Srpen 2014

Po roce v Čechách

22. srpna 2014 v 17:04 | Jakub Litoš
Vlastně už je to rok a dva měsíce. Je to doba, za kterou lze objektivněji zvážit naše rozhodnutí společného usazení se v Čechách. Před půl rokem, kdy jsem sepsal obdobný článek, jakési shrnutí našeho dosavadního společného pobytu, jsem byl vším více nejistý a stále jsem hodně myslel na Austrálii, popř.Asii. Nyní vše vnímám o trochu pozitivněji na stranu Čech. Pochopitelně v létě člověk vidí vždycky všechno lépe, ale stejně si myslím, že se nám pomalu začíná dařit a dokážeme si lépe představit společný život tady u nás.

Trochu jsem doufal, že po 14ti měsících budu mít už více jasno, ale třeba Amy se tu velice líbí a chce tu zůstat. Dokonce se jí tu líbí více, než v Thajsku. Počasí, na které tu my zpravidla nadáváme, Amy bere jako velice příjemné a vyhovuje jí. Ano, je tu jen přes rok a předchozí zima byla, jako by ani nebyla. Přesto s ní musím souhlasit, že neustálá horka jsou dost otravná a časem i nudná. Průběžně sleduji počasí v několika lokalitách po světě a v Thajsku je přes den v podstatě neustále 30°C, což se může zdát jako ideál, ovšem ono je tam často také mnohem více, než těch třicet a ta vlhkost tomu jen přidá. A pokud nejste vyloženě u moře nebo musíte pracovat, není to nic moc.

Oproti jiným zemím tu máme skutečně čtvero ročních období. Na jaře to všechno začíná bujet, rostou první kytičky, na stromech se objevují první čerstvé lístky a už je dostatečně hezky, aby si člověk poseděl chvíli u ohně nebo vytáhl gril. V létě je vše v plném proudu, např.mé oblíbené jihočeské pískovny jsou ideálním místem, kde strávit horké dny. A o noční procházce pod září hvězd ani nemluvě. :) Pravda, podzim zrovna moc rád nemám, ale tak co, člověk se zase může více zaměřit na práci a mimo to, také je náhodou pěkný. Už jenom tou změnou, jak se vše připravuje na zimu. V zimě je sice zima, ale tak přece když se člověk obleče, tak to tak strašné není a doma si člověk při tom kontrastu váží toho tepla. Sníh nebo led Amy viděla minulý rok poprvé a zase je to veliká změna a vlastně krása, když tedy nějaký sníh je. A když k mému strohému příkladu čtvera ročních období připočtu veliké množství tradit počínaje Vánocemi, tak tu přece není zase tak špatně. Na otravné lidi se člověk musí vykašlat, obrnit se a žít si svůj život, se svými přáteli a rodinou. Mít svůj nadhled, který ideálně získáte právě pobytem v zahraničí! Asi největší problém bych viděl s prací a výší výdělků, ovšem i to se časem podá při troše trpělivosti, štěstí a inteligenci.

Přesto všechno jsme se s Amy shodli, že pokud by nám někdo nabídl v Austrálii skvělou práci a nemuseli bychom chodit do školy, asi bychom se vrátili. Jenomže takovou nabídku bychom těžko dostali a ani se o to nesnažíme. Ono by se k tomu šlo dopracovat, ale my na to už nemáme čas. To jedině já sám a takto teď vůbec neuvažuji. V Austrálii je to vážně úžasné a rádi na ni vzpomínáme. U toho to ale zatím zůstane...

V poslední době jsme se s Amy, mimo občasné výlety třeba na různé zámky a podobně, snažili soustředit na práci, popř. nějaký rozumný plán či nápad, jak se do budoucna v Čechách slušně zajistit. To je jedna z mých podmínek usazení se v Čechách, že musíme vymyslet způsob, jak se tu dobře finančně zaopatřit, jelikož po těch zkušenostech z Austrálie a Asie, by mi opravdu nestačilo jezdit jednou za rok na týden do Chorvatska a hlavně Amy by měla být schopna čas od času odletět do Thajska, popř.já s ní. Jak už jsem psal před půl rokem, Amy sehnala skvělou práci, kde denně využívá jak angličtinu, tak thajštinu a češtinu ani nepotřebuje, i když na tom teď chceme také začít pracovat. Získání takové práce pro Amy beru jako největší úspěch od našeho příjezdu.

