Květen 2015

První noc v Bangkoku

24. května 2015 v 20:15 | Jakub Litoš
Asie zpětně (příspěvek č.2)

Zastávka v Singapuru se nám moc líbila a teď nás čekala noc v Bangkoku, odkud jsme hned další den letěli na Filipíny. Sice by se tam dalo krásně letět ze Singapuru, ale lety nás takto vyšly výhodněji a na cestu jsme měli 3 měsíce, tak proč ne. :) Přes BKK jsme ale hlavně letěli proto, že jsme si nechali u Amy příbuzných dva velké kufry a dále už cestovali jen s pár věcmi. Lodí jsme poslali už tak mnoho věcí a do BKK jsme se ještě několikrát plánovali vrátit. Měli jsme tak možnost si některé věci vyměnit, doplnit nebo třeba v případě suvenýrů uložit. Měli jsme to docela dobře vymyšlené. :)

Lodě nad Singapurem

Přílet do Thajska

Do Bangkoku - hlavního města Thajska, jsme přiletěli už za tmy. Amy byla po třech letech opět doma, tak bylo hezké sledovat, jak je šťastná. Zabookovali jsme si noc v hotelu Great Residence. Tuším, že snad všechno bydlení jsem objednával přes Agodu. Noc jsme strávili hned vedle hlavního mezinárodního letiště Suvarnabhumi, ze kterého jsme druhý den odlétali. Šlo nám vyloženě o přespání a to ideálně blízko letiště. Za náš pokoj jsme zaplatili 24 AUD. Bydlení v Singapuru bylo přesně jednou tolik dražší. Vlastně všechna ubytování, která jsme za celou dobu využili, se cenově pohybovala maximálně do 50 AUD, ale v průměru to byla tak polovina. Nešlo nám o velký luxus, ale koukali jsme především na lokalitu, cenu, (lednici) a klimatizaci, bez které, (jak jsme se časem sami přesvědčili), byl pobyt jak za trest. :) Na některých místech jsme se přiklonili k ubytování s bazénem.


Hotel byl naprosto v pořádku a večer, za stále obrovského horka, (asi jako v Singapuru), jsme relaxovali u hotelového bazénu. :)



V mini baru jsme se přesvědčili, že tady myslí opravdu na vše. :D


Jinak v Thajsku jsou, jak asi víte, thajské bahty. Ale na Thajsko ještě přijde řeč, vždyť právě tam jsme strávili nejvíce času.

Ráno jsem se pokusil vyfotit z balkonu okolí letiště. Fakt nekecám, ale už po druhé fotce (po 5-8 sekundách) se mi zamlžil objektiv. To samé i na další pokus. Až taková tam byla ráno vlhkost vzduchu! Jinak teplota vzduchu se přes den držela kolem 37 stupňů.


Byli jsme se trochu projít po okolí, ale jen krátce. Navíc to nebylo nijak atraktivní. Asi jako, kdyby jste se šli projít kolem pražské Ruzyně. Každopádně banánovníky tu rostly opravdu všude.


Thajský kohout pod banánovníkem :D

Na letišti jsme pak obdivovali různé zajímavé dekorace a procházeli obchody.



Amy kupuje nějaké dobroty

"It´s more fun in the Philippines" - slogan, na který jsem již v minulosti občas narazil. Nyní jsme ale skutečně čekali na let na Filipíny. Pamatuji se, že kdysi jsem tam vážně plánoval letět s kamarádem Vojtou, ale z toho sešlo. S Amy jsme už byli celí natěšeni a nemohli jsme se dočkat.


Dlouhou chvíli jsem si krátil popíjením thajského piva Singha, které si občas kupuji i v Praze.


Už si přesně nepamatuji, jak se to stalo, ale náš let jsme málem nestihli. Času bylo dost, ale už vážně nevím, kde jsme udělali chybu. Snad jsme čekali i správně, ale byly tam myslím dva podobné lety... Každopádně už vyhlašovali naše jména! Během naší cesty Austrálie-Asie-Evropa, jsme měli celkem 10 letů a už se nám pak nic podobného nestalo. Naše baťohy byly dost velké, takže žádná sláva se cpát do narvaného letadla. Myslím, že mi tam i někdo říkal, jako že jsme "opozdilci", ale mám pocit, že to nebyla úplně jen naše chyba, že nám někdo z letištního personálu právě říkal, ať čekáme tam, kde čekáme. Už prostě nevím... Hlavně, že jsme let stihli a mohli tak na Filipíny dorazit podle plánu. O tom zase až příště. :)


Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.