Po roce v Čechách

22. srpna 2014 v 17:04 | Jakub Litoš
Vlastně už je to rok a dva měsíce. Je to doba, za kterou lze objektivněji zvážit naše rozhodnutí společného usazení se v Čechách. Před půl rokem, kdy jsem sepsal obdobný článek, jakési shrnutí našeho dosavadního společného pobytu, jsem byl vším více nejistý a stále jsem hodně myslel na Austrálii, popř.Asii. Nyní vše vnímám o trochu pozitivněji na stranu Čech. Pochopitelně v létě člověk vidí vždycky všechno lépe, ale stejně si myslím, že se nám pomalu začíná dařit a dokážeme si lépe představit společný život tady u nás.

Trochu jsem doufal, že po 14ti měsících budu mít už více jasno, ale třeba Amy se tu velice líbí a chce tu zůstat. Dokonce se jí tu líbí více, než v Thajsku. Počasí, na které tu my zpravidla nadáváme, Amy bere jako velice příjemné a vyhovuje jí. Ano, je tu jen přes rok a předchozí zima byla, jako by ani nebyla. Přesto s ní musím souhlasit, že neustálá horka jsou dost otravná a časem i nudná. Průběžně sleduji počasí v několika lokalitách po světě a v Thajsku je přes den v podstatě neustále 30°C, což se může zdát jako ideál, ovšem ono je tam často také mnohem více, než těch třicet a ta vlhkost tomu jen přidá. A pokud nejste vyloženě u moře nebo musíte pracovat, není to nic moc.

Oproti jiným zemím tu máme skutečně čtvero ročních období. Na jaře to všechno začíná bujet, rostou první kytičky, na stromech se objevují první čerstvé lístky a už je dostatečně hezky, aby si člověk poseděl chvíli u ohně nebo vytáhl gril. V létě je vše v plném proudu, např.mé oblíbené jihočeské pískovny jsou ideálním místem, kde strávit horké dny. A o noční procházce pod září hvězd ani nemluvě. :) Pravda, podzim zrovna moc rád nemám, ale tak co, člověk se zase může více zaměřit na práci a mimo to, také je náhodou pěkný. Už jenom tou změnou, jak se vše připravuje na zimu. V zimě je sice zima, ale tak přece když se člověk obleče, tak to tak strašné není a doma si člověk při tom kontrastu váží toho tepla. Sníh nebo led Amy viděla minulý rok poprvé a zase je to veliká změna a vlastně krása, když tedy nějaký sníh je. A když k mému strohému příkladu čtvera ročních období připočtu veliké množství tradit počínaje Vánocemi, tak tu přece není zase tak špatně. Na otravné lidi se člověk musí vykašlat, obrnit se a žít si svůj život, se svými přáteli a rodinou. Mít svůj nadhled, který ideálně získáte právě pobytem v zahraničí! Asi největší problém bych viděl s prací a výší výdělků, ovšem i to se časem podá při troše trpělivosti, štěstí a inteligenci.

Přesto všechno jsme se s Amy shodli, že pokud by nám někdo nabídl v Austrálii skvělou práci a nemuseli bychom chodit do školy, asi bychom se vrátili. Jenomže takovou nabídku bychom těžko dostali a ani se o to nesnažíme. Ono by se k tomu šlo dopracovat, ale my na to už nemáme čas. To jedině já sám a takto teď vůbec neuvažuji. V Austrálii je to vážně úžasné a rádi na ni vzpomínáme. U toho to ale zatím zůstane...

V poslední době jsme se s Amy, mimo občasné výlety třeba na různé zámky a podobně, snažili soustředit na práci, popř. nějaký rozumný plán či nápad, jak se do budoucna v Čechách slušně zajistit. To je jedna z mých podmínek usazení se v Čechách, že musíme vymyslet způsob, jak se tu dobře finančně zaopatřit, jelikož po těch zkušenostech z Austrálie a Asie, by mi opravdu nestačilo jezdit jednou za rok na týden do Chorvatska a hlavně Amy by měla být schopna čas od času odletět do Thajska, popř.já s ní. Jak už jsem psal před půl rokem, Amy sehnala skvělou práci, kde denně využívá jak angličtinu, tak thajštinu a češtinu ani nepotřebuje, i když na tom teď chceme také začít pracovat. Získání takové práce pro Amy beru jako největší úspěch od našeho příjezdu.

