Duben 2015

Stopover v Singapuru

26. dubna 2015 v 19:32 | Jakub Litoš
Asie zpětně (příspěvek č.1)

Jsou tomu přesně dva roky, co jsme s Amy opustili Austrálii a vyrazili na náš zasloužený, tříměsíční výlet po Asii. Záměrně píši "zasloužený", jelikož, stejně jako mnozí, jsme v práci neměli takové zázemí, abychom si mohli dovolit delší dovolené. Konkrétně v mé práci v pekárně bych tím riskoval, že o práci přijdu. A tak veškeré výlety, i ty letecky, byly vždy maximálně na 4 dny.

I když mi varianta "cestování při cestě domů" nebyla ze začátku sympatická, nakonec jsme usoudili, že bude pro nás tato možnost nejlepší. Směrem na východ od Austrálie jsme se už holt nepodívali, to je škoda a cestování po Austrálii už nás nakonec tolik nelákalo, jako právě po té Asii. Navíc za ty peníze bychom v Austrálii cestovali minimálně o polovinu kratší dobu. V Asii bychom se stejně stavěli, a tak se tato varianta jevila jako ta nejlepší.

Opouštění Sydney nebylo lehké, ale fakt, že máme před sebou možná tu nejlepší a nejdelší dovolenou, kterou se nám kdy podaří zažít, nás neustále hnal dopředu a byli jsme už celí natěšení. Některé ubytování, spoje a lety, jsme zabookovali už ze Sydney, ale mnohé jsme řešili až z Asie. Naše představa byla taková, že bychom chtěli vidět hlavně Thajsko, kde jsme se plánovali zdržet nejdéle, jelikož tam má Amy rodinu, znamé a kamarády. Já se ale nejvíc těšil na Filipíny, které jsem měl jako náhradu za jihopacifické ostrovy jako jsou třeba Fiji nebo Vanuatu a navíc pobyt na Filipínách jsme také pojali jako naše "honeymoon". :)

V původním plánu jsme měli zakomponovanou také Indonésii - konkrétně oblast kolem Bali, popř. také Kambodžu a Laos. Ovšem to jsme prostě už nezvládli. Jednak by to bylo zase o dost dražší, jelikož jsme počítali, že asi měsíc budeme u Amy doma a také jsme (např. v případě Kambodži či Laosu) nepočítali až s takovým dobrodružstvím - přece jen to nejsou tak obvyklé turistické destinace. První zastávkou byl ale stopover v Singapuru.

Plán naší cesty

Pojem "stopover" jistě znáte. Jedná se o krátkou zastávku v mezipřistání, čekání na navazující let, což může trvat několik hodin nebo i dní.

Nedávno jsem objevil fotku, jak stojíme s Amy u "odletů" na letišti v Sydney. Možná by se více hodila do předchozího příspěvku, na druhou stranu tady naše cesta do Asie vlastně začala.

Sbohem Austrálie

Bylo to celé tak zvláštní... V hrozném spěchu jsme opouštěli místo, kde jsme strávili kus života a zároveň jsme byli na začátku naší velké cesty po Asii. Smutek rychle střídalo nadšení a obavy zase sebevědomí a radost, že máme všechno zařízeno a jsme připraveni udělat další krok vpřed.


Před nástupem do letadla jsme měli ještě dost času, jelikož byl let zpožděn. Do Singapuru a Bangkoku jsme letěli se Scoot Airlines, což byla v té době nová společnost. Náš let ze SYD až do BKK s jednodenním stopoverem v SIN stál pouze cca $200 pro jednoho, tj. asi 4000 korun. Dají se od nich sehnat lety i o čtvrtinu levnější, ale v té době, kdy jsme lety bookovali, to byla nejlepší nabídka.

