Říjen 2013

Výlet po La Perouse

29. října 2013 v 1:28 | Jakub Litoš
Austrálie zpětně (příspěvek č.2)

V druhém poaustralském příspěvku bych se chtěl zavzpomínat na místo zvané La Perouse, které asi ne třeba dlouze představovat. Tedy alespoň z pohledu člověka žijícího v Sydney nebo z pohledu stálého čtenáře tohoto blogu, jelikož jsem se už o La Perouse dříve rozepsal. Je to místo, na které jistě stojí za to jet a to speciálně za krásného počasí.


Navštívení La Perouse jsem měl před odjezdem z Austrálie na mém listu míst, které jsem chtěl znovu vidět a v klidu si projít všechna tamní zákoutí. Nemůžu ani zapomenout na jednu krátkou zastávku s Kubou, kdy jsme jednoho hezkého večera sedli na skútr a dojeli si na La Perouse na kopec dát jedno pivko. S Amy jsme se ale zdrželi déle a vlastně jsem tady tuším poprvé testoval mou GoPro kameru.


Po levé straně od Bare Islandu se nacházejí dvě hlavní pláže, z toho ta vzdálenější je pro naháče. :) Opravdu musím uznat, že La Perouse má něco do sebe a je to takové magické místo, alespoň na mě to tak působí. A zpětně si říkám, proč já jsem tam nejezdil častěji. Vždyť to bylo jen 45 minut autobusem, což je v porovnání s tou dálkou teď naprosto směšné...


S kamerou na hlavě jsem si prošel celou pláž, ovšem na tyto videa si musíte ještě počkat. Jedna z výhod těchto od City vzdálenějších pláží je menší zalidněnost.



Pod vodou jsem až tolik ryb neviděl, za to na pláži jsem narazil na tuto "parybu". :) Víte někdo z hlavy jak se ta ryba správně jmenuje?


Tato fotka je má oblíbená a myslím, že se celkem povedla. To je ten pták, co v Sydney vždycky tak krákorá a Samovi, který uměl tyto ptáky skvěle napodobit, jsem pak začal říkat právě "Krákorák", a tak tato fotka přistála na jeho facebooku hned jak to bylo možné. :D Navíc ten nápis na ceduli, na které pták sedí, se k jeho výrazu skvěle hodí.


Dále jsme pokračovali na druhou pláž, ke které vedla cesta podél skalisek. Naháče jsme si ale dlouho neprohlíželi a raději nenápadně prošli, abychom se dostali do lesa za pláží. Na další fotce je vidět z dálky Bare Island, který je pro La Perouse jasnou dominantou.



A tady je ta krásná nudistická pláž. Škoda jen, že jsou na ní převážně nahatí staříci, jinak by to bylo jednoznačně jedno z nejideálnějších míst pro strávení dne v Sydney. :)




Cesta buší mě v Austrálii vždycky bavila, i když to třeba byl jen nějaký menší lesík. Za hezkého počasí to nemá chybu a chvílema je to jako v pohádce.



Pohled skrz eukalypty


Došli jsme až k jedné zátoce, odkud jsme sledovali rybáře a právě projíždějící nákladní loď. Potom jsme se vydali zpět do kopce až ke golfovému hřišti s výhledem na širý oceán. Tam budu jednou trávit důchod. :D



Pohled na pláž při cestě zpět k Bare Island

Při západu slunce jsme se ještě tak potulovali po La Perouse a fotili. Ať už zde člověk obdivuje přistávající letadla, pláže nebo čerstvě posečenou louku, pokaždé je to pastva pro oči. "To... je La Perouse..."













Tak co myslíte? Proč se lidem Austrálie tak špatně opouští? Řekl bych, že je to naprosto jasné... Často se mě lidé ptají, zda bych se chtěl vrátit. Odpověď? Momentálně ne, protože jsem přece chtěl odjet a měl jsem několik pádných důvodů, takže bych se pouze vrátil v čase zpět. A dělat nějaké závěry po tak krátké době v Čechách by také nebylo moudré. Ptáte-li se ale, zda mi tento nádherný kus země na jižní polokouli chybí, tak jednoznačně ano...

Bushfire - Sydney 2013

21. října 2013 v 20:43 | Jakub Litoš
Letošní teplotně nadprůměrné jaro v Sydney je bohužel doprovázeno četnými požáry. Oblaka dýmu jsou výrazně vidět a také cítit přímo v centru města. Podívejte se na několik fotek, na kterých je mimo jiné také vidět ohořelý vlak Zig Zag Railway, kterým jsme minulý rok projížděli Blue Mountains. Tady a tady.


Amy dostala víza

15. října 2013 v 13:18 | Jakub Litoš
Po dvouměsíčním čekání, zbytečně složitém vyřizování a komunikací s českými úřady, jsme se konečně dočkali. V polovině září nám volali z imigračního, že si Amy může přijít vyzvednout víza. Měli jsme pochopitelně radost, že vše proběhlo relativně včas a bez dalších komplikací. Schengenské vízum musela Amy mít pro příjezd do země. Nyní je to "Přechodný pobyt za účelem sloučení rodiny."

