Září 2013

Pobyt na chalupě

10. září 2013 v 19:21 | Jakub Litoš
Již téměř od mého odjezdu do Austrálie jsem se těšil, až budu mít opět možnost navštívit jednu krásnou vesničku na Třeboňsku, kam jezdím relaxovat už od malička. Netušil jsem, že to potrvá 4 roky, než se zase podívám na tato místa a setkám se s mými nejlepšími kamarády.

Před naší chalupou

Ostrůvek ve vsi naproti hospůdce

Tak malá vesnička a tolik krásných míst, kde se dá skvěle posedět a vychutnat si například výborné třeboňské pivo nebo tradiční kofolu. :)


Možná jsme nestihli zajet na všechna místa, co jsem měl v plánu, vždyť jsme tam doufám nebyli naposledy, ale jedna věc nám opravdu vyšla na 100%. Počasí bylo skoro každý den tropické, nad 30 stupňů a jasno. Takové počasí jsme si ani nemohli přát. :) A tak asi nejlepší, co se dalo v takovém počasí dělat, bylo zajet na nedaleké pískovny, mimochodem ty nejlepší v Čechách a zrelaxovat se třeba na nafukovacím člunu obklopeni nádhernými jihočeskými lesy...


Ostrov

Amy se na chalupě moc líbilo. Bylo to něco úplně jiného, než co doposud poznala v Praze a okolí. Asi jediný problém byl v tom, že tam na ní bylo moc nových kamarádů najednou, anglicky se domluvila méně a holt některé večírky někdy neměly konce... Ale to je pochopitelné, a tak jsem to vždycky vykompenzoval nějakým hezkým výletem. :D

Na dvoře :)

Klasický český buřt, mňam! :)

Klasický český ježek :D

Mile mě překvapilo, jak jsou tamní města nádherně zrekonstruovaná. Do Třeboně jsme jezdili celkem často a pokaždé se nám tam tak moc líbilo, že bychom tam nejraději zůstali. Také jsme se tam zašli podívat na mezinárodní jazzový festival, který byl skvělý až na to, že pořadatelé nezajistili žádné záchody. Nevím jestli zapomněli nebo co, ale jinak dobré. Třeboň je prostě krásná a nejen náměstí, ale i mnoho dalších ulic a malých uliček, je poseto krásnými a malebnými domky, které tam prostě dělají parádu. Navíc při tom počasí to skutečně nemělo chybu.


Amy v Třeboni :)

U Schwarzenbergské hrobky v Třeboni

A stejně tak se nám líbily České Budějovice, ke kterým mám také citový vztah. Na posezení u piva na náměstí, jsem se opravdu těšil. Na Černé věži jsem se přiznám trochu bál, ale výhled stál za to. Takové pohledy holt v Austrálii určitě neuvidíte a už mi to docela chybělo. :)



A viděli jsme mnoho dalších krásných míst, například zámek Hluboká. Amy se moc líbí hrady a zámky, a tak toho ještě máme mnoho k vidění. :)

Nádherné letní počasí nás skutečně doprovázelo po celý měsíc na chalupě a mimo koupání přes den jsme využili tepla také v noci a podnikali tak všemožné akce v noci venku při záři hvězd.


Kdyby tak bylo takové počasí v Čechách alespoň po několik měsíců v roce, věřím, že by pak z Čech odjíždělo tak o 75% lidí méně...

Tradičně jsme si spojili balíky sena a naše společné setkání jsme oslavovali přímo na nich. Na to konkrétně jsem se také tak těšil. :)


Jihočeské lesy při západu slunce

Houby sice nerostly, ale snad si to vynahradíme ke konci září...

Pobyt na chalupě měl pro mě blahodárné účinky. Při západu slunce z mého oblíbeného místa na kopci jsem si v hlavě srovnal priority, neboli co a jak dál, či kudy kam. :D Ať už to nazvu jakkoliv, těch vjemů, pocitů a emocí z velké změny, je stále hodně a chce to nějak korigovat, aby se z toho člověk nezbláznil.



Opět jsem byl svědkem toho, jak se z dětí vyklubali kluci a holky a jak vyrůstá zase další generace. A když jsem je venku viděl posedávat, živě mi to připomnělo mé dětství, když jsem tam venku posedával já s kazetovým rádiem na baterky, hráli jsme hakis a balili holky. :D Ha, vždyť já takovou fotku vlastně mám!

Rok 2000 - (nalevo v černém triku jsem já)

Momentálně jsme už zpět v Praze, Amy stále čeká na víza a já se pomalu začínám ohlížet po nějaké práci. Měl jsem teď čas na dovyřízení různých věcí a absolvoval jsem také některé preventivní zdravotní prohlídky. Potěšilo mě, že po čtyřech letech u zubaře mi nenašli jediný kaz nebo něco, co by se mělo ošetřit. :) Euforie z příjezdu už je pryč stejně jako krásné počasí a začíná teď náročnější období, kdy je po té půlroční dovolené už čas začít něco dělat. Těším se ale, že bude zase změna a že třeba definitivně vyřešíme, zda zůstaneme v Čechách nebo v Thajsku nebo někde jinde.

Na závěr přikládám fotku, kterou jsem pořídil v Severních Čechách při cestě za mou sestrou. Tolik balíků na poli jsem snad ještě nikdy neviděl...


Tímto příspěvkem bych na nějaký čas uzavřel blogování o pobytu v Čechách, i když čas od času přidám nové zprávy. Především teď budu znovu blogovat o Austrálii, kterou jsme opustili před skoro půl rokem. Ke konci pobytu v Sydney už nebylo tolik času na blog, takže to teď chci všechno dohnat. A rozhodně je o čem psát a fotek mám ještě také mnoho, tak snad se to i vám bude líbit. :)
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.