Pozdrav z Filipín

19. dubna 2013 v 20:08 | Jakub Litoš
Tak máme za sebou nezapomenutelnou dovolenou na ostrově Boracay na Filipínách. Těch zážitků je opravdu mnoho a samozřejmě jsem vše fotil a natáčel. O všem se podrobně rozepíši později.

Máme radost, že nám po celou dobu našeho pobytu na Boracay vyšlo počasí a v podstatě od prvního dne bylo stále jasno a kolem 35 stupňů. :) Včera jsme přiletěli do Manily, kde jsme přespali a další den chytli autobus do dalšího města, odkud zachvíli letíme zpět do Bangkoku. Momentálně je pod mrakem a 37 stupňů ve stínu. Ovšem díky vlhkosti vzduchu máte pocit, že je ještě tepleji. Kupříkladu teď se dívám na zítřejší předpověď počasí. 38 stupňů a "Feels Like" ("pocitově") 49. V Singaporu a v Bangkoku to bylo ještě horší a když jsem šel ráno na balkón udělat ranní fotku, stihl jsem vyfotit pouze jeden snímek, než se mi objektiv celý zamlžil. Člověk je tudíž non-stop spocený - nezáleží na tom, jestli jsou 2 ráno, nebo odpoledne, horko je i v noci. Boty, ponožky, dlouhé kalhoty a mikinu, jsem využil pouze na letišti, abychom měli lehčí baťohy a vůbec, aby se nám věci do baťohů vůbec vešly.

Už se pomalu aklimatizujeme a užíváme si každého dne. Samozřejmě není všechno jen úplně perfektní, např. tahat se se všemi věcmi a navlečení za takového počasí a vlhkosti vduchu, není žádná lahůdka. A že toho cestování a různých přestupů máme dost. Proto jsme si většinu věcí poslali ze Sydney lodí a velké kufry plné věcí nechali v Bangkoku. Ty si vyzvedneme na konci naší cesty. Fotek a videí mám už teď 110GB, takže vzít s sebou notebook byl dobrý nápad. Ale je to další zavazadlo, se kterým se musím všude tahat.

Myslím, že jde zatím vše podle plánu. Máme za sebou jak všelijaké výlety, tak také dny, kdy jsme jen leželi na pláži a relaxovali. Moře je úžasně teplé, skoro jako ve vaně, takže docela rozdíl oproti Sydney. Také jsem zažil mé doposud nejkrásnější šnorchlování, kdy jsme nad krásnými korály pozorovali hejna ryb všech možných druhů a barev. Pod vodou jsme se také setkali s jedovatým hadem nebo murénou.

Neřeším jaký je den nebo kolik je hodin a užívám plnými doušky, i když i po krásné Austrálii není jednoduché tak rychle přepnout na "holiday time", přece jenom, i když jsem pracoval jen pár dní v týdnů, dovolenou jsem neměl už hodně dlouho. Amy se má také dobře, jen jí trochu trápila alergie, která mohla být způsobena několika věcmi včetně slunce. Ale už je to dobré. Před námi je teď jižní Thajsko, kde zůstaneme asi 14 dní a po té se přesuneme na sever k Amy domů. :)

Držte nám palce, ať ve zdraví prožijeme další dny naší cesty a já se zase ozvu, až to bude možné. Na ukázku přikládám tři fotky z ráje zvaného Boracay...



 


Komentáře

1 peťo peťo | 19. dubna 2013 v 20:27 | Reagovat

Občas kliknem na tvoj blog takže mám nejaké články prečítané a v posledných som niečo zahliadol že ideš omrknúť áziu...ja idem druhýkrát do anglicka a časom by som chcel  ísť s kamošom pracovať do ázie, pretože anglicko a všeobecne európske štáty už nie sú bohviečo pretože každý sa tam hrnie a tak nám napadla ázia no nemáme šajnu kde by tam zamestnali dvoch európanov...rozmýšľame nad čínou a podobne vyspelými ázijskými krajinami-ty tam ideš len na dovolenku či tam chceš pracovať?-ak pracovať tak by si mi mohol napísať aspon 2 vetičky akú prácu si predstavuješ že tam dajú čechovi :-?

2 mami mami | 19. dubna 2013 v 20:38 | Reagovat

SUPER !!! NÁDHERA :)

3 Jakub Litoš Jakub Litoš | 23. dubna 2013 v 17:40 | Reagovat

Diky mami. :-D

Do Asie jedu ciste cestovat. Pokud se nam v CR nebude libit, potom zacnu uvazovat o takove variante. Do te doby ti ale asi nemohu nijak poradit. Dle meho nazoru pracovat v Asii pro Evropana znamena podnikat, jinak asi tezko. ;-) Mozna ta Cina, nevim. Jinak se da sehnat uceni AJ.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.