Únor 2014

Psaní zpráv a fotogalerie

26. února 2014 v 21:59 | Jakub Litoš
Dnes bych chtěl pouze upozornit na dvě technické věci.

Pokud se mě snažíte zkontaktovat, (ať už na blogu prostřednictvím komentáře nebo zprávy, facebooku či emailu), dříve nebo později vám vždy odpovím. Pokud se vám mé odpovědi nedostává, zkuste mě prosím zkontaktovat znovu nebo jinou formou, jelikož je možné, že jsem z nějakého důvodu vaši zprávu nedostal. Nejčastějším problémem pak bývá psaní zpráv prostřednictvím blogu bez udání emailu, tudíž já vám pak nemám jak odpovědět!

Druhou věcí je má fotogalerie na Rajčeti, která dostala novou adresu. Pokud kliknete v menu na odkaz, dostanete se již na novou adresu, v jiném případě ji naleznete na jakublitos.rajce.idnes.cz . Fotogalerie obsahuje téměř všechny mé fotky z Austrálie, včetně těch, co jsou na blogu. Pochopitelně se jedná o velké množství, a tak to jistě není pro každého, ale můžete tam například naleznout některé fotky, co se vám líbí, a to v lepší kvalitě. Galerii pravidelně doplňuji v závislosti s časovým harmonorgramem na blogu.

Darling Harbour

8. února 2014 v 10:37 | Jakub Litoš
Austrálie zpětně (příspěvek č.5)

Darling Harbour, ležící v západní části centra, byl, je a bude jednou z předních ikon australského města Sydney. Přístav byl pojmenován po generálporučíku Ralphu Darlingovi, guvernérovi NSW v 19.století. Ve 20.století v době hospodářské krize byla východní část Darling Harbouru známa pod názvem "The Hungry Mile" (Hladová míle), podle nekonečných front dělníků hledajících práci. V 80.letech už celá oblast značně chátrala, až se jí nakonec ujmula tehdejší ministryně veřejných prací NSW Laurie Breretonová, která nechala oblast v rámci oslav 200.výročí objevení Austrálie přebudovat do nynější podoby. V dnešní době je Darling Harbour vyhlášenou oblastí zábavy, kultury, restaurací, společenských událostí a je to místo, kam jistě stojí za to zajít, byť při krátké návštěvě Sydney.


Na fotce je také vidět otáčivý most Pyrmont Bridge, který vede právě do čtvrti Pyrmont. Most je od 80.let 20.století uzavřen pro automobilový provoz a je určen pouze pro pěší. Pyrmont Bridge také nese dráhu monorailu, po které jsme se už nestihli svést. Neřekl bych ale, že je monorail v Sydney zrovna tou nejoblíbenější atrakcí.




Žlutá kachna od mezinárodně uznávaného umělce Holanďana Florentijna Hofmana byla dovezena v rámci Sydney Festivalu, který v té době probíhal. Ta šikmá budova podobně vysoká jako kachna je noční hudební klub "Home" a terasa po levé straně od budovy patří k tomu. V klubu Home jsem byl jednou a moc se mi tam líbilo. Těšil jsem se, že tam ještě znovu zavítám, ale už jsem to neuskutečnil a raději vždy vyrazil na Oxford Street. Je tam celkem draho a bývá hodně narváno. Klub nabízí několik různých stagí, tudíž si můžete vybrat hudbu, která vám zrovna vyhovuje. Opravdu dobrej klubík a i lidé, které jsem tam potkal, byli zase o trochu jiní (jiné národnosti), než třeba ve Star Baru, což je spíš taková diskotéka. Doporučuji navštívit. :)


O Darling Harbouru jsem se během mého psaní už také mnohokrát zmínil, třeba když jsem byl v kině IMAX s největší obrazovkou na světě nebo v Sydney Aquarium. Před odjezdem jsme s Amy několikrát Darling Harbour znovu navštívili a o tom bych chtěl dnes pár řádků napsat.

Za zmínku určitě stojí National Maritime Museum - Národní námořní muzeum. Vstupné se dalo zakoupit kombinované na další atrakce, například na venku zakotvené historické a válečné lodě, ponorku, na kterou jsme se těšili nejvíce a další. Vzpomínám si, že jsme zapomněli jednu studentskou kartičku doma. Byla by škoda slevu nevyužít, zvlášť, když bylo běžné vstupné skoro o polovinu dražší. Nakonec jsme to nějak ukecali, myslím, že jsme jim ukázali studentská víza na emailu v telefonu. :)

Muzeum bylo hezké, od historie po novodobé technologie a klasicky jsme si mohli také mnoho věcí ošahat a vyzkoušet. Kdyby tato možnost nebyla, tak by mi přišlo muzeum docela nudné.

