidění spousta zajímavých převleků, masek, různých draků a podobně. Bylo toho dost, ale na druhou stranu mě to zase až tolik nenadchlo. Ale jak říkám, alespoň jednou je to dobré vidět.

Na závěr jsem chtěl vložit opět malou ukázku toho, jak se o mě Amy stará a výborně mi vaří. Nakonec jsem vše vložil do mé fotogalerie, kterou jsem dnes celou doplnil... (Tzn. všechny fotky od našeho přestěhování na Bondi Junction.)

Tady jen malá ochutnávka - dnes podávaný losos :)

Léto

Sun, 29 Jan 2012 12:42:48 +0100

I když je letošní léto tady u nás více oblačné a deštivé, než ta léta předchozí, pořád je to léto a alespoň je teplo. Ono je kolikrát přes týden docela hezky, hodně horko, ale na víkend, když máme volno, se to pokazí. Na teplotu moře to žádný extra vliv nemá, ale pokud je pod mrakem, člověk radši zůstane doma nebo podnikne nějaký jiný výlet. Pro tento příspěvěk jsem pro vás připravil mnoho zajímavých fotek, které by se vám mohli líbit. Je to takový mix všeho možného, co se v poslední době událo.

Kolem Vánoc jsme se byli párkrát vykoupat na Tamarama Beach, která je díky své úzké rozloze, hloubce a poloze, právem považována za jednu z nejnebezpečnějších pláží v New South Wales. Dokonce na ní sídlí jeden z prvních plážových záchranářských klubů na světě - Tamarama Surf Life Saving Club, který byl založen roku 1906. Tamaramu najdete jen kousíček pod Bondi Beach. Oproti ní vypadá Tamarama celkem nevinně. A mé první koupání - za odlivu, bylo naprosto super a přišla mi skutečně velmi bezpečná. Na bodyboardu jsem se tam vyřádil až až. O Vánocích jsme se tam vydali znovu a tentokrát jsem si na bodyboardu moc nezajezdil. Záchranáři drželi všechny lidi jen v úzkém úseku po pravé straně. Jedna záchranářka mi doporučila, abych se s boardem držel také po pravé straně. Netrvalo ale dlouho a ocitnul jsem se více na levo, kde nebyly vlny ani tak velké, jako spíš prudké a rychlé a to právě bývá špatné na surfování. Při první takové vlně jsem okamžitě ztratil bodyboard a surfování jsem si rychle rozmyslel.

Board jsem našel až na břehu, kde jsem dal té záchranářce za pravdu. Nebylo to zase nějak nebezpečné, především, když jsou tam ti všudepřítomní záchranáři, ale pro začátečníky, jako jsem já, to na surfování není to pravé místo. Alespoň tedy za přílivu. Mimochodem proudy na Tamaramě dosahují až 2 metrů za sekundu, takže bacha na to.

A tak jsem si dal radši na břehu pivko :D

Konečně můžu jednuduše dělat panoramatické fotky :)

Klucí se nám nějak zakoukali, že? :D

Amy radši vše pozorovala ze břehu a především ze stínu! :) Asiati holt nemají moc rádi prudké slunce a jejich "móda" je spíše zůstat "bílí".

Plážová kára :D

Kolem Vánoc jsme se také tradičně jeli podívat na Shark Bay, to je pro změnu extrémně klidná pláž. Autem nás tentokrát vyzvedly Amy kamarádky - Thajky a tak bylo veselo. :D

Happy time... :)

Amy kamarádka Beer

Cestou na záchod :)

O tom, že mají Thajci a Asiati vůbec, rádi stín, jsem se přesvědšil na Thajském BBQ, kde bylo asi 60 lidí. Byla to vánoční párty od Amy z práce. Spousta pití, mnoho výborných pokrmů, samozřejmě naložených v thajském stylu. Užíval jsem si především seafood. Ochutnal jsem různé mušle, chobotnice a jiné potvory. Mně tyhle věci moc chutnaj. :) Viděl jsem tam několik velkých rozdílů oproti BBQ, které by pořádali např. Češi nebo Evropani všeobecně. Třeba komunikace. Když jsem pomáhal grilovat, snažil jsem se občas s někým prohodit pár slov. Ve výsledku jich ale bylo opravdu jen pár. Vždycky mi jen stručně odpověděli na co jsem se ptal a sami nikdy nerozvinuli žádnou konverzaci. Nevím, jestli byli stydlivý nebo co, ale Evropani by si prohodili dvě tři slova a už je z toho minilálně nějaký drink a kolikrát dlouhé konverzace. Oni se mezi sebou moc neznali, protože to je velká firma a byli tam lidé z různých míst. Ale stejně. Bylo to zvláštní je pozorovat. A další věcí byl ten stín :) Jakmile se nad jejich stoly s lavicemi dostalo slunce, všichni se zvedli a celé konstrukce přenesli do stínu, načež je zachvíli stěhovali zas :) Docela paradox, když vemu v potaz, kolik má Sydney průměrně slunečných dnů v roce a kolik procent obyvatel Sydney je z Asie. :) Ještě jsem si vzpomněl, že např. rýži si nabírali přímo rukou z takového košíku. Takto jsem viděl jíst poprvé Nepálce, ale ti takto jedli celé jídlo, s omáčkou a se vším všudy. Takže docela komedie, ale jinak dobrý, hlavně to jídlo bylo naprosto bezvadné!

U grilů jsem viděl i dokonce paní s deštníkem :)

Jinak před Vánoci jsme se rozloučili s kamarádem Alešem, který odletěl zpět do Čech. Aleše jsem moc rád poznal a těším se, až se pak v Praze zase potkáme. :)

Nedávno jsem také konečně dostal Amy někam do klubu, protože ona na ten noční život už zase tolik není. Když mi ale jednou večer ukázala, co si koupila na sebe, nebylo co řešit a prostě jsme už někam jít museli. :)

Moje thajská kočka :)

Potřeboval jsem si trochu zvednout sebevědomí, když jsem jí viděl a tak jsem byl také nakupovat. Pak jsem udělal takovou srovnávací fotku, ale myslím, že ty nové věci (nalevo) jsou lepší. :)

A párty mohla začít. Byl to skvělý večer a při cestě do Starbaru se k nám ještě připojily Amy kamarádky. Dokážete si představit ty chlapy, jak mi museli závidět, že tam tancuju rovnou se třemi třicetiletými Thajkami? Neustále se k nám snažili protlačit a docela se vtírali a tak jsem jim tam sloužil jako takový "bodyguard" a odháněl jsem je. :D

Postupem času mi přišel na pomoc Richard se svým kamarádem a tak jsme pak šli do Colombian Hotelu. Mé oblíbené místo. :D Aspoň mi Amy konečně uvěřila, proč chodím jen do Guy klubů. :D Ta muzika byla prostě nesrovnatelně lepší a byla to úplně jiná párty. Výborně jsme si zatancovali, tak doufám, že zase někam vyrazíme. Potkal jsem tam jednoho chlápka, který tam měl bonga. Dlouho jsem neváhal a ujal se bubnování v housovém stylu. :) Když jsem mu ukázal, jak se na to hraje, pán se pak minutu na to sebral a odešel. :D

Na Oxford Street jsme pak tradičně potkávali všemožné lidi :)

Na párty ale teď moc nechodíme, přece jenom to stojí hodně peněz a člověk je pak celý druhý den unavený. Občas je to také potřeba, ale převážně se snažíme náš společný víkend s Amy vždy využít nějakým výletem, i když třeba jen do nějakého parku nedaleko od nás. Jeden takový se nazývá Cooper Park v Bellevue Hill, kde bydlí náš kamarád Kuba. S ním jsme se byli v parku nedávno projít. Celé je to vlastně takové údolí a ta příroda je tam ve vzduchu skutečně cítit.

Odsud bylo hezky vidět Bondi Junction, kde bydlíme

Dalším z hezkých momentů poslední doby byla návštěva mých přátel v St Ives. Tito lidé mi tehdy nabídli střechu nad hlavou, když jsem neměl kam jít po odchodu z Maroubry od mé bývalé přítelkyně. Vlastně jsem se s nimi od té doby neviděl, z čehož jsem neměl dobrý pocit. Občas jsem si s nimi napsal, ale jen krátce. Tentokrát jsme byli s Amy pozváni na BBQ. Tito lidé jsou původem Maďaři, ale v Sydney už žijí mnoho let. A tak jsem je moc rád zase viděl... Grilování bylo ve velkém stylu a nemělo to chybu. Vše nádherně připravené a vynikající. Nebyli jsme tam ale zdaleka sami. :) Včetně nás přišlo ještě asi 20 dalších lidí a to pouze Maďaři věkově přibližně našich rodičů. Bylo to moc fajn a zahrál jsem si také dobře na piáno.

Na návštěvě byl zrovna bratr se synem

Po BBQ nás vzali autem do města na Sydney Festival, kam jsme se chtěli stejně podívat. S Amy jsme na tomto festivalu byli přesně před rokem, což bylo tehdy vlastně naše první strávené odpoledne...

Festival trval skoro celý měsíc, tímto dnem končí. Byl organizován na mnoho místech součastně a zrovna na této stagi hrál chvíli po našem odchodu Manu Chao, což mě mrzí, že jsem nevěděl. Přesunuli jsme se totiž před katedrálu, kde bylo vystoupení takového ekologického projektu. Bylo to zajímavé a hlavně jsem nikdy nic takového neviděl. Herci byli na lanech přikotvení k jakési obrazovce, na které se promítaly různé abstraktní videa, s ekologickými motivy... Dohromady to bylo vlastně takové 3D.

Další interpreti - řekl bych z Pacifiku

A takhle to pak vypadalo v Hyde Parku. Stage, DJ a house. Hyde Park se jednoduše proměnil v jednu velkou párty, naprosto super! :)

Nikde žádné problémy, vše zorganizované jako vždy :)

Jak už jsem naznačil, s Amy jsme již rok a minulou neděli jsme oslavili naše výročí. :) Po mši v kostele na Bondi Road jsme vyrazili nakupovat a pak do Luna Parku u Harbour Bridge. Věděli jsme ale, že ten Luna Park není nic moc a tak jsme se tam jen v klidu prošli. Vstup je zdarma.

A pak jsme se různě fotili a tak... :D

Potom jsme se zajeli podívat do North Sydney

Cestou do Rocks

V Rocks, v nejstarší čtvrti, jsme si zašli na krokodýlí pizzu. Jedině doporučuji. Byla výborná, jen velikost "Large" (velká) mi přišla spíše jako nějaká hodně small... :)

V Rocks

Na Circular Quay

Večer jsme zakončili v kině na filmu The Adventures of Tintin 3D. Tady se můžete podívat na ukázku. O tom, jak jsem s Amy rád a že je moc fajn, jsem psal v předchozích článcích. Každopádně bylo hezké spolu oslavit již roční výročí a jsem zvědavý, jestli spolu za rok budeme slavit třeba další. Uvidíme. :)

Ještě než se vám na závěr pochlubím mým novým foťákem, tak jelikož se tento příspěvěk jmenuje "Léto", možná by vás zajímalo, jestli tu máme nějaké pavouky a jiné potvory, o kterých jsem psal před dvěmi lety celkem dost. :) Mimochodem, ti pavouci, konkrétně White Tailed Spiders, kteří nám na Rydu tehdy lezli i okolo postele, nejsou skutečně až tak nevinní, jak nám pan Honza říkával. :) To byly totiž pěkný kecy. Slyšel jsem už o mnoho případech, kdy měli lidé velké a dlouhodobé problémy, díky kousnutí od White Tailed Spidera. Naše učitelka nám ale vyprávěla, jak jejímu známému museli dokonce amputovat nohu. A ti Redbaci - kterých jsme měli u baráku tolik, že jsme museli volat firmu? Kamarád mého parťáka z práce platil díky kousnutí od Redbacka za pobyt v nemocnici cca $5000, což je při současném kurzu asi 100 000 KČ. Vrátili mu asi 60%. To jsem se ale opět trochu nechal unést minulostí. Tentokrát vám chci jen ukázat hezkého Huntsmana, kterého jsem objevil u okna, když jsem ho šel zavřít. Po jeho nafocení jsem se ale sehnul pro sprej a v zápětí byl pryč. Bohužel těžko říct, jestli utekl dovnitř nebo ven... :D

A tohle jsem našel u postele, co to je ale nevím...

Na závěr bych vám chtěl představit můj nový foťák, který jsem pořídil přesně na Silvestra. Můj předchozí foťák mi sloužil velice dobře a měl jsem ho několik let. Doba ale pokročila a ve chvíli, kdy se mi dostala špína zevnitř objektivu a oprava by stála přibližně jako nový foťák v té kategorii, jsem neváhal a začal jsem koukat po novém. Nechtěl jsem ale žádný veliký stroj a stejně jako před lety u Lumixe jsem koukal po kompaktech, ale za to velmi kvalitních. Dlouho jsem se tedy rozmýšlel mezi Lumixem TZ20 a Sony HX9V. Tyto ultrazoomy mají velmi podobné parametry, ale po přečtení mnoha recenzí a diskuzí, jsem se rozhodl pro Sony. :)

Stejně jako tehdy můj Lumix, i tento foťák vyhrál cenu EISA za nejlepší kompaktní foťák. Cena se bohužel stále pohybovala kolem $500 a tak jsem se nenechal zlákat koupí foťáku pod stromeček a čekal jsem na povánoční slevy. A dočkal jsem se! Pouze na pár dní zlevnili můj Sony z $500 na $370! Nebylo co řešit a pro foťák jsem si zašel. V Harvey Norman, kde byla ta povánoční sleva, měli ale můj Sony vyprodaný (ještě aby ne) a nabízeli mi ten z výlohy. Objednat nový znamenalo čekat asi týden a druhý den byl Silvestr, tak jsem ho chtěl už vyzkoušet. Nakonec jsem ho objednal, protože jsem chtěl prostě úplně nový a ve výsledku jsem si ho vyzvedl hned druhý den. :) Mimo jiné mi byla nabídnuta prodloužená záruka o 2 roky za cca $90. Myslím, že už bych v Austrálii stejně tak dlouho být nechtěl a tak jsem odmítl, ovšem jeho výraz mě trochu zarazil. Trochu odbočím a hned vám vysvětlím proč.

Během pobytu v Sydney jsem si všiml jedné věci. Přijde mi, že je tady veškeré zboží mnohem méně kvalitnější. Když se tak zapřemýšlím, musel jsem tu už reklamovat hodně věcí a nejenom já, ale také mí známi či kamarádi. Např. elektrické topení, vydrželo den, (Miro ho reklamoval 4x) modem jsem reklamoval 2x, sluchátka - pecky do uší od Sennheiseru za $100 jsem musel také vyměnit, protože opadalo to zlaté na konektoru (takže pak hrály špatně), kabel od přenosného hardisku, telefon, pancake maker, zrdcadlo, na matraci, kterou nám před půl rokem koupila novou naše bytná, už klasicky vystouply pružiny, takže se stává nepohodlnou a musíme koupit novou - s tím už jsem se ale setkal vícekrát, grill (vydržel minutu - stekla barva) a mnoho dalších... Musím ale uznat, že mi s reklamací vždy vyšli vstříc a nebyl s tím jediný problém. Že by na to už byli zvyklý? Asi je tomu tak všude, možná se mi to jen zdá. Každopádně většina produktů je dováženo z Číny, která je největším obchodním partnerem Austrálie. Můj foťák je naštěstí vyrobený v Japonsku, tak snad vydrží. :) Z Číny je také veškeré oblečení australské značky Quik Silver, která je v Čechách braná jako taková ta lepší značka. Tzn. také drahá. V Austrálii nosí oblečení od Quik Silveru snad každý. Mají tam prostě dobrý výběr, není to tak drahé, je to pohodlné a moderní. Ale co se týče kvality? Žádné ponožky mi nevydržely tak málo, spodní prádlo zanechávalo žmolky asi čtvrt roku, osuška za $60, kterou jsem tehdy dostal navíc (při koupi nad X dolarů), je v podstatě nepoužitelná, protože ještě po roce a půl stále pouští malé nitky nebo žmolky. Pravda je, že jsem jí díky tomu tolik nepoužíval, ale vypral jsem jí už hodněkrát. Pěněženku jsem také reklamoval, trika pouštěj hodně barvy... O botách všeobecně ani nemluvím... Prostě mi to jen přijde, že je tady všechno dělané hodně spotřebně, ale ono je to vlastně tak už skoro všude... Možná se někdy vyplatí nic nekupovat a jen se projít po městě. Ve vlaku jsem nedávno třeba našel krásnou koloběžku nebo novou mikinu. :)

Věřím tomu, že ten foťák mi vydrží a že na něj nafotím spousty zajímavých fotek. Konečně můžu dělat jednoduše panoramatické fotky, točit videa v kvalitě téměř jako na kameře a kvalitně přibližovat na delší vzdálenosti. Jediné, čeho jsem se bál, je vyskakovací blesk. Ten je totiž umístěný v místě, kde většinou lidé foťák drží. U ultrazoomových kompaktů je to ale důležitá věc, protože jinak může objektiv mírně stínit. Na tento nepochopitelný nedostatek upozorňovalo hned několik lidí v internetových diskuzích. A to byl nakonec hlavní důvod, proč jsem přešel z Panasonicu na Sony. Zatím si ho nemůžu vynachválit a jsem rád, že jsem neuskutečnil můj původní plán, což byla koupě podvodního Lumixe FT3 ($500). Za stejnou cenu jsem totiž pořídil o mnohem lepší foťák, v podstatě nejlepší ve své kategorii, akorát není podvodní. Pokud by někoho zajímalo srovnání mého starého Lumixe, nového Lumixe TZ20 a mého Sony, na tomto odkazu naleznete srovnání s veškerými parametry.

A na konec přikládám odkaz na krásné fotky bouřky, která se prohnala Sydney asi před třemi týdny.

Vánoce a Nový rok

Tue, 10 Jan 2012 01:47:17 +0100

Často, když začínám psát nový příspěvěk na blog, nevím, jak nejlépe začít a tentokrát by se možná hodilo něco jako: Uteklo to jako voda a už jsou tu zase Vánoce... V mém případě by to ale nebylo až tak pravdivé, protože mně to zase tak rychle neuteklo a vlastně byl tento rok pro mě asi nejlepší od mých 15ti let nebo možná vůbec.

Tyto Vánoce už jsem nemusel nijak přežívat, ale opět jsem měl možnost si je i hezky užít. Minulý rok jsem byl poprvé sám, ani spolubydlící nebyli tehdy doma a byla to skvělá zkušenost, za kterou jsem rád. Tentokrát jsem ale raději preferoval vánoční stromek, nějaké dárky, tradice, vánoční filmy a vše ostatní, co k Vánocům patří. Samozřejmě jsme tu neměli tu zimní atmosféru a rodinu, ale naše blízké jsme viděli alespoň na Skypu a tu zimní atmosféru mohly nahradit např. sněhové vločky, které jsme s Amy vystřihovali a pověsili je pak nad stromek a nalepili na okno, za kterým bylo přes den ve stínu klidně 35 stupňů. :D

I když tady v Sydney skoro ani nepostřehnete, že jsou "nějaké" Vánoce, řekl bych, že bylo ve městě k vidění hodně všelijakých výzdob a vánočních dekorací. A to dokonce i v autobusu. :) Tento byl ale extrémně vyzdobený, u vchodu byly dokonce dva velké stromky.

V obchodních domech byly samozřejmě různé slevy a např. Santa u nás na Bondi Junction byl docela "busy". :D Je jasné, že každé malé děcko se s ním muselo nechat vyfotit.

Šátek za $499/cca 10 000 KČ (před slevou)

Naštěstí si pak Amy vybrala o trochu levnější. :D Pochopitelně jsem nemohl vynechat adventní kalendář. Bylo ale celkem těžké Amy vysvětlit, aby otevřela vždy jen okýnko pro ten den, furt se snažila nakouknout, co je v těch dalších. :) Mimochodem nás rozesmálo umístění prvního okénka u toho kalendáře nalevo dole. Designéři měli jistě smysl pro humor. :D

V práci to už tak veselé nebylo. :( Když pominu, že jsme dostali na Štědrý den zaplacený takový meeting a dostali poukázku do Westfieldu na $50, asi bych si představoval tu "vánoční atmosféru" trochu jinak, ale ztráta času to komentovat...

