Loy Krathong

18. listopadu 2013 v 19:08 | Jakub Litoš
Austrálie zpětně (příspěvek č.3)

Loy Krathong je tradiční thajský festival, který se slaví vždy při úplňku v listopadovém měsíci. Jde v podstatě o oslavu a uctění ducha vody, přičemž hlavním bodem je vypuštění vlastnoručně vyrobených dekorací se svíčkou na řeku. "Krathong" by se dalo přeložit jako "speciální plovoucí dekorace se svíčkou" a "Loy" v thajštině znamená "vypustit". Minulý rok v Sydney jsme si udělali výlet do Parramatty, což je taková vzdálenější oblast v Sydney. Právě tam se ke konci listopadu konal tento festival, který jsme s Amy navštívili. Do té doby jsem o této akci v Sydney neslyšel a rozhodně jsme naší účasti nelitovali.

Řeka Parramatta

Vodní baletky :)

Během odpoledne se podél řeky shromažďovalo více a více lidí, kteří si pochopitelně chtěli najít dobrá místa co nejblíže k řece. My jsme dorazili vcelku včas, takže jsme si mohli vklidu projít menší trhy a podívat se, jak si lidé přímo na místě vytvářejí své "krathong". Z každé strany byla pochopitelně slyšet thajština a z pohledu chlapa, kterému se líbí Asiatky a Thajky speciálně, jsem se tak zamyslel, proč mi o festivalu někdo už dávno neřekl. :D Mimo Thajců a Asiatů vůbec, se na festival přišlo podívat také mnoho Indů a Ozíků.


Správně by se na dekoraci svíčky měly použít banánové listy, které v Thajsku rostou na každém rohu. Na festivalu v Sydney se banánové listy nahradily papírovými.



Po setmění začal hlavní program. Lidé zapálili své svíčky a vonné tyčky a začali vypouštět své "krathong" do řeky. Podél ní bylo přistaveno několik plošin, po kterých lidé "krathong" pouštěli do vody a u každé plošiny asistovali dva pracovníci, kteří korigovali svíčky správným směrem. Když jsme se dostali na řadu, před vypuštěním už jen stačilo "make a wish" (něco si přát) a po té jsme poslali náš "krathong" po rampě přímo do vody. Před vypuštěním se Thajci často modlí a například věří, že špatnosti nebo chcete-li zlo, v nich samotných může s jejich "krathong" odplout a zmizet.


Na řece se pak vytvářela barevná show, která společně s lampiony na stromech a jinými dekoracemi, skvěle vytvořila tradiční thajskou Loy Krathong atmosféru.




Čekání na závěrečný ohňostroj jsme si zpříjemnili v moc hezké restauraci kousek od hlavního místa dění. Potom jsme se vrátili, abychom si vychutnali menší ohňostroj, po kterém jsme už šli domů.

Po ohňostroji - moje krásná společnost

Při cestě na vlak podél řeky



Shodou okolností včera se v Thajsku slavil právě Loy Krathong a jelikož jsem neviděl důvod, proč si neudělat takový malý Loy Krathong festival také doma v Čechách, vyrobili jsme s Amy dva "krathong" a společně s rodiči je vypustili do našeho jezírka na zahradě. :) Dokonce proběhl k pobavení sousedů i tradiční malý taneček při thajské písni. :D





V Thajsku je Loy Krathong velikou událostí a mimo "krathong" se také vypouštějí lampiony, které dokáží rozsvítit doslova celou oblohu. To bych si přál jednou vidět naživo. Tak zase za rok a třeba pro změnu v Thajsku. :)

Za fotku děkuji mé thajské kamarádce Potae v Sydney
 


Komentáře

1 Kačule Kačule | E-mail | 9. prosince 2013 v 22:40 | Reagovat

Kubo - moc krásný svátek/festival, také si budu přát zažít ho naživo :-) Jsem ráda, že se umíte s Amy upřímě radovat ze všedních maličkostí a implementovat je do života zde v ČR :-)

2 Jakub Litoš Jakub Litoš | 14. prosince 2013 v 10:31 | Reagovat

[1]: Díky. Ať se ti tam líbí a ve zdraví si vše užiješ! :-)

3 Jáchym Jáchym | Web | 22. ledna 2014 v 11:24 | Reagovat

Teda, jste ve Vídni a ani se nezastavíte ;-)

4 Jakub Litoš Jakub Litoš | 23. ledna 2014 v 19:17 | Reagovat

[3]: No jooo. Ty jsi vlastně v té Vídni!... Tak příště, asi v létě! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.