Duben 2013

Pozdrav z Filipín

19. dubna 2013 v 20:08 | Jakub Litoš
Tak máme za sebou nezapomenutelnou dovolenou na ostrově Boracay na Filipínách. Těch zážitků je opravdu mnoho a samozřejmě jsem vše fotil a natáčel. O všem se podrobně rozepíši později.

Máme radost, že nám po celou dobu našeho pobytu na Boracay vyšlo počasí a v podstatě od prvního dne bylo stále jasno a kolem 35 stupňů. :) Včera jsme přiletěli do Manily, kde jsme přespali a další den chytli autobus do dalšího města, odkud zachvíli letíme zpět do Bangkoku. Momentálně je pod mrakem a 37 stupňů ve stínu. Ovšem díky vlhkosti vzduchu máte pocit, že je ještě tepleji. Kupříkladu teď se dívám na zítřejší předpověď počasí. 38 stupňů a "Feels Like" ("pocitově") 49. V Singaporu a v Bangkoku to bylo ještě horší a když jsem šel ráno na balkón udělat ranní fotku, stihl jsem vyfotit pouze jeden snímek, než se mi objektiv celý zamlžil. Člověk je tudíž non-stop spocený - nezáleží na tom, jestli jsou 2 ráno, nebo odpoledne, horko je i v noci. Boty, ponožky, dlouhé kalhoty a mikinu, jsem využil pouze na letišti, abychom měli lehčí baťohy a vůbec, aby se nám věci do baťohů vůbec vešly.

Už se pomalu aklimatizujeme a užíváme si každého dne. Samozřejmě není všechno jen úplně perfektní, např. tahat se se všemi věcmi a navlečení za takového počasí a vlhkosti vduchu, není žádná lahůdka. A že toho cestování a různých přestupů máme dost. Proto jsme si většinu věcí poslali ze Sydney lodí a velké kufry plné věcí nechali v Bangkoku. Ty si vyzvedneme na konci naší cesty. Fotek a videí mám už teď 110GB, takže vzít s sebou notebook byl dobrý nápad. Ale je to další zavazadlo, se kterým se musím všude tahat.

Myslím, že jde zatím vše podle plánu. Máme za sebou jak všelijaké výlety, tak také dny, kdy jsme jen leželi na pláži a relaxovali. Moře je úžasně teplé, skoro jako ve vaně, takže docela rozdíl oproti Sydney. Také jsem zažil mé doposud nejkrásnější šnorchlování, kdy jsme nad krásnými korály pozorovali hejna ryb všech možných druhů a barev. Pod vodou jsme se také setkali s jedovatým hadem nebo murénou.

Neřeším jaký je den nebo kolik je hodin a užívám plnými doušky, i když i po krásné Austrálii není jednoduché tak rychle přepnout na "holiday time", přece jenom, i když jsem pracoval jen pár dní v týdnů, dovolenou jsem neměl už hodně dlouho. Amy se má také dobře, jen jí trochu trápila alergie, která mohla být způsobena několika věcmi včetně slunce. Ale už je to dobré. Před námi je teď jižní Thajsko, kde zůstaneme asi 14 dní a po té se přesuneme na sever k Amy domů. :)

Držte nám palce, ať ve zdraví prožijeme další dny naší cesty a já se zase ozvu, až to bude možné. Na ukázku přikládám tři fotky z ráje zvaného Boracay...




Bye Bye Australia

8. dubna 2013 v 13:47 | Jakub Litoš
Někteří z vás možná postřehli, že se chystám opustit Austrálii a odjet do Čech. Nebylo vůbec jednoduché se definitivně rozhodnout, ale mé rozhodnutí odjet je podloženo rozumnými a dobře promyšlenými důvody. Z mého rozhodnutí mám dobrý pocit a pokud nebudu v Čechách spokojený, což si myslím, že je asi 50/50, mám připravený plán B a také C. :) Největší otázkou je asi to, zda se v Čechách bude líbit Amy a zda bude schopná v Čechách vůbec fungovat.