Se mnou to bylo trochu horší a stále jsem hledal, zkoušel a tak trochu i podnikal v oblasti import/export. V tom sice laksně pokračuji, ale spíše se teď věnuji soukromé výuce bicích, klavíru a anglické konverzace. A jelikož studentíci stále přibývají, jeví se to jako zajímavá možnost, jak bych tady v Čechách mohl rozumně fungovat. Využívám tak nakonec znalostí jak z hudební konzervatoře v Praze, tak i z jazykové a obchodní školy v Sydney. Ještě mám před sebou hodně práce, ale mám takový dobrý pocit, že jsem možná konečně nalezl nějakou konkrétnější cestu a že mám celkově více jistoty v tom, co dělám a kde jsem.

Lidé se nás často ptají, zda se nám tu líbí? Naše odpověď je taková, že líbí a že se teď soustředíme na práci a pomalu také na bydlení, což bude asi ještě větší oříšek. To sice nemusíme řešit hned, ale vzhledem k tomu, že Amy bude brzy slavit 36.narozeniny, je na čase začít reálně myslet na rodinu a tudíž i na změnu bydlení. Doufám tedy, že se nám podaří i tyto věci nějak vyřešit, i když to třeba ještě nějakou dobu potrvá.

Letošní léto jsme s Amy měli spíše ve znamení práce, než nějakého cestování. A tak doufám, že si to trochu vynahradíme v zimě nebo v příštím roce. I tak jsme si našli pár dní společného volného času a vyrazili opět na jih na Třeboňsko. :)


Letos jsme si konečně užili i pořádné houbaření :)


Uprostřed této pískovny je ostrov, na kterém jsme si našli krásnou malou pláž jen pro nás a slunili se tam celý den. Do našeho malého člunu jsme se s věcmi vešli jen tak tak, ale o to byla větší sranda.



S kamarádem Petrem na Berounsku

Bobřík vodáctví :)

Dvojčata z Bondi Beach :D

Na hrady a zámky jezdíme celkem často. Čechy mají v tomto ohledu opravdu hodně co nabídnout, a tak si to s Amy užíváme. :) Jak jste asi poznali, na následující fotce za mnou je hrad Karlštejn.


Amy ukazuje své první jahody

Jako správný Australan musím mít pořádné BBQ, a tak jsem k narozeninám dostal nový gril Weber, který je oproti předchozímu grilu nesrovnatelně kvalitnější, vybavenější a také větší. Nyní už mám ke grilu i mnoho originálního příslušenství, takže si grilování velice užívám. :)


Na lanovce v pražské Zoo jsme se oba s Amy dost báli :D

Taková thajská akce, na které jsme byli oba pracovně

Setkání s mým bývalým spolužákem Francouzem ze Sydney

Vojta je jeden z kamarádů, kterého tady hodně postrádám. Když nedávno přijel navštívit svou rodnou zem, společně s jeho přáteli jsme vyrazili jeho otce lodí na plavbu po Vltavě. Večer se k nám připojila i Amy, která byla na cestě ze služební cesty z Bratislavy. Skvělá to plavba...

Vojta kapitán

Posádka

Častou otázkou, se kterou se setkávám od vás čtenářů, kamarádů, ale někdy i od sebe samotného, je zda mi Austrálie chybí a jestli se chci vrátit? Vrátil bych se pouze za výše uvedených podmínek, ale jestli mi chybí? To samozřejmě ano, navíc tím, jak píši tento blog, se k ní často vracím ve svých vzpomínkách, ale není to jen nostalgické vzpomínání, nýbrž i časté znovuuvědomění si, co všechno člověk zažil a co naopak ještě zažít třeba může, což mě okamžitě nakopne k tomu, abych nepřestával stále na něčem pracovat a zároveň nepřestal snít a věřit. Představa, jak se teď procházím třeba po Bondi Beach, mě sice někdy trochu dokáže "zaměstnat", ale zase já tam byl opravdu dlouho a dost jsem si to tam užil, takže naštěstí nemám ten pocit, co všechno jsem ještě mohl a kdyby co by... Jsem spokojený s tím co bylo a připraven zase na něco nového. Jsem rád, že jsme teď v Čechách a že se nám tu poměrně dost líbí a celkem i daří. A jsem velmi zvědav, jak nám to tu půjde dál, zda se tu skutečně usadíme a založíme rodinu. :)