Tato fotka je někdy z listopadu

Vlastně, v mrazáku jsem měl takové "Vánoce" se vším všudy. :D Průměrně -18 stupňů, vítr, téměř jako v Čechách. :) Skoro, jako kdybych tam teď najednou byl... Ale co to?... Já jsem doma na Bondi, je noc... Aha, to se mi jen zdálo a proč mě svědí ruka??? Oouuu, zase komár! :D

Na komáří bodnutí jsem alergický, tak mi to vždy napuchlo a zčervenalo. Na pár dní jsem jim posloužil jako večeře (na Amy vůbec nejdou) a nakonec jsem pořídil takový ten "antikomárovač", protože už to bylo otravné. Okna máme v noci otevřená, jak je horko... Jinak takový sen se mi tu už párkrát zdál, že se probudím ze snu a jsem v ČR. Vždy je to ale špatný sen, protože si vždy uvědomím, že jsem ještě v Austrálii nestihl vše, co jsem chtěl. A tak doufám, že až se jednou vrátím, mé probuzení DOMA, bude trochu příjemnější a bude spíše opačného charakteru. :)

A jak že tedy probíhal náš Štědrý den? Vánoční stromek (byť umělý) jsme měli ještě z Vaucluse, kde se tehdy likvidovalo úplně vše. Teď se nám hodil a ozdobili jsme ho už několik dní předem. Amy ho už chtěla ozdobit snad někdy začátkem prosince. :) Na Štědrý den jsem musel na již zmíněný meeting do práce a pak jsem co nejrychleji jel zpět domu, kde jsme ještě dopřipravili pár věcí na večer. Na večeři k nám totiž dorazil Kuba. Ten přinesl mimo jiné výborné řízky a skvělý bramborový salát, vše "made by Kuba". :) Otevřeli jsme cinzano, které mám ve zvyku pít vždy na Vánoce a večeře mohla začít.

I koledy jsme hráli... :D

Hodně mých kamarádů zvolilo v tento den různé párty s velkým množstvím alkoholu (přinejmenším), ale i přes to, jak se také rád bavím, chci Štědrý den vždy slavit v klidu a alespoň v ten den se také trochu zamyslet nad pravou podstatou Vánoc.

Jelikož byla Amy hodná, našla na stromečku i zlaté prasátko :D

Rodičům moc děkuju za zaslání čokoládové kolekce. :) Na stromeček jsme je ale dali až ten večer, jinak by z nich pak byla spíš horká čokoláda. :D V noci jsme vyrazili na půlnoční do katedrály. Bylo ale takové vedro a tolik lidí, že jsme ještě v první třetině museli odejít. Přišli jsme tam hodinu předem a už si nebylo kam sednout. Sedli jsme si jen díky odchodu jiných a rychlému jednání. V katedrále se pak vytvořila neustále pochodující fronta lidí, z čehož se nám pak už motala hlava. Bylo tam naprosto narváno a dusno a my si nevzali žádné pití. :( Škoda.

Další dny jsme pak trávili doma koukáním na filmy a koupáním v moři. :) Po Novém roce jsem se konečně dočkal zlevnění foťáku, který jsem už dlouho sledoval a tak o něm a mnohém dalším, včetně všech posledních plážových výletů, napíši co nejdříve v dalším článku.

Minulý rok jsem novoroční ohňostroj pozoroval z Vaucluse, což bylo dost daleko. Letos jsme se rozhodli jít na místo, kde jsem byl před dvěma lety. Do Blues Point Reserve. Je to sice z druhé strany mostu, ohňostroj je totiž situován k Opeře, ale sehnat dobrá místa u Opery nebo v blízkém parku, je dost těžké. Toto místo je jinak naprosto super. Při vstupu do parku jsou vždy security, kteří zabavují všechen alkohol. A aby tam člověk sehnal rozumné místo k sezení, chce to vyrazit nejpozději po obědě. Představa, že bychom tam byli celý den na sucho, na Silvestra, ne, to ne... :D A tak jsme s Kubou zajeli do parku už den předem a zakopali jsme whisky s colou do země. :)

S Amy jsme vyrazili po obědě, ale už ve 3 hodiny tam bylo tolik lidí, že byla volná místa jen na ulici a i těch už nebylo moc... Naštěstí jsme si sedli ještě dobře a po příjezdu Kuby vykopali úspěšně náš poklad. :) I tak jsme museli být opatrní, protože tam neustále pochodovali policajti a vůbec lidí tam bylo opravdu dost.

Seděli jsme někde uprostřed vzadu

Za námi byla už jen jedna řada lidí a pak už nekonečný dvouproudý "had" lidí, který neustále pochodoval sem a tam. Během večera se ty fronty změnily v nepohybující se dav a pak to teprve začlo být zajímavé, když jsme chtěli jít na záchod. Naštěstí jsme měli jedny docela blízko, ale jednou jsme se rozhodli jít na jiné, abych to Amy ukázal z druhé strany a byla z toho procházka na celou hodinu - (normálně tak 4 minuty).

Po západu slunce to hned celé mělo lepší atmosféru...

Jinak to čekání nám myslím uteklo celkem rychle a stejně bylo neustále na co koukat a nad čím přemýšlet. Já osobně jsem se tak nějak zamýšlel nad tím uplynulým rokem a s úsměvem na tváři si uvědomoval, že byl tento rok skutečně jeden z mých nejlepších. A je to díky Amy. Dodala mému životu a pohledu na svět zase nový rozměr a neustále se od ní mám co učit. Ten klid, vyrovnanost a schopnost řešit věci v klidu a efektivně a bez nervozity.

Kuba :)

Tradičně pak byly k vidění osvícené lodě. Takový večer na lodi může stát klidně více než $1000. Každopádně to bylo hezké je sledovat.

V 9 hodin byl také tradičně odpálen první ohňostroj

Minuta před půlnocí - odpočítávání

A pak to přišlo... Jeden z nejkrásnějších ohňostrojů na světě!!! Sydney - Australia. :) U toho prvního výbuchu mi šly až skoro slzy do očí - samozřejmě štěstím...

Most někdy vypadal, jako kdyby celý hořel

Bylo to nádherné, jen trochu krátké... Když by jste ale vzali v potaz ještě ten ohňostroj v 9 hodin a plus to, že byl ten samý ohňostroj odpalován z několika dalších míst, zase tak krátké to vlastně nebylo. Moc děkuju Kubovi za jeho super fotky a to nejen toho ohňostroje. Já to celé natáčel na video a hlavně jsem si to chtěl pořádně užít. Pokud by jste ale chtěli vidět celý ohňostroj natočený televizí, tak ZDE. Jedině doporučuji! Závěr byl prostě nezapomenutelný... Letošním tématem, které bylo prezentováno na webu, bylo " Time to Dream". TADY je odkaz i na ten první ohňostroj v 9 hodin.

Pak se všichni ti lidé včetně nás chtěli dostat na vlak do stanice North Sydney. Vše bylo ale skvěle zorganizované a nebyly ani žádné výtržnosti, ani hluk, možná až moc poklidné vzhledem k tomu, že byl Silvestr...

I Town Hall vypadal celkem poklidně, lidé prostě jen procházeli...

Pak jsme zakempili v Hyde Parku, kde jsme se sešli ještě s kamarádem (Maďarem) Domem. My měli už jen čistou colu a on zase jen whisky, tak jsme to dali dohromady a oslavovali dál. :) Čašem se k nám přidala parta Ozíků, asi tři kluci a tři holky. Seděli jsme vedle takové fontány, samozřejmě tam každou chvíli někdo z kolemjdoucích skočil. :)

Kuba nás pak opustil (byl po noční) a s Domem jsme ještě pokračovali u nás doma - to už ale bylo ráno. :D

Další dny jsme trávili stejně, jako po Štědrém dnu, tzn. odpočinek a na pláži. Takže rozhodně to všechno bylo o moc lepší, než minulý rok. Před rokem to stálo docela za nic. I Vánoce, i Silvestr. Doufám tedy, že tento rok bude stejně tak dobrý, jako ten předchozí. :)

Všem vám oba s Amy přejeme jen to nejlepší do Nového roku 2012!!!

Merry Christmas

Sun, 25 Dec 2011 03:02:25 +0100

Všem vám přejeme krásné Vánoce a pohodový rok 2012!

Napadení žralokem

Mon, 12 Dec 2011 13:15:43 +0100

Tolik obávaný a při tom tak krásný tvor, se nyní opět dostal do povědomí mnoha lidí tady v Sydney. Před několika dny tady zaútočil žralok na 14ti letého surfaře na Maroubra Beach, kde jsem kdysi bydlel. Mladý Ozík naštěstí tento incident přežil a vyfasoval pouze " pár šrámů" na noze. Na video se můžete podívat ZDE.

Holt čas od času se něco takového stane, ale pravděpodobnost, že vás kousne žralok je skutečně minimální a kdyby jste se báli jít kvůli tomu do moře, nemohli by jste pak jezdit ani autem nebo chodit venku po ulici. Samozřejmě má ze žraloků většina lidí respekt a přece jenom je to trochu jiný pocit plavat v moři tady, než někde v Chorvatsku. Tady ti žraloci opravdu jsou a je jich tu dost. Jen ta šance, že vás napadnou, je mizivá.

(Foto z internetu)

Mnoho mylných informací a pověr, vzniklo právě díky známým filmům, jako jsou Čelisti a podobně. Např. Great White Shark, zvaný také "Lidožravý", který dorůstá až do 9 metrů, není nijak vysazený na lidské maso. Většina napadení tímto nebo jinými žraloky, bývá na základě mýlky, kdy si žralok splete člověka s tuleněm, lachtanem nebo velkou rybou. Surfař na prkně vypadá očima žraloka naprosto totožně, jako právě ten tuleň nebo lachtan a tak se surfařům doporučuje při čekání na vlnu ležet na surfu celý. Žralok v zásadě napřed kořist ochutná a pokud tedy ukořistí jen kusy surfu, většinou odpluje pryč. Nedávno nám říkal náš australský učitel o tom, jak předejít napadení žralokem. Vypravěl nám o tom, jak jako kluk surfoval a rozbil si celkem ošklivě při surfování nohu, ale zůstal ve vodě a pokračoval ve svém koníčku. Když ale jeho krvácející ránu spozorovali ostatní surfaři, málem ho tam prý ubili. Žralok totiž cítí krev na míle daleko a tak se právě nedoporučuje chodit do moře s nějakou ránou nebo při menstruaci.

Po vyslechnutí našeho učitele a surfováním po internetu, jsem se také dozvěděl, že se nedoporučuje koupat v místech, kde se ve vodě koupe pes. Pochybuji, že by právě proto byli psi zakázáni na většině plaží v Sydney, ale když může žralok ucítit krev, jistě může ucítit i psa. Také by lidé neměli do moře vykonávat svojí potřebu. Dále se doporučuje před koupáním v moři odložit šperky, které mohou žraloka přilákat, vyprovokovat nebo zmást. Čas hraje také roli. Na žraloka totiž narazíte především v noci nebo při západu slunce. Místo je také velmi důležité. Zakalená voda, tuleni či lachtani, velká hejna ryb a nebo ověřené lokality. Nyní je např. dost možné, že se žralok na Maroubře objeví znovu. Vždy je také lepší plavat v místě, kde je více lidí a né moc daleko od břehu.

(Foto z internetu)

Na většině pláží jsou také ochrané sítě, o kterých nám náš učitel vyprávěl, že je čas od času přesouvají a že vlastně člověk nikdy neví, jestli tam ta síť je nebo ne. Ať už je to jak chce, o jejich efektivitě se značně spekuluje a navíc v ní také umírají různí mořští živočichové. Pokud je spatřen v místě pláže žralok, vypadá to pak tak, že plavčíci vyženou lidi z vody a okolí pak prohledává helikoptéra nebo záchranáři na člunech či skútrech. Podívejte se sami, jak vypadá spuštěný poplach na Bondi Beach. ZDE.

Tady je video také z Bondi Beach, tentokrát to už nedopadlo moc šťastně... ZDE. Nedávno jsem zrovna viděl na Bondi Beach, jak zachraňovali záchranáři z pláže člověka, který dostal infarkt a narazil autem čelně do autobusu. Zachránit se jim ho už bohužel nepodařilo...

I v Sydney jsou různá místa, na kterých jsou žraloci vidět častěji, než jinde. Např. v Sydney Harbouru, kde chodí po pobřeží denně tisíce lidí a obdivují např. Operu nebo Harbour Bridge, se prohání spousta žraloků, i když to vůbec nevypadá. Nevěříte? Podívejte se ZDE. :) V takovém případě je lepší být radši někde na břehu, jinak to může také dopadnout špatně. :( Podívejte se na krátké video o tomto člověku, kterého napadl Bull Shark právě v Sydney Harbouru... ZDE.

V oceánu na nás nečíhají pouze žraloci, ale také spousty jiných potvor, které vám mohou výrazně uškodit. Náš učitel nám vyprávěl o Blue Ring Octopus, která má v sobě dostek jedu usmrtit až 26 lidí během minut. Kousnutí při tom bývá tak nepatrné a bezbolestné, že to člověk ani nepostřehne a že něco není v pořádku pozná až ve chvíli, kdy začně být paralizován a začně mít problémy s dýcháním. Prý se doporučuje masáž srdce a co nejrychleji přivolát záchrannou službu.

Blue Ring Octopus (12-20 cm) - (foto z internetu)

Tuto chobotnici lze najít právě v Sydney a to především v Rock Pools - v takových těch "skalnatých bazénech". Jeden takový jsem nedávno vyfotil na Clovelly.

Dalším a mnohem nebezpečnějším rizikem, jsou mořské proudy. Skoro každý si to tady někdy prožije, i když třeba jen v malé hloubce jako já. Tzn., že ať se snažíte jak se snažíte, nemůžete prostě plavat ke břehu a voda vás táhne na oceán. Pokud jste tedy v hloubce a nebo je proud příliž silný, může to být celkem beznadějná situace. Od toho jsou ale na plážích plavčíci, kteří mimo jiné označují nebezpečná místa cedulemi.

Druhý den po tom útoku na Maroubře jsem se rozhodl jet šnorchlovat na Shark Bay, v Sydney Harbouru. :D Nakonec jsme do vody ani nevlezli, protože se začínalo zatahovat a přicházela buřina. :)

Po cestě lesem jsem vyprávěl Kubovi a Amy, jak jsem tam byl jednou s kamarádem, který tam vyfotil hada. Kuba si hned začal dělat srandu, že hele, támhle v keři je nějaký had a tak tam šel a jen dodal: "Ale tady fakt jeden je!" Do toho Amy začala křičet: "Tady taky!!!" A už jsem si zase připadal, jak tehdy v baráku plným jedovatých pavouků. :D

Vypadalo to naprosto totožně, jako had. Když do něj ale Kuba strčil klackem, zjistili jsme, že je to Lizard (ještěr) - konkrétně Blue Tongue Lizard. Má skutečně modrý jazyk, jmenuje se podle něj i pivo a není jedovatý. :)

No, prostě se "tady dole" nenudíme... :D

Palm Beach

Mon, 05 Dec 2011 12:11:48 +0100

Opět s delší odmlkou se vám ozývám, že žiju a chtěl bych vám trochu poreferovat o našem výletě na vyhlášenou Palm Beach, na kterou jsem se už také chystal nějaký ten pátek. :) A tak konečně jsme si udělali čas a vydali se směrem na sever. Ještě společně s kamarádem Kubou, jsme chytli autobus z centra, který byl ovšem naprosto plný. Až po asi 2,5 hodinách stání jsme zjistili, že všichni ti mladí Ozíci nejedou na Palm Beach, ale na nějakou párty poblíž ní... Cesta byla tedy strašná, přece jenom je tato oblast už hodně daleko a jet takhle namačkaní nebylo nic moc. Když jsme dorazili do cíle, celá pláž, celá oblast byla v mlze, že jsme ani neviděli z pláže vodu. Byla i celkem zima a tak jsme jen doufali, že se vše v průběhu dne zlepší. Během dne měl dorazit můj kamarád Kuba, který nás právě seznámil s tím novým Kubou, :D a tak jsme zatím něco ogrilovali k obědu a čekali na něj. Mlha mezitím ustupovala a my se tak těšili víc a víc, jak si užijeme den. :)

Palm Beach z výšky

Kubovi trvala cesta na skútru podobně dlouho, jak nám autobusem. Po cestě si ale mohl lépe vychutnávat okolní scenérie a že bylo na co koukat. V některých místech se jelo skoro džunglí, někdy bylo zase možné zastavit na různých vyhlídkách a podobně...

Palm Beach mě osobně nadchla. Moc se mi tu líbilo. :) Hlavně je celkem odlišná od těch pláží, na které se člověk běžně v Sydney vydává. Tady jsme si připadali jako v Thajsku a né v Austrálii. :D Tuto fotku jsem si vypůjčil od Zuzky, kterou jsem poznal nedávno na Bondi Beach. Tento den jsme jí společně s jejími přáteli potkali naprostou náhodou již v autobusu. :)

Na pláži se už slavily i Vánoce :)

Po grilování jsme to už nemohli vydržet a skočili konečně do vody. Kuba se k nám připojil v zápětí. Moře už konečně není tak studené a nebo jestli je to tou teplotou venku? To nevím, ale bylo to super. :D

Na pláži se k nám ještě připojila kamarádka Ballantines :D

...A pak už to nemělo chybu. :D Blbli jsme ve vodě, na pláži a tak různě. Kuba ve vodě akorát ztratil sluneční brýle a hledali jsme je do té doby, než nám řekli záchranáři, ať se přesuneme jinam, že v tom místě budou do půl hodiny silné proudy.

Ještě než jsme se vydali na procházku směrem na sever, ogrilovali jsme nějaké maso v parku, který byl hned za pláží. Navazoval na golfové hřiště, které pak zase navazovalo na pláž na druhé straně. Šikmo přes vodu se pak nachází mé oblíbené místo Basin, kde jsme byl před rokem a půl.

Svatba

Měli jsme s sebou celkem dost věcí, takže jsme nešli až nahoru k majáku, ale náš cíl bylo takové vyvýšené a pískem pokryté místo pod tím severním kopcem. Po cestě jsme se fotili a pozorovali kitesurfisty. :)

Kuba pak ale vypil moc Red Bullu :D

Jak už jsem předem shlédl na netu, z toho místa kam jsme došli, byly krásně viděl obě strany poloostrova. Krásný výhled a hezký plácek hned u skály. Super místo... Kuba udělal panoramatickou fotku, na které je to vše vidět asi nejlépe. :)

Zpátky jsme se vraceli tím lesíkem uprostřed. Slunce už pomalu zapadlo a tak jsme se rozhodli jet domů. Kuba nasedl na svůj skútr a další Kuba a my s Amy, jsme čekali na autobus asi 30 minut. Tento Kuba už odjel zpět do Brisbane. Nedávno jsem se ho zeptal, jestli tam náhodou nepotkal mého kamaráda z města, kde v ČR bydlím. Jediný člověk, kterého znám, co žil v Brisbane. Oni spolu nakonec i pracovali. :D Každopádně Kubu bylo také fajn poznat a třeba se zase někdy někde potkáme.

Foto z jedné společné akce na Maroubře :)

Jinak cesta zpátky nebyla tak jednoduchá a běžná, jak jsme si mysleli. Sice jsme si sedli, protože byl autobus prázdný, ale po pár stanicích se k nám připojil dav mladých Australanů, který se vracel z té samé akce, na kterou předtím jel busem s námi. Cestou tam s námi jely skutečně skoro jen samé slečny a to moc hezké. :D Tentokrát ale převládali spíš kluci a to v průměru 13 - 26 let. Všichni totálně na mol a autobus byl opět narvanej. Ovšem skutečně JEN těmito lidmi, nikdo jiný krom nás a jich v tom busu necestoval. Ty první stanice jsem si vzadu pustil i muziku, ale po jejich příchodu by to stejně ani nebylo slyšet, protože takovej hluk co oni dělali si neumíte nikdo představit. Kvůli nim byli v autobusu i dva securiťáci, ale stejně to nemělo moc význam. Autobus stál na několika místech 20-30 minut a to jen kvůli tomu, že se sucuriťákům nemohlo podařit dostat některé lidi z busu ven. Nebo byl zase problém při vstupu. Bylo to šílený! Naprosto šílený... Docela rychle nás to začalo štvát, ale nemohli jsme nic dělat. V jednu chvíli se tam začali uprostřed všichni prát, securiťáci a kluci a holky okolo, někdo chtěl ven, někdo dovnitř, všichni křičeli a strkali se. Vedle nás byl tak 15ti letej kluk, kterej nejevil skoro známky života a ten vedle do něj celou cestu strkal a furt mu nadával. Neustále se ho snažil postavit na nohy a já jen čekal, kdy tam ten kluk hodí šavli! Asi by nebyl první, protože v jednu chvíli securiťáci začali vystlávat novinama celý střed autobusu. Byl to ten velký dvouautobus. Ten kluk potom vytáhl zapalovač a začal toho "spícího" kamaráda pálit. Né že by ho jen ožahnul, prostě čekal až uhne. Ptal jsem se kluka vedle mě, co to do háje dělá. On říkal, že jsou kamarádi. Nevím no, já mám teda asi trochu jiné hodnoty a měřítka... Byla to vážně šílená jízda, ženský oblečený jako šlapky a jak říkám, některým mohlo být klidně pod 15 let. Samozřejmě se v busu pilo a i cigaretový kouř jsme cítili... A tak jsem si tak říkal, že tady v Austrálii bych ani rodinu mít nechtěl. Nechci, aby moje děti měli takovouhle společnost... A o drogách ani nemluvím... To by si zasloužilo speciální článek. Na druhou stranu v porovnání s ČR by to moc velký rozdíl nebyl - myšleno ohledně těch drog. Každopádně tohle byl bordel, fakt bordel... Když vystoupili všichni v centru, bylo to, jak kdyby v tom autobusu převáželi stádo koní. Šílený...

