Leden 2014

Po půl roce v Čechách

20. ledna 2014 v 20:44 | Jakub Litoš
Rád bych v tomto příspěvku popsal můj pohled na naše rozhodnutí odjet do Čech, vyzdvihl ty nejdůležitější a nejzajímavější momenty, které se v posledních vlastně už skoro sedmi měsících udály a v neposlední řadě napsal pár řádků také o tom, jak jsme s Amy oslavili Vánoce a Silvestra. Předem Vás ale všechny zdravím v novém roce! :)

Prvních 14 dní po našem příjezdu jsem se cítil hodně zvláštně. A docela bych to přál každému zažít. Člověk objevoval staré věci, potkával staré známé, ale zároveň to bylo jako poprvé. Ono to vlastně trvalo déle než 2 týdny, ale ty první dny byly pochopitelně nejintenzivnější. Bylo to skvělé a jsem rád, že jsem si to užil a nezačal např.hned pracovat. Léto bylo slunečné a teplé, takže co víc si přát. Stále jsme někde jezdili, setkávali se s kamarády a i tak jsme zdaleka nestihli vše, co jsme chtěli. Do září jsme měli naplánované volno, které se nám trochu protáhlo až do října. Ale v podstatě už od léta jsme ve volném čase připravovali jeden projekt, který se pomalu rozjíždí, takže uvidíme.

Vzpomínka na konec léta - to byla taková akce pro děti

Potom sranda skončila a začali jsme hledat práci. Věděli jsme, že to nebude lehké, a tak vyzbrojeni velkou trpělivostí jsme se pustili do hledání. Především Amy měla díky češtině opravdu z máločeho vybírat. Možnosti měla oproti mně sice omezené, za to měla velkou šanci, že když se něco povede, mohla by to být dobrá práce. Jelikož Thajců je v Čechách velmi málo a to ještě né každý umí anglicky a má vystudováno. Po Novém roce jsem začal trochu ztrácet naději, jelikož jsem sám bojoval. Něco jsem sice našel, ale nebylo to podle mých představ. Tento týden se na nás konečně usmálo štěstí a Amy dostala prestižní job což je veliký úspěch! :) Já teď pracuji z domova na svých věcech, takže snad se zase začne dařit.

A jestli odjet do Čech bylo dobré nebo špatné rozhodnutí je přece jasné. Jak jsem psal ještě z Austrálie, ať už se bude dařit či ne, chtěl jsem vidět, jak to teď vypadá v Čechách, kde jsem doma a to bych nemohl nikdy zjistit během měsíční dovolené. Myšleno, jak to vypadá v Čechách po tom, co se mi otevřely oči v Austrálii. Po půl roce už si dokáži více udělat obrázek a teď to chce tady ještě nějakou dobu pracovat, abychom se pak mohli lépe rozhodnout, jak dál. Mé vize do budoucna jsou stejné, jako před příjezdem. Stále to v Čechách vidím tak 50/50, když si tedy udělám nějaký průměr z celé té doby. Jsem tedy zvědavý, jak se nám tu bude dále dařit, zda tu nakonec zůstanem nebo zkusíme třeba to Thajsko. Zatím je moc brzy dělat závěry...

Na to, že je v Čechách zima a na facebooku vidím dnes a denně fotky mých kamarádů, jak polehávají na rozpálených plážích v Austrálii, jsme ještě docela dost spokojeni a stále se nám tu líbí. Amy je pořád stejně veselá, možná jen na mně může být trochu vidět, že nejsem momentálně tak spokojený, jako v Sydney. Ano, v Austrálii jsem se cítil mnohem lépe a svobodněji. Amy je na hezké počasí a pohodový styl života zvyklá a je to tady pro ní něco exotického, jako pro mě někde v Asii nebo Austrálii, tak se jí to tak kompenzuje. V mém případě když porovnám Austrálii a Čechy, tak se mi hodně stýská po Sydney a často myslím i na Asii, o které připomínám teprve psát budu. Ale vždycky si musím vzpomenout na ta víza, jak jsem chodil do školy a do toho pracoval v nic moc práci a skoro veškeré peníze vždy utratil zase za školu. Byl to takový nekončící koloběh, který ustane pouze v případě, když za tím člověk dlouho upěnlivě jde a také musí mít hodně štěstí a peněz. A mimo jiné v Čechách jsou věci, které zase tam nejsou. Nejsou to jen výhody na stranu Austrálie. Odjet zpět domů byl můj plán a hlavně jsem to tak cítil, že to mám zkusit, a tak jsem tu. :) Nikdy v životě si nebudu říkat, že bylo špatné rozhodnutí přijet zpět do Čech. Otázkou ale bude, jak moudré rozhodnutí bude tu zůstat a nevrátit se třeba zpět do Austrálie...