Hrad Křivoklát

 


Komentáře

1 jaja jaja | 22. srpna 2014 v 20:42 | Reagovat

neodolala jsem a zase jsem ti to tady po dloouuuheee době 8-O  8-O  8-O moc krásné. jsem ráda že jsi štastný .a také doufam že se brzy setkáme (tedy aspon do té doby bude Amy mít čas pilovat čj a my Ang) :-? ale snad brzy ..rada tě uvdím.ještějednou krásny blog.moc mě to baví. :-) mějte se krásně

2 honey honey | E-mail | 23. srpna 2014 v 5:59 | Reagovat

Ok. Tak jsme se dočkali rozuzlení celého příběhu. Zájimavé. Štěstí, že se vám tu daří. Určitě v tom hraje roli, že se tady ,,chytla tvoje manželka,, která je zřejmě s prací spokojena. Práce v životě hraje velkou roli. Jinak by se zřejmě příběh vyvíjel jinak. Tak hodně štěstí! P.S. Blog bude pokračovat?

3 ANONYMNI ANONYMNI | 24. srpna 2014 v 19:13 | Reagovat

Zda se nekdo pochopil podstatu zivota...umeni improvizovat muze navodit pocit stesti at jsi tam nebo jinde .. :-)

4 Jakub Litoš Jakub Litoš | 26. srpna 2014 v 19:01 | Reagovat

Všem vám moc děkuji, potěšily mě vaše vzkazy. A jsem rád, že se čtení líbí.

Jáji, určitě se už musíme setkat.

Blog bude 100% pokračovat. V následujících cca 1-2 příspěvcích dopíši Austrálii a pak budu asi celkem dlouho psát o cestování o Asii. Občas přihodím něco o tom, jak se nám daří v ČR a potom se uvidí... Min. 1-2 roky budu pokračovat v blogování určitě.

Ahooj 8-)

5 martina martina | 27. srpna 2014 v 9:28 | Reagovat

zdravim, citavam vas uz dlho a rovnako aj fandim, mam sesternicu v au a casom sa chystam na navstevu, a clanky mi pomahaju zorientovat sa, co tam pozriet
ked vas tak citam, u nas je relativne dost tazke uchytit sa, aby ostala trebars rezerva na cestovanie po svete, k tomu vlastne byvanie s hypotekou na krku, a aj ked dobre zarabas, i tak je to slabe oproti au, kde si z platu utrhnes viac aj pri vyssich nakladoch, podobne keby ste si chceli zalozit rodinu, dobre by bolo, keby stabilny prijem bol prave u teba nez amy, v au mate podla mna vacsiu sancu na slusny zivot vratane cestovania, mozno bol problem prave v tom, ze ste od zaciatku nesli po PR, co vidim na sesternici, isla na to krok za krokom systematicky, skola, job, business viza az nakoniec PR, cely proces jej trval tri roky, no od zaciatku vedela, ze tu chce ostat a tomu prisposobila aj pracu podla SOL
v kazdom pripade drzim palce, nech sa akokolvek rozhodnete

6 Jiri Jiri | 27. srpna 2014 v 12:52 | Reagovat

Tak na tenhle prispevek jsem cekal hodne dlouho a popravde me dost prekvapil:)
Myslel jsem ze navrat do AU se bude na 100% konat a zatim to vypada ze ne. Jak se vyrovnavate s ceskym nevzdy privetivym prostredim? Clovek se muze obrnovat sebevic ale okoli nas prece jen hodne ovlivnuje. Je jasny ze bez improvizace a nejakeho prijmuti okolnosti nemuze byt clovek stastny. Ale  opravdu byste chteli vychovavat deti v CR? Co se tyce zdravi, penez a spolecnosti nebyla by prece jen lepsi ta AU?