A tak tedy až na tu jízdu tam i zpět, to byl krásný den a jsem moc rád, že jsem konečně navštívil Palm Beach - vždyť už tak dlouho jsem se tam chtěl podívat... :)

(Děkuji klukům za pěkné fotky, které jsem zde také použil a nepřehlédněte ještě jeden nový příspěvek o výstavě moderního umění.)

Sculpture by the Sea

Mon, 05 Dec 2011 12:03:46 +0100

Nedávno jsme s Amy navštívili každoroční výstavu moderního umění Sculpture by the Sea, která se konala na pobřeží mezi Bondií a Tamaramou. Již 15.ročník trval něco málo přes 2 týdny a tak jsme si vybrali jeden z krásných a slunečných dnů o víkendu a vyrazili na výlet. Výstava byla situovaná podél pobřeží a hlavní místo dění pak bylo v Marks Parku po pravé straně Bondi Beach.

Ty moje zebry :)

Z reproduktorů se ozývalo neustálé "Nóóóóó" :D

Za tímto "červeným" stál pán a hrál na saxofon - jen tak :)

Škoda, že netekla voda, celkem by se to v tom horku hodilo :D

Krásný výhled směrem na jih

Když jsme si prošli všechny exponáty v Marks Parku, rozhodli jsme se jít na pláž. Doma jsme vyzvedli potřebné věci a do hodinky byli na Tamaramě, kde jsem se koupal úplně poprvé. Vzali jsme i bodyboard a tak jsem si sjížděl parádní vlny. Strašně moc mě to bavilo. :)

Na Tamarama Beach jsme si doprohlídli zbytek výstavy

Umění :)

I toto bylo jedno z děl současných umělců :D

Umění ale bylo vlastně všude okolo nás, akorát u něj nebyly cedulky. :) Např. tohle je "strop" jedné skály, pod kterou jsme leželi.

Vrcholem tohoto dne, plného moderního umění, byl nákupní vozík z Colesu, který někdo zaparkoval přímo před dveře v našem patře, kde bydlíme. :D Nebo že by ta výstava nebyla jen mezi Bondií a Tamaramou? :D

2 roky v Sydney a 10. stěhování

Sun, 30 Oct 2011 10:22:52 +0100

Uteklo to jako voda a už jsem v Sydney 2 roky. :) Vůbec bych před odjezdem do Austrálie neřekl, že tu budu tak dlouho a to se ještě domů zatím nechystám. Přemýšlím, co vlastně bych měl v tomto článku napsat. :) Všechno tak hezky a přirozeně plyne a o všech podstatných událostech se vždy postupem času zmiňuji na blogu. Když ale tak přemýšlím nad tím, že jsem v Sydney už 2 roky, nutí mě to se ohlídnout na mé minulé výročí, tedy 1. rok.

Kdybych měl stručně shrnout, co se během této doby událo, tak bych jistě zmínil fakt, že jsem se konečně a skoro definitivně odpoutal od Markéty. Už mi i začíná být jedno, že se usadila v mém rodném městečku kousek ode mě s novým přítelem a že tím, že dělá v hospodě jí vlastně bude každý znát a až se jednou vrátím a ona tam stále bude, budu jí mít neustále na očích. Nikde není řečeno, že musím v budoucnu bydlet zrovna tam. Ale chci říct, že po roce se na to vše už dívám s mnohem větším nadhledem a tak věřím, že za další rok to bude ještě lepší a časem mi to možná bude už úplně jedno. Peněžní nesrovnalosti už tady na blogu řešit nechci, ale i to bude v budoucnu důležitým faktem k uzavření toho všeho...

V práci bych také viděl určitý postup směrem vpřed. Jelikož je to vlastně stále ta samá práce každý den, člověk si to všechno časem tak spontálně vychytá a to pak souvisí i s tím, že děláte i méně chyb a tudíž je pak i šéf více spokojen. Za další pozitivum bych zmínil nového parťáka z Polska. I když je jeho angličtina na samém začátku, stále musíme mluvit anglicky a to je to, co jsem přesně chtěl. V práci anglicky, doma anglicky, volný čas trávím převážně také s Amy a ve škole se česky domluvím jen s jedním člověkem. Takže paráda. :D (Jenom pro srozumitelnost - stále dělám v pekárně.)

O škole už jsem nepsal delší dobu. Vlastně ani o prodložení mých víz, které proběhlo přibližně před čtvrt rokem. Pořád chodím na jazykovou školu La Lingua do třídy EAP - Academic English. Naší předchozí vyučující Prue vystřídal nový učitel Andy. Na to, jak mám Prue rád, musím uznat, že Andy do nás tu angličtinu dokáže nasoukat mnohem lépe a skutečně cítím, že se má angličtina zlepšuje. To ale zdaleka neznamená, že jsem s mou angličtinou spokojený! :D Takže sice je Andy, který původně učil na škole Elsis , velmi přísný co se týše školní docházky, ale ať chci nebo ne, musím uznat, že i to vede k pozitivnímu výsledku. I když mi někdy příjde, že to vyjde tak na stejno - přijít do školy unavený a nevyspalý na 4 hodiny nebo odpočatý a vyspalý, ale jen na 2 hodiny. Každopádně on nám oproti Prue nedává na výběr. Andy je také Australan, ale snaží se vyhýbat australštině a učí nás především britské angličtině, což je celkem dobře. Za ten rok jsem ve škole pochopitelně potkal mnoho zajímavých lidí z různých zemí a v neposlední řadě také Amy. :) V jiných třídách jsou převážně Asiati, ale v EAP je národností mix vždy nejbohatší. V této době jsem měl spolužáky např. ze Srbska, Iránu, Španělska, Brazílie, Kolumbie, Thajska a Japonska. Na celé škole jsem česky mluvící jen já a Silva ze Slovenska, která pracuje také u nás v pekárně. Sice si myslím, že jsme měli dřív lepší kolektiv, než máme zrovna teď, ale stále to jde. Hlavně jsem rád, že máme ve třídě cizince a nejenom skoro samé Čechy a Slováky, jak se tomu stalo např. tento rok na Elsisu.

Naše současná třída

V červnu jsem nastoupil do třídy IELTS preparation, ale vydržel jsem tam jen 3 dny. Hned vám řeknu proč. :) Výuka v této třídě je asi nejnáročnější. Navíc učitel Garry je velmi přísný a na nějaké fórky si moc nepotrpí. Především se v této třídě všichni snaží dosáhnout takové úrovně, aby pak byli schopni udělat IELTS test, který je celkem těžký. Aby měl test nějakou hodnotu, musíte ho udělat na určitou úroveň. Test s touto úrovní pak vyžadují některé odborné školy nebo univerzity. Je ovšem platný jen po určitou dobu a váhu má především tady v Austrálii, než v Evropě a tak když k tomu připočtu, že poplatek za zkoušku je $330, nemám vlastně jediný důvod si tento test udělat. Do této třídy jsem nastoupil jen proto, abych měl větší šanci při schválení prázdnin v mém CoE - takovém rozvrhu školy a prázdnin, který vám udělají v agentuře a následně se to pak celé posílá na imigrační. Za tu dobu, co jsem byl v této třídě, jsem se snažil plnohodnotně zapojovat, ale oproti ostatním pěti studentům, kteří měli zájem o test, jsem to tam nebral celé zase tak vážně. Ale jak říkám, nijak jsem nevyrušoval nebo tak něco. Jelikož jsem měl ale v té době hodně práce v pekárně a chodil jsem domu pozdě v noci, přišel jsem někdy trochu později nebo jsem nepřinesl úkol. A to se právě stalo klíčovým problémem mezi mnou a jednou Japonkou. Úkol spočíval pouze v krátkém proslovu o daném tématu. Když si vzal učitel za dveře prvního žáka k vyzkoušení, zmínil jsem před ostatními, že jsem neměl čas se na tento úkol připravit. Nebyl to žádný společný projekt a tak to bylo jen mé mínus. Japonka ale začala vyvádět, že jak to, že nemám úkol a že tím narušuju celou atmosféru a přidala k tomu ještě hromadu dalších věcí a byla z toho celá rozrušená. Tak jsem jí řekl, ať se z toho hlavně ještě nerozbrečí a ona opravdu začala. :D Bylo to absurdní a nikdo to nepochopil. I když jsem neměl proč, cítil jsem se špatně, tak jsem jí řekl, že mě to mrzí, ale že to není její věc, jestli mám úkol nebo ne. :D Do toho pak přišel učitel a tak si mě samozřejmě hned vyvolal, abych mu přednesl můj úkol. Ten jsem nakonec vymyslel na místě, takže na to ani nemohl nic říct a jen mi pak řekl, ať jdu za ředitelkou. S tou jsem celou záležitost s úsměvem probral a vlastně k tomu ani nebylo co říct. Nikdo se na mě zlobit nemohl, protože jsem nic špatného neudělal. Zpětně jsem se jen dozvěděl, že ta Japonka už asi 5x neudělala test a tak je z toho už prostě hodně nervózní. Jestli je to tak, jak mi bylo řečeno, tak to znamená, že za ten test vyhodila už přes $1600. Další den si sedla do kouta úplně sama, jen aby nemusela sedět do kruhu s ostatními - tedy se mnou. Evidentně byla hodně přecitlivělá a nevyrovnaná. Atmosféra ve třídě ale stála po tomto incidentu za draka a tak jsem další den zašel za ředitelkou, aby mě přeřadila zpátky do EAP. Tím to celé skončilo, už jsem jí nikdy neviděl. :D Mimo tuto událost jsem ve škole jinak spokojený a jsem rád, že máme toho nového učitele. :) Někdy nás také supluje Gabriela, učitelka původem z Peru, která učí jinak na škole Selc. Je také fajn a jenom potvrzuje pravidlo, že jsou Peruánky krásné ženy. :)

S Amy se máme stále moc hezky, oba pracujem, chodíme do školy a o víkendech vždy něco podniknem. Minulý týden začalo být konečně teplo a hezky a tak už se chodíme i koupat. Minulý víkend jsme např. společně s novým kamarádem Kubou, který si píše také svůj blog , vyrazili na Freshwater na Manly. Voda byla sice ještě ledová, ale i tak to bylo super. :D

To, že jsem se seznámil s Amy, pro mě bylo asi tou nejpodstatnější událostí, která za ten rok stala. Všechno je od té doby lepší. :) Díky ní jsem se také rozhodl v Sydney ještě zůstat a mít tak také čas na splnění všeho, co jsem chtěl. Amy si prostě nemůžu vynachválit a jen se snažím tolik nemyslet na to, jak to bude s námi dál. :( Dalo by se vymyslet lecos, ale budu o tom přemýšlet konkrétněji, až na to přijde čas. Teď jsem tady a co bude časem řešit nechci. Snažím se to neřešit...

O Amy bych mohl napsat klidně speciální článek... :D Těch rozdílů mezi námi a také rozdílů mezi Čechy a Thajci a Asiaty vůbec, je mnoho. Po těch dvou letech už trochu umím rozpoznat Thajce, Japonce, Filipínce, Číňana nebo Vietnamce. Např.: Řekl bych, že Thajci jsou asi nejpřátelštější a nám asi nejpříjemnější Asiati a řekl bych, že nejsou mentálně tak daleko od Filipínců. Ale možná se pletu, to jsou jen mé názory. Japonci mi zase příjdou, jak z naprosto jiného světa. A na všechno, co jim řeknete odpoví: "Óóóóóóóóóóóó..." :D I vizuelně jsou dost jiní, ať už barvou kůže nebo stylem oblékání. Mnoho věcí, které jsou třeba pro mě normální a přirozené, jsou zase pro Thajce nepřípustné nebo nevhodné. Tohle je takové téma, o kterém se lépe povídá osobně, než o tom psát. Každopádně je to celkem zajímavé. Když jsem mluvil o Amy s jinými lidmi, kteří mají nebo měli za přítelkyně Thajky, vždy jsme se shodli v tom, jak se o nás starají, dobře vaří a jsou také velmi žárlivé. Chtějí nás mít jen pro sebe a jakmile se chceme jít někam bavit a to nejlépe s kamarády, je to celkem problém a v zásadě nám to vždy chtějí oplatit! O tom, jaké jsou Thajky hodné, krásné a převážně rodinné tipy, se už ví dávno a je to vcelku ověřená věc. Ale až když máte tu možnost si to vše vyzkoušet na vlastní kůži, tak teprve pocítíte ten rozdíl, mít za přítelkyni Češku (Evropanku) nebo Asiatku. Nemůžu ale zatím porovnávat s odstupem času. Např.mi říkal jeden učitel, že byl jeho známý v podobné situaci jako já, také žil v Austrálii s Thajkou, která byla od něj také starší. A po té, co se odstěhovali do Thajska, se jeho přítelkyně hodně změnila, řekněme v takový přehnaně rodinný typ. To je samozřejmě hodně individuální. O tom, jak se ženy dokáží najednou úplně otočit nebo změnit, už jsem ponaučený myslím dost a tak vše beru s nadhledem a počítám už vždy se vším. Každopádně si ten momentální čas s Amy moc užívám a jsem moc šťastný. Nejvíc se mi asi líbí ta její pozitivita. Naprosto pokaždé, když jí zavolám, zvedne telefon a je příjemná a nadšená, že mě slyší. Je smutná, když se zdržím v práci a je opět nadšená, když volám, že už jedu domů a tak mi může připravit nějaké výborné jídlo. Z většiny jejích vlastností, které jsou danné hlavně její kulturou, by si mohlo vzít příklad mnoho těch namyšlených paniček, kterých je v Čechách víc než dost. Ta oddannost,( a v hodně procentech i věrnost), kterou se vyznačují Thajky, je prostě k nezaplacení... Neříkám, že jsou všechny takové, ale z pravidla je tomu tak... Když přijdu třeba večer domů, ať už dělá zrovna cokoliv, podstatné je pro ní to, že jsem přišel a tak se mi okamžitě věnuje. Tedy skočí na mě a min. 10 minut mě drží a objímá. :D Ovšem běda, když je tomu obráceně - když ona přijde a já zrovna něco dělám na notebooku a nevěnuji se jí okamžitě. To se mnou pak jednou třeba nemluvila asi den a půl! :D To je zase pak ta druhá stránka, jak už jsem zmínil. Nebo jsem nedávno potřeboval jít něco zařídit a ona mi hned řekla, že půjde se mnou! Já jí odpověděl, že bezva, aspoň nepůjdu sám. Ale ona řekla, že chce být hlavně se mnou. Vidíte ten rozdíl? Pro mě je podstatné, že nepůjdu sám, ale pro ní, že bude se mnou... No a jak se učí česky? Už něco málo rozumí, ale většinou jí učím takové zdrobněliny a nepotřebné věci. :D Ale nedávno mě rozesmála, když si v kuchyni zpívala melodii ze "Skákal pes", ale slova byla: Chicken wings, chicken wings, či či či či chicken wings... :D

Jinak další podstatnou událostí bylo naše nedávné stěhování. Nájem našeho studia na Bondi Beach se totiž přes léto rapidně zvyšoval a tak jsme už dopředu věděli, že se v této době budeme stěhovat. Do teď jsme platili $300 dohromady za týden. Majitel ale na léto nájemné zvyšuje a za $420 už si můžete pomalu pronajmout dvoupokojový byt. :) Myslel jsem, že něco najdeme už v srpnu, kdy nám vypršela smlouva, ale během 14 dnů jsme nic rozumného nenašli a tak jsem si řekl, že následující 2 měsíce, v kterých jsem už musel něco najít, využiji skutečně k tomu, abych našel něco pěkného. A tak jsem každý den prohlížel Gumtree a realitky, abych si udělal co nejlepší přehled. Následně jsem začal chodit osobně do realitních kanceláří a sbíral informace. Byli jsme rozhodlí, že si chceme opět pronajmout studio a že se nechceme stěhovat daleko. V podstatě pouze na Bondi nebo Coogee. Překvapilo nás, že jsem po návštěvě několika realitek na Coogee nenašli skoro jediné studio v ceně do $350. To byl náš limit. Nakonec jsme se dozvěděli, že je většina bytů na Coogee dvoupokojových a jednopokojové (studia) tam moc nenajdeme. Za to na Bondi ano a tak jsme už pak hledali pouze tam. Čas ale ubíhal rychle a my stále nemohli nic rozumného najít. Všechno bylo okolo $400. A tak jsme začali přemýšlet i o vzdálenějších lokalitách. Realitky měly spousty nabídek v oblasti Potts Point, což je hned vedle Kings Cross - jedna z těch "horších čtvrtí." Kings Cross je známé především svým nočním životem. Pokud chcete někde v Sydney najít co nejvíce klubů, nočních barů a bordelů pohromadě, běžte na Kings Cross. To ovšem odpovídá bezpečnosti v ulicích. Několikrát jsem tam v noci byl a to v různých časech (od večera po ranní hodiny) a i když jsem tam já osobně neměl žádný incident, bydlet bych tam nechtěl. Do oblasti Potts Point se ale dostanete právě nejlépe skrz Kings Cross. Byl jsem se tam podívat na jeden byt, ale ještě než jsem tam došel jsem věděl, že bych tam bydlet nechtěl. Už jen ty lidi, které jsem potkával, budovy, takové šedé, tmavé, nic moc. Bál bych se tam v noci chodit z práce, natož tam nechat chodit Amy. I když by se z 90% asi nic nestalo, necítili bychom se tam ani jeden dobře. Byt byl každopádně celkem hezký a byl se tam na něj podívat ještě jeden kluk z Tahiti. Na co myslíte, že jsem se ho zeptal první... ? Ano, Bora Bora je ráj na zemi... :D

Následující den jsem si naplánoval několik prohlídek v jeden den. Většina realitek totiž pořádá inspekce bytů v sobotu dopoledne a přes týden nic! Nebylo tedy lehké vše zorganizovat. Do mého rozvrhu jsem ještě zařadil jeden interát z Gumtree, ale nebyly u něho přiloženy žádné fotky, tak jsem si říkal, že to asi nebude nic moc... Na tento byt jsme se byli s Amy ráno podívat jako první a hned napoprvé se nám moc zalíbil! Majitelka byla velice příjemná. Po této prohlídce jsme měli jen pár minut na přesun na Bondi Road, kde bylo na inspekci asi 10 lidí. Sice blízko pláže a na střeše bazén, ale budova byla v rekonstrukci, která byla hned za oknem. Jedna věc je, že oni sami nevěděli, jak dlouho ta rekonstrukce potrvá a další mínus bylo to, že bychom museli čekat, jestli si z těch všech kandidátů vyberou zrovna nás. Byl to už druhý byt v této budově, který jsme navštívili, ale na minulé inspekci bylo také hodně lidí. A koho myslíte, že si vyberou? Dva studenty s vízy na rok nebo Australany s trvalým pobytem? My jsme neměli čas čekat tak i tak. Pak jsme ještě jeli na další místa, ale trochu jsme zabloudili. No, po pravdě jsme se už spíše tak procházeli, protože jsem hned po té první návštěvě zavolal majitelce, že to berem. Měli jsme ještě asi 3 hodiny čas na rozhodnutí a případně najítí něčeho lepšího. Ale všechna studia byla okolo toho Kings Cross a tento byt byl přímo na Bondi Junction, hned u vlaku, vedle Colesu a naproti autobusové zastávce. Na Bondi Beach v podstatě jen pár minut busem a na většinu pláží jedete stejně přes Bondi Junction. Nebylo co řešit. Na Bondi Beach jsme museli dát vědět týden předem, že se stěhujeme a většina bytů byla k nastěhování ihned. Mandi, majitelka, nám řekla, že nám týden počká, že nemusíme platit žádný extra nájem. Navíc nám slíbila, že nám zařídí i nějaký nábytek, protože byl byt naprosto nevybavený. Prostě jen kuchyňský kout s hezkou novou lednicí, podlaha, záchod, umyvadlo a sprcha. Takzvaně "unfurnished" bývá většina studií a to hlavně od realitek. Za tu dobu, co jsme v Sydney, se nám už pár věcí nastřádalo a tak jsme pro začátek potřebovali hlavně nějakou postel a tu nám právě Mandi slíbila. Po té, co jsme se rozhodli pro toto bydlení, ze mě spadla celkem velká starost...

Mé 10. bydlení v Sydney :D

Ano, už 10. bydlení! Neznám vlastně nikoho, kdo se v Sydney tolikrát stěhoval. Ale jak už jsem kdysi zmínil, vidím v tom docela dost pozitiv. Především si člověk vyzkouší žít v různých částech města a tím také poznává více a více lidí. V neposlední řadě se člověk také nenudí. :) Já měl ale pro mé stěhování vždy pádný důvod a nedělal jsem to jen tak pro zábavu nebo z nudy. Přece jenom je okolo toho spousta starostí a zařizování. Také je to vždy risk, na jaké sousedy narazíte a podobně.