Už jsem celkem imuní na reakci typu, že jsem blázen a že se jí a ani mně, v Čechách líbit nebude. Ono to ale záleží na mnoho věcech. Já se doma neměl špatně a oproti Sydney budu mít doma zázemí v podobě mnoha známých, rodičů a příbuzných a prostorného bydlení bez nutnosti placení nájmu. A to vše mohu nabídnout také Amy. Dokonce se pro nás oba už rýsuje i nějaká práce, ale nebudu předbíhat. Z práce mám pochopitelně asi strach největší a také jsme ze Sydney trochu zhýčkaní co se týče platu, protože to co jsem si vydělal v poslední práci v Čechách za měsíc, jsem tady měl za týden a to jsem v Sydney pracoval jen tři dny v týdnu. Život ale není jen o penězích a stejně jsem chtěl práci v Sydney už změnit a studovat už mě také nebavilo, lépe řečeno utrácet téměř všechny vydělané peníze za školu, která ve výsledku není nic moc. Vrátit se můžu vždycky, a tak při těch všech dalších okolnostech si myslím, že je pro mě teď ideální čas odjet.

Co vám budu povídat. Z odjezdu jsem měl docela strach, protože Austrálii miluji a vždycky budu. Celkem jsem si tam zvykl a byl jsem tam už vlastně jako doma. Měl jsem stálý job, slušné bydlení, kamarády a několik opravdu dobrých přátel. Na odjezd jsem se ale dlouho připravoval, abych se vyhnul jakýmkoliv stresům. Uspořádal jsem rozlučkovou párty, která se myslím povedla a stihl jsem uskutečnit většinu výletů a setkání, které jsem měl v plánu. Na druhou stranu jsem také spoustu věcí nestíhal a na poslední chvíli podnikal výlety, na které bych si představoval mít více klidu a hlavně času. Myslel jsem si, že poslední týden budu jen relaxovat někde na kopci. Ale to se opravdu nestalo a doslova do poslední minuty v Sydney jsem byl zaneprázdněn na 100%.

Před odjezdem jsem si koupil kameru GoPro Hero 3 Silver Edition, kterou jsem si upnul na hlavu a prošel si v Sydney například celé východní pláže, v City z Town Hall na Central, dokud mě security nevyhodil, tak celý Paddy´s Market a podobně. Také jsem si s kamerou prošel celou Bondi Beach tam a zpět a to v době, kdy byla plná lidí. Po pravdě, chtělo to docela odvahu, protože byť je GoPro v Austrálii hodně populární, stejně všichni koukali, co to mám na hlavě. Pořídit taková videa jsem plánoval hodně dlouho, ale nemyslel jsem si, že je budu točit den před odjezdem. V Čechách budu pak videa postupně upravovat a na blog pak přidám výsledné video s hudbou.

Do poslední chvíle jsem se scházel s mnoha lidmi a mrzí mě, že jsem nestihl objet uplně všechny. Do toho jsem měl mnoho věcí k zařízení ohledně tříměsíčního cestování, které máme před sebou. K tomu všemu jsem na Gumtree rozprodával naše věci a to mi také zabralo fůru času. A samozřejmě práce a škola. Náš odjezd z Austrálie ale velice znepříjemnily dvě skutečnosti.

Týden před odjezdem Amy v práci něco štíplo do nohy a podle reakce na kůži to vypadalo na White-tailed spidera! Sice to není smrtelně jedovatý pavouk, ale oproti nim na něj není žádná protilátka a reakce na kůži bývá v některých případech velmi agresivní. Už jsem o něm ledacos psal, jelikož jsme je měli tehdy v baráku v Rydu. Nakonec jsme šli raději k doktorovi, kde nám potvrdili, že se pravděpodobně jedná o kousnutí tímto pavoukem. Amy dostala antibiotika a bylo nám řečeno, že pokud se to do pár dnů nezlepší, bude muset jít na pár dní do nemocnice, stejně jako nedávno náš kamarád. Léčba je to v takových případech velmi zdlouhavá, týdny až měsíce a také velmi drahá. Díky Bohu se dva dny potom začala noha zlepšovat, a tak jsme si oddychli, že vše dobře dopadlo. To ale nebylo všechno. I když se už nejednalo o zdravotní problém, komplikace číslo dva také nebyla zrovna závidihodná.

