Květen 2013

Nejlepší život je v Austrálii

31. května 2013 v 12:03 | Jakub Litoš
Než se mi podaří sepsat poslední novinky z mého pobytu v Thajsku, přidávám tento odkaz o spokojenosti lidí v Austrálii. Jak tak sleduji, tak mi to Sydney chybí právem. :) Austrálie opět obhájila titul nejšťastnější vyspělé země. Čtěte ZDE.

Royal Botanic Gardens - Sydney

Pozdrav z Thajska

7. května 2013 v 10:32 | Jakub Litoš
Tak máme za sebou další část našeho cestování po Asii - další splněné sny a mnoho žážitků a fotek. V Bangkoku jsme přespali pouze jednu noc a další den se vydali vlakem na jih Thajska do města Chumphon, kde jsme také přespali jednu noc. Naším prvním ostrovem, který jsme chtěli vidět, byl ostrov Koh Tao. Toto místo jsem měl v merku už celkem dlouho a byl to takový splněný sen. Na skútru jsme si celý ostrov projeli a za 4 dni tak stihli vidět mnoho hezkých míst. Koh Tao je mimo jiné známo díky ideálním podmínkám pro šnorchlování a potápění. Natočil jsem mnoho hezkých záběrů a na jednom videu jsem dokonce zachytil 5 malých žraloků, kteří kroužili kolem nás. :)

Po cestě z Bangkoku mě začalo celkem hodně bolet v krku, což jsem měl asi z Manily, kdy jsme měli pokoj bez klimatizace jen s větrákem, který jsme na sebe nechali foukat celou noc skoro na maximum. Bolest v krku odezněla až skoro po týdnu a to přesně před Full Moon Party na Koh Panganu, na který jsme se vydali po třech nocích strávených na krásném Koh Tao.

Koh Nang Yuan - malé souostroví ležící v těsné blízkosti Koh Tao

Koh Pangan, sousedící s Koh Tao a Koh Samui, jsme navštívili na základě již zmíněné Full Moon Party. Pro ty co neví o co jde, tak Full Moon Party je obrovská párty při úplňku, kdy se lidé z celého světa sjíždějí na jednu pláž na ostrově Koh Pangan v jižním Thajsku, aby si užili jednu z nejlepších párty na světě a to přímo na pláži. :) Full Moon Party se za tu dobu už stala jistou tradicí a lidé pořádají podobné akce i mimo Koh Pangan. Nejraději bych se o všem rozepsal už teď, ale budu se držet mého plánu a mé cestovatelské zážitky rozepíši detailně později...

Byl jsem překvapen, jak se mi na Koh Panganu líbilo a mimo úžásnou párty jsme viděli krásné pláže, na kterých už ale nebylo tak hezké šnorchlování, jako na Koh Tao. Mělo to ale svou typickou atmosféru. Koh Pangan jsme si taktéž projeli na skútru a viděli tak ostrov také "zevnitř". Koh Pangan bych definoval jako "Ostrov palem" a já palmy miluji, a tak jsem fotil a fotil a na GoPro natáčel přímo ze skútru.

Koh Pangan - místní les :)

Koh Samui, ležící vedle sebe v trojci s dvěma předešlými ostrovy, jsme nakonec přeskočili a lodí dopluli do města Sura Thani, odkud jsme autobusem dojeli až do města Krabi. Tam jsme nasedli na loď, která nás odvezla na místo, které patří turisticky k nejvyhledávanějším místem na světě a tím je Koh Phi Phi - souostroví, kde se natáčel film s Leonardem DiCapriem - "The Beach" (Pláž). Přiznám se, že to byl hlavní důvod, proč jsem se chtěl na Phi Phi podívat. Ten film prostě zbožňuji...

Konkrétně z Maya Beach, odkud pochází asi nejznámější záběry z filmu, jsem byl zklamaný, což jsem trochu čekal. Exotická pláž s bílím pískem, obklopená zalesněnými skálami, byla přeplněná lidmi a do poloviny pláže byly zaparkované lodě, které mají za následek zničené korály a špinavější vodu. Během celodenního výletu lodí po ostrovech jsme tak viděli místa, která nás zaujala mnohem více, než Maya Beach. Opět jsem pořídil mnoho záběrů s hejny ryb, které byly tak drzé, že mi klidně i narážely do kamery.

Ale byl jsem tam :) - Maya Beach

Na Koh Phi Phi jsme zůstali celý týden. Ovšem bohužel polovinu z toho jsem prostonal. Přece jenom jsme byli na malém ostrově, kde jsou na místo silnic a aut jen uzké cesty, kde lidé jezdí maximálně na kolech a motorku měl co si pamatuji pouze policajt a záchranná služba. Kvalita vody a jídla není na žádné vysoké úrovni a i když jsem si dával hodně pozor, protože celkově v Asii jsou zdravotní potíže způsobené vodou a jídlem velmi časté, nevyhnul jsem se ani já problémům a strávil tak dokonce i 3 hodiny na kapačce.