Týden uběhl raz dva a přišlo finální stěhování. Den před tím po nás chtěla Mandi zaplatit nájem a bond. Bond je u studií zpravidla 4 nájmy. Cena za týdenní nájem je u našeho nového studia $350, takže jsme museli zaplatit $1400. To je hodně peněz a tak jsem si dával se vším extrémní pozor. Mandi po nás chtěla zaplatit nájem a bond už dopředu, ale klíče jsme měli dostat až následující den. Přišlo mi to trochu divné a tak jsem jí řekl, že chci alespoň kopii smouvy. Na tuto variantu přistoupila s tím, že jí napřed musím přinést doklad o zaplacení peněz. Nevěděl jsem co dělat. Ten byt jsme opravdu chtěli a tak jiná varianta, než to risknout, nebyla. Ale přirozeně jsem se bál někomu poslat na účet $1400 vlastně jen tak... Na druhou stranu bych to mohl teoreticky otočit já proti ní, kdybych měl tu kopii smlouvy, kde už bylo podepsané, že jsem jí dal bond. Poradili jsme se tedy s lidmi, kteří tu bydlí už déle a údajně je to takto normální postup a tak jsem jí ty peníze poslal. Následné vyzvednutí smlouvy už pak stejně nemělo význam (kdyby měla zlé úmysly, stejně by mi jí pak nedala) a tak jsem čekal, co bude druhý den. Aby toho nebylo málo, poslední noc v našem bytě na Bondi Beach jsem se vůbec nevyspal. :( Naproti v hostelu byla párty až do rána. Skončila asi v 8 hodin a to jsme akorát vycházeli na schůzku s Mandi. Nespal jsem ani chvilku, tak jsem byl celkem zničený... Mandi měla malé zpoždění a s každou další minutou se má nervozita zvyšovala. Nakonec ale skutečně přišla a pak už nás čekaly jen samé hezké věci. :) Nejen, že nám Mandi nastěhovala do našeho studia téměř novou postel s novou matrací, ale ještě nám tam dala 2 noční stolky, 4 skříňky, novou microvlnku, závěs do koupelny a 2 lampy. Veškerý nábytek je dřevěný a podlaha je plovoučka, takže se už nemusíme bát o politý koberec. :) Byli jsme samozřejmě moc rádi a tak jsme už jen dořešili pár věcí a konečně jsme obdrželi klíče od našeho nového bydlení.

Naše nové studio :)

Byt se nachází v osmém, nejvyšším patře a okna máme směrem na východ. Jelikož jsme se rozhodli přestěhovat sami autobusem, museli jsme jet přesně desetkrát a to ve dvou dnech. Nebylo to zrovna jednoduché, ale autobusová zastávka nebyla daleko ani u starého, ani u nového bydlení a tak to šlo. Největším problémem bylo asi piáno. Ufff... :) Není to totiž takové to lehké plastové, ale s piánovou mechanikou, takže "stroj". :) Mou poslední starostí už pak bylo jen navrácení plného bondu od majitele studia na Bondi Beach. Nakonec mi mých $1200 vrátil bez jakýchkoliv připomínek. :) Starost to byla, protože i když jsme věděli, že jsme tam nic nerozbili a ani koberec neponíčili, vždycky vám někdo může říct, že tahle skvrna na koberci tam předtím nebyla. Do smlouvy se prostě nedá vypsat každý detail a např. položení nového koberce může stát i nad $1000. Těžko se pak budete někde hájit jako zahraniční student. :D

Na předchozí fotce je vidět takový malý stoleček, na kterém mám notebook. Ten jsem jel kupovat až na Manly a nakonec jsem si vzal od předchozího majitele rovnou dva. Ještě jeden pro Amy na vaření, protože sporák máme dvouplotýnkový přenosný. Ten už tam (včetně takové trouby) Mandi měla. Stolek jsem tedy koupil za $10/kus.

Pak jsme potřebovali sehnat nějakou televizi. Původně jsem chtěl koupit malé starší LCD, ale všechny nabídky byly nad $150. Nechtěl jsem za televizi vyhazovat moc peněz. Když už bych kupoval něco lepšího, chtělo by to i domácí kino a tím bych pak zase rušil sousedy a riskoval tím tak můj bond. Starou CRT televizi jsem ale nechtěl, protože bych zase musel dokoupit set-top box a přece jenom jsem koukal alespoň po nějakých širokoúhlých. A také jsem se nechtěl s tak těžkou televizí tahat. I když ta televize není zase tak důležitá, sám učitel nám doporučoval, abychom jí sledovali a učili se tím tak i anglicky. Nakonec jsem pořídil Philips 32", wide flat screen, ale CRT. Už jsem byl rozhodlý pro jinou TV a těsně před tím, než jsem odešel na autobus, jsem v rychlosti skouknul Gumtree a našel tam nový inzerát o této Philips. Výhodou bylo to, že jsem to měl jen 10 minut pěšky a tak jsem nakonec vyrazil pro tuto. Majitel mi slíbil, že mě pak hodí autem zpět, tak to bylo skvělé. Televize byla totiž neuvěřitelně těžká a i když jsme měli odvoz až domů (Amy šla nakonec se mnou), dostat jí pak nahoru do bytu, byť výtahem, bylo dost náročné. Amy se zase táhla se stolkem, který byl u TV v ceně. Každopádně jsem ještě dokoupil ten set-top box ($20) - analogový signál tu totiž není nic moc. A tak konečně máme zase televizi a vlastně i docela hezkou. :) Cena $80 je přijatelná a za takovou TV mi to nepříjde až tak moc.

Na fotce pak můžete vidět vchod do koupelny, která je rozdělena ještě dalšími dveřmi. V první předsíni je skříň na šaty a umyvadlo. Vedle něho je také botník, který jsme pořídili za $20 nový. Podobné věci a cokoliv do bytu, můžete velmi levně pořídit v obchodech typu Smart Dollar a jiných. To jsou takové ty pouliční krámy, kde najdete úplně vše. Je tam toho tolik, že se vám z toho až točí hlava. Kvalita sice není nic moc, ale např. botník mít kvalitní prostě nepotřebuju. Rozhodně ne tady v Sydney. A tak jsme tam asi za $60 nakoupili spoustu věcí, které jsme holt ještě museli koupit. (Některé nádobí a podobně.) V druhé místnosti je pak záchod a sprchový kout. Vše funkční a bez problémů. :)

Kuchyň

Do tohoto prostoru jsme ještě dokoupili 2 barové židle a to za cenu $5 obě! Neuvěřitelná cena. Kupovat použité zboží v Austrálii má jednu obrovskou výhodu. Lidé se většinou zbavují věcí proto, že odjíždějí ze země a né proto, že se něco např. porouchalo. Pamatuji si, jak tehdy Berkay rušil svůj pronajmutý byt na Vaucluse. Všechno prostě vyhodil na ulici. Krásnou, nově vypadající a velikou lednici s mrazákem, různé žídle, stolky, skříně a podobně. A tak to dělá i mnoho dalších. Lidé nemají zapotřebí někoho "podělávat" tak, jak je tomu zvykem v Čechách. :( Pro tyto židle jsme se tedy vydali do Wiley Parku. Napřed jsme ale na Narwee vyzvedli 2 kuchyňské židle za $10 obě a Amy s nimi pak čekala na nádraží, protože už tak jsme se s nimi natahali až až. O víkendu tam moc nejezdily autobusy a tak se to celé dost natahovalo. Z Narwee jsem nakonec chytnul bus do Roselands, kde jsem čekal půl hodiny na další bus do Wiley Parku. Tam jsem se setkal s Indickou rodinou a koupil 2 barové židle. Dotáhl jsem je na autobusovou zastávku, ale ani po hodině nejel žádný autobus. Jízdní řád tam nebyl. Nakonec jsem jel tedy tágem, které mě stálo stejně, jako ty 4 židle. :) Pak jsme je teprve táhli domů vlakem a autobusem. Ale máme je a jsme za ně moc rádi. Člověk si takto aspoň začne vážit maličkostí, jako jsou např. ty židle a nebo jiné, jinak samozřejmé, věci. Pro stůl jsme si pro změnu dojeli na Pyrmont, kde jsme náhodou potkali Vojtu blogera. :D Paní chtěla za stůl $30.

Teď jsem si uvědomil, proč jsme vlastně všechno stěhovali MHD, když máme tak veliké auto! :D Dostali jsme ho od Amy předchozího šéfa, který se musel náhle vrátit do Thajska. Mimo to, jsme také dostali klimatizaci, která je vidět pod stolem na předchozí fotce a pak spoustu jídla atd...

Pohled z okna

Aspoň si také vyzkouším žít tak trochu více ve městě. V centru jsem totiž ještě nebydlel a ani nechci. Když ale chytnu vlak nebo bus přímo tady od nás, jsem tam přibližně za 15 minut. Na další fotce je vidět v dálce Queens Park, který jsem si také oblíbil. Pěšky tam jsme za 15 minut nebo dřív a skvělé je, že tento park navazuje na velký Centennial Park, kam se chystáme brzo na výlet.

Takto vypadá naše budova

Pohledy z naší ulice kolem našeho bydlení

Na konci této ulice je velké obchodní centrum Westfield

Zvykli jsme si tu velice rychle a až na pár maličkostí už máme vše zařízené. Moc se nám tu líbí a jsme moc rádi, že máme takové bydlení. Samozřejmě by se dalo najít i něco levnějšího, ale bylo by to mnohem dál od moře a pravděpodobně i od centra. Speciálně Asiati bydlí často v malých bytech a i když je byt třeba pro 4 lidi, je jich tam jednou tolik. Hlavní je pro ně vydělat peníze a tak chodí do práce 7 dní v týdnu. Toto je příklad, který je ale velmi častý a my se rozhodli, že takto žít nechceme. Pokud tady nehodláme zůstat, máme tak omezený čas na to, abychom si to tu také mohli užít a tak máme hezké bydlení, vaříme si dobrá jídla a jednoduše řečeno se tu máme hezky. I tak se dají ušetřit nějaké peníze, i když né tolik. Ale nechci mít na toto (zatím nejlepší období v mém životě) vzpomínky, že jsem jen chodil do práce a nic si tu neužil. Smlouvu jsme museli podepsat na půl roku. Tzn., že když se nám tu bude líbit i nadále, po šesti měsících si smlouvu prodloužíme.

Elektřinu si musíme platit sami a vodu za nás platí Mandi. Naštěstí už teď nemusíme topit. Pro příklad, za 4 měsíce na Bondi Beach jsme zaplatili cca $500. Elektřina se jinak platí po 3 měsících a v průměru by to bez přítápění mělo vyjít asi na polovinu. Stejně jako všude jsme se i v tomto bydlení setkali se šváby a tak jsem koupil v Colesu Control Bomb, což je ten plyn, kterým jsme tehdy na Rydu likvidovali blechy. Musíte otevřít všechny zásuvky, skříně, zabalit všechny otevřené potraviny, zavřít okna a pak na 2 hodiny odejít. Vše jsme připravili a plyn vypustili. Jenomže plyn, spíše takový sprej, byl tak hustý, že jsem se začal silně obávat, že se spustí náš požární alarm. Rychle jsem volal Mandi, která mě uklidnila, že by to mělo být dobré. Alarm by totiž mohl aktivovat alarmy v celé budově a automaticky by pak přijeli hasiči. Dopadlo to tedy dobře. Nedávno jsem se ale byl podívat ve 3. patře, kde je společná prádelna a před výtahem na mě skočila blecha! Rychle jsem jí odcvrnkl a zavřel výtahové dveře. Tak jen doufám, že blechy snad už ne... :D

Jinak, jak jsem vlastně 2 roky v Austrálii oslavil? Plánovanou párty jsem neustále odkládal, kvůli špatnému počasí, které trvalo skoro celý měsíc. Po tom měsíci už se mi nechtělo pořádat párty na oslavu něčeho, co bylo před měsícem a tak "pouze" pokračujeme v různých výletech, setkáních a menších párty s kamarády. Na ukázku jsem tedy připravil několik fotek. :)

Včerejší nečekané setkání s Kubou, Richardem a jeho kamarádem Petrem, bylo velmi příjemným momentem v poslední době a alespoň jsme taky trochu oslavili ten Halloween. :) Sydney bylo v noci nejspíš dosti divoké. My jsme strávili nějaký čas na Bondi Beach v parku a po té se přesunuli právě do toho Queens Parku poblíž nás. Měli jsme muziku, hodně vína, frisbee a po západu slunce jsme pozorovali v dálce bouřku... Přesně takové akce mám rád a až na tu ješterku, která mi vlezla za triko, to bylo super. :D

Queens Park

Podobná akce proběhla asi před dvěmi týdny. Opět jsme začli na Bondi Beach, ale tentokrát přímo na pláži a i přes ledovou vody se koupali.

Nakonec se nás na pláži sešlo asi 15, ale polovinu lidí jsem v ten den viděl poprvé. :) Pak jsme šli do Queens Parku. Taktéž moc hezký den, pouze bylo pak večer trochu zima.

Zleva: Kuba, Amy a Lukáš

Cestou zpátky jsme se trochu projeli v nákupním košíku :D

Nakonec jsme zavítali do KFC, kde jsme na stolek postavili přenosné repráčky s Ipodem a začali tancovat. :D Trochu jsme si i zaházeli s lidmi míčem a pak už zase radši šli. :D Náhodou pohodové akce, není vždy nutné skotačit někde v klubu až do rána... Tento den byl s námi také Aleš, ale stejně jako třeba s Mirem a Dominikou, jsem si bohužel nestihl tak v klidu popovídat, protože večer už s námi nebyli, alespoň s Alešem jsme si to vynahradili na Clovelly Beach, kde jsme šnorchlovali.

S Amy jsme před měsícem byli na každoročním Manly Jazz Festivalu. Počasí bylo ale tradičně špatné a tak nemám ani žádné zajímavé fotky. Hudba byla dobrá a zaujala nás jedna kapela mladých hudebníků, kteří pochodovali ulicemi a jako bicí nástroje využívali mimo jiné také různé sloupky, lavičky a podobně.

Napadalo by mě ještě několik zajímavých věcí, ale myslím, že se o tom rozepíšu někdy příště. Tak tedy už jen pár postřehů na závěr. Na Sydney se mi mimo jiné líbí, že na to, kolik tu vedle sebe žije různých národností a to s různými kulturami a náboženstvími, stále to funguje a v tom poměru tu není zas takový rasismus. Můžu vám upřímě říci, že největší rasisti, s kterými jsem se tu setkal, jsou Češi a Slováci! Pravda, trávím s nimi nejvíce času. Ale zřídkakdy slyším nějaké urážky ve stylu rasistických keců od jiných cizinců. Češi jsou na tohle experti a vyloženě se bojím vzít případně Amy do Čech. Pravdou je, že bych pro Čechy a Slováky dokázal najít omluvu pro tento problém. Ale stejně. Další vlastnost, která je oproti naší kultuře dost odlišná, je závist. Ta bude a je vždy a všude. Ale stejně jsem ze Sydney vycítil, že je to tu trochu jiné. Většina lidí tady začinala stejně. Přijeli do Sydney jako zahraniční studenti a museli chodit do školy a dělat "podřadné" práce. Lidé, kteří tu jsou už dýl si to tu prostě vybojovali, něco je to stálo a tak jim to člověk až tak nezávidí, když ví, že to nebylo zadarmo. Samozřejmě to je jeden s úhlů pohledu. Není to pravidlem a rodilí Australani to mají přece jenom trochu lepší. Když jsem třeba bydlel na Vaucluse a viděl tam ty luxusní auta, zaparkovaná u nádherných domů s výhledem na moře, časem jsem si tam na to zvykl a připadalo mi to už normální. Chci říct, že tam nikdo nijak nevyčníval. A to není jenom Vaucluse, ale všechny tyto oblasti se zálivy a podobně. Celkově tu z lidí prostě tu závist tak necítím a každý je rád, že tu vůbec je. Takovýchto podobných postřehů bych mohl uvést více, ale stejně je nejlepší, když si je člověk může vytvořit na základě osobního pobytu tady. Ovšem, že si na Čechy často vzpomenu i v tom pozitivním světle. :) Český humor, příroda, české párty a podobně. Nedávno jsem v Colesu ochutnal malinu a najednou jsem byl jak u nás na chalupě v Jižních Čechách. :D I když se mi tu líbí opravdu dost, stejně mám v plánu se do Čech v budoucnu trvale vrátit, i když né ještě v nejbližší době... Nemálo lidí, byť Čechů, kteří jsou v Sydney již delší dobu, se shodují v tom, že jsou Australani takový burani a že je na nich vidět, že vlastně vznikli z trestanecké kolonie. Já na ně ještě nemám vyhraněný názor a tak třeba uvidím časem. Každopádně jako student bych tu na věky zůstavat taky nechtěl a dostat trvalý pobyt není vůbec jednoduché. Nechávám tedy vše osudu a jak říkám, snažím se tolik nemyslet dopředu...

Děkuju všem co na mě myslíte a těším se, až se zase za čas uvidíme. :)

(Pro více fotek můžete navštívit mou obnovenou fotogalerii na Rajčeti.)

North Head, Ryde a festival draků

Mon, 26 Sep 2011 14:25:19 +0200

Opět bych vám chtěl přiblížit několik našich výletů, které jsme podnikli tady v Sydney za poslední dobu. Ještě v zimě jsme se konečně zajeli podívat na Manly do části zvané North Head. Když přijede lodí do Manly Wharf, North Head se nachází směrem doprava. Tzn., že je to vlastně nejjižnější oblast Manly, takže nevím, proč North. Možná proto, jak jsme tady hlavou dolů. :D Tak i tak se tato oblast pyšní vzrušující vegetací a mnoha krásnými místy a tak jsme si konečně udělali čas a zajeli se tam podívat. Přemýšlel jsem, jestli naší výpravu začít za Shelly Beach, či hned u přístavu. Nakonec jsme, hned po malé zastávce v bottle shopu :) , odbočili už v přístavu.

První zastávka na malé pláži s dětským hřištěm a kioskem

Malá pauza v takovém parčíku

Další místo, kde jsme zastavili na delší dobu, byl řekněme poloostrov, kde rybáři chytali ryby. Vlastně co rybáři, celé rodiny. :D Opět zde najdete grily a místa k sezení. Hezké výhledy, prostě typické Sydney. :)

Ty rybářské masy byly na druhé straně

A musím říct, že "braly" :D - skoro mi vysála prsty :)

Romantika :)

Exotická pláž

Cesta k této pláži ale nebyla jednoduchá :D

Tudy jsme přišli

Trochu jiná pláž než Bondi nebo Coogee :)

Tuto pláž jsem si nemohl nezamilovat...

Nikomu o tomto místě ale neříkejte... Je jen moje... :D

Není to bomba? Prostě naprosto super místo...

Ve výsledku jsme ale zase tak daleko nedošli a už se začínalo stmívat. Vyrazili jsme tedy zpět k přístavu, ale jsem si jistý, že toto léto se tam podívám znovu, ale tentokrát na delší dobu a možná i s více lidmi. Oproti místům, jako je např. Basin, je tato pláž na North Head velmi blízko. :) Rozhodně chci ale v brzké době dokončit výlet po celé této oblasti, protože jsme došli tak max. do 1/4.

Západ slunce z ferry

Jako další výlet jsme se zajeli podívat do Western Sydney, kde jsem dřív bydlel u pana Honzy. :) Když jsme se tehdy stěhovali, říkal jsem si, jak jsou tam ty oblasti kolem moc hezké a že se tam musím jet někdy zase podívat a dát si tam třeba vínko. A tak jsem to teď uskutečnil. :) Odpolední procházka, BBQ v parku, dobré víno, počasí bylo také slunečné, no měli jsme se moc hezky. :D

Amy griluje :)

A jak že to na mě po té době působilo? Celkem v pohodě, trochu jsem také zavzpomínal, ale jen tak přirozeně. Nijak nostalgicky to na mě nepůsobilo a výlet jsme si oba moc užili.

Hlavně s tou mojí Amy je prostě radost jít kamkoliv. I když je stejně nejradši, když je se mnou sama. :) A chci říct, že se mi líbí, jak je stále veselá a má radost z maličkostí. Společně obdivujeme nová místa, stromy, budovy, cokoliv...

Moje oblíbená prolejzačka :)

No co :D

Původně jsme chtěli grilovat až tady, ale měli jsme vcelku hlad a tak jsme to stihli už v předchozím parku. Tady přikládám opět pár fotek toho, jak to v těchto parcích vypadá. Já mám tato místa moc rád a to nejen proto, že jsem tu bydlel, ale prostě je to tak nějak dál od centra a nikdo sem jet tak na grilování nepojede. Spíš jen tak místní. Potkáte zde rodiče s dětmi, páníčky s pejsky a podobně. Tátové rybaří a popíjejí vychlazené pivo a mámy mezitím povídají u grilů. :) Něco takového... (K dispozici jsou i toalety)

Hádám, že v Čechách by ty grily ukradli i s tou dlažbou pod nimi :D

Soooo cute :D (Amy úprava :)

Relax na skále, vínko, :) hezké zážitky...