V neděli večer, asi 15 hodin před odjezdem na letiště, to vypadalo, že máme všechno hotové a už nám zbývalo jen zabalit, uklidit a mnoho věcí vyhodit, protože né všechno se mi bohužel podařilo prodat nebo rozdat. Večer nás ještě na chvíli přišel navštívit Kuba, se kterým jsme si naposledy v Sydney v klidu sedli a u láhve dobrého vína ještě popovídali. Když jsme si chtěli něco uvařit, starý vařič, který jsme dlouho nepoužívali, (protože jsme měli předtím jiný), se najednou odpálil a vyhodil pojistky - asi se mu nelíbilo, že jsme současně používali troubu. Když jsme ale měli vařič novější, tak s tím nikdy problém nebyl. Potom jsme ale zjistili, že asi něco vyhořelo i v tom elektrickém boxu, a tak jsme ztratili při poslední noci elektřinu. :( Byl to docela velký problém, protože jsme neměli zabaleno, vyklizeno a natož uklizeno. Také jsme potřebovali dobýt telefony, notebook a další věci. Tak jsme si řekli, že počkáme na východ slunce. I přesto, že jsme vstali ještě za tmy, nepodařilo se nám během tří hodin zabalit. Nastal totiž další zásadní problém. I přesto, že jsme poslali do Čech 40kg našich věcí lodí, nakonec jsme zjistili, že nám přebývá asi dalších 25kg. Do toho přišla majitelka, se kterou jsem musel vyřídit nějaké dokumenty. Nový nájemníci už byli na cestě a my nebyli zdaleka zabaleni. V době, kdy už jsme chtěli být na letišti, jsme teprve dobalovali a vyhazovali hromady věcí, které si dole lidé rovnou brali. Byl to docela stres a takto jsem si odjezd z Austrálie po 3,5 letech opravdu nepředstavoval. Nakonec jsme přebytečné věcí naházeli do velké tašky, která se mi po cestě do auta celá roztrhla a vysypala. Po cestě na letiště jsme ještě museli vybalit všechny věci a v klidu přebrat věci do Asie a co poslat domů lodí. Neměl jsem čas si dojít na záchod a ani se potom hektickém balení ještě znovu osprchovat, natož nějak upravit. Kontaktní čočky jsem si nandal špinavýma rukama, no prostě bída. Alespoň mě ten stres tak zaměstnal, že jsem neměl čas myslet na to, že odjíždím. Vážně, v tomto to bylo fajn. :) Také jsem rád, že nejsem pověrčivý, protože když si vzpomenu, jak ten vařič vybouchl a zablesklo se z toho, asi bych se musel zbláznit, kdybych si to měl nějak spojovat s dlouhým letem do Asie. :) Let do Singaporu měl nakonec stejně dvě hodiny zpoždění, ale to jsme nemohli vědět... Pak už jsme jen nasedli celý vysílení do letadla, řekli Austrálii "bye bye" a konečně si mohli oddychnout, že je všechno za námi a před námi tříměsíční dovolená v Asii...

A kde se tedy teď nacházíme? Momentálně sedíme v letadle a zanedlouho přistáváme na Filipínách, kam jsem se chtěl vžycky tolik podívat. Poprvé bloguji takto z letadla a je to naprosto super, protože ten adrenalin a krásně rozfoukané mraky, ozářené západem slunce, mě skvěle inspirují k psaní. :) Už máme za sebou jeden den v Singaporu a jeden den v Bangkoku, kam se budeme zase vracet. Zážitků a fotek každým dnem neskutečně přibývá a rozhodně bych chtěl na blog o všem podrobně napsat. Na druhou stranu ale nechci strávit líbánky a cestování po Asii u notebooku, a tak sem občas jen přidám nějakou fotku nebo velmi krátké psaní a pokusím se, aby to bylo vždy aktuální. Podrobně se však o všem rozepíši později.

Dopsat veškeré články o Austrálii jsem zdaleka nestihl a vrátím se k tomu časem, tzn.asi až z Čech. Určitě to na blog ale přidám, protože zvláště v posledních měsících v Sydney jsem stihl objet spoustu krásných míst, které stojí za to si na blog zapsat a ukázat to také vám čtenářům. Blogovat budu také o Čechách, protože to bude také zajímavé, jak to na nás bude působit a jak se nám tam bude líbit. Byť jsem si původně myslel, že budu v průběhu pobytu v Austrálii na blog psát trochu více, jsem rád, že se mi podařilo přidat nový příspěvek alespoň dvakrát do měsíce a udržet si tak určitou aktuálnost blogu. Děkuji vám všem za váš zájem o mé povídání a fotky a vážím si každé vaší reakce a vůbec vašeho zájmu. :)

Moc vás všechny zdravím asi z deseti kilometrů nad zemí kdesi v jihovýchodní Asii...

Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.