Bylo to evidentně s Musamam Curry, na kterém jsem si pochutnal jednoho hezkého večera. Musaman Curry obsahuje kokosové mlíko, které se rychle zkazí a to bylo nejspíše důvodem mých potíží. Naštěstí jsem té noci vynechal párty, na kterou jsem chtěl původně jít. V noci jsem začal zvracet a maximálně každou hodinu až do rána jsem zvracel. Bylo mi dost špatně a postupem času jsem začal být malátný a dehydrovaný, protože cokoliv jsem vypil, šlo brzo zase ven. Bydleli jsme v bungalovu, který byl celý z bambusu, s klimatizací, ale stejně je to rozdíl oproti normální místnosti. Musel jsem zvracet do pytlíků přímo z postele, protože záchod byl u stropu neutěsněný, otevřený a stěna byla velmi tenká a společná s druhým bungalovem, kde měl zrovna frajer frajerku, kterou evidentně té noci sbalil a trávili spolu noc. Z koupelny bylo slyšet naprosto vše a tak jsem je při jejich intimních chvílích nechtěl rušit zvracením a dalšími zvuky, které jsem při mých potížích vydával. Ráno mi už ale bylo vážně špatně, přestal jsem slyšet na jedno ucho, měl jsem horečku a potřeboval jsem nějaké tekutiny. V devět hodin, kdy už venku pražilo slunce o sto šest, jsem se doplahočil k doktorovi. Hodilo se, že se Amy domluvila thajsky a já tak mohl jen relaxovat. Nemohl jsem pořádně ani mluvit. Dali mi kapačku, do které pan doktor přidával další injekce, načež se mi udělalo mnohem lépe. Dostal jsem mnoho prášků a diagnóza byla něco jako infekce trávícího traktu nebo otrava jídlem nebo vodou. Do druhého dne jsem ještě 3x zvracel, ale pak už to bylo lepší. Nejhorší na tom všem byl strach, že bych mohl mít závažnější onemocnění, jako třeba malárie a další choroby. Očkoval jsem se na většinu exotických nemocí už v ČR, ale už je tomu skoro 4 roky a v Sydney jsme se nakonec na nic neočkovali. Komářímu štípnutí se na 100% vyhnout nemůžete a od Filipín už nás poštípaly desítky. Doktor v mém případě naštěstí takové nemoci vyloučil. Díky Bohu jsem byl za 3 dny zase jako rybička a mohl tak s Amy vyrazit za posledního dne na celodenní výlet lodí. Bál jsem se, že na místo, kvůli kterému jsem tam přijel, se nakonec nepodívám. :(


Jinak jsem rád, že jsem si nakonec zaplatil zdravotní pojištění, návštěva doktora, kapačka a nějaké další medicíny, mě vyšly v přepočtu na 8600 korun. Toho dne, kdy jsem byl u doktora, jsme se podle plánu také přestěhovali - pro mě to znamenalo jen pomalu jít asi 0,5 km po cestě a to mi také pomohlo, že jsme měli normální místnost a koupelnu. A především klid, protože ty bungalovy byly hned na pláži, na které byly 3 "sound systémy" a ten největší hned u našeho resortu. Párty na pláži byly každý den stejné, tzn. do 3 hodin do rána se nedalo spát. Stačilo jen vyjít ven, udělat tak 20 kroků a byl jsem na hardstylové párty přimo na pláži. Alespoň jsem pak k ránu nezvracel sám. :)

V pátek 3.5. jsme opustili jih a vydali se na sever do města Chiang Mai, odkud pochází Amy. Musím říct, že jsem mile překvapen naprosto vším. Navíc na Filipínách a v jižním Thajsku jsme stále někam jezdili a celkem dost cestovali. V Chiang Mai zůstáváme asi měsíc a půl, i když odsud asi také vyrazíme do Barmy nebo přinejmenším někam po okolí. Chci říct, že se tu cítím jako doma a velmi relaxuji. Sice musím absolvovat různé návštěvy, přičemž většinou nikdo nemluví anglicky, ale já rád poznávám nové lidi, i když si s nimi moc nepopovídám. Mám spoustu času a nemusím nic zařizovat. Vidět nové kultury, tradice, zvyky a přímo takto z rodiného prostředí, beru jako ohromnou zkušenost a moc si to užívám. Amy tady má svůj dům, své auto a má tu veliké zázemí. Je mi tu moc hezky. :) Počasí je také fajn a od odpoledne pravidelně příchází bouřky, ovšem většinou jen maximálně trochu sprchne. Denní teploty jsou dlouhodobě s denním maximem 38°C ve stínu.

Všechny vás moc zdravím a těším se na setkání s vámi v Čechách.

Příprava chilly paste
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.