A nakonec jsme dorazili sem. Myslím, že jsem se o tomto místě zmínil už před rokem. Je to takový parčík s dětským hřištěm, grily a sezením. Je to ale v těsné blízkosti rodinného domu, takže to celé trochu vypadá, jak u "nich" na zahradě. :D Místo je to ale skvělé a zrovna tady jsem si to vínko teda extra vychutnal... A proč pořád s tím vínkem? To je tak, že když někdy vidím nějaké hezké místo, mimo jiné mě také napadne, že by bylo perfektní si tam otevřít třeba láhev vína... A tak některá místa jsem si už dokonce i před odjezdem do Austrálie takto "rozvrhl" a tak si to teď plním. :D Prostě být na krásném místě s dobrou společností, za hezkého počasí a ještě k tomu např. s láhví dobrého vína, mi přijde jako dokonalá kombinace a já si to umím docela dobře užít. :D

Poslední dnešní ukázkou je Festival of the Winds - Festival větrů. Minulý rok jsem ho promeškal, protože jsem o něm nevěděl. Tento rok jsem ho stihl, ale shlédl jsem pouze jeho začátek, protože jsem musel v neděli do práce. :( Áááá, jak mě to štvalo, ale musel jsem. Festival se konal tradičně na Bondi Beach a tak jsme to měli kousek. :)

Toď vše! :D Dnes jsem v Austrálii přesně 2 roky... O tom ale napíši zase až příště. :)

Featherdale Wildlife Park

Mon, 12 Sep 2011 11:49:02 +0200

Dalším z našich společných výletů v poslední době, byla návštěva Featherdale Wildlife Parku. A jelikož měla Amy zrovna své 33 narozeniny, udělali jsme tento výlet v rámci jejich oslav. :) Já měl toto zoo už déle na mém listu míst, které bych chtěl vidět a tak jsem se také moc těšil...

V roce 1953 zakoupili Charles a Marjorie Wigg sedmiakrový pozemek, který se původně z drůbežárny vyvinul v jeden z nejznámnějších Wildlife parků v Austrálii. V roce 1975 byl park ohrožen díky návrhům využití pozemku na bytové prostory. Díky petici, na které se podepsal i tehdejší premiér a především místní obyvatelé, byl objekt ponechán.

Hned na samém začátku parku se k nám připojil wallaby, něco jako malý klokan, který se nechal hladit a byl jako takový stylový průvodce. :) My jsme se ale už nemohli dočkat, až si pohladíme koaly, protože tím je tento park mimo jiné známý.

Koaly byly strašně heboučké a tak nějak si lidí moc nevšímaly. Mimo ty, které byly ve svých domečcích na stromech a jedné venku lezoucí na kmenu stromu, byla tato koala "vystavená" pro veřejnost. A tak jsme se s ní pomuchlovali až do aleluja. :)

I když se během naší návštěvy parku udělalo hezky a svítilo slunce, počasí nebylo úplně nejlepší a navíc byl srpen a tak nebylo v parku tolik lidí. To bylo samozřejmě jedině dobře. Měli jsme tak hodně času na všechna volně pobíhající zvířatka. :)

K dispozici byly kornouty s potravou pro klokany a tak jsme si je mohli i krmit. Tento si vzal ale vše do svých "rukou". :D

Roztomilej, ne?

Takhle mi připomíná českou srnku a nebo že bych už dlouho nebyl doma? :D

Relax...

Takovéto pózování ale nebylo zadarmo...

Stálo to 2 minuty pořádného poškrábání na zádech :D

Tento typický australský pták se nazývá Kookaburra. Velice často ho můžete vidět a především slyšet i v Sydney. Jeho typické "chechtání" si můžete poslechnout kliknutím na tento odkaz. Když se jich "rozchechtá" několik najednou, tak je z toho pěkné haló. :) Nikdy jsem je ale neviděl takto ochočené.

Ve Featherdale Wildlife Parku naleznete především typicky australská zvířata a tak jedním dalším z hlavních představitelů, které jsme měli přiležitost vidět, byl vombat.

Ježura Australská

Amy oblíbení tučňáci

Během návštěvy parku máte na plánku vyznačené, kdy a kde, můžete vyslechnout exkurzi o daném zvířeti a následně vidět jeho krmení. Tento pes se nazývá Dingo a jednou ze zajímavostí např. je, že nešťěká.

Emu

Tito ptáci (na následující fotce) žijí pouze na severu Austrálie, ale jsou velmi nebezpeční. To jsou ti, o kterých mi vyprávěl Vojta, když ho přijel navštívit jeho táta. Když na ně v lese narazili, začali je pronásledovat a doslova nahánět. Museli před nimi utíkat a prý to bylo celkem napínavé. Cassowaries totiž dokáží zabít člověka kopem a před pár lety zabili několik lidí v Cairns. Lidé je pak skoro vyvraždili a tak se stali ohroženým druhem. Vojtovo vyprávění bylo ale skutečně chvílema děsivé, byť už vše výkládal s úsměvem na tváři. :)

Southern Cassowary - jinak vypadá podobně, jako Emu

Jedna z částí je v krytém pavilonu, kde najdete různé ještěry a hady. Tam nás ale nic extra nezaujalo a tak jsme pokračovali dál...

Poslední částí byla farma domácích zvířat, což se líbilo hlavně Amy. Nakonec ale i mně. :)

Já a kozí řiť :D

Nakonec jsem si tam udělal i nové kamarády :)

Amy nevěděla, jestli se má bát nebo smát :)

"Za minutku budeš na Facebooku" :D

Pelikány můžete volně v přírodě vidět docela často

Prostor na soukromé párty a BBQ

Featherdale Wildlife Park se nacházi v části Sydney zvané Black Town, což je celkem daleko. My jsme ještě chytli pravidelné opravy na trati a tak jsme museli několikrát přestupovat. Z Bondi Beach na Bondi Junction, pak vlakem do centra, pak z Olympic Parku náhradním busem do Parramatty, odtud vlakem na Black Town a nakonec opět busem až přímo před park. Ale stálo to za to a vstup cca $20 se studentskou kartou také není tak špatné. Na konci jsme si ještě koupili v souvenir shopu každý jedno triko, které bylo ještě levnější, než vstup a tak jsme si odnesli i nějaké hmotné vzpomínky.

Amy s novým dárkem okolo krku si zkouší klobouk :)

Výlet to byl moc fajn a už se těším, až Amy vemu do Taronga Zoo, kde jsem už jednou byl. Její narozeniny jsme oslavili hezky a jelikož Amy netoužila po nějaké velké párty, navštívili jsme alespoň její kamarády na Oxford Street, kde jsme měli menší BBQ párty.

La Perouse a Fish Market

Tue, 06 Sep 2011 03:50:33 +0200

Tak už nám v Sydney nastalo jaro. :) Řekl bych, že zima byla letos o trochu teplejší, než minulý rok. I když se tvrdí, že byla více deštivější, přesto jsem v této zimě prožil několik krásných, teplých a slunečných víkendů. V podstatě až do teď jsme měli s Amy každý víkend volno a tak jsme ho vždy využili na nějaký výlet. Asi nejen tady není samozřejmostí, aby měli oba v páru volno o víkendu oba dni. Já mám teď prázdniny a tak jsem začal pracovat i v neděli, abych si více vydělal. Ještě uvidím, jestli mi ta neděle zůstane, ale jelikož je placená jednou tolik, pokusím se jí udržet. Měl bych sice možnost získat ranní nedělní šichtu asi na půl roku, ale vstávat v neděli ve 4 ráno, pak jet 2 hodiny vlaky a pak 11 hodin dřít v zimě, se mi moc nechce... To si ještě rozmyslím, ale měl bych tím nabouranou už i sobotu, tudíž celý víkend. Ale teď mám odpolední směnu a tu už bych asi bral i na stálo, tak uvidím. Tak i tak bychom měli společnou sobotu a to se dá stihnout také lecos. Těch výletů po Sydney jsme udělali v poslední době víc a tak to sem na blog vše postupně doplním. :)

Jedním z těch hezkých společných víkendů byl ten, kdy jsme se vypravili na La Perouse, což je asi 14 km od City vzdálená oblast a dostanete se tam např. autobusy z Hyde Parku. Náš bus nás zavezl pouze na Maroubru a tak jsme pak chytli ještě další do Little Bay. Odtud jsme už vyrazili pěšky.

Procházka to byla hezká

V La Perouse jsme viděli malou exkurzi o hadech :)

Jedna z hlavních atrakcí této oblasti jsou krásné pláže. La Perouse je údajně i perfektní lokací na potápění a tak až bude tepleji, jistě tam vyrazím alespoň s brýlemi a šnorchlem. Jedna z pláží je zde také nudistická. Když jsme dorazili k těmto plážím, byl už večer a tak už je neosvětlovalo slunce. Věřím ale, že přes den to musí být krásná a slunná místa.

Pláže podle mého gusta :)

Hlavní atrakcí je ale Bare Island, kde se nachází stará vojenská základna. Na ní je ale vstup povolen pouze někdy a tak jsme se prošli v okolí. Na kopci, s výhledem na pláže a Bare Island, je krásné travnaté místo, odkud je výhled i na protější letiště a vlastně na celý Botany Bay.

Bare Island

Na tomto mostu jsem viděl rybáře, jak mává na všechny kolemjdoucí, ať se jdou rychle na něco podívat. Přiběhl jsem včas a v krásné průzračné vodě uviděl velikého rejnoka. Byl v průměru asi metr velký.

Tohle jsem si prostě vždycky přál...

Až do tmy jsme relaxovali na skalách a pozorovali přistávat letadla... Pak jsme rovnou z La Perouse chytli autobus do City. Stoprocentně se tam ještě vrátíme a oblast prozkoumáme podrobněji. :D

Dalším místem, které jsem chtěl vždy v Sydney navštívit, je Fish Market. Vídával jsem ho z Anzac Bridge, když jsem jezdil domů na Ryde. Je to přístavní koplex, kde můžete nakoupit všechny možné druhy Seafood. Rozhodně si zde přijde na své každý labužník ryb a mezi ně já právě patřím. A tak nemůžu pochopit, že jsem se do Fish Marketu podíval až teď. :)

Vyrazili jsme ve čtyřech :D

Darling Harbour

Celkem "busy"

Krevety jsme později také ochutnali

Ceny jsou za KG

Ve Fish Marketu se nachází také několik "restaurací", tedy míst, kde si můžete koupit už hotová jídla a následně si je vychutnat např. venku v přístavu. Nemám k tomu co dodat. Super místo, super jídlo a skvělá společnost. :)

Mám toho na blog připravené víc a tak doufám, že se mi hned příští víkend podaří najít čas, abych se s vámi opět podělil o některé naše další zážitky. :) Tak se mějte zatím hezky a " pokud zrovna obědváte, tak dobrou chuť..." :D

Všude dobře, na Bondi nejlíp

Fri, 26 Aug 2011 09:10:50 +0200

:) Na Bondi bydlíme již několik měsíců a moc se nám tu s Amy líbí! Oproti jiným lokalitám v Sydney mi zde vyhovuje, že to tu žije, ale zároveň je tu klid. V centru bych asi našel jen ten první výraz a jinde zase jen ten druhý. Jak jsem psal už dříve, na Bondi je příjemná a ojedinělá atmosféra. Mohl bych jmenovat hned několik příkladů, proč to na mě takto působí... Když jdu třeba na autobus, vidím kluka na skatu jak drží surf a celej šťastnej si to peláší k moři. Nebo luxusní auta zaparkovaná před restauracemi, které jsou zaplněny mladými lidmi, kteří nikam nespěchají! :D Už mě nepřekvapí ani pikap, který vzadu veze několik obrovských psů, ani Ozík, který si klidně řidí svůj bílý Ford a u toho si vesele fouká do harmoniky a ani dredař, kterej v tom nejdeštivějším počasí vběhne mezi lidi na autobusové zastávce a na svou zcela promáčenou kytaru začne hrát pro lidi blues. :D To vlastně mluvím stále jen o naší ulici, která je přes zimu osvětlena, jako o Vánocích. :) A tak když v noci konečně dorážím domů po dvouhodinové cestě MHD z práce, mám to zároveň takové slavnostní... :D

Hall Street

Kytarista :)

Pracovní vozy :) (není vyjímkou) - Bondi Beach

Ženy a krásná auta :) - ani bych tu Amy nepoznal :D

A s mým optimismem nehodlám přestat. :) Zima nezima, tady se griluje nonstop... V onen den nás navštivily dvě Amy kamarádky, také z Thajska. Nakonec se k nám ještě na chvíli připojili Miro s Dominikou, kteří teď bydlí minutu od nás. :)

Večer se udělalo zima a tak jsme se přesunuli k nám, kde jsme strávili celý večer. Miro s Dominikou pokračovali dál a tak jsme popíjeli jen ve čtyřech. :)

Výuka improvizace :D

A samozřejmě proběhlo mnohem víc podobných návštěv a setkání... Nedávno jsem se seznámil s Alešem, který přijel před skoro dvěma měsíci do Sydney. Jsem si jist, že jsme se neviděli naposled a mimochodem si píše také moc zajímavý blog, jehož odkaz naleznete v mém menu.

Miro a Luky - super kluci, které jsem potkal u nás v práci :)

Když už jsem u těch kamarádů, bohužel jsem se musel rozloučit s Vojtou, který už odjel domů. :( Poznal jsem ho tehdy přes Anne. Těch akcí s nim nebylo moc, ale když, tak to stále vždy za to. Celou dobu bydlel v Banksii, přesně v tom domě, co tehdy já... Časem začal také pracovat u nás v pekárně a myslím, že Vojta je jeden z těch šťastlivců, kteří to mají v hlavě opravdu srovnané a to je ještě o pár let mladší, než já. A to nejpodstatnější? Frisbee házel asi nejlíp ze všech lidí, které jsem tu potkal! :D "Sorry Anne" :D

Vojta, Amy a Katka

Katka je přítelkyně Mira, s kterým momentáně pracuji v mrazáku. Oba jsou moc fajn! Následující fotka je ještě také z této rozlučkové akce na Coogee Beach, ovšem kvalita je vskutku mizerná. Asi čtvrtina fotek v tomto článku je focena z mobilu, tak tu kvalitu prosím tentokrát omluvte. :D

Další účastníci zájezdu :) - BTW: Všichni moc fajn

Vrátím se teď ještě k té Bondi. Jak jsem řekl, Bondi je celkem živá lokalita a to především přes den. Zpravidla u pláže jsou velice často různé festivaly a podobné aktivity. Výjimkou ale byla tato údálost. Před čtvrnácti dny o víkendu, jsem se v dopoledních hodinách probudil s pocitem, že slyším hrát venku někoho na bicí. Tento den jsme měli s Amy v plánu jít na jeden festival do Rocks, ale nakonec jsme se u nás v ulici zdrželi ještě asi 2 hodiny. Celá ulice a nejenom ta naše, byla plná muzikantů a jiných umělců, kteří předváděli své dovednosti. :) S rozestupem někdy pouze několika metrů od sebe, bavili kolemjdoucí a můžu uznat, že někteři z nich si zasloužili můj obdiv. Nevím, co přesně to bylo za akci. Ale podle čísel, napsaných na chodníku, bych tipoval, že mohlo jít i o nějakou malou soutěž pouličních muzikantů. Ale to nevím. Každopádně to bylo celkem zábavné. :D

Tihle byli asi nejlepší, co se týče kvality muziky

Hned vedle nich stál třeba kluk, kterej si tam jen tak žongloval s míčky. :) Na další fotce je dvojce bubeníka a prsaté tanečnice. Také zajímavé představení...

Řekl bych, že celá tato akce krásně vystihla uvolněnou atmosféru, která nepanuje pouze na Bondi, ale vlastně v celé Austrálii. Sice jsem nebyl ještě moc nikde jinde, ale hodně jsem už slyšel... :D Tady prostě nikdo nic neřeší... :)

Na skateboardu měl bubeník připěvněnou tamburinu :)

Ovšem žena, která držela v ruce rádio a k tomu zpívala operu bylo i na mě moc... Tedy, hudba nebyla slyšet a zpívala strašně... :D

Tři kůzlátka

Poslední ukázka patří tomuto mladíkovi, který (podotýkám pouze ve sluchátkách), poslouchal Michaela Jacksona a u toho tancoval. Některé pohyby nebyly špatné, ale ve výsledku působil velmi komicky a lidé se nad ním spíše tak přirozeně pousmávali. :)

Pak jsme tedy konečně vyrazili na Aroma Festival v Rocks. Jednalo se o festival kávy a různých dobrot. V narvaných ulicích bylo mnoho stánků. Něco málo jsme ochutnali, ale moc dlouho jsme tam nepobyli. Také jsme si poslechli jednu skvělou kapelu, ale jak říkám, lidí tam bylo dost a tak jsme pak jeli do katedrály u Hyde Parku na mši.

Aroma Festival

Před katedrálou bylo v rámci Winter Festivalu postavené kluziště a jelikož tam můj kamarád pracoval, zařídil mi vstup zdarma a tak jsem ušetřil 30 baků. :) Bylo to super, dobrá muzika, paráda... :D Pak jsme ještě navštívili Mira a domů jsme přijeli až večer. Vcelku pestrý den...

Představení profesionálů

To kluziště bylo předtím dlouhou dobu přímo na Bondi Beach a tak jsem vlastně tehdy udělal také pár fotek. Není to trochu paradox? Lední kluziště na pláži v Austrálii! :D

Bondi Beach

Ááááá jedem táto :)

Můj kamarád našel celkem dobrou práci, ne? :)

Za tmy

Ten den mě Amy vyfotila v mém novém oblečení, které jsem koupil velice výhodně v DFO v Homebush. Je to obchodní centrum se starými kolekcemi. Zboží je samozřejmě nové a naleznete zde obchody jako Quiksilver, Billabong, Rip Curl, G-Star, Converse, Puma a spousty dalších... Tato černá košile je např. z G-Staru, což je tady celkem drahá a dobrá značka. Byla zlevněná asi o 90%. Stála mě jen $10!

Před obchodním centrem je krásné hřiště ideální na frisbee :)

Asi před rokem přiletěl do Brisbane můj kamarád Honza, který pochází ze stejného městečka, jako já. Sice jsem se za ním nakonec do Brisbane nevydal, ale alespoň dorazil on sem, protože chtěl před odletem domů ještě vidět Sydney. Bylo to dobré vidět zase někoho známého osobně. :)

Z Coogee na Bondi

Bronte Beach - nádhera...

Na Bondi jsme se sešli s Reddgrem a jeli jsme autem až na Manly. Tam jsme udělali malý okruh a při západu slunce se vraceli lodí zpět do City.

A na závěr malá ukázka toho, jak vypadala předpověď počasí 1.8.2011. Většinu dní tu máme hezky, i když je tato zima celkem deštivá. Stejně je tu více těch slunečných dnů a dokonce jsem se už i nedávno koupal. Ale abych řekl pravdu, tak jen na pár minut... :D Voda byla samozřejmě naprosto ledová.

Tomu říkám zima :)

Harbour Bridge

Mon, 08 Aug 2011 14:39:43 +0200

Konečně jsem si udělal zase chvilku, abych něco připsal na blog. Mrzí mě, že to zase tak trvalo, ale mám toho poslední dobou trochu víc. Především jsem začal chodit opět do školy. Mimo to chodíme s Amy stále na nějaké výlety a začínám řešit jiné bydlení kvůli ceně, která má jít nahoru. Všechny zážitky za poslední dobu jistě brzo dopíši a samozřejmě opět přiložím nějaké hezké fotky. :)

Zajímavým zážitkem byl výstup na jeden z pilířů Harbour Bridge. Byli jsme na tom pilíři, který je blíž k Rocks, což je krásná a především nejstarší čtvrť v Sydney a tak jsme si udělali ještě malý před-výlet po slavných trzích.

Pod mostem

The Rocks Markets

Na pivu :)

Trvalo 8 let vybudovat tento slavný most. Harbour Bridge, Australany přezdívaný také Coat Hanger (Ramínko na šaty), byl otevřen roku 1932. Ve výšce 59 metrů přemosťuje přístav Port Jackson, čímž vlastně spojuje severní a jižní Sydney a jeho mohutný ocelový oblouk má rozpětí 503 metrů.

Vstup je cca za $7. Bez předložení studentské karty by to asi bylo o nějaký dolar dražší. Jelikož se dost bojím výšek, chvilku jsem si musel zvykat. Výška pilíře je 89 metrů. Každopádně výhled tam byl nádherný... Most nabízí automobilovou přepravu - celkem 8 pruhů, vlakovou a mimo to je možné most přejít také pěšky. Celková délka mostu je 1149 metrů a výška vrcholu oblouku je 134 metrů. Na šířku má Harbour Bridge 49 metrů. Na první natření mostu bylo potřeba 272 000 litrů barvy a při výstavbě bylo použito přibližně 6 000 000 nýtů, přičemž největší nýt váží 3,5 kg a měří 39,5 mm. Mnoho z nich je českého původu. :)

Nahoru by mě tedy nikdo nedostal a navíc je to také pěkně drahé

Úžasná panoramata :)

Dvě hrdličky

Při západu slunce jsme si pak prošli most po pěší zóně

Hezký a nenáročný výlet. :) Vřele doporučuji... Pro dnešek bych chtěl ještě poukázat na dvě věci. Za prvé se mi na blogu vymazaly veškeré smajlíci a tak pokud budete číst starší články, můžou některé pasáže vyznít trochu jinak, než jsem zamýšlel. (Např. né ironicky a podobně). Jelikož je možné, že se problém vyskytne znovu, rozhodl jsem se sice veškeré články přečíst znovu a opravit, ale nebudu již používat animované smajlíky. Věřím, že je to většině z vás stejně úplně jedno. :)

Tou druhou věcí je lehký upgrade mého blogu. Trochu jsem pozměnil úvod blogu, přidal "Profil" - kdyby jste se o mně třeba chtěli dozvědět něco víc a také "Zpráva autorovi" - kdyby jste mi chtěli poslat soukromý vzkaz. Děkuji všem, co se zapojili do větší diskuze v mém minulém článku a doufám, že takových článků už psát moc nebudu. :)

Za dobrotu na žebrotu

Fri, 01 Jul 2011 14:32:00 +0200

V tomto článku bych se s vámi chtěl podělit o tom, jak se vyvinula situace mezi mnou a bývalou přítelkyní Markétou. Je tomu už totiž rok, co jsme se rozdělili a já za tím vším stále nemůžu udělat tlustou čáru. Proč? … Když jsem o tom, co se u nás dělo v posledních šesti měsících, někomu povídal, všichni mi dali za pravdu, že je to hodně nepříjemná situace, do které jsem se díky pomoci někomu jinému sám dostal. Bohužel jsem se v tom neocitl sám a tak bych se vám chtěl i tak trochu vypovídat o tom, jaká je druhá strana mého super života tady v Sydney... Nechci a nebudu v tomto článku nikoho urážet ani pomlouvat. Chci jen popsat to, co se v poslední době odehrávalo za "oponou".