Na úřadě jsme si samozřejmě nějakou tu hodinku počkali a znovu jsem nechápavě kroutil hlavou nad těmi českými nápisy. Na úřadě, kam se hlásí cizinci a žádají o víza, by přece mělo být vše v angličtině. Dokonce uvnitř u okýnka jsem si přečetl (česky), že cizinec musí být schopen mluvit česky a rozumět česky úředníkům, jinak by měl mít česky mluvící doprovod. Pokud se cizinec sám nedomluví česky, může být odmítnut.

U okénka jsme byli obsluhováni už od pohledu arogantní slečnou a její první věta byla: "A to si jdete jako vyzvednout vízum bez objednání?" A nevěřícně kroutila hlavou... Vysvětlil jsem jí, že mi volali z tohoto úřadu a jasně mi řekli, že se můžeme kdykoliv zastavit a vízum vyzvednout. Neodpověděla a jen se arogantně ušklíbla. Pobytovou kartu nám začali na místě na počkání vyrábět. To trvalo asi 45 minut. Po té jsme spokojeně odešli domů a já si říkal, jak je to fajn, že už to máme z krku. Po cestě domů jsme ale zjistili, že je v místě narození jedno písmenko špatně, načež jsem jim volal zpět, abych se dozvěděl, že musíme raději přijít kartu udělat znovu.

Po předchozí zkušenosti jsme se předem objednali, naštěstí jsme to domluvili hned na další týden a vyrazili na imigrační ještě jednou. I s objednáním jsme čekali asi hodinu. Jedna Ruska už netrpělivě stepovala přede dveřmi a byla celá nešťastná, že jí zase předběhl nějaký objednaný. V tomto případě tedy my. To víte, jeden člověk trvá průměrně 45 minut, tak se není čemu divit. Obsluhoval nás ten mladý pán, který nám tehdy dával ty 50% informace. Vždy jen takovéto "asi ano, mělo by, asi určitě, a to jste četl na webu? - tak to bude pravda," a podobně... No, kartu nám měl pouze předělat, ale stejně jsem v něm už neměl důvěru. Na úvod nám oznámil, že žádné objednání na naše jméno nemá. Samozřejmě jsem mu vysvětlil, že objednaní jsme a díky Bohu to nechal být, jinak už bych asi ztratil nervy... Mezitím, co nám kartu předělával (opět na počkání), nám přišel vynadat vedoucí, že máme příště do žádosti vyplňovat údaje správně. Kdybych mu detailně vylíčil... ...ale co bych se rozčiloval. Nechal jsem si předložit tu původní žádost a pravda je, že písmeno "G" bylo napsané tak, že se dalo přečíst také jako "O". Ale tak přece když je to nejasné, tak mohli zavolat. To už bych chtěl ale asi moc. :D

A tak jsme to nakonec vše zařídili, vyběhali, vytrpěli :) a konečně to máme hotové. Amy tak může oficiálně začít pracovat a cestovat také mimo Českou republiku, jelikož v době vyřizování víz nesměla vycestovat. Toho jsme hned využili, když jsme byli nedávno opět na chalupě a zajeli se podívat s kamarády do Rakouska do aquaparku.

Pobytová karta


V8 Supercars Championship

3. října 2013 v 19:49 | Jakub Litoš
Austrálie zpětně (příspěvek č.1)

V několika následujících článcích se pokusím dopsat mé zážitky z doby, kdy jsem ještě pobýval "tam dole" v Austrálii. :) Hádám, že to bude tak alespoň 10 - 15 příspěvků, a tak i na základě toho, že mezi tím budou nejspíše i nějaké aktuální příspěvky, budu každý poaustralský článek označovat jako "Austrálie zpětně" a budu je číslovat. Ono asi nebude úplně jednoduché popisovat něco, co proběhlo už před několika měsíci, né-li skoro před rokem. Ale věřím, že mi fotky dopomohou se lépe rozpomenout a popsat vše co nejlépe. :)

Automobilový závod zvaný "Sydney Telstra 500", který jsem společně s Amy a Kubou navštívil 02.12.2012, byl pro mě vlastně takovým splněným snem. Nikdy předtím jsem na žádném závodu nebyl a Formule 1 v Austrálii mi pokaždé utekly mezi prsty. :( Celá akce trvala tři dny. Vynechali jsme páteční tréningy, první hlavní závod a koncert, který proběhl v sobotu a dorazili jsme až v neděli, kdy jsme si užili zajímavý program už od rána a odpoledne jsme byli svědky druhého hlavního závodu V8 Supercars Ford versus Holden. Počasí nám toho dne krásně vyšlo. Bylo polojasno až zataženo, což bylo mnohem lepší, než oslňující a horké slunce. Závod se konal v Olympic Parku a MHD byla v rámci vstupenky zdarma. Vše krásně zorganizované a přehledné, jako vždy.