Se mnou to bylo trochu horší a stále jsem hledal, zkoušel a tak trochu i podnikal v oblasti import/export. V tom sice laksně pokračuji, ale spíše se teď věnuji soukromé výuce bicích, klavíru a anglické konverzace. A jelikož studentíci stále přibývají, jeví se to jako zajímavá možnost, jak bych tady v Čechách mohl rozumně fungovat. Využívám tak nakonec znalostí jak z hudební konzervatoře v Praze, tak i z jazykové a obchodní školy v Sydney. Ještě mám před sebou hodně práce, ale mám takový dobrý pocit, že jsem možná konečně nalezl nějakou konkrétnější cestu a že mám celkově více jistoty v tom, co dělám a kde jsem.

Lidé se nás často ptají, zda se nám tu líbí? Naše odpověď je taková, že líbí a že se teď soustředíme na práci a pomalu také na bydlení, což bude asi ještě větší oříšek. To sice nemusíme řešit hned, ale vzhledem k tomu, že Amy bude brzy slavit 36.narozeniny, je na čase začít reálně myslet na rodinu a tudíž i na změnu bydlení. Doufám tedy, že se nám podaří i tyto věci nějak vyřešit, i když to třeba ještě nějakou dobu potrvá.

Letošní léto jsme s Amy měli spíše ve znamení práce, než nějakého cestování. A tak doufám, že si to trochu vynahradíme v zimě nebo v příštím roce. I tak jsme si našli pár dní společného volného času a vyrazili opět na jih na Třeboňsko. :)


Letos jsme si konečně užili i pořádné houbaření :)


Uprostřed této pískovny je ostrov, na kterém jsme si našli krásnou malou pláž jen pro nás a slunili se tam celý den. Do našeho malého člunu jsme se s věcmi vešli jen tak tak, ale o to byla větší sranda.



S kamarádem Petrem na Berounsku

Bobřík vodáctví :)

Dvojčata z Bondi Beach :D

Na hrady a zámky jezdíme celkem často. Čechy mají v tomto ohledu opravdu hodně co nabídnout, a tak si to s Amy užíváme. :) Jak jste asi poznali, na následující fotce za mnou je hrad Karlštejn.


Amy ukazuje své první jahody

Jako správný Australan musím mít pořádné BBQ, a tak jsem k narozeninám dostal nový gril Weber, který je oproti předchozímu grilu nesrovnatelně kvalitnější, vybavenější a také větší. Nyní už mám ke grilu i mnoho originálního příslušenství, takže si grilování velice užívám. :)


Na lanovce v pražské Zoo jsme se oba s Amy dost báli :D

Taková thajská akce, na které jsme byli oba pracovně

Setkání s mým bývalým spolužákem Francouzem ze Sydney

Vojta je jeden z kamarádů, kterého tady hodně postrádám. Když nedávno přijel navštívit svou rodnou zem, společně s jeho přáteli jsme vyrazili jeho otce lodí na plavbu po Vltavě. Večer se k nám připojila i Amy, která byla na cestě ze služební cesty z Bratislavy. Skvělá to plavba...

Vojta kapitán

Posádka

Častou otázkou, se kterou se setkávám od vás čtenářů, kamarádů, ale někdy i od sebe samotného, je zda mi Austrálie chybí a jestli se chci vrátit? Vrátil bych se pouze za výše uvedených podmínek, ale jestli mi chybí? To samozřejmě ano, navíc tím, jak píši tento blog, se k ní často vracím ve svých vzpomínkách, ale není to jen nostalgické vzpomínání, nýbrž i časté znovuuvědomění si, co všechno člověk zažil a co naopak ještě zažít třeba může, což mě okamžitě nakopne k tomu, abych nepřestával stále na něčem pracovat a zároveň nepřestal snít a věřit. Představa, jak se teď procházím třeba po Bondi Beach, mě sice někdy trochu dokáže "zaměstnat", ale zase já tam byl opravdu dlouho a dost jsem si to tam užil, takže naštěstí nemám ten pocit, co všechno jsem ještě mohl a kdyby co by... Jsem spokojený s tím co bylo a připraven zase na něco nového. Jsem rád, že jsme teď v Čechách a že se nám tu poměrně dost líbí a celkem i daří. A jsem velmi zvědav, jak nám to tu půjde dál, zda se tu skutečně usadíme a založíme rodinu. :)