Ti z vás, kteří jste četli můj blog postupně a od začátku, jistě vite, jak moc jsem měl Markétu rád a jak těžce jsem nesl to, když se tady v Sydney se mou rozešla. Byla to pro mě obrovská zkouška, kterou jsem si myslel, že nezvládnu. To jsem ale ještě nevěděl, jak moc mě to pozvihne dál, když to překonám... O tom všem jsem již psal mnohokrát a nebojte se, budu se snažit neopakovat. Chtěl bych se více zaměřit na to, jak to vše bylo po té, co jsem se trochu sebral a začal opět žít.

Přibližně po půl roce od našeho rozchodu, musela Markéta odjet zpět do Čech. Důvody byly hned dva, i když si myslím, že by bez toho prvního stejně neodjela. Prvním důvodem bylo její koleno, se kterým si údajně ve spánku hýbla a od té doby nemohla chodit. (To se jí stalo už jednou v Čechách.) Jelikož ji ale doktor řekl, že musí na operaci a že by to v Sydney bylo drahé, musela rychle vyřešit, jak odjet na otočku do ČR. Druhý důvod byl ale neméně důležitý. Odjeli jsme do Sydney na partnerská víza a tudíž u nás měla Markéta trvalý pobyt. Bohužel, těsně před naším odjezdem do Austrálie se jí ozvali od soudu, že musí vyřešit nějaké záležitosti s předešlých let, za které dřív ona neměla zodpovědnost, ale postupem času (věku) padl tento problém přímo na ní, (hmm-české zákony ) a tak jsme mysleli, že půjde vše vyřešit na dálku. Nakonec musela dorazit k soudu osobně a bylo alespoň o důvod víc, proč si udělat výlet do Čech. Jsem ale přesvědčen o tom, že s jejím přístupem k životu a jednoduše po tom, jak jsem ji postupem času poznal, bych tipoval, že nebýt toho problému s kolenem, nikdy by se do Čech tak rychle nedostavila a nakonec by k mým rodičům jen opět chodily dopisy od soudu. Už tak z toho byli samozřejmě dost nervózní!

Zpáteční letenkou přes Dubai byla Markéta záhadně obdarována od jakéhosi starého pána, Čecha, kterého kdysi někde potkala tady v Sydney. Budiž. Aspoň jí to nakonec nemusela půjčovat moje máma, která už nám tak půjčila více, než mohla. Varoval jsem jí, že se soud může protáhnout a že by si měla školu přerušit na delší dobu. Ona měla samozřejmě svou hlavu a tak prostě odjela. Nezapomenu na to, když jsem jí viděl naposledy. To jsem ji ještě vezl berle, které jsem jí koupil a také poslední penize, které jsem ještě měl... A když jsem se s ní loučil, měl jsem takový zvláštní pocit, že jí nejspíš delší dobu neuvidím. Tehdy jsem sledoval i její letadlo z Burwoodu, kde jsem v té době bydlel a doufal jsem, že není moc smutná... To je jeden z mnoha momentů, které mám v souvislosti s ní, byť už dlouho po rozchodu, pevně vryty do mé paměti.

V Čechách vyřídila soud a na operaci s kolenem nakonec nešla, protože se jí koleno zlepšilo a tak měla i nějaký čas navštívit své známé a rodinu. Pak ale zjistila další věc, na kterou jsem jí upozorňoval. Potřebovala peníze na další školu a víza. V Praze údajně potkala nějaké pány, kteří jí chtěli školu zasponzorovat a tak zase začala na někoho spoléhat, což se ji samozřejmě nakonec vymstilo a byla nucená si letenku přebookovat na pozdější datum.

V tu dobu pobývala u své mámy, která se ovšem v té době zrovna stěhovala do Anglie. Když Markéta viděla, že v Čechách asi na nějakou dobu ještě pobyde, snažila se najít práci. Ale nebylo snadné něco tak rychle najít, zvlášť když bydlíte v malé vesničce poblíž Liberce. Pak nastala situace, při které nám jí (mně a mým rodičům) bylo upřímně líto. Její maminka se odstěhovala do Anglie a Markéta zůstala v bytě téměř sama. Neměla vůbec žádné peníze, práci, nic... Jen zpáteční letenku. Ocitla se v podstatě úplně sama a tak pro ní moje máma přijela a "naší Markétku" přivezla k nám domů... Ani neměla zimní oblečení, protože si nechala většinu věcí v Sydney... Když si její situaci představíte detailně a ještě by jste jí k tomu trochu více poznali, bylo by vám jí také moc líto...

Na druhou stranu mi hodně ublížila a mohl jsem se na ní také vykašlat a být rád za to, jak se jí to pěkně všechno vrací. Ale já takový nejsem a tak jsem schválil to, aby pro ní máma přijela. Jen mimochodem, tím, že mi ublížila nemíním to, že se se mnou rozešla. Ale myslím tím všechny ty okolnosti. Např., že mi to udělala v Sydney, na ročním výletě, který jsem tak dlouho plánoval a připravoval, zadlužil se i za ní částkou, že bych si za to mohl koupit nové levnější auto a že když viděla, že jsem to období po rozchodu vůbec nezvládal a že jsem opravdu potřeboval pomoc, vykašlala se na mě, jako kdybych byl jen nějaký známý... Vlastně, ani to ne... Kdyby mi jen známý takto volal a byl na tom tak, jako já tehdy, okamžitě bych si vzal taxi, i kdyby to stálo $500 a přijel bych. Hned. Jinak bych si pak vyčítal, že jsem třeba mohl někomu pomoct, přičemž by už mohlo být také pozdě... Ale reakce tipu, "promiň, já jdu dneska na fotbal s klukama..." Nebo " já teď nemůžu, peču doma nějaké koláče do práce..." - prostě neberu... Né od člověka, s kterým jsem bydlel 4,5 roku...

A tak se Markéta opět nastěhovala k nám... Kupodivu to na mě nepůsobilo nějak negativně a naopak jsem byl klidnější, že už se tak netrápí. Moje rodiče jí měli vždycky moc rádi a ona měla ráda je. Na základě toho se u nás mohla cítit opět jako doma... Zároveň jsem ale věděl, že z pohledu našeho vztahu, to není ideální a normální, aby tam bydlela. Navíc jsem tím riskoval také to, že bude chodit ven s mými kamarády nebo s lidmi, s kterými si zrovna nemám moc co říct a tak jsem jí požádal o to, že pokud chce bydlet u nás, v mém pokoji, na dobu neurčitou a to vše zadarmo včetně jídla, energií, internetu, nájmů, prostě všeho, aby si s nikým v Roztokách nezačínala jakýkoliv typ vztahů... Přišla k nám, protože neměla kam jít a neměla nic a na tuto mojí podmínku mi samozřejmě kývla...

Po čase se Markéta psychicky srovnala a našla také vcelku dobrou práci, v které se brzo ukázalo, že je i velmi úspěšná. Všichni jsme byli moc rádi, že začíná být spokojená a že se pro ní vše zase obrací. V této době stále myslela, že dostane peníze od těch sponzorů, které jsme jí věřili asi jenom my. Vše se ale neustále oddalovalo a tak si letenku prodloužila znovu. Jak už jsem řekl, přijela k nám naprosto bez peněz a tak jí moji rodiče půjčili nějaké peníze, aby mohla jezdit do práce a podobně... Člověk by čekal, že tyto "extra money" splatí hned z první výplaty, ovšem nestalo se tomu tak úplně. Část sice zaplatila, ale se zbytkem jsme museli čekat celkem dlouho. Od týdnu k týdnu, ode dne ke dni, stále nám slibovala a slibovala... Po čase to začalo být otravné a Markéta pomalu začala ztrácet naší důvěru.

Během té doby jsme si vyslechli několik záhadných okolností, proč peníze nepřinesla. Jednou odeslala pár tisíc za telefon, platba nedošla a muselo to poslat znovu a pak zase jiné oddalovací taktiky... Začalo mi velmi vadit, že jsem viděl, jak využívá dobroty mých rodičů a tak jsme se začali bavit o tom, kdy se odstěhuje. Před tím jsme s ní ale chtěli podepsat smlouvu o penězích, co nám dluží a tak jsem začal vše řešit s právníkem. Píšu teď celé tak ve zkratce, ale toto období neslo spousty dalších podstresů, o kterých se podrobně rozepisovat nechci. Ale mohl bych rozepsat hned několik variant toho, jak celá situace mohla dopadnout... Nakonec jsme tedy připravili pro notáře smlouvu a dohodli schůzku, na kterou se Markéta nakonec skutečně dostavila a vše podepsala. Tuhle dohodu tedy dodržela, alespoň něco.

Jenomže po skoro půl roce, co u nás bydlela, se u nás v Roztokách samozřejmě seznámila s mnoha lidmi a časem jsem se dozvěděl, že není v té práci tak dlouho, jak nám říkala, ale že posedává v jedné hospodě kousek ode našeho domu. Už takhle za ní platíme dluhy, úroky z půjčky a ještě jsme jí půjčili další peníze, které nám měla problém vrátit. Ale na posedávání v hospodě peníze má... Ale já bych i tohle pochopil. Já mám pro tyhle věci velké pochopení. Měla to těžké, hodně pracuje, tak se potřebuje trochu odreágovat. Zajít na pár piv nemusí být tak velká položka. Ale stejně by mi to bylo trochu blbé. Ovšem před jejím odstěhování jsem se dozvěděl, že začla dokonce chodit s jedním klukem z Roztok. Jak jsem již psal, byla to taková naše nepsaná dohoda, kterou jsem opravdu čekal, že dodrží... Na toho kluka být samozřejmě naštvaný nemůžu a ani nejsem. Jen doufám, že jí nenaučí nějaké špatné věci, protože lecos se doneslo až ke mně k protinožcům.

Když jsem o tomto vyprávěl mým kamarádům tady v Sydney, jejich názory se dělily na dvě varianty. Asi tak 70% z nich mi dali za pravdu, tedy - jak tohle ještě může udělat, a ti druzí se mě jen ptali, "proč mě to ještě trápí??? " Ono se to celé nedá vysvětlit ve zkratce a také proto píši tento článek, aby mě v mém znepokojení lidé více pochopili. Já mám Markétu svým způsobem stále rád. Rád ve smyslu, že když jsem vybíral pár starých fotek mě a jí k tomuto článku, šly mi slzy do očí, rád ve smyslu, že mi není jedno, jestli je spokojená nebo nešťastná... Chtěl jsem po jejím odstěhování za vším udělat tlustou čáru a vše ukončit. Nakonec se Markéta přestěhovala přímo k tomu klukovi, pár ulic ode mne, 30 metrů od mámy práce a tím jsem pochopil, že ke mně nemá už absolutně žádný respekt a že mi to vlastně dělá naschvál. :(

Opravdu netoužím po tom, abych jí vídal v "mém" městě, až přijedu. V hospodě, s mými kamarády a nekamarády, na autobusové zastávce, prostě kdekoliv... To je její dík, to je její dar za to, co jsem pro ní udělal... A ani mí rodiče z toho nejsou nadšeni, že budou Markétu na dále vídat. Mají ji stále moc rádi, ale celý ten náš vztah je nebo byl něčím ojedinělý, byli jsme jako rodina a tak pokud se stalo, co se stalo a vypadá to, že to tak zůstane, všichni bychom to chtěli ukončit a ne si vše jen neustále připomínat... Kdyby byla Markéta původně ze stejného města, bylo by to trochu jiné. Ale původem je z Loun, kde si nyní údajně našla novou práci. A do Roztok přišla bydlet ke mně. Samozřejmě, že nemůžu nikomu přikazovat, kde má bydlet, ale vemte v potaz vše co jsem napsal a také tu naší "dohodu"... Mimo pár hovorů na Skypu asi před půl rokem, jsem se od ní nedočkal téměř žádné mailové odpovědi na to, jak se má, natož třeba slovíčka "díky" a pokud jsem potřeboval, aby mi nutně odpověděla, musela jí to moje máma vytisknout a před ní odpovědět... Ona by mi odpověděla, že neměla vůbec čas... Já bych odpověděl, že do hospody jít čas měla... Nebo od člověka, který nás tehdy s Markétou seznámil, jsem se pro změnu dozvěděl, že jsem jí údajně mlátil a přehnaně žárlil. Přečtěte si článek v tom období a dostanete se do obrazu... To plácnutí přes zadek mělo velké opodstatnění a po čase, jsem zjistil, že to bylo asi málo, když mi po našem rozchodu jednou volala břečící, co udělala! (Byl jsem ochotný okamžitě vystoupit z vlaku do práce a jet za ní...) A ten kluk na kterého jsem žárlil? Po čase s ním prý stejně byla... Řekla mi to...

Všechno co jsme pro ní udělali nás stálo dost peněz a především často hodně nervů, které vám nikdo nezaplatí a ona si to nikdy ani neuvědomí... Všechno bych dokázal tolerovat, ale to že se nakonec ještě nastěhuje o pár bloků ode mě už mi přijde docela nefér... Vlastně i s tím jsem se již pomalu vyrovnal, ale můj návrat to zatím bude zásadně oddalovat...

Tohle je její dík za to vše... Takže, co k tomu dodat... Za dobrotu na žebrotu...

Bondi The Beautiful Fair and Vivid Festival

Sun, 19 Jun 2011 03:29:19 +0200

Začátkem června, kdy k nám už dorazila celkem slušná zima, jsme se byli podívat na Bondi The Beautiful Fair festivalu, který se konal v Bondi Parku u pláže. Byl to takový malý festiválek, kde hrála muzika a také zde bylo k vidění pár zajímavých stánků se vším možným. Prostředí bylo ideální pro rodiny s dětmi a tak se to táhlo v takové rodinné atmosféře. Počasí se vydařilo a dvě kapely, které jsme si v klidu poslechli, byly v celku poutavé. První hrála ve stylu funky a reagge a další se snažila o jakýsi punk rock. :)

Nebylo to vcelku nic velkého, ale spíše jsme to pojali jako takové zpříjemnění dne, na jinak absolutně nudné Bondii. Dělám si samozřejmě srandu. :) I kdyby člověk jen celý den koukal do oceánu a sledoval místní surfaře, nikdy se mu to neomrzí. Alespoň tedy mně ne.

Ovečky, koza, prasátko a kravička, byli ohromnou show :)

Když tak koukám na ty fotky pláže, Bondi beach už beru něco jako " u nás na dvorku". :) Každý den u ní vystupujeme z autobusu a je to prostě hned u baráku. Hmmmm, tohle mi bude v Čechách hodně chybět... Každopádně teď tu jsem a tak se snažím si užívat každou minutu...

V rámci festivalu se k večeru konala soutěž ve skateboardingu. Nemůžu říct, že by tam byli nějací mistři světa, ale rozhodně bylo na co koukat.

Jen ho plácni :)

Hudbu mixoval živě místní DJ a zároveň celou akci komentoval

Další zajímavou událostí byl Vivid Festival, který obsahuje nemálo všelijakých akcí. Především je to festival světla a moderního designu, které doprovází také řada hudebních představení. Festival trval 18 dní a tak bylo dostatek času, abychom se podívali alespoň na ty hlavní části. Tou bych řekl, že je osvícená Opera a tak jsme tam vyrazili hned dvakrát. První návštěva ale nedopadla dobře, protože mi ten večer nenávratně zkazila náladu jedna událost z Čech a tak jsme tam vyrazili minulý týden znovu. Bylo to fajn, ale na mě to působilo trochu nostalgicky, protože tomu byl přesně rok, co jsem před osvícenou Operou seděl sám a zklamaný, že jsme se tehdy s Markétou rozešli. :( Alespoň jsem si uvědomil ten rozdíl, jak se situace během toho roku změnila.

Před rokem jsem tam byl sám, smutný a v nejhorším období mého života a nyní jsem stál na stejném místě, ale jako úplně jiný člověk. :) S pěknou Thajkou, přítelkyní kterou mám navíc moc rád a především s takovým osamostatněným pocitem, kvůli kterému jsem sem asi také hlavně přijel. Také mi problesklo hlavou, jak už jsem tady oproti minulému roku zaběhnutý a že teď prožívám naopak to nejlepší období, které jsem kdy prožíval... Vidím to např. na jednoduchém příkladu. I když sny nemají v zásadě žádný podstatný význam, (alespoň je to lepší si to někdy myslet), z psychologického hlediska se zde objevují některé souvislosti s naším životem. Např. pokud jsme šťastní, sny bývají více příjemné, než když máme nějaké trápení, stres a jiné problémy. Já teď nemluvím o tom, že by se mi zdály dobré nebo špatné sny. Ale pamatuji si, že v Čechách se mi často zdálo o něčem lepším, nějakém dobrodružství, něčem neprobádaném, o takové euforii. No ale tady se mi to nezdá. Ještě jsem tu neměl sen o něčem lepším! Ať už to byly i sny o krásné ženě, s kterou trávím romantické chvíle někde na pláži, tady si plním vše, co jsem kdy chtěl a ty sny to jen potvrzují. Dává to smysl nebo ne? :)

Jinak letošního osvícení Opery se ujal francouzský tým, pod vedením Stephena Pavlovice. Na webu psali o jeho zpracování letošního osvícení jako o něčem velmi úžasném a mnohem lepším, než minulý rok. Zase tak unešeni jsme z toho nebyli. Ovšem určitě to byla ohromná práce a rozdíl byl oproti minulému roku také v tom, že byl veškeré obrazy více prostorové a byly více v pohybu, Tudíž se mi fotky moc nedařily a tak jsem vytvořil několik videí. Koho by to zajímalo nějak hlouběji, jistě naleznete od mnoha lidí lecos na YouTube. Na CQ nás také zaujala zajímavá show, která se odehrávala na budově naproti vlaku. Vše bylo v téměř neustálém pohybu a 3D zpracování se jim skutečně povedlo.

Po celém přístavu bylo stále na co koukat. Spousty různých světelných atrakcí, fireshow a podobně. Samozřejmě také nemohli chybět místní hudebnící a tak zvuky didgeridoo skvěle doplnily již tak povedenou atmosféru.

Opera House

Foto č. 1000! Tato fotka je přesně tisícátá na tomto blogu! :)

Pokud budete někdy v Sydney v době Vivid festivalu, rozhodně si nemyslím, že by byla ztráta času, se na tuto show zajít podívat...

(Další fotky naleznete jako vždy v mé fotogalerii.)

Po velkém výletu pořádné jídlo

Mon, 06 Jun 2011 16:08:16 +0200

V tomto příspěvku bych vám chtěl ukázat několik fotek, které jsme pořídili při výletu na zdejší letiště. Pak bude následovat malá ochutnávka toho, jak se o mě Amy stará a dobře mi vaří. Psaní bude ale tentokrát takové kratší, tak se na mě nezlobte. :)

Na letišti jsem se byl podívat již vloni a myslím, že je to docela hezký výlet. Přece jenom ta letadla, která jsou zde k vidění, v Čechách jen tak nespatříte a tak je to (alespoň pro mě) vždy zajímavý zážitek. Letiště bylo založeno v roce 1920 a to pod názvem Sydney Airport. Na počest Australského průkopnického pilota Charlese K. Smithe bylo letiště v roce 1953 nazváno jeho jménem. Prvním velkým letadlem, které na Smithově letišti přistálo, byl Boeing 747 "Jumbo Jet" společnosti Pan American. A právě Jumbo, kterým jsem také já letěl do Sydney, je tu k vidění docela často.

Boeing 747 "Jumbo Jet "

Velkou atrakcí je pak také samozřejmě obří Airbus A380

Výhodou této podívané je, že máte přístup až k blízkosti ranveje, mezi kterou vas odděluje už jen plot a pár metrů trávníku. Pokud ale chcete mít extra výhled a přinesete si s sebou i štafle, nedávejte si je těsně k plotu, jako např. ten pán na fotce. Jinak na vás totiž okamžitě přijede místní ochranka a vysvětlí vám, že je tak blízko mít nemůžete. Ta silnice, co vidíte na fotce je jen silnice, ranvej je až o kus dál.