Naše letadlo - letiště v Sydney

Se zavazadly jsme to vymysleli tak, že mimo to, že jsme poslali většinu věcí lodí, jsme měli každý jeden velký kufr, který jsme následně nechali v Bangkoku u známých. Po celou dobu jsme tak cestovali pouze se zavazadly, které jsme si mohli ponechat u sebe během letu. Tzn. na osobu 1x batoh + noťas/kabelka. Koupil jsem si malou příruční váhu, kterou jsem měl vždy u sebe a před každým letem jsem naše batohy převážil. Mikinu, kalhoty, boty a ponožky, jsem tak vždy využil pouze v letadle, a to proto, abych měl lehčí batoh a mohl si tak třeba koupit malý suvenýr. Tahat se s notebookem byla někdy trochu otrava a na některých místech (třeba na Filipínách) jsem se s ním necítil zrovna bezpečně, ale bylo to potřeba, jelikož cestování bylo dlouhé a potřeboval jsem také uvolňovat karty z foťáku a kamery. Kdo vlastníte GoPro, tak jistě víte, že i když máte kartu sebevětší, pokud má video za něco stát, místa není nikdy dost.

Během naprosto bezproblémového letu do Singapuru, který trval 8,5 hodiny, jsme si zaslouženě odpočinuli. Konečně jsme už nemuseli nic řešit a mohli všechno hodit za hlavu. Teď už nás čekala jen krásná, dlouhá a vysněná dovolená...


Když se při poslechu vhodné relaxační hudby déle zakoukám na tu následující fotku, jde mi z toho až mráz po zádech, jak si uvědomím, že tou dobou jsme akorát vlétali nad moře... Byly to vlastně mé poslední okamžiky v mnou tolik vytoužené Austrálii... Přijde mi to, jako taková neverbální komunikace mezi mnou a tím vším, co se lidskými slovy nazývá Austrálie.


Před příletem do Singapuru jsme dostali formuláře k vyplnění, kde mimo jiné stálo, že pašování drog je trestáno smrtí. Na svá zavazadla jsme si tak raději dávali dvakrát tak pozor. :D


1.4.2013 - tedy na apríla, jsme konečně přistáli v Singapuru...

Vlajka Singapuru

Tento městský stát leží prakticky na rovníku, takže poté, co jsme opustili prostory letiště a vlaku, do kterého jsme nastoupili hned z letiště, na nás dýchl horký asijský vzduch s obrovskou vlhkostí vzduchu, kdy vám 35 stupňů připadá, jako přes 40. Vlakové nástupiště bylo vcelku zvláštní a nikdy jsem takové do té doby neviděl.


Dveře mezi jednotlivými vagóny byly otevřeny a celé to působilo tak, jako kdyby byl vlak nekonečný a to asi tak stejně, jako tamní letiště Changi, které patří k těm největším na světě.


Jiná nástupiště byla také zajímavá. Vlak jednoduše zastavil přesně u dveří a současně se pak otevřely dveře jak vlakové, tak ty nástupní.


V Singapuru se platí singapurskými dolary

Náš hotel

Prvně jsme se ubytovali a hned potom jsme vyrazili na večeři a pivo. Po tom dlouhém letu to opravdu přišlo vhod.



Byli jsme už hodně unaveni, tak jsme si nechali procházku po centru až na druhý den. Pro mě to byla vlastně první noc strávená v Asii. Nechali jsme si tak ale ujít dechberoucí noční pohled na některé ikony města, jako je třeba slavný hotel Marina Bay Sands.

Fotka od kamaráda Jarmila

Fotka od kamaráda Jarmila

Singapur je tedy město a zároveň země. Je to sice maličká zemička těsně sousedící s Malajsií, ovšem je to jedna z nejvyspělejších a nejrychleji se rozvíjejících zemí na světě. Je také častým dopravním spojem mezi Evropou, Asií a Austrálií a také se pyšní druhým největším přístavem na světě. Počet obyvatel je v Singapuru asi pět a půl milionu a lidé se v průměru oproti ČR dožívají o více než čtyři roky déle.