Hrad Křivoklát


Jervis Bay - poslední výlet

6. srpna 2014 v 21:31 | Jakub Litoš
Austrálie zpětně (příspěvek č.12)

Po delší odmlce se konečně dostávám k tomu, abych se s vámi podělil o některé mé další zážitky z Austrálie. V červnu jsem měl v plánu dokončit celou australskou kapitolu a to současně s jubilejním článkem "Po roce v Čechách". Do konce července jsem byl ale hodně pracovně vytížen a nepodařilo se mi najít moc času navíc. To už teď ale pominulo, tudíž bych měl být schopen opět více psát a konečně se vrhnout na tu Asii. Naštěstí jsem si tam psal poznámky, takové body, abych potom některé věci nezapomněl, i když ty hlavní zážitky mám samozřejmě v hlavě a k jejich vybavení mi poslouží především obrovské množství fotek a videí, které jsem za tu dobu pořídil. Nejprve ale dopíši zmiňovaný článek z Čech a mé poslední dny v Sydney a jeho okolí.

V dnešním příspěvku bych vám chtěl představit jedno kouzelné místo, které jsem chtěl prostě zásadně vidět a pochopitelně jsem pak litoval, že jsem tam strávil byť krásný, ale pouze jeden, víkend. Hezky se usaďte, pusťte si příjemnou relaxační hudbu a nechte se vtáhnout do překrásného místa, kde pod azurovou oblohou buší obklopené pláže, s tím nejbělejším pískem na světě, omývá průzračně čisté, tyrkysové moře... Vítejte na Jervis Bay!

Hyams Beach - oficiálně nejbělejší pláž na světě

Na Jervis Bay jsme vyrazili společně s Kubou a Hankou. Bylo super jet vlastně už na poslední větší výlet takto s nejlepšími přáteli. V té době neměl nikdo z nás auto, a tak jsme si ho půjčili s půjčovny. V sobotu ráno, když jsme si autíčko vyzvedávali, jsme se bohužel dost zdrželi kvůli komplikacím, které nastaly se samotným půjčením auta. Šlo o to, že jsme s sebou neměli doklad, který potvrzuje řidičovu stálou adresu v Sydney. O tom nám nikdo neřekl a nikdy jsme o něčem takovém neslyšeli. Dlouho jsme si lámali hlavu, jak situaci vyřešíme, jelikož pán byl velice nekompromisní. Nakonec se mi podařilo na mailu dohledat chybějící dokumenty a mohli jsme konečně jet. Holky na nás zatím čekaly opodál u vyprahlé silnice a snídaly sushi. Také nám chvíli trvalo, než jsme tu půjčovnu vůbec našli, takže těch zdržení byla opravdu škoda.

Neskutečně jsem se na tento výlet těšil, vždyť Jervis Bay bylo jedno z míst, na které jsem se chtěl zásadně podívat. Sice mi to vyšlo až 14 dní před odletem, ale aspoň že tak! A samozřejmě všichni jsme se už těšili, jistě i Kuba, který jel na Jervis Bay podruhé a dělal nám tak zároveň i průvodce. :)

Jervis Bay se nachází asi 200 km na jih od Sydney poblíž Canberry - tj. cca 3 hodiny jízdy autem. Po cestě je ale mnoho krásných míst, které stojí za to vidět, takže bych počítal raději s hodinkou navíc.

Vyhlídka nad Wollongongem


Taková obyčejná zastávka na kafe... :D

Jen Wollongong je výlet na celý den, ale tam jsme mimo Hanky už byli a raději jsme pokračovali dál. Stejným směrem jsme již cestovali právě do Wollongongu, Kiamy nebo na další nádherná místa, takže jsme krajinu trochu znali. Druhou zastávku jsme udělali znovu na vyhlídce, na které jsme prostě nemohli nezastavit...

