Červen 2013

Pozdrav z Moskvy

21. června 2013 v 16:07 | Jakub Litoš
Dnes ráno jsme opustili Thajsko a po devítihodinovém letu z Bangkoku jsme konečně přiletěli do Moskvy. Za 20 minut nasedáme do letadla a za další asi 3 hodiny jsme v Praze. :)


Naposledy z Asie

4. června 2013 v 17:03 | Jakub Litoš
Naposledy se ozývám z Asie, abych připsal pár řádků o mém poaustralském pobytu stále mimo domov. Austrálie mi popravdě celkem chybí. Neříkám, že bych se tam chtěl hned teď vrátit, měl jsem přece jenom pádné důvody, proč jsem odjel. Ale přece jenom bych se rád znovu prošel po Sydney a navštívil nejlepší kamarády... Sydney jsme opustili před více než dvěma měsíci a mně to kupodivu připadá, jako kdybych odjel tak před půl rokem, a tak jsem rád, že mi pobyt v Asii utíká tak pomalu. To je asi tím klidným a pomalým stylem života tady v severním Thajsku. :)

Na severu Thajska jsme už přesně měsíc a jelikož je přes den strašné vedro, ven vycházíme většinou jen ráno nebo večer. Ale někdy je už v 8 ráno takové vedro, že jsme raději doma. Necelé dva týdny jsme pobývali u Amy tety v Phayao, asi dvě hodiny autem z Chiang Mai. Tam bylo každý den takové horko, že když jsem si chtěl dát studenou sprchu, voda byla někdy i tak horká, že jsem musel počkat, až poteče alespoň teplá, natož studená. Teplá sprcha je v takovém vedru jako za trest. :) Klimatizaci máme v Chiang Mai i v Phayao v jedné hlavní místnosti, v ostatních místnostech jsou jen větráky a je tam takové vedro, že tam nejde pořádně být, natož spát. Skočit do moře bohužel nemůžeme, takže zbývá pouze plavecký bazén, ale ten je také teplý jako voda ve vaně a navíc na vás praží slunce. No, někdy je to tady docela sranda...

Phayao

Rozhodně ale nezůstáváme jen doma. Koupil jsem si prut a chodím s Amy tátou rybařit. Neustále se podnikají všemožné rodinné sešlosti, dokonce i s karaoke přímo u nás na zahradě. Navštívil jsem mnoho úžasných chrámů, koupal se pod krásnými vodopády v džungli nebo se pomuchloval s tygry přímo v jejich výběhu. A samozřejmě máme mnoho dalších krásných zážitků, o které se s vámi časem rozhodně podělím na mém blogu. Fotky a videa, které v průběhu pořizuji, počítám v tisících a ve volném času se bavím právě tím, že je třídím a upravuji. Je toho ale strašně moc. :D

Tiger Kingdom - Chiang Mai

Oba se už moc těšíme do Čech. Stále ještě nemáme letenku, protože ještě vyřizujeme některé formality, které potřebujeme vyřešit před odjezdem z Thajska. Dle mého odhadu přijedeme do Čech už o 10 dní dříve, tzn. kolem 20.6. Odpočívání bylo sice dost, ale když už přijedeme takto na léto, kdy bude doufejme trochu tepleji, než během roku, nechtěl bych se hned zavřít někde v práci a hotovo. Příjezd do Čech si chci užít, vždyť po skoro čtyřech letech konečně uvidím rodinu, příbuzné a kamarády a konečně budu moct zase dělat věci, které jsem po takovou dobu dělat nemohl. Nejvíc se třeba těším na to, až si na chalupě nasekám dřevo, zatopím v kamnech, slivovice, udělám venku oheň, slivovice, :) opeču buřty a k tomu si dám s kamarády české pivo. Budu sbírat houby, jezdit na pískovny a projdu si má oblíbená města v Jižních Čechách. Navíc to bude s Amy asi docela kuriózní. Tak na to se těším a až koncem srpna budeme řešit práce. V Praze budu nejspíš první tři týdny a potom pojedu na Třeboňsko. Od září budeme na stálo v Roztokách u Prahy a časem se uvidí, zda jsme schopni v Čechách vůbec fungovat. Celé to vidím tak 50/50.

Na dva dny jsme se byli podívat v Barmě, přičemž jsem si prodloužil má thajská víza. Do Barmy pojedeme znovu asi za týden a pak rovnou do Bangkoku. Po deseti dnech v Bangkoku už poletíme domů. Původně jsme mysleli, že se ještě na závěr zastavíme na 14 dní na Bali, ale to asi až někdy příště. Vůbec se nebojím, že bych se už nikam dál, než po Evropě v budoucnu nepodíval. Protože pokud budu s Amy, musíme být natolik zajištění, abychom byli schopni čas od času odjet do Thajska. Pokud to nebude z Čech možné, budeme muset bydlet někde jinde. Např. jako kvalifikovaný učitel bych se měl v Thajsku docela dobře, protože učitelé cizinci mají v Thajsku platy hodně slušné. A pokud bychom s Amy zjistili, že se chceme vydat každý svou cestou, čemuž zatím nic nenasvědčuje, potom bych asi odjel opět někam co ciziny, přičemž bych si zase nějakou část světa procestoval, protože tam se na to dá vydělat.

Barma

U moře jsme tedy strávili pouze měsíc a s Amy se asi shodneme, že nejlepší a nejkrásnější to bylo na Boracay na Filipínách. Navíc z Bangkoku jsou tam velmi levné lety, při návštěvě Thajska vřele doporučuji. Zážitky a zkušenosti z pobytu v severním Thajsku jsou ale také k nezaplacení... Zdravotně jsme na tom také dobře. Před pár dny mě sice tak rozbolela osmička, že jsem se bál, že budu muset jít k zubaři tady. :( Naštěstí bolest další den přestala.

Nevím, zda se mi podaří na blog něco připsat ještě před odjezdem domů. Pokud ne, tak vás v příštím příspěvku už budu zdravit z Čech. :)

(Pod článkami na mém blogu nově naleznete facebookové tlačítko na "like". Já ho tam nechci, ale není možné ho odstranit. Můžete ho tedy využít nebo ignorovat.)

O českých povodních se mluví ve zprávách jak v Austrálii, tak v Thajsku. Vám, kteří jste byli povodněmi postiženi, přeji, aby jste tyto chvíle zvládli a byli schopni se ze všecho co nejdříve vzpamatovat.

Bouřka v Chiang Mai

Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.