Březen 2013

Central Coast

30. března 2013 v 15:31 | Jakub Litoš
Jak jsem posledně slíbil, tady je pokračování o našem výletu po Central Coastu.

Ještě než jsem stačil vstřebat všechny ty zážitky z výstavy exkluzivních automobilů, opět jsem měl před sebou něco, na co jsem se těšil a mohl jen a jen obdivovat. Central Coast nabízí tolik krásných míst, na jejichž plážích nenajdete ani človíčka, že skutečně nevíte kam dřív. Řekl bych, že pokud se vydáte ze Sydney směrem na sever, tady teprve začíná to, co od Austrálie mnozí očekávají. Byl jsem docela překvapen, kolik jsme toho stihli vidět za jeden den. Liduprázdné pláže, které obklopuje bujná vegetace a mnoho kopců a vyhlídek, tras a různých zajímavých cest, to je Central Coast. A podobně to vypadá i směrem na jih od Sydney. A vlastně celé pobřeží v NSW nevypadá o moc jinak. Je jen a jen škoda, že jsem neměl více času všechno projet. Ono by to hned šlo také lépe, kdybych nemusel platit nájem a měl placenou dovolenou. Člověku se pak tak často na dovolenou nechce, když ví, o kolik by ve výsledku přišel. To je typický problém. A tak si cením každého výletu, kdy jsem měl možnost někam jet. Snad každý víkend jsem tak podnikal různé výlety a v rámci možnosti toho tak viděl celkem dost. :)





Tady nás Martin vyfotil na stromě :)

Hnízdo kookaburry


Baví mě fotit krajiny a na Central Coastu jsem si přišel na své :)






U této úžasné pláže nám Martin udělal pár zajímavých fotek :D





Těžko říct, zda bylo více vzrušující vidět ty pláže z výšky nebo být přímo na nich... Oba pohledy stály za to! Jen mi z toho šel trochu mráz po zádech, kolik krásných míst jsem v Austrálii asi ještě neviděl nebo že taková místa brzo opouštím. Na plážích jsme téměř žádné lidi nepotkali, ale podle ohniště bych usuzoval, že tu někdy v noci může být klidně docela rušno. :) Bohužel je zakázané dělat kdekoliv volně v přírodě oheň, ale takový večer při ohni na pláži bych teda bral. Tak třeba někde v jiné zemi a nebo si počkám do Čech na pískovnu. :)





Na této pláži byla krásná laguna a navíc díky hornatosti a rozlehlosti pláže, jsme si připadali spíše jako na poušti. :) Nemělo to chybu a hned bych se tam vrátil a zůstal tam při nejmenším celý den...


Já s Amy - (Foto: Martin)



Potom jsme se zastavili také na Copacabana Beach :)

Vjezd do požárem zpustošené krajiny byl pro mě asi tím nejzajímavějším momentem toho dne. Nedávno byl poblíž naší pekárny požár, kde zhořelo kus pole. Nestačil jsem se divit, jak rychle se ta louka zase zazelenala a do 3 - 4 týdnů by jste nepoznali, že tam byl nějaký požár. Pochopitelně je něco jiného, když hoří les plný suchých stromů a keřů, než jen nějaké traviny. Nikdy jsem ale nic takového předtím neviděl a chvílema to tam vypadalo, jako někde v pekle. Naproti tomu se v té zčernalé krajině objevovaly nové rostlinky a to speciáně jeden druh jakého si keře či co to bylo. Vypadalo to jako jakási "naděje" v tom "pekle". :)




(Foto: Martin)




Ahóóóóój :) - (Foto: Martin)

Mraveniště

Poslední zastávkou byl St Huberts Island, na který se dostanete přes most. Z mostu tam zrovna skákal nějaký kluk. Na druhé z následujících fotek je nalevo v rohu ten most vidět a rozhodně to chtělo při nejmenším nějakou tu odvahu, protože to bylo celkem vysoko. Nicméně St Huberts Island je v podstatě něco jako luxusním resortem, ve kterém jsou krásné domky a skutečně to vypadalo, jako takové malé městečko samo pro sebe. Ovšem celá tato oblast kolem "ostrovu" je poseta krásnými domky a ideálními místy k bydlení, jako je kupříkladu vidět na další fotce.

(Foto: Martin)

Pohled ze St Huberts Island - (Foto: Martin)

Byl to krásný den nabitý mnoha hezkými zážitky, na které budu rád vzpomínat. Kdybych býval věděl, že v Austrálii zůstanu tak dlouho, asi bych si také nějaké auto pořídil. Ale než jsem potkal Amy, prodlužoval jsem vždy víza zhruba po půl roce a po každé jsem si myslel, že pojedu brzo domů. Ale nevadí. Čas od času jsem měl možnost takto vyjet s přáteli a doma v Čechách, případně v Evropě, si myslím ještě zajezdím až až, a tak jsem si alespoň mohl mé výlety po Sydney a okolí kolikrát spestřit i nějakým dobrým alkoholem, což bych zase jako řidič nemohl.

Jak jsem řekl, Central Coast se mi moc líbil a pokud budete v Sydney a nebudete vědět kam na výlet, vezměte v potaz třeba i tuto variantu. :)

American Muscle Cars

12. března 2013 v 15:21 | Jakub Litoš
Zajímavou událostí, kterou jsme si před koncem minulého roku mimo jiné nenechali ujít, byla výstava American Muscle Cars na Central Coastu. S našemi přáteli jsme vyrazili autem již brzo ráno, abychom toho v ten den stihli co nejvíce a vyhli se davům lidí. Oboje se nám dle plánu vydařilo a výlet na Central Coast s Martinem a Lubicou bych rozhodně zařadil mezi ty výlety, na které budu rád vzpomínat. Při té hromadě fotek, které jsme s Martinem toho rána pořídili, nebylo lehké vybrat ty nejlepší. Jelikož jsme po výstavě ještě cestovali po Central Coastu a nabyli tak ještě mnoho dalších zajímavých zážitků a fotek, rozhodl jsem se vám dnes ukázat fotky pouze z výstavy aut a v nejbližší době přidám zbytek.

Pro milovníky takových aut to byl jistě den, na který čekali asi celý rok, byť je podobných akcí do roka jistě více. Tato byla s těmi stovkami aut ale jistě ta největší. Nikdy předtím jsem něco podobného neviděl. Ani v Čechách jsem vlastně nikdy nebyl na žádném tuningovém srazu, a to jsem vlastnil auto v tuningu. Výstava American Muscle Cars se mi moc líbila a ocenil jsem i stylovou hudbu, která nás po celou dobu provázela. No, podívejte se sami. :)







Stylový Elvis :)


























Na závěr ještě přikládám několik fotek od Martina s takovou "třešničkou" na konci. :)








Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.