To prostě nemá chybu

Ne že bych při cestě do Třeboně nehltal ty naše české lesy, ale prostě tohle byla naprostá senzace a s mým nadšením si sebe nedokážu představit při roadtripu kolem Austrálie. Nicméně není všem dnům konec. :)


Jinak jízda byla bezproblémová a poprvé, když nepočítám pár minut v Gold Coastu, jsem řídil s volantem vpravo. Napřed to byl pochopitelně obrovský nezvyk, ale brzo jsem si zvykl tak, že jsem si jízdu užíval a stihl se i kochat přírodou či projíždějícími auty. :)

No nevypadá to jako sen?

Pěkně v klídku, žádný spěch, žádné nebezpečné manévry a blokování řidičů... Je pravda, že jelikož jsem v Austrálii neměl auto, na silnicích jsem moc času nestrávil, ale stejně za tu dobu mám z australských silnic tento pocit.

Pozor na klokany! :)

V jednom městečku...

Trochu jsme se obávali počasí, ale nakonec nám přálo a bylo celkem hezky. Hlavně pak následující den bylo krásně. První zastávka na Jervis Bay byla v městečku Huskisson v Marine Park, kde jsme si vyfotili ty naše ženské. :)


Poté jsme ale raději začali hledat kemp, kde bychom přenocovali, jelikož už bylo pozdní odpoledne. Našli jsme jeden hezký hned vedle pláže, kde byl i sympatický přístřešek s BBQ. Tam jsme strávili celý večer.


Kemp byl vyloženě liduprázdný, asi jak už končilo léto. Za to malých králíčků kolem nás běhalo nespočet. :D Ten večer se mi moc líbil a kéž bych tam teď mohl strávit tak alespoň týden... Po výborném grilování jsme se šli v noci projít po pláži, což bylo takové strašidelné a také si pamatuji, jak byly krásně vidět hvězdy. Nechtěli jsme být druhý den úplně mrtví, a tak jsme šli celkem rozumně spát.

Amy nám se stavbou stanu efektivně pomáhala :D - v pozadí naše auto

V noci ale přišel vichr s deštěm a náš půjčený stan, který byl pro 4 osoby vtipně malý, se nám málem rozulétl. :D Noc jsme ale nějak přečkali a ráno vstávali celí natěšení na nedělní výlet.

Co se pláží týče, zajeli jsme hned na tu nejznámější, nejbělejší pláž. Upřímně, ten písek byl tak bílý, že to úplně dralo oči, asi podobně, jako kdyby jste si v noci bez lampičky otevřeli "Seznam" s naplno nastaveným jasem. :D No, vlastně i to by bylo málo... :) Focení nebylo jednoduché a hodně fotek jsem nakonec vymazal. Ta bělost byla hezky vidět na té první fotce, ale samozřejmě i na jiných je patrné, jak je písek sněhově bílý a navíc také krásně jemňounký...


Hyams Beach






Bylo to úžasné a jediné, co nám nehrálo do karet, byl čas. Utíkal neskutečně rychle. Měli jsme v plánu vidět i jiná místa, takže jsme se ani nekoupali a jeli dál. Navíc na to, jak bylo v Sydney horko, bylo na Jervis Bay trochu chladněji a voda byla kupodivu dost studená. Místo to ale bylo nádherné...

Další zastávkou byla pláž Murrays Beach. Opět místo jako z pohádky. Tady jsme se zdrželi už o trochu déle a s Amy jsme tu i šnorchlovali.


Murrays Beach na mě působila trochu odlehleji, tedy tím lépe. Potkali jsme na ní jen několik lidí a ti první byli Češi. :) Ovšem nebyli to studenti jako my, nýbrž starší pár, který přijel navštívit své děti. A byl to zrovna jejich první den v Austrálii! To bych také chtěl zažít, abych hned první den viděl "tohle"... :)



Mně se tady líbilo asi nejvíc ze všech ostatních míst, bylo to celé tak zapuštěné v přírodě, takové divoké. Takto jsem si Austrálii mimo město vysníval a tady se mi to opravdu splnilo.