7 ANONYMNI ANONYMNI | E-mail | 30. srpna 2014 v 16:59 | Reagovat

JE ZDE NEKOLIK ASPEKTU,KTERE JE TREBA PRIPOMENOUT.TYKA SE TO VOLBY,KDE BY KDO CHTEL ZIT.NIC PROTI AUSTRALII SPISE NAOPAK..DESTINACE TOLIK ZADANA,NICMENE KAZDEMU NENI PRANO TAM ZUSTAT,ZIT A PRACOVAT.SPOUSTA LIDI ZDE ZASTAVA NAZOR,ZE VOLBA MEZI CR A AU BY POVESTSINOU VYHRALA AU...ALE JE TO OPRAVDU TAK JEDNOZNACNE.MYSLIM,ZE NE.IMIGRACNI PROCES JE TAK NAROCNY JAK FINANCNE ,PAPIROVE A MENTALNE,ZE NEKTRI JEDINCI ANI NEMAJ PONETI.POKUD NESPLNIS NEKTERE Z KRITERII,ASI TEZKO USPEJES A JE UPLNE JEDNO JAKE MAS TOUHY A SNY.TABULKOVY SYSTEM JE ZARIZEN,ABY USPEL JEN TEN NEJ..PRIPADNE MUSIS MIT CO NABIDNOUT,ABYS MOHL ZUSTAT V AU.NAPR.VZDELANI NA SOL.O ZDRAVOTNICH ZKOUSKACH,KTERE JSOU SOUCASTI TABULEK,ANI NEMLUVE.VSICHNI SI IDEALIZUJI DANNOU ZEMI,ALE NE KAZDY JE OCHOTEN PROJIT POMYSLNYM FILTREM.AU NENI NAKLONENA PRISTEHOVALCUM I KDYZ JE SLOZENA POVESTSINOU Z PRISTEHOVALCU.LIDI JE MOC A AU VLADA SI PECLIVE VYBIRA NAROZDIL NAPR OD ANGLIE,KDE MUZE KDEKDO ZUSTAT.SYSTEM PRITVRZUJE S POCTEM ZAJEMCU O PR.JE TO JEDEN OBROVSKY BUSINES S LIDMI A JEJICH PENEZY.JE TREBA SI NALIT CISTEHO VINA..POKUD MA NEKDO ZAZNAM V TRESTNIM REJSTRIKU CI JE CERNOCH SANCE JSOU MINIMALNI..SKORO NULOVE BYCH REKL-VYJIMKA SE MUZE NAJIT.A PAK ZDE JSOU PRIBEHY LIDI,KTERYM SE TO POVEDE,VETSINOU STASTNE ZIVOTY,PAK PRIBEHY LIDI DISKRIMINOVANYCH V PRACI,PROTEZE JSOU PRISTEHOVALCI,PREDNOST DOSTANOU MISTNI.DALE JSOU ZDE LIDE TAK VZDALENI A UNAVENI ODLOUCENIM OD KORENU=RODIN,RODNE VLASTI,PODOBNYCH ZVYCICH..ZE PO LETECH RESIGNUJI NA SLUNCE,VELKE PLATY A VRACEJI SE DO RODNE ZEME.JEDEN PRIBEH JEDNA STORY.JE TREBA BYT REALISTA..V TOM CO KDO CHCE A CO MUZE DOSAHNOUT.SLUNICKU ZDAR. 8-)

8 zoozo zoozo | 3. září 2014 v 0:23 | Reagovat

Super clanok jakub, rad by som ta ale predsa stretol dakedy na pive v sydney. Ja som momentalne na kanaroch, pripravujem sa na horuce australske leto 😊 nech sa vam s amy dari, prajem vam to