Ráno jsme dlouho neotáleli a vyrazili do ulic. Vždyť ještě ten den nám letělo letadlo do Bangkoku. Stačilo jen koupit lístky na vlak a nakoupit dostatek vody, jelikož vedro bylo k nevydržení.


Byla to první část našeho velkého výletu, a tak jsme si užívali každý moment, každé nové místo, které stálo za pozastavení a samozřejmě jsme také hodně fotili.

Amy, jak obdivuje tamní flóru



Marina Bay Sands

Na střeše hotelu se nachází luxusní bazén, který je blízko kraje a hladina dosahuje stejné úrovně jako střecha samotná, čili to působí tak, jako by se voda přelévala dolů z budovy. K tomu připočtěme opalování se pod palmami a ten nejluxusnější servis z celého Singapuru a vyjde nám z toho pořádně tučný účet za jednu strávenou noc. Ale jistě to stojí za to. Vlevo na střeše je pak krásná vyhlídka na město.



Musím potvrdit, že město je opravdu tak čisté, jak se o něm říká. V Singapuru totiž můžete dostat pokutu za odhození nedopalku nebo žvýkačky na ulici. Za přestupek se také považuje, když budete jíst v metru a mnoho dalšího včetně přecházení mimo přechod. Strážníci jsou ale slušní a ochotní. Za přestupek se taktéž považuje, když by jste vzali do metra ovoce durian, který velmi typicky zapáchá.








Amy se dala rychle do řeči s místními



V ulicích Singapuru se také jezdí každoroční Velká cena Singapuru (Formule 1), která je mimo jiné známa právě pro svou specifickou atmosféru luxusního velkoměsta. Bývá označována jako jedna z nejnáročnějších, jelikož v Singapuru panují velmi vysoké teploty a asi také právě proto se jezdí, již od zařazení do závodu v roce 2008, pouze v noci.


Ovšem ne celý Singapur je luxusní. Viděli jsme i chudší čtvrtě a právě tam jsme potkávali i za denního světla po ulicích prostitutky. Prvně na nás působily, jako jen normální holčiny, co na někoho čekají nebo se jen tak poflakují venku. Opravdu to tak vypadalo, ale zase nejsme včerejší, aby nám to nedošlo. Vypadaly ale dost nenápadně. Udělali jsem s Amy malý test. Zkusil jsem chvíli jít za ní, jako že k sobě nepatříme. A najednou se na mě začaly lepit a lákat mě do svých obydlí.


Musím uznat, že byly krásné, mladé, upravené a v porovnání s dalšími asijskými zeměmi musím dát kamarádům za pravdu, že singapuranky jsou jedny z nejhezčích. Ale pozor na to, že Singapur je velmi multikulturní země, takže zde narazíte na mnoho národností. Stejně různorodé je i náboženství a jazyky. Angličtina je ale jeden z úředních jazyků a domluvíte se tak všude. Oproti Thajsku veliká výhoda.

Večer jsme už museli být na letišti, ale i za ten jeden den jsme toho viděli až až. Letiště Changi bylo opravdu doslova nekonečné. Pamatuji se, že jsme šli snad půl hodiny jen rovně. Je to sedmé největší letiště na světě a druhé největší v Asii. Čekání na letadlo si můžete zpříjemnit návštěvou jedním ze dvou kin, vyhřívaném bazénu nebo procházkou v botanické zahradě s motýly. Dříve byly v místě letiště bažiny a řada zavodněných ploch.

Pohled ven

Singapur se nám moc líbil. Není to asi lokalita, kde bych chtěl trávit celou dovolenou, navíc horko bylo dost úmorné, ale je to skutečně krásné a čisté město a oprávněně patří k těm nejlépe hodnoceným místům pro život z celého světa.

Další zajímavé informace o Singapuru, například o jeho atraktivním daňovém systému, se dočtete ZDE.

A naše cesta pokračuje do Bangkoku...


Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.