Červen 2015

Sto tisíc návštěv na blogu

30. června 2015 v 23:38 | Jakub Litoš
Nemohl jsem si nevšimnout, že v nedávné době překročila návštěvnost mého blogu hranici sta tisíc. Blog jsem začal psát, abych si ulehčil korespondenci s rodinou a kamarády a zároveň si vše i zaznamenal pro sebe. Hodně mě tehdy inspiroval blog Ondry a Andrejky, a tak jsem chtěl vytvořit něco podobného. V té době nebylo těch blogů až tolik, jako tomu je dnes, ovšem jen zřídka se setkávám s někým, kdo bloguje déle, než pár měsíců. Většina blogů postupně vyhasíná, jelikož psát takový blog zabere mnoho času. Obdivuji tedy všechny ty, kteří i po mnoha letech stále blogují nebo svůj blog dopsali až do svého konce. Ale moc takových blogů neznám.

Od roku 2009 jsem na blog přidal 153 příspěvků (včetně několika krátkých vzkazů/odkazů) a přes 2500 fotek. Několik málo článků ze začátku tehdy napsala i Markéta, ale jinak jsem se tomu věnoval já. Zapisování zážitků z Austrálie mě začalo rychle bavit a i když jsem jistě mohl psát i více, stihl jsem za tu dobu zaznamenat opravdu převážnou většinu, nejen těch velkých výletů a epizod mého života u protinožců, ale také mnoho malých a drobných postřehů a osobních dojmů. Možná by se mohly někomu zdát některé články příliš osobní, (např.v období mého rozchodu s M.), ale psal jsem to tak, jak jsem to vždy cítil a za to se mi dostalo naopak spíše pozitivních ohlasů. Myslím, že mé zápisky z Austrálie jsou možná pro mnohé poutavé také tím, že jsem měl podobné podmínky, jako ostatní studenti z ČR a SR a že jsem to neměl ulehčené třeba tím, že by mi všechno platili rodiče.

Před pár dny jsme s Amy oslavili výročí společných dvou let v Čechách. Chystám se o tom také trochu rozepsat, protože si myslím, že od minulého léta, co jsem naposledy psal o "současnosti", se toho dost událo. Nebo alespoň některé pohledy, pocity, porovnání života tu a tam dole, se postupem času zase nějak vyvinuly, a tak se sám těším, až to zase po delší době sepíši. Vždyť kolikrát mi takovéto psaní pomohlo se rozmyslet a srovnat si některé myšlenky v hlavě.

Hezké léto všem a děkuji vám za vaši přízeň. :)

Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.