Mimo výhledu na letadla, jsme si také užili slunečné procházky mezi Brighton-Le-Sands a letištěm. Na Brighton jsme se dostali autobusem z Rockdale, což trvalo pár minut. Dali jsme si tam dobrý oběd a chvíli se tak poflakovali na pláži. :)

Ráj pro milovníky mušlí

Celá tato oblast se nazývá Botany Bay. Právě zde zakotvil 29.dubna 1770 kapitán James Cook, aby prozkoumal tento kontinent. (Tehdy zvaný "Terra Australis").

K letišti jsme šli stále podél moře

Je libo sklenka vína? :)

Přímořská ulice s luxusními domy

"Po velkém výletu pořádné jídlo." Tak by to mělo být a já patřím mezi ty šťastlivce, kterým je vařeno. A jelikož Amy vaří moc dobrá a zajímavá jídla, určitě by alespoň některá z nich stála za ukázku.

Tak např. moje oblíbené Pat Thai

Úžasná polévka z mořských plodů - Tom yum sea food

Stir-fried pumkins with minced

Sukeyaki with meat gralic grill

Pat See Eiw

Cashew Nut Chicken

Tom Yam with Noodle

Pat kraprao

A mnoho dalších dobrých jídel...

Takto mi Amy připravila jídlo do práce :)

Většinu ingrediencí na thajská jídla nakupuje Amy v Thai Town, blízko vlakové stanice Central. Zde jsme koupili např. Rambutam in Syrup, což jsou takové plody, pocházející ze stejnojmeného stromu v Thajsku. Velice mě baví ochutnávat něco, co jsem ještě nikdy nechutnal a Rambutam nebo některá jídla, které jsem vám přiblížil v předchozích fotkách, mají skutečně ojedinělou chuť. No prostě paráda... Navíc když vám to vaří přímo Thajka, nemůžete mít už žádnou připomínku... :)

Jinak potraviny běžně nakupujeme např. v Colesu. Přemýšlel jsem o tom, že bych sem přesně rozepsal co kolik stojí. Ale nakonec jsem to vyřešil následovně. Pokud vás to opravdu zajímá, klikněte na TENTO odkaz, což je webstránka Colesu, klikněte na "Shop Online", jako Postcode zadejte třeba 2026 a po té už jen klikněte na Start shopping. Pak už si můžete v klidu projít vše, co vás zajímá. Uvidíte, kolik co stojí a jaké potraviny se tu prodávají.

Všem do Čech přeji krásný červen a nám tady dole přeji, ať přežijem tu tuhou zimu... :)

Deváté stěhování - Bondi Beach

Sun, 15 May 2011 14:52:21 +0200

Tak už po deváté... :) A už nyní vím, že to není naposled. Ale k tomu se dostanu až za chvíli. Každopádně už bloguji z nového místa na Bondi a i když jsem si říkal, že už těžko najdu něco hezčího, než bylo bydlení na Vaucluse, povedlo se a jsme tu strašně moc spokojeni!

Původně jsem plánoval bydlet na Vaucluse někdy do července - pokud bych tedy v Sydney ještě zůstal. Kolem července měla totiž Berkaymu skončit jakási smlouva, kterou měl sepsanou s realitkou. Ono to totiž bylo celé trochu jinak. Byt měl v podnájmu jeho kamarád, který tam již samozřejmě delší dobu nepobýval. K tomu, aby jste si mohli takto pronajmout celý byt a určovat si tedy, kolik vám vaši spolubydlící budou platit a podobně, musíte mít mimo jiné dostatek peněz, aby jste zaplatili velkou zálohu. Proto to tedy udělali takto. Mě se to tedy dotklo pouze tím, že jsem si nebyl jistý, do kdy přesně tam zůstanu, protože pokud by to šlo, mohl jsem tam bydlet ještě i dýl, než do července. Další věc, že když nám odstřihli internet, trvalo mi 2 měsíce z něj vydolovat, že je to vlastně tím, že je ten účet psaný na jeho kamaráda a že mu to asi neprodlouží. Další nejasností bylo to, že jsem si chtěl do mého pokoje časem najít spolubydlící, což jsem mu řekl samozřejmě předem. S Thajkou se rozešel asi po týdnu a po čase si přibral do pokoje Italku Marii a řekl mi, že byt je pouze pro tři osoby a že by na to mohli přijít. :) Ano, to je možné, ale stejně to nikdo nedodržuje a já se tam nastěhoval s vědomím, že si do mého pokoje najdu spolubydlící, protože on tam původně bydlel s tou Thajkou a dlouho bych tam sám asi nevydržel. Po tom, co se Marie odstěhovala, se ke mně nastěhovala Amy a on zůstal sám. Řekl mi, že mu to nevadí. Krátce na to si ale přibral do pokoje kamaráda Oskara a rázem jsme bydleli ve čtyřech. :) Platili jsme tak pouze $120/týdně každý, což je úžasná cena a to nejen v milionářské oblasti. Vlastně to bylo jedno z mých nejlevnějších ubytování v Sydney.

Ovšem důvod našeho vystěhování nebylo ukončení jeho smlouvy s realitkou, ale obyčejná (teď jsem chtěl napsat "česká") - závist. :) V podstatě se mi k tomu i přiznal, ale to bylo ještě tou hezkou formou, když mi řekl, že mi závidí, jak stále podnikám různé výlety, mám super ženskou a do práce chodím 3 dny a mám skoro ty samé peníze, jako on. Berkay si prostě moc neužíval, chodil do práce 7 dní v týdnu a občas šel v noci někam kalit. To bylo ale vše a tak se mu nedivím, že mu to už všechno lezlo krkem... Jeho chování se značně změnilo v době, kdy jsem začal žít s Amy a já se mu opravdu nedivím. :) Jen bylo komické sledovat, jakým způsobem to dával najevo. To bych asi zbytečně nerozepisoval. Ale v podstatě jsme také narazili na zde celkem klasický problém - že jsme každý z jiné země a tak třeba něco, co přijde mně nebo jemu samozřejmé, zase není samozřejmostí tomu druhému a tak se prostě přitápělo a přitápělo, až jsme se dohodli, že se odstěhujeme...

Během doby strávené s Amy jsem se rozhodl, že budu chtít v Sydney ještě zůstat. A tak jsme stejně plánovali, že bychom se asi časem odstěhovali někam do svého. Ale Berkay nás k tomu vyloženě donutil. Např. se mnou přestal mluvit a tak když jsem viděl, jak se chová a jak se ke všemu postavil, neměl jsem už kromě mého bondu (zálohy na bydlení) co ztratit a tak jsem mu někdy taky trochu naložil. Třeba když jsem přijel po půlnoci z práce a přitáhl jsem do obýváku velikou palmovou kůru, kterou jsem si s velkým přesvědšením hodlal ponechat. Snad jsem s ní pak i začal tancovat, už ani nevím... :) Ten bond jsem totiž věděl, že mi stejně nedá. Bylo to $500, ale musel jsem zaplatit elektřinu za skoro 3 měsíce a řekněme cca $150 za politý "koberec" od Martiny. BTW: Ten koberec se snad nikdy nemyl a kdybych ho občas nevyluxoval, tak by byl snad nikdy neluxovaný. :) Prostě nějaká skvrna navíc se tam absolutně ztratila. Ale co. Problém byl, že on se rozhodl, že se nakonec už vrátí do Turecka (pokud je to pravda) a tak jsme čekali, kolik si za to realitka naúčtuje. Těžko ale říct, kolik procent je za tu jednu malou skvrnu a kolik za zbytek. No prostě strašné hovadiny jsem s ním musel řešit... V den našeho společného stěhování začal všechno vyhazovat před barák. Tak jsem si od něj nakonec vzal spousty věcí jako lux, žehličku, různé věci do kuchyně, topení, lávalampu, co jsem mu koupil k Vánocům a podobně... Takže když bych to sečetl, vlastně by mi ani žádný bond dávat nemusel, ale řekl mi, že se mi pak ozve, kolik mu realitka naúčtovala a zbytek mi dá. Obou nám bylo jasné, jak to dopadne. :)

Nové bydlení jsme si tedy začali hledat celkem narychlo, ale i tak jsme našli velmi dobrou variantu. Inzerát jsme našli na Gumtree. Hledali jsme něco při pláži a to pouze na Bondi nebo na Coogee. Všude jinde je to daleko a nebo tam nejezdí noční autobusy. Po zkušenosti na Vaucluse jsme už hledali něco svého, tzv. studio. Našli jsme jedno moc hezké, jen minutu od pláže!

Naše nové bydlení na Bondi Beach - foto z netu

Tady všude jsem už bydlel

Největší výhodou nového bydlení je fakt, že tento byt obýváme pouze my. Jeden obývák s postelí, stolem, stolky, gaučem a televizí s dvd + oddělená kuchyň a koupelna. Takže vlastně 3 místnosti jen pro nás. :) To je na zdejší poměry celkem luxus. Vše je už vybavené, což není samozřejmost. Zbytek věcí jsme si dovybavili sami a to především od Berkayho. Dokoupili jsme jen maličkosti. Koupelna je malá, ale stačí. Ze zkušeností už také vím, že i průměrný proud ze sprchy není samozřejmostí a tak i to jsem si ověřil předem, než jsem podepsal smlouvu. V koupelně akorát postrádáme vanu. :( Ale nevadí, stejně se budeme za 4 měsíce opět stěhovat. Cena $300/týdně je pouze přes zimu, po té se cena zvedne na cca $420/týdně a to už si dovolit nemůžeme. Nebo můžeme, ale jsem si jistý, že pak seženeme něco podobného i za lepší cenu. Po všech těch zkušenostech s bydlením jsem se už ponaučil a vše jsem si před podepsáním smlouvy pečlivě prohlédl. Takže jsem do kolonky pro vady např. napsal jednu díru (asi od cigarety) v rohu v koberci. Rozbitou lištu u okna na záchodě jsme se dohodli, že brzo opraví. Za toto bydlení jsem zaplatil bond $1200, což je dost! Většinou se platí tak $500. U studií je to ale víc a tak jsem do toho nakonec šel. Doufám tedy, že o tento bond už nepřijdu. :) A to je další věc, podle které jsem nové bydlení vybíral. "Důvěryhodný majitel". Byli jsme se podívat v jednom bytu přímo na pláži. Zaprvé to nebylo ani studio, ale jedna místnost, zadruhé to tam vypadalo jak v nějakém squatu a zatřetí ten týpek právě vypadal na to, že mu to prostředí celkem sedí. Takže nevím, jestli bych mu svěřil zálohu za jeho doupě větší, než 100 babek... Náš pronajímatel je z Izralee, Australan, velice sympatický a klidný člověk a také díky sepsané smlouvě se tak cítím o mnoho klidněji, než kdykoliv předtím.

Moc se nám tu líbí...

To moje vaření... (špagety - jak jinak) :)

Takže kromě vysokého bondu a pouze zimní výhodné ceně, má naše bydlení na Bondi ještě 2 další nevýhody. Elektřinu si platímě sami, což jsme měli i na Vaucluse a u studií je to celkem běžná věc. A pak tu nemáme pračku. Někdy tedy pereme v kýblu a včera jsme byli poprvé v prádelně. Ta stojí $4 bez ždímání, ale zase je to rychle, bez práce a jsou tam kvalitní pračky. Na Vaucluse byla pračka, ale byla v takovém stavu, že jsme pak už prali "v ruce". A tak jsme se včera aspoň hezky prošli - mezitím, co se nám pralo prádlo. A poprvé v životě jsem ochutnal kafe. :)

Já jsem byl vždycky "odpůrce" Bondi Beach. Ale až nyní jsem pochopil její kouzlo. Nedá se to srovnat s Coogee nebo s Maroubrou. Na Bondi Beach pociťuji skutečně ojedinělou plážovou atmosféru. Žijí zde především mladí Australané a ti, jak jsou proto také známi, tráví většinu svého volného času u moře, tzn. na surfu. :) A tak i když v Sydney už není moc na koupání, stále vidíte po ulicích lidi se surfy a bodyboardy v ruce. Včera večer - za tmy, to na mě všechno působilo zase tak jinak, než kdykoliv jinde. Těžko popsat, museli by jste to zažít. Taková... jakoby komunita... Tak nějak to i popisoval jeden můj kamarád z práce, který shodou okolností bydlí hned v sousední ulici.

Tento víkend jsme se byli podívat na Bondi Markets, což jsou takové stánky se vším možným a opět se to nese v takovém příjemném duchu. Spousta místních tam příchází potkat své známé a spíše si tam jde tak popovídat. My jsme zde pořídili dvě malé palmy k nám domů.

Zkráceně řečeno se nám tu moc líbí a i když ta budova, kde bydlíme, nevypadá z venku zrovna nejlíp, vůbec nám to nevadí, protože stačí jen vyjít před budovu na ulici a hned vidíme moře, u kterého jsme max. do minuty. Navíc všechny potřebné obchody, bottleshopy a banky máme hned u domu, takže co víc si přát. I autobusová zastávka je hned za rohem a už žádné chytání taxi ve 2 ráno. :) Busy sem jezdí neustále. A je to blíž do města. Bydlíme v prvním patře a pod námi na dvorku má několik lidí postavené karavany, kde bydlí. Podle nich jsem pochopil, že menší párty zde nikomu vadit nebudou a také že ne. Pod těmito stromy bydlí.

Pohled od našich dveří směrem na oceán

Nedávno nás přijel navštívit Redd a Štěpán s Kryštofem. To bylo v den, kde se v Čechách pálí čarodějnice. Jelikož bylo v té době venku ošklivě, whisky jsme otevřeli uvnitř a strávili v našem novém bydlení příjemný večer. ... A nikdo si nestěžoval!!! :)

Vím, že vypadám,jako kdybych navštívil "cukráře", ale ne,to je jen whisky :D

Ty červené oči z blesku jsem zde ponechal záměrně :)

Štěpán a Kryštof

Dávat pěstí do země se ale Štěpánovi skutečně nevyplatilo...

Tady přikládám ještě pár fotek z Bondi Beach. Teď tu nejznámější pláž v Sydney máme vlastně za barákem a tak se sem chodíme procházet kdykoliv se nám zachce. Minulý víkend jsem s Richardem obešel pár našich oblíbených klubů ve městě a tak mě druhý den příjemně probralo osvěžení v podzimním oceánu. :) Přes den tu bývá kolem 20ti stupňů, ale v noci je tu už klidně kolem 6ti! Tento den bylo ale ještě o trochu tepleji...

Mladý surfer :D

Amy v novém klobouku a s novým bodyboardem :)

Já vím, že sem stále dávám její fotky, ale když mně se tak líbí... :D

Takže z našeho nového bydlení jsme nadšeni a jsme tu velice spokojeni. Ale hlavně se tu cítíme více, jako doma. Především také proto, že nemusíme nic shareovat - (sdílet) a máme soukromí... Vážně, super bydlení...

Poslední fotka je z Velikonoc. Žádné pomlázky jsem v obchodech neviděl a vůbec, tady se to takto moc neslaví. Tak jsem Amy vyšlehal jen symbolicky deštníkem a pak jsem jí nechal, ať hledá po pokoji zajíčka a vajíčko. :D Vzala to s humorem a z čokolád měla radost.

Kdo si počká, ten se dočká

Thu, 28 Apr 2011 15:00:39 +0200

... a já se dočkal. :D A čeho že vlastně? Jednoduše řečeno jsem se dočkal toho, že jsem spokojený... V poslední době, co jsem s Amy, jsem byl velice šťastný, ale celý tento měsíc jsem řešil dva nepříjemné problémy, na základě kterých jsem se obával, že budu muset odjet domů. :( A i když jsem věřil, že to dobře dopadne, nebyl jsem z toho ve své kůži. A nyní jsou obě záležitosti vyřešeny a tak jsem se dočkal, že jsem zase happy a řekl bych, že ještě víc, než předtím. Myslím, že to tak někdy bývá, když se člověk cítí hodně spokojeně, nebývá to na moc dlouho a vždy se něco zase pokazí. Při odjezdu do Sydney jsem se řídil také jedním pravidlem. "Jaké si to uděláš, takové to máš..." Aspoň z toho lidského hlediska. Ale po čase tady jsem zjistil, jak rychle se může všechno rychle otočit a to i za okolností, za které člověk absolutně nemůže. Takže se snažím to nadšení tak nějak nevypouštět najednou a užívám si každou vteřinu toho, kdy se citím tak, jak se citím. :)

Úžasné místo kousek od našeho bydlení - Dudley Page Reserve

V noci je to neskutečná podívaná, (naproti této vyhlídce je česká ambasáda)

Naproti tomu si ale často uvědomuji, jak lehce o to vše můžu přijít a nebo že prostě časem odjedu a už se sem nevrátím. Tato skutečnost je celkem jednoduchá věc. Zvykl jsem si na něco jiného, lepšího a nechci se toho vzdát. Troufl bych si říci, že je to tady někdy i takový "svět splněných přání". V podstatě stejná definice, jako pro některé drogy. :) Nemůžu se nabažit toho pocitu, jak je člověk daleko, mluví anglicky a všechno je to jiné. Ten oceán, košatý mezinárodní mix a krásná příroda... Za 3 dni v práci mám stejné peníze týdně, jako u nás za měsíc. :D A to se mi neustále spoří peníze na daních a Super Foundu. Ovšem samozřejmě je tady všechno neporovnatelně dražší, takže to není zase taková pohádka.

Tohle ale pohádka je :) - vyhlídka půl minuty od našeho bydlení

Kdyby tak tohle bylo v Čechách...

V tom domě nalevo bydlela Italka Maria, co s námi jeden čas bydlela...

V Austrálii už jsem rok a sedm měsíců a už jsem tady zažil lecos. Akorát jsem se ještě nikam moc nepodíval. Je tu tolik míst, kam se dá vyjet na výlet a stojí to rozhodně za to. Zatím si to ale i tak nemůžu moc dovolit, protože musím stále platit dluhy a šetřit na další školu. Rozhodně by tomu všemu také pomohlo to, kdyby mi už Markéta konečně splatila alespoň ty peníze, které jsem ji ještě i po rozchodu půjčil. Momentálně bydlí u mě doma a vypadá to, že se snaží jak to jde. Ale jak je vidět, ještě to celé chvíli potrvá, než za tím vším udělám tlustou čáru. Zatím ještě nemůžu...

Už se mě také dotkla jedna podstatná nevýhoda na tomto jinak úžasném kontinentě. Většina kamarádů, které zde potkáte, časem odjede. A tak i mě postihlo několik loučení. Ale na druhou stranu jsem byl na tohle připravený už z Čech a po rozchodu s Markétou mě už málo co nebo kdo rozhodí. :) Takže to beru tak, že jsem rád, jaké kamarády jsem zde potkal a už teď se těším, až je zase někdy uvidím.

S Pepou a Ájou se asi uvidím až v ČR

Jen malé připomenutí: Společně s Anne, (nalevo), jsme takto všichni bydleli na Coogee. Moc fajn bydlení až do té doby, co mě majitelka, po mé oslavě roku v AUS, nekompromisně a okamžitě vykopla. :) S Pepou jsem se seznámil v pekárně, kde stále pracuji a vlastně mě tam zaučoval. Kolikrát na to vzpomínám, jak jsme spolu pracovali - zvlášť nyní, kdy zase zaučuji nové kluky já.

Když už mluvím o té pekárně, tohle je fotka od nás z práce, když se s námi loučil Míra. Toho jsem znal už z blogu od Ondry a Andrejky a nakonec jsem ho potkal v práci. Míra žil v Sydney s nádhernou Brazilkou. Takováto loučení jsou asi ještě náročnější a snažím se nemyslet na to, že mě to časem asi také čeká...

Zleva: Moje šéfová, opravář (stále student), pekař (z Filipín) a Míra

Dlouho jsem se chtěl sejít s blogerem Jirkou, který přijel už před delší dobou a stále jsme naší schůzku odkládali. Nakonec jsme se sešli až den před jeho odjezdem do Čech a po času stráveném s ním velmi lituji, že jsme se nesetkali už dříve...

Kamarádi mě ale jen neopouštějí, také potkávám nové. :)

China, Chille, Czech R.

Se Štěpánem, se kterým jsem až do tohoto měsíce pracoval v práci v mrazáku, jsem podnikl zajímavý výlet do neznáma. :) Vždycky nás lákalo jet vlakem až na konečnou nebo někam daleko až za Sydney. A tak jsme si počkali na slunečnou sobotu, naplnili chladící box jídlem a dvěmi whisky, nahráli hudbu do Ipodů a vyrazili jsme směrem na jih. :D

Jelikož pracujeme daleko od centra, kde musíme mít lístek Multi 3, nemuseli jsme platit za žádné lístky, protože s tímto lístkem můžete jezdit úplně všude a čímkoliv - (tzn. autobusem, vlakem a lodí). Vždy, když přecházím po mostu koleje u nás u práce, podívám se tímto směrem. A když pominu pár nostalgických zapřemýšlení, které mě u tohoto pohledu pouze vyjímečně potkají, ve valné většině si vždy pomyslím, jak je to fajn, že jsem tady a právě také to, že někdy musím zkusit jet tímto směrem dál...