Loďka z plechovek od piva :)

Řídili jsme dálkově ovládané loďky

Mnohem atraktivnější byla prohlídka slavné historické lodě James Craig. Loď byla postavena roku 1874 v Anglii a patří mezi opravdové skvosty. Loď není replika, restaurování lodě začalo roku 1972 a dodnes James Craig vozí turisty po Sydney Harbouru.

James Craig, 1874

Kormidelnice :)

Pro případ nouze

"Whisky prosím!"

Všude spousta místa

V roce 1874 byl z podpalubí asi trochu jiný výhled :)

Přínosným zážitkem byla také prohlídka repliky lodi HMB Endeavour, na které v letech 1768-1771 podnikl James Cook svou první plavbu.



V podpalubí už ale tolik místa nebylo. Být v takových prostorách, kde se člověk ani normálně nenarovná celý den, asi bych se tam zbláznil a docela obdivuji průvodce, kteří celý den sedí v některých místnostech v podpalubí a dávají přednášky turistům.

Připadal jsem si jako hobit :D

Tady byl strop trochu vyšší


Konečně venku :)

Nejvíc jsem se ale těšil na ponorku, na kterou jsem se chtěl podívat už od mého příjezdu do Austrálie. HMAS Onslow byla poprvé vypuštěna do moře roku 1968 a po té byla ponorka využita po 30 let v australském námořnictvu. Je 90 metrů dlouhá a dokáže se potopit až do 190 metrů pod hladinu, kde může zůstat po více než 6 týdnů.

HMAS Onslow



Myslel jsem si, že jsem klaustrofobik, ale úzké prostory v ponorce mi až tak nevadily. Věřím ale, že mnohým by to mohlo dělat potíže. :)



Sem se dávala torpéda


Strojovna

Trochu jsem jim to tam poladil :D

To už na mě ale bylo moc :)

Hned vedle ponorky kotvil torpédoborec HMAS Vampire, v provozu od roku 1956. Australské námořnictvo ho používalo 27 let. Bylo to docela zajímavé, i když opravdu by to ocenili ti praví nadšenci. Prohlídkou torpédoborce jsme tento den v Darling Harbouru ukončili.





Sydney aquarium se nám líbilo natolik, že jsme se na žraloky zašli podívat ještě jednou. Tentokrát se mi podařila zajímavá fotka, kdy žralok doslova vycenil zuby!


I tohle je žralok :)

Památeční foto :)

Poslední vzpomínkou na Darling Harbour dnes bude Australia Day 2013 - svátek Austrálie. Mám pocit, že to byl můj první Australia Day, kdy jsem nepracoval. Bylo sice příjemné pracovat za dvojnásobný plat, ale jednou jsem to chtěl zažít. Nakonec jsme nejeli na Bondi Beach, kde se lidé koupají na nafukovacích lehátkách ve stylu žabky na nohu, ale jeli jsem právě na Darling Harbour, kde byl také zajímavý program a hlavně slavnostní ohňostroj.



Víte, na lidech bylo opravdu vidět, že jsou na tu zemi hrdí, že jsou tam, kde chtějí být a to bylo krásné. Dokonce i já jsem se v ten večer cítil tak trochu jako Australan nebo prostě že můžu být hrdý na to, že jsem to tam zvládl po takovou dobu a nakonec se tam i cítil "jako doma". Zároveň jsem věděl, že už brzy odjíždíme, a tak jsem tak koukal do modré oblohy a přemýšlel...


Za tmy už bylo ale doslova úplně plno!


Ohňostroj byl úplně jiný, než jsem čekal. Byl v kombinaci světelných efektů včetně zelených laserů, nebyl až tak vysoký, byl samozřejmě za doprovodu hudby a obsahoval v sobě také díky těm světelným efektům určité pauzy a přišel mi tak i dostatečně dlouhý. Ohňostroj se nám moc líbil a byl jsem skutečně rád, že jsem ho tentokrát už viděl...









Krátká vzpomínka

3. února 2014 v 20:02 | Jakub Litoš
Je to až neskutečné, jak jsou některé vzpomínky silné, stále živé a nikdy nesmazatelné. Vyhledával jsem dnes něco na mém blogu z doby, kdy jsem v roce 2009 přiletěl do Sydney a narazil na několik fotek a úryvků, které jsem v té době napsal. Je docela zajímavé si to po takové době přečíst a i když je to už tak dávno, u některých fotek nebo textu se mi rozbuší srdce, jako kdybych zrovna běžel maraton...


Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.