A co Vánoce? Těšil jsem se na ně jako malý kluk. V Sydney byl tento čas asi jediným dnem, kdy bych nejraději opustil Austrálii, byť v tom nejteplejším období a strávil ho raději doma s rodinou a užil si ty pravé Vánoce, jak jsme na to zvyklí... A tak konečně. V Thajsku se Vánoce neslaví a Amy to znala pouze ze Sydney, kde to jak říkám stojí celkem za nic. Nebylo to vyloženě špatné, ale prostě slunce zapadalo v osm večer a všude bylo vedro. K Vánocům ta zima a přítmí prostě patří, plus mnoho dalších věcí včetně té rodiny... Užili jsme si to tedy se vším všudy. Často jsme s Amy procházeli vánoční trhy, kde jsme si užívali jak dobrých pokrmů, tak typických vánočních nápojů. Amy nejvíc zachutnal svařák a mně asi ta horká medovina. :) K tomu trdlo nebo třeba langoše či klobásu, vánoční koledy a byli jsme oba jak v ráji. :)

Staroměstské náměstí

Nikdy předtím jsem si trhy tak neužíval a o Amy ani nemluvě. Doma s rodiči jsme to měli také moc hezké. Tak jak jsem byl zvyklý a jak jsem se na to těšil. Výborná štědrovečerní večeře, živý stromek až ke stropu a samozřejmě s mnoha čokoládovými figurkami. :) Hodně jídla a pití, dobrá nálada, pohádky, dárečky... Hlavní dárek byl ale ten, že jsem se po těch letech opět mohl setkat s rodiči na Vánoce u jednoho stolu. Také já jsem na základě okolností během mé absence v Čechách zjistil, že není tak samozřejmé, že se s rodiči opět shledám. Je mi moc líto lidí, kamarádů, kteří takovou možnost po příjezdu domů už neměli.

Amy si dala do vlasů větvičky a nabarvila si nos na červeno :D

Po Vánocích jsme si s Amy udělali výlet do Vídně, kde jsme přespali u kamaráda Stáni, který tam žije. Vídeň se nám moc líbila, hlavně Amy z toho byla unešená, že tam skoro chtěla zůstat. :) Za necelé dva dny jsme stihli projít hlavní památky a také krásné vánoční trhy. Ve Vídni jsem nebyl poprvé, ale tentokrát jsem měl více času a klidu, než když jsem tam naposledy vyřizoval víza do Austrálie.

Náš kamarád Stáňa - trhy u Schonbrunnského zámku








Z Vídně jsme jeli do Českého Krumlova, kde jsme přespali jednu noc v jednom z krásných hotelů poblíž náměstí vedle řeky. V Krumlově jsem také nebyl poprvé, dokonce jsem tam i dvakrát koncertoval. Nikdy předtím jsem si to tam ale tak neužil a v klidu neprošel. Nebudu se tady dlouze rozepisovat o Krumlově, předpokládám, že tam většina z vás někdy byla. Pokud ne, tak můžu jen doporučit. Je to opravdu exkluzivní město. Vánoční trhy byly také krásné a samozřejmě opět proběhl svařáček a medovinka. :) V noci jsme dokonce potkali sympatického mladíka z Thajska nebo japonského ředitele jedné známé firmy, kterou Amy znala. Bylo to skvělé a jistě jsme tam nebyli naposled.







Z Krumlova jsme jeli na Třeboňsko na chalupu, kde jsme oslavili Nový rok. Musím uznat, že tam se cítím úplně nejlépe. Opravdu se tam pokaždé tak rád vracím a nerad odjíždím. Nakoupili jsme s kamarády hodně pyrotechniky a užili si odpalování. Fotky jsem stáhl z videa, čili žádná extra kvalita. Některé odpaly vypadaly jako vzlet raketoplánu. :D



Né každá puma vyletěla dostatečně vysoko :)


Na Nový rok večer byl v Třeboni ohňostroj, na který jsme nakonec také vyrazili. Na chalupě jsme zůstali ještě pár dní po Silvestru a poté se vrátili zpět do Roztok.

Třeboň


Co na závěr. Ještě jsem nezmínil, že jsme potkali moc fajn nové kamarády, se kterými máme dost společného. Oba se také potkali v Sydney, dokonce bydleli kousek od nás, také Čech a Thajka, i věkově jsme na tom podobně a teď žijí už několik let v Praze. Mám velikou radost, že má Amy novou kamarádku a Thajku!

A kdyby jste toho čtení neměli málo, nedávno jsem předělal můj profil na blogu. Najdete ho, když klliknete na profil nebo je k nalezení úplně dole na jakékoliv stránce mého blogu. Pravidelně také obnovuji fotky v mé fotogalerii. Ještě mi zbývá dopsat asi 14 článků zpětně z Austrálie a potom se konečně vrhnu na Asii a sestřihávání videa. Máte se tedy stále a ještě hodně dlouho na co těšit. :)

Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.