V rámci běžné vstupenky jsme se mohli pohybovat kdekoliv uvnitř okruhu, který byl okolo ANZ Stadium a také jsme měli možnost nahlédnout do míst, kde byla auta zaparkována, testována a opravována. Na okruhu v podstatě neustále někdo závodil nebo byl jiný exibiční program. Rozhodně jsme se ale nenudili. Závod Super Sportů mě hned z rána mile překvapil a přesně něco takového jsem chtěl jednou vidět.
*

Některá místa byla podél tratě lemována krásnými stromy, které kvetou fialově a jsou to takové typické symboly sydneyjského jara.
*
*
*
*
*
*

* Vítězný Mercedes

Ve stejnou dobu se neustále odehrával program i mimo trať. Tady jsem měl možnost poprvé v životě vidět naživo tyto "dlouhé formule" s padáky. Ovšem největší show byla v momentě, kdy jí nastartovali a začali tůrovat motor. Né nadarmo měli všichni kolem zacpané uši. Já natáčel video a při prvním vytočení motoru jsem pochopil. Byla to taková síla, že to vypadalo, jakoby ti lidé kolem trochu poodlítli, což bylo způsobeno tím, jak všichni udělali spontálně malý krok zpět. Myslel jsem, že jsem ohluchl a okamžitě jsem si s foťákem v ruce zacpal uši také. :)
*


A tento sporťák? To bylo úplně to samé! Neskutečný řev a síla, super zážitek...
*

Hned vedle těchto aut byli hasiči, kteří předváděli vyprošťovací taktiky. Další výborná atrakce, která mě zaujala a stála za vyfocení.
*

Během dne jsme také viděli exibiční projížďky historických aut, která byla přes den k vidění v jedné z hal, projížďky sportovních motorek nebo kaskadérské kousky na motorce. A co by to bylo za motoristickou show, kdyby na ní chyběly krásné ženy. :D
*
*
*
*


A tady už jsme v hale, kde parkovala všechna ta auta hlavního závodu. To byl bezvadný zážitek. Viděli jsme, jak se auta opravují, testují a přípravují na závod. Ze všech stran burácely motory a my se jen v klidu procházeli a přihlíželi. :)









*
*

Totiž už po kvalifikaci bylo co opravovat, a tak to byla celkem podívaná. Mám pocit, že jsme během této prohlídky propásli Carrera Cup, což byl teď koukám dokonce přesně dvoustý Carrera Cup v Austrálii. (Carrera Cup = závod, kde soutěží pouze značka Porsche.) Každopádně po prohlídce jsme si už začali hledat dobrá místa, abychom mohli z blízkosti sledovat hlavní závod. Našli jsme si dobré místo u jedné zatáčky a nedočkavě jsme se těšili na přijíždějící sporťáky. :) Před hlavním závodem byl ale ještě jeden větší závod a to závod Ute, takových těch "pick-upů", které jsou na australském trhu velmi populární. Byla to skvělá podívaná!
*
*

* Jedna fotka ještě z kvalifikace

A pak to přišlo. Nadupané Holdeny a Fordy odstartovaly a s velkým burácením se přiřítily do první zatáčky, u které jsme stáli my. Brát si na závod bílé triko Diesel nebyl dobrý nápad. V mžiku jsem ho měl celé potečkované z drobných kusů pneumatik. :D
*

Dokonce jsme viděli i nějaké kolize, takže to byl závod opravdu se vším všudy.
*

Líbily se mi ty rány z výfuků. Neřeknu vám přesně čím je to způsobeno, třeba mě někdo doplní, ale bylo to každou chvíli a řekl bych, že především při akceleraci. Takže to bylo celkem efektní. Během závodu jsme se několikrát přesunuli na jiná místa a měli tak závod pestřejší. Vlastně jsme za ten den obešli zevnitř celý okruh dokola, i skrz na skrz.
*
*

Kuba na několika fotkách parádně zachytil, jak se auta naklánějí a jedou po dvou kolech.
*

Závod jsme si všichni včetně Amy užili a odnesli si skvělé vzpomínky. Někdo si asi odnesl i mé sluneční brýle, které jsem zapomněl na zídce u umyvadla. :) Jinak koho by závod zajímal detailněji, tady je odkaz na video z celého závodu. "Sydney Telstra 500" Třeba nás tam někde uvidíte fandit. :D

Byli jsme s Kubou rádi, že i Amy se na závodě líbilo a že jsme tak měli krásný společný den.

* Amy odměna ve vlaku :D

Kubovi moc děkuji za skvělé fotky, které jsem v tomto příspěvku použil a označil je hvězdičkou.

Na závěr taková technická věc. Občas se mi stává, že mi napíšete zprávu a zapomenete vložit svůj mail. V takovém případě vám nemám jak odepsat. Já vždy každému odepíši, pokud je to technicky možné... Každopádně vám za všechny zprávy a vzkazy děkuji a všechny vás moc zdravím. :)
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.