Amy dostala víza

15. října 2013 v 13:18 | Jakub Litoš
Po dvouměsíčním čekání, zbytečně složitém vyřizování a komunikací s českými úřady, jsme se konečně dočkali. V polovině září nám volali z imigračního, že si Amy může přijít vyzvednout víza. Měli jsme pochopitelně radost, že vše proběhlo relativně včas a bez dalších komplikací. Schengenské vízum musela Amy mít pro příjezd do země. Nyní je to "Přechodný pobyt za účelem sloučení rodiny."

Na úřadě jsme si samozřejmě nějakou tu hodinku počkali a znovu jsem nechápavě kroutil hlavou nad těmi českými nápisy. Na úřadě, kam se hlásí cizinci a žádají o víza, by přece mělo být vše v angličtině. Dokonce uvnitř u okýnka jsem si přečetl (česky), že cizinec musí být schopen mluvit česky a rozumět česky úředníkům, jinak by měl mít česky mluvící doprovod. Pokud se cizinec sám nedomluví česky, může být odmítnut.

U okénka jsme byli obsluhováni už od pohledu arogantní slečnou a její první věta byla: "A to si jdete jako vyzvednout vízum bez objednání?" A nevěřícně kroutila hlavou... Vysvětlil jsem jí, že mi volali z tohoto úřadu a jasně mi řekli, že se můžeme kdykoliv zastavit a vízum vyzvednout. Neodpověděla a jen se arogantně ušklíbla. Pobytovou kartu nám začali na místě na počkání vyrábět. To trvalo asi 45 minut. Po té jsme spokojeně odešli domů a já si říkal, jak je to fajn, že už to máme z krku. Po cestě domů jsme ale zjistili, že je v místě narození jedno písmenko špatně, načež jsem jim volal zpět, abych se dozvěděl, že musíme raději přijít kartu udělat znovu.

Po předchozí zkušenosti jsme se předem objednali, naštěstí jsme to domluvili hned na další týden a vyrazili na imigrační ještě jednou. I s objednáním jsme čekali asi hodinu. Jedna Ruska už netrpělivě stepovala přede dveřmi a byla celá nešťastná, že jí zase předběhl nějaký objednaný. V tomto případě tedy my. To víte, jeden člověk trvá průměrně 45 minut, tak se není čemu divit. Obsluhoval nás ten mladý pán, který nám tehdy dával ty 50% informace. Vždy jen takovéto "asi ano, mělo by, asi určitě, a to jste četl na webu? - tak to bude pravda," a podobně... No, kartu nám měl pouze předělat, ale stejně jsem v něm už neměl důvěru. Na úvod nám oznámil, že žádné objednání na naše jméno nemá. Samozřejmě jsem mu vysvětlil, že objednaní jsme a díky Bohu to nechal být, jinak už bych asi ztratil nervy... Mezitím, co nám kartu předělával (opět na počkání), nám přišel vynadat vedoucí, že máme příště do žádosti vyplňovat údaje správně. Kdybych mu detailně vylíčil... ...ale co bych se rozčiloval. Nechal jsem si předložit tu původní žádost a pravda je, že písmeno "G" bylo napsané tak, že se dalo přečíst také jako "O". Ale tak přece když je to nejasné, tak mohli zavolat. To už bych chtěl ale asi moc. :D

A tak jsme to nakonec vše zařídili, vyběhali, vytrpěli :) a konečně to máme hotové. Amy tak může oficiálně začít pracovat a cestovat také mimo Českou republiku, jelikož v době vyřizování víz nesměla vycestovat. Toho jsme hned využili, když jsme byli nedávno opět na chalupě a zajeli se podívat s kamarády do Rakouska do aquaparku.

Pobytová karta

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.