Po této nádherné zastávce na Murrays Beach nám jaksi vyhládlo, tak jsme se vydali hledat místo, kde bychom si mohli ogrilovat oběd, jelikož jsme ještě měli slušné zásoby masa. Nedaleko jsme našli jakési tábořiště v lese, kde kempovalo několik lidí. Přátelsky nás vybídli, ať neváháme použít přistavené dřevo a ať si grilujeme jak je libo.



Nadšením jsem se z toho celej pocintal a umýval si tak nové plavky pod tekoucí vodou. :D


Po výborném obědu jsme jeli na místo zvané Green Patch, kde jsme strávili asi nejvíce času. Opět něco neuvěřitelného a vlastně nepopsatelného. A když se podíváte třeba přes Google Earth na Jervis Bay, uvidíte, jaké množství nádherných míst, především tedy pláží, se v této oblasti nachází. Jedna pláž lepší, než druhá. My jsme navštívili především ty hlavní, velké a známé, ale jsou tam různé menší a odlehlejší. No prostě náááádhera...

Green Patch



Písek jako sníh...



GoPro kamera :)





Špatně se mi takové místo opouštělo, cítil jsem se tam tak krásně a svobodně. Člověk tam lehce zapomene třeba na to, že musí pracovat a má různé povinnosti.


Při cestě zpět k autu se s námi ještě loučili všudepřítomní papoušci. Kubovi se je podařilo výborně nafotit. S prosvítající pláží v pozadí to snad ani nevypadá, jako z tohoto světa. :D




Naše poslední zastávka byla v samém srdci Booderee National Park, ve kterém jsme se celou dobu nacházeli. Steamers Beach, což je jedna z nejosamocenějších pláží v této oblasti a vede k ní několikakilometrová stezka skrz buš, byla tím posledním místem, co jsme na Jervis Bay viděli.

Na parkovišti nás zaujala tato Toyota :)

Stezka byla upravená a během trasy jsme nenarazili na žádné abnormality, ani na žádné hady či jinou havěť, která by mě v takové odlehlé přírodě nijak nepřekvapila. :) Vždyť jen v Booderee National Park naleznete více než 200 druhů ptactva, 30 druhů různorodých savců včetně 10ti druhů netopýrů, 37 druhů plazů, 17 druhů obojživelníků a alespoň 180 druhů ryb.


A nakonec jsme došli do cíle. Na mapě je krásně vidět, jak je ta pláž odlehlá. Nebyl na ní ani človíček a byla tak velká, že jsme si ji nakonec vychutnali pouze z výšky a nesešli nakonec až dolů k ní. Jak jsem psal, čas hrál proti nám a také jsme se potřebovali nějak rozumně dostat zpět do Sydney. Nicméně pohled to byl nádherný a byl to i krásný závěr našeho výletu na Jervis Bay.


Co dodat na závěr... Výlet na Jervis Bay byl pro mě určitě jedním z nejlepších výletů v Austrálii a doporučil bych ho každému. Je to jedno z míst, kam bych se chtěl vrátit, pokud bych někdy v budoucnu znovu navštívil Austrálii. Ani ze Sydney to není tak daleko a finančně to nebylo nijak náročné. Jak poplatek za kemp nebo průjezd národním parkem, všechno bylo v mezích - tedy alespoň na místní poměry. Nečekejte ale, že si postavíte stan kde se vám zlíbí a za táborového ohně budete hlasitě povykovat. Hlasité párty ještě možná ano, ale otevřené ohně jsou v celém Booderee National Park striktně zakázané. Na některých místech můžete použít plynové grily, ale jinak je možné zdarma využít grilů či případných ohnišť, které jsou na vyhrazených místech, s připraveným dřevem. Místní Australané a Australané vůbec, jsou na tento národní park velmi hrdí a snaží se ho přirozeně chránit. Pro více informací o Booderee National Park navštivte TYTO stránky, kde naleznete třeba i mapky, fotky a další zajímavosti.

Děkuji Amy, Hance a Kubovi za všechny fotky, které jsem v tomto článku použil a také děkuji za skvělou společnost, za krásný víkend, který jsme spolu, při závěru našeho pobytu v Austrálii, prožili...

Green Patch

Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.