Placu bylo dost :) - první zastávka...

Tady jsme také potkali jednu příjemnou slečnu z Fiji :)

A jelo se dál...

Další zastávka...

Původně jsme totiž chtěli jet do Wollongongu a pak na Crunullu. Ale žádné spoje nám podle plánu nenavazovaly a tak jsme jeli až několik hodin za Sydney, aby jsme se vůbec dostali tam, kam jsme chtěli. Na této stanici to bylo docela zajímavé. Potkali jsme tu dvě Australanky a jednoho Ozíka, který vypadal přesně jeden herec z Big Bang Theory. Evidentně měl ze mě ale trošičku strach. :D

A tak jsem se ho pak snažil alespoň trochu naučit tancovat na tecno :D

Můj podivuhodný tanec zbudil pozornost také cca deseti dalších lidí, převážně starších, kteří čekali na autobus a tak bylo fajn, když nám konečně přijel autobus a my vyrazili do Wollongongu. :) Po cestě bylo rozhodně na co koukat, ale i když nevím, jak se mi to mohlo stát, skoro celou cestu jsem zaspal... Ale pamatuji si, že jsme v autobusu potkali také příjemné lidi. :D

Do Wollongongu jsme bohužel dorazili až za tmy a tak jsme akorát nasedli na přímý vlak na Bondi Junction a přes Cronullu se vraceli zpět. Po cestě nám policie zabavila zbytek alkoholu a tak jsme jeli dalších několik hodin na sucho. :D Měl jsem v plánu jet pak domů. Už mohlo být tak 10 večer a já slíbil Amy, že dorazím na večeři. Nakonec mě ale Štěpán zlákal na jednu fajn párty u Kryštofa a tak jsem domů přišel kolem třetí ráno. :) Co vám budu povídat, žehlil jsem to ještě celý druhý den... :D A právě následující den jsem si vychutnal úžasná thajská jídla, co mi Amy uvařila. Neuvěřitelný...

Na tu Cronullu jsem se chtěl podívat už hodně dlouho a tak jsme se tam nedávno s Amy zajeli podívat. Cronulla Beach je mnohem delší, než např. Bondi a chvíli by nám asi trvalo, než bychom jí celou prošli a tak jsme nakonec zakotvili jen na pravém cípu.

Cronulla Beach (foto z internetu)

Strávili jsme tady moc hezké odpoledne a určitě se sem brzo vrátíme, abychom to tam prošli celé... Na tomhle místě jsme šnorchlovali a můžu říct, že je to zatím jedno z nejlepších míst na šnorchlování, co jsem tady zatím objevil.

Mám na to šnorchlování krásné vzpomínky. Amy se do hloubky trochu bála a tak se mi přilepila na záda a plavali jsme spolu. :) Krásně se mě držela, hladila a já u toho pozoroval pod vodou hejna ryb a spousty podvodních porostů. K tomu posilněni trochou červeného vína a nemělo to chybu... Nakonec jsem jí ale musel vysadit, protože jsem si chtěl vylovit tuto krásnou mušli.

Ani bych neřekl, že je tato fotka focena z mobilu :)

Zapomněli jsme vzít lžíci na meloun a tak to Amy vyřešila takto :D

Skvělá fotka a ještě lepší zadek :)

Absolutní pohoda...

Slunko prahlo o sto šest a tak se hodil každý stín :)

Cronulla byla super a jak říkám, určitě se tam brzo vrátíme, protože tam je více míst, které stojí za to vidět. Posledních pár fotek, které bych vám chtěl ještě ukázat je z Rose Bay, což je hned vedle Vaucluse.

Zde jsme objevili hezkou pláž, která působí spíše jako takový luxusní před zahrada k několika luxusním domům. Krásné místo a především s trochu jiným nádechem, než jiné pláže. Moc se nám tu líbilo a tak jsme hned samozřejmě fotili a fotili...

Rose Bay

S Amy je prostě radost jít kamkoliv a tak se těším, co nás spolu všechno ještě čeká...

Oběd u nás před barákem :)

Na závěr bych chtěl poukázat na tři věci. Za prvé jsem doplnil kompletně mojí fotogalerii, takže kdo z vás by chtěl vidět více fotek a v lepší kvalitě, nechť zavítá právě tam. Odkaz najdete polevé straně blogu. Tam také najdete mnoho nových a velice zajímavých blogů, které se mi poslední dobou dostaly pod ruku. Lépe řečeno, jsou to především blogy mých přátel, či známých, kteří v Austrálii byli nebo stále jsou. Také jsem tam přidal odkaz na mou agenturu. Třetí a poslední sdělení je omluva, že se některým z vás můj poslední článek nezobrazoval správně. Některé fotky se nenačetly. Chyba nebyla u mě, ale na Blog.cz a teď už vše funguje jak má a tak dychtivým čtenářům doporučuji shlédnout fotky z posledního článku ještě jednou, protože si myslím, že zrovna tyto fotky stojí za to vidět. :)

Zase o rok starší...

Sat, 16 Apr 2011 14:12:13 +0200

Koncem března jsem oslavil v Sydney již druhé narozeniny a i když se mi opět nepovedlo jet na Formule 1 do Melbourne, užil jsem si je moc hezky. Minulý rok, stejně jako tento, bylo finále Formnule 1 přesně v den mých narozenin. Vloni jsem si tento závod nechal ujít především z finančních důvodů, ale tentokrát jsem spíše neměl s kým jet, protože všichni mí kamarádi buď pracovali nebo nemohli jet z jiných důvodů. Stejně tak i Amy a tak jsem nakonec opět nejel. :(

Nedávno se mi podařilo utopit můj telefon v našem bazénu a tak jsem měl hned jasno, co si k narozeninám pořídit. :) Mimo to jsem si koupil nové "repráčky". Jedná se o přenosné repro-bedýnky, do kterých se dají dát baterky a tudíž je můžete vzít kamkoliv ven. Mé staré mi sloužily několik let a když se rozpomenu, co srandy jsem si s nimi užil a na kolika povedených párty nám dělaly společnost, vzpomínal bych nejspíš ještě do zítra. Tehdy jsem je koupil od někoho na internetu za 1000 KČ nové a v internetových obchodech jsem je viděl za 3500 KČ. Zvuk skutečně odpovídal ceně a navíc sloužily také jako dobíjecí dok pro můj Ipod. Nedávno mi u nich přestal fungovat jeden reproduktor, přišel jsem o trafo a celkově už byly dost opotřebované a tak jsem si udělal radost. :)

Používám je zároveň k mému piánu, takže jsou pro mě opravdu nezbytné. Nové "repráčky" od Altecu mě víc než překvapily! Zvuk je skutečně skvělý, mnohem lepší, než u mých minulých a mají skvělé basy. Dokonce jsem ani nemusel dlouho vybírat, protože jsem chtěl přesně takové. Kompaktní, od Altecu, bez displeje, aby to zbytečně nebralo energii a s pouzdrem. Skutečně velmi povedená věc a navíc jsem usmlouval cenu na $106. Nedávno jsem do nich ale zapojil trafo z nabíječky na baterky a odpálil jsem je... Tak jsem je šel reklamovat, že mi přestaly hrát a že jsem s nimi jinak naprosto spokojený! Bez dlouhých řečí mi dali nové. Dnes jsem je testoval na školním BBQ na Bronte a... nemůžu si stěžovat, vážně bomba... :D Ten zvuk by jste mi nevěřili...

Černé jsou ty nové

Vhledem k počasí jsem nakonec nedělal žádnou párty a rozhodl se tyto narozeniny prožit v klidu jen s Amy. A tak jsme si udělali takové dva hezké víkendy. Ten první jsme konečně vyrazili do Sydney Aquaria, kam jsem se chtěl už tak dlouho podívat a v Sydney je to jakási "povinnost".

V novém triku od Amy

Sydney Aquarium se nachází v Darling Harbouru, hned naproti kinu IMAX. Dospělý člověk zaplatí za vstup $35, ale při doložení studentské karty je vstup hned levnější. Můžete si také koupit kombinované vstupenky na další atrakce. Sydney Wildlife, (hned vedle), Sydney Tower a Oceanworld Manly. Při kombinaci vyjdou vstupy samozřejmě mnohem výhodněji.

Celý komplex je mnohem větší, než jsem čekal. Hned za vstupem jsme spatřili spousty menších akvárií, kde byly všemožní živočichové, k velkému překvapení - především ryby. :D

Amy se líbili hlavně tučňáci :)

My jsme se ale samozřejmě nejvíc těšili na podvodní tunely, kde okolo vás plavou žraloci. Nikdy jsem ještě žraloka takto neviděl a strašně moc jsem se na to těšil. A tak konečně... Toto byl v podstatě první pohled do akvária se žraloky a z této strany jsou vidět ty tunely, odkud pak člověk sleduje hlavní dění.

Tohle skutečně nemělo chybu!!!

Úžasný zážitek...

K této podívané hraje příjemná hudba, která vytváří tu správnou atmosféru

Šťastný to den :)

Jelikož se blížila osmá hodina, kdy se akvárium zavírá, obešli jsme ještě v rychlosti ostatní části, na které jsme se po dvouhodinové prohlídce v tunelu už nedostali. Tato akvária byla také moc hezká, nádherné korály a drobné rybky.

Po whisky jsem vždycky se všemi kamarád :D

K tomuto akváriu jsme došli už opravdu na pokraji zavírací doby a tak jsem si jistý, že jsme zde nebyli naposled. Moc se nám tu líbilo a stálo to rozhodně za to!

Večer pokračoval u nás doma. Rozbalil jsem si ty "repráčky" a natočili jsme vcelku povedená videa. :) Další víkend jsme uskutečnili večeři v české restauraci, kam jsme chtěli jít původně ještě po návštěvě akvária. Předtím jsme si ale ještě udělali výlet po pobřeží z Bondi na Coogee...

Příjemné posezení na Tamarama Beach :)

Moje Amy mi dělá jen samou radost, úžasná ženská...

Počasí nebylo zrovna na koupání, ale procházka to byla i tak příjemná. Na Tamaramě jsem se vlastně ještě nikdy nekoupal a tak jsem rád, že jsme tu alespoň chvíli pobyli. Je to také moc hezká pláž propojená s pěkným parkem.

U Coogee Beach jsme byli svědky tréningu místních fotbalistů

Lavička s výhledem na Coogee Beach - jo jo, sweet years... :)

Moje sexy žena

Z Coogee jsme jsme pak vyrazili ještě na Maroubru pozdravit Ondru a Andrejku, ostatní bývalé spolubydlící a také Jiřinu s Tomem, kteří se po X letech rozhodli vrátit ze Sydney zpět do ČR. Netrvalo ale dlouho a vrátili se zpět. :) Jiřiny sestra je v ČR téměř moje sousedka a tak mi přivezli dárek od rodičů, který mi samozřejmě udělal také obrovskou radost!

Po té jsme se vydali na Bondi Beach do české restaurace Hungry Czech. Chtěl jsem, aby Amy ochutnala od všeho kousek a tak jsme objednali takový mix všeho, který byl určený pro dva lidi. Skutečně to nemělo chybu...

Akorát to nejlepší, což byla výborná kachna, není na fotce moc vidět

K tomu české pivo, dezert ve formě štrůdlu, který Amy moc chutnal, no perfektní... Myslím, že jsem mé narozeniny oslavil moc hezky a to i když jsem nejel na ty formule. V poslední době jsem musel řešit několik nepříjemných problémů, které se na mě bohužel navalily zrovna v době mých narozenin a tak jsem ani neměl náladu na nějaké velké skotačení. Nejlepší dárek je pro mě stejně to, že tu mohu být a to navíc s takovou skvělou a krásnou slečnou, jako je Amy... :)

Moje nová přítelkyně Amy

Thu, 03 Mar 2011 12:32:33 +0100

Jak tak sleduji, moc jsem se nepolepšil a opět bloguji po delší době. :) Pro tentokrát mám připravené hned dvě výmluvy. Tou první je fakt, že jsem dostal v pekárně více práce, jelikož mi momentálně běží dvouměsíční prázdniny. A tou druhou, že už nejsem sám a mám novou přítelkyni. :)

I když jsem to absolutně neměl v plánu, má spolužačka Amy z Thajska, mi v poslední době nějak přirostla k srdci a po společně stráveném večeru na Sydney Festivalu a po jedné další návštěvě u mě, jsme si uvědomili, že se budeme chtít asi vídat častěji. Ovšem to je 5 týdnů zpátky. Během této doby jsme spolu strávili hodně času a nakonec se ke mně Amy už i nastěhovala...

Její bývalý přítel je můj kamarád z práce, kterému jsem doporučil naší školu a nakonec jsme skončili všichni tři ve stejné třídě. Ovšem po té, co se s ní rozešel mi řekl, že je mu naprosto jedno, jestli si s ní cokoliv začnu. Řekl to tehdy dostatečně narovinu a tak aniž bych o ní v té době nějak zásadně přemýšlel, krátce na to mi Amy napsala, že by mě chtěla navštívit. Tak jsem si řekl, proč ne. :) Nakonec se z této návštěvy vyklubovalo skvělé odpoledne, které jsme strávili především v bazénu. :D

Amy a Maria

Po poledni se k nám ještě připojily čtyři mladší slečny a později dvě lezbičky, takže si asi dokážete představit, jak jsem si to celé užíval. :) Každopádně Amy se mi začínala líbit víc a víc a měl jsem velikou radost, že jsem s ní ten den mohl být. Ovšem reakce Petra, bývalého přítele, na naše druhé setkání, nebyla zrovna oslňující. Napsal mi, že mě zabije, pokud se s ní ještě znovu sejdu. :( Obratem jsem mu odepsal, že si může být jistý, že jsem jí neviděl naposled a že po tom, co mi řekl, se na mě nemůže zlobit a ať mi takovéto zprávy už nepíše! Další víkend jsme se všichni naprostou náhodou potkali na Shark Bay na pláži, tak jsme o tom trochu mluvili, ale nemělo to moc cenu... S odstupem času jsme si v práci ještě trochu popovídali a myslím, že je to už uzavřená věc. Asi jsem ho holt špatně pochopil, co mi řekl. Ale pro mě bylo klíčové to, co mi řekl a jak to řekl, protože jinak bych si s ní samozřejmě nikdy nic nezačal! Mrzí mě, že jsem ztratil kamaráda, se kterým jsem před měsícem zažil moc fajn večer u mě doma, ale nemůže se na mě zlobit, když mi řekl, co řekl a navíc s ní ani nebyl nijak dlouho. S Amy jsme si rozuměli hned od začátku a i když spolu bydlíme až od minulého víkendu, stejně jsme se viděli skoro každý den.

Má nová láska :)

Musíte uznat, že nám to spolu dohromady docela sluší :)

Přístav na Watsons Bay

Nemůžu popřít, že mě její přítomnost poměrně ovlivnila. Tedy, nechal jsem se ovlivnit pouze k tomu dobrému. V Austrálii se mi teď líbí asi tak o 60% víc a začal jsem přemýšlet o tom, že si v červnu můj pobyt opět prodloužím. Vím, že z Čech se to zdá jako jasná volba. Je tu hezky, pokud je práce, tak dobré peníze a vůbec, těch plusů je vlastně nezpočet. Já mám ale oproti mnohým poměrně dost důvodů se vrátit a tak budu vše zvažovat s rozmyslem. Momentálně jsem se ale dostal asi do té nejlepší fáze, ve které jsem se v Sydney zatím ocitl. :) Mám více práce a z "pohodlného přežívání" se konečně dostávám k vydělávání. Mám skvělé bydlení, za dobré peníze a se skvělými lidmi. (Do teď jsem platil $240 týdně, ale současně s Amy se k nám nastěhoval ještě jeden kluk z Turecka a tak teď každý platíme pouze $120 týdně, což je cena hodně dobrá a to nemluvím o lokalitě a podobně...) Dalším důvodem k mé radosti je také oprostění od mé bývalé přítelkyně, která je stále v ČR, kde si našla dobrou práci. Také tu už mám hodně známých a kamarádů, ale upřímně, tím asi nejefektivnější faktem, je můj vztah s Amy. Navíc mi výborně vaří, takže jsem konečně začal jíst také něco jiného, než tuňáka a špagety se sýrem. :D Opravdu, nemůžu si stěžovat, je o mě staráno jako o krále.

Hned ráno, po Thajské masáži, je mi podávaná snídaně :)

Veškeré procházky a výlety hned nabyly na své efektivitě, když vedle mě stojí někdo jako Amy - tak krásná a usměvavá.

Procházka na Shark Bay (20 minut pěšky od nás)

Nedávno se k nám připojila také Ana, Brazilka a také od nás ze třídy. Společně jsme vyrazili na Shelly Beach na Manly, kde jsem si užil šnorchlování.

Po cestě jsme potkali muzikanty, kteří byli naproto perfektní! (Foto: Ana)

Na Shelly :)

Tento den dosahovala teplota 40ti stupňů ve stínu a tak jsme zakotvili přímo pod palmami. Ale dojít přes rožhavený písek bez pantoflí bylo v podstatě nemožné... :D

Samosebou, že jsem se po pár sklenkách bílého vína zase s někým skamarádil

Tohle byl mimochodem velice zajímavý Australan. Když jsem si k němu přisedl, pochvíli jsem zjistil, že to co mě štípe není rozžhavený písek, ale spousty malých mravenců, mezi které jsem si sedl. Řekl mi, ať se nehýbu a oni mi nic neudělají. Ano, to dává smysl, ale já nemám rád tady ty malý běhací potvůrky - speciálně po těch všech blechách. Tak jsem se překonal a asi minutu jsem je nechal po sobě lézt a pak jsem šel zase do vody. :)

K večeru jsem pak samou radostí musel vylézt na strom :D

Dalším příjemným dnem bylo školní BBQ, na které jsem byl pozván i přesto, že jsem měl prázdniny. S Amy jsem se sblížil těsně po ukončení mé školy, takže jsem tehdy na Bronte poznal nové spolužáky a poprvé jsem s ní byl na školní akci jako couple. (Pár)

V minulém článku jsem psal, že se ještě zmíním o Sydney Festivalu, který zde probíhal snad celý měsíc. Myslel jsem, že se půjdu podívat na další představení a koncerty, ale časově mi poslední dobou nic moc nevycházelo. Mimo jiné jsem si nechal ujít také Australia Day - svátek Austrálie. To jsem byl totiž v práci, ale na druhou stranu jsem vydělal dvojnásob. (Stejně jako minulý rok.) Nebylo ale lehké odmítnout pozvání, od takové společnosti... :)

Dále jsem si nechal ujít Čínský Nový rok. Tam jsem se chystal s Amy, ale nakonec začalo pršet a tak jsme dali přednost příjemně strávenému večeru u nás doma. Říká se, že si s holkami s Asie zase až tak moc nepopovídáte, ale my dokážeme sedět vedle sebe a hodiny si jen povídat. Konečně mám přítelkyni cizinku. To jsem vždycky chtěl a už jen pro mou angličtinu je to skvělá zkušenost. Např. když se v noci nebo ráno probudíte a napůl spící mluvíte pouze anglicky. Prostě za všech příležitostí a okolností. To mě baví. Jsem velice rád za to, jak tu bydlíme. Turecko, Thajsko a Česko. Docela sranda a vlastně tu máme 3 druhy náboženství. Také zajímavé... Další výhodou je také to, že všichni pracujeme ve stejnou dobu, čili až na vyjímky chodíme spát všichni podobně. Tzn. kolem druhé hodiny v noci.

Víc toho už dnes nenapíši. Zase příště a slibuji, že brzo. Navíc mám teď v plánu hodně výletů, tak bude o čem psát. Podle australanů tady už začal podzim, ale stále je přes den kolem 30ti stupňů, takže kulichy ještě ne. :) Na závěr jsem se s vámi chtěl podělit o pár fotek, které jsem vyfotil zhruba před měsícem.

Přecpaná Bondi Beach

Vždycky chodím až do těch největších vln - parádní zážitek

Příjemně strávené odpoledne s Vojtou

S Berkay na Shark Bay

Hned vedle Shark Bay jsem objevil dobré místo na šnorchlování. A celkově jsem si toto místo oblíbil. Je v takovém zákoutí a nechodí tam skoro žádní lidé...

Hehe :)

Skvělé místo, akorát tam Berkay posledně potkal velikého hada. Fotka je bohužel nekvalitní. Nakonec bych se vám chtěl pochlubit hezkými fotkami z Watsons Bay, které jsem také v této době pořídil.

Téměř bez jakýchkoliv úprav v počítači

Jsem tu momentálně moc spokojený a jsem moc šťastný, že tu můžu být. :) A hlavně jsem rád, že jsem potkal tak úžasnou slečnu, jako je Amy. I když budu v tomto měsíci slavit 24. narozeniny a dělí nás od sebe 8 let, stejně jsme spolu moc šťastní a užíváme si spokojeného žití. Navíc mi vyhovuje mít starší přítelkyni. :D

Všechny vás moc zdravím a jsem rád, že se vám podle vašich ohlasů blog stále líbí a děkuju všem za veškerou podporu.