9 Jakub Litoš Jakub Litoš | 12. září 2014 v 13:28 | Reagovat

Konečně se dostávám k tomu, abych zareágoval na vaše komentáře. Děkuji za ně! Ono to skutečně není tak jednoduché. Myslím to "jen tak se rozhodnout" jestli se vrátit. Záleží na tom opravdu hodně věcí, jak už bylo řečeno jak v článku, tak v komentářích. Uznávám, že v AUS se mi nebo nám, líbí více, a to především životní úrovní a stylem života vůbec. I počaší a možnost cestování je asi nesrovnatelná, i když z pohledu Australana by to (co se cestování týče) mohlo vypadat i naopak, kolik krásných zemí tady máme co by kamenem dohodil. Ovšem dostat PR opravdu není tak easy a my s Amy na to už nemáme čas. Kdybychom se vrátili a zase studovali a měli podobné práce, které za těchto podmínek člověk sežene, bál bych se v takové nejistotě vychovávat děti. Tady má Amy dobrou práci a přihlásilo se mi už tolik žáků, že budu mít pomalu plno. Díky dobře nastavené legislativě mohu říct, že je má práce (plat) stálá a až se mi podaří více dovyplnit dopolední hodiny, mohu říct, že i dobře výdělečná. Kdyby se mi něco podobného podařilo rozjet v AUS, asi bychom byli slušně zajištěni, ovšem to by mi trvalo asi roky. Já tady čerpám mimojiné z toho, že mě tu lidé znají a také mám další zdroje, odkud se o mně studenti dozvědí. Žiji ve městě, kam se stěhují stále další a další lidé a konkurence není velká. V Sydney jsem zkusil dát jednou inzerát na výuku hudby a neozval se mi nikdo. Jednoduše řečeno, asi by to nějak šlo, ale nemám na to čas, pokud bych měl v brzké době myslet na rodinu... Ještě jednou díky za vaše vzkazy a všechny váš moc zdravím. 8-)

10 Catchi Catchi | E-mail | 30. září 2014 v 11:31 | Reagovat

Ahoj Kubo,

ačkoliv jsme byli v Sydney nějakou dobu současně, nikdy jsme se nesešli. I přes to jsem po návratu do ČR sledovala a pořád sleduji tvůj blog. Jsem moc ráda, že se tu Amy chytla. I pro její spokojenost s naší rodnou hroudou to určitě musel být jeden z rozhodujících faktorů. A tobě do samostatné výdělečné činnosti přeji hodně úspěchů.

Tenhle článek mě opravdu nadchnul!!! 8-)

Musím říct, že jsi to krásně napsal. Je spousta lidí, co vidí Austrálii jako jasnou volbu, ale vůbec si neuvědomují, jak obtížné je dosáhnout tam na "normální život". Strávila jsem tam krásné téměř tři roky  svého života a nevyměnila bych je za zlaté prase.

Člověka to hrozně zformuje, určí mu to priority, naučí se mít rád sám sebe, být otevřenější a hlavně si užívat života. Obzvlášť to užívání si života je po návratu do ČR důležité. Střet s českou věčně nespokojenou mentalitou je těžký, ale i tady musím podotknout, že se to začíná měnit. Já jsem se třeba naučila blbce a nespokojence filtrovat, občas se vůči nĚjakým ohradím, jindy se někoho nahlas zastanu a jsem spokojená.

Kdyby byla v Austrálii práce a "normální žití" taky bych se určitě vrátila, ale jen na čas. Ne na pořád! Doma je tady. To obyčejné střídání 4 ročních období, blízkost tolika různých kultur a zajímavých historických míst, jak píšeš, je k nezaplacení! :-D

Mějte se báječně a třeba se tu někdy konečně setkáme :-)

(Potřebovala bych naučit thajské speciality ;-) )

11 Jakub Litoš Jakub Litoš | 5. ledna 2015 v 11:52 | Reagovat

[10]: Ahojky,

predem se ti chci velice omluvit za mou obzvlaste opozdenou odpoved. Za tvou zpravu ti moc dekuju, souhlasim se vsim co pises a je videt, ze nektere veci vnimame hodne podobne, coz je hezky. Nebranim se nejake schuzce ci seznameni, zvlast lide, kteri maji australsky ovlivnenou hlavu, mi jsou extra sympaticti. Je hezke si spolecne zavzpominat. Ano, take jsem rad, ze jsme se tu chytli. Amy ma peknou praci a take me se vyuka rozjela nad me ocekavani, takze supr. Kdyby jsi chtela, jsem i na facebooku (Jakub Litos), tak jak chces.

Preji ti vse nejlepsim v roce 2015, at se ti hezky spokojene zije, rodi a plni se ti nova prani a treba se nekdy nekde setkame... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.