Únor 2013

Poslední Vánoce a Nový rok v Sydney

26. února 2013 v 4:36 | Jakub Litoš
Po delší odmlce se opět ozývám, abych připsal něco nového na blog. Můj odjezd z Austrálie se neúprosně blíží, takže mám pochopitelně hodně věcí, co musím zařídit. Především cestování po Asii si vyžaduje celkem slušnou přípravu, a tak jsem teď většinu času trávil vyhledáváním letenek, bydlení a dalších potřebných věcí, jako je pojištění, očkování a tak dále. Je toho opravdu mnoho. Ve škole toho také není zrovna nejméně a do práce musím chodit také. Mimo to sháním někoho do našeho bytu, abych mohl prodat naše věci najednou a nemusel tak ztrácet čas s každou věcí zvlášť. K tomu bych mohl vyjmenovat ještě dalších milion věcí, které musím do odjezdu ze Sydney vyřídit. Stále mám ještě několik míst, které "musím" před odjezdem navštívit a několik lidí, které chci v klidu vidět. Na blog tedy nepíši čistě z časových důvodů, rozhodně tedy né proto, že by nebylo o čem. Naopak! Mám v zásobě skoro 10 různých vyprávění, jen to sepsat a protřídit fotky. A tak abych se příště zbytečně neopakoval, nezlobte se prosím, když toho psaní nebude tolik a budou to spíše fotky s krátkým povídáním. Jinak bych se k tomu nedostal vůbec a to by byla zase škoda. :)

Uvažoval jsem, že bych s Amy odjel oslavit poslední Vánoce a Nový rok v Austrálii někam severněji. Nakonec jsme zůstali v Sydney a raději si vše užili v klidu z domova. Vánoce se tady stejně slaví celkem špatně a ohňostroj v Sydney jsme chtěli vidět ještě jednou. Navíc jinde bychom Silvestra nemohli strávit s našemi přáteli.

Postavili jsme si stromeček, Amy udělala dobrou večeři a oběd a všechno proběhlo tak v poklidu. Přišel nás navštívit Kuba, se kterým jsme po večeři trochu oslavovali. :) Bylo to zvláštní, ale abych řekl pravdu, už jsem se tak nějak těšil na ty klasické české Vánoce a hodně jsem myslel na to, jak to v Čechách zrovna asi probíhá. Tady to prostě není ono. Stromeček jsme si ale ozdobili čokoládovými figurkami z Čech, tak to bylo fajn. Ovšem i tady si člověk nostalgicky zavzpomíná na domov. Když ty figurky necháte na stromečku, jsou moc rozteklé a když je dáte do lednice, tak zase moc tuhé. :)


Štědrovečerní večeře - za světla :)

S Kubou byla sranda jako vždy

Oběd - Stir fried crab with curry

Další den jsme byli navštívit kamaráda Matta ze Slovinska, který pořádal menší párty u něj doma. Na facebooku zmínil něco o "speciálním sněhovém prostředí," tak jsme přesně nevěděli o co jde. Jeho netradiční dekorací jsme nakonec byli skutečně překvapeni. :D Jinak uvítací drink v podobě svařeného vína byl také stylový.


Amy si to vyloženě užívala - vždyť ještě nikdy předtím neviděla sníh :)

Nemělo to chybu :)

A pak že v Sydney na Vánoce nesněží :)

Od Kuby a Sama jsme s Amy dostali krásný vánoční dárek. Poukaz do luxusní italské restaurace Alio na ochutnávky tradiční kuchyně. V lednu, na naše dvouleté výročí, jsme si tak s Amy udělali krásný večer a při láhvi šampaňského spolu netradičně povečeřeli v Surry Hills. Bylo to vynikající.


Toto všechno jsme museli sníst :)

26.prosince byl Boxing Day, což je den velkých nákupů. Nikdy jsem netoužil po davech lidí, které se "rvou" o zlevněné zboží. Ale tak jednou jsem to chtěl vidět, a tak jsme se zajeli podívat do nákupního domu David Jones a Westfield v City. Myslím, že jsme skutečně vešli do jednoho z nejzaplněnějších obchodních center, které v Sydney ten den bylo. Na vstup do obřího obchodního centra se venku stály fronty a pokud jste chtěli vyjet eskalátory do dalšího patra, byl to výlet klidně na 10 - 15 minut. Na druhou stranu se dala najít místa, kde to nebylo tak strašné. Nebo do některých obchodů se stály zvlášť fronty. A tak třeba do Armani jsme si tu dvacetiminutovou frontu vystáli. Pro opravdové nákupní nadšence to byl skutečně ráj, protože slevy to byly kolikrát velké. V takovém davu lidí ale nebylo možné vydržet celý den, takže jsme pak zbytek dne museli trochu relaxovat.

Na této fotce zrovna opouštíme David Jones. Na několikasekundovou jízdu eskalátorem ven z budovy jsme museli čekat asi 5 minut. :D


Pohled z proskleného tunelu mezi David Jones a Westfield

Uteklo to jako voda a najednou byl Silvestr. Přemýšleli jsme, jestli tento rok nezměníme místo, odkud budeme sledovat Novoroční ohňostroj. Uvažovali jsme nad Cremorne Point poblíž Taronga Zoo. Přišlo nám to ale trochu daleko a chtěli jsme mít jistotu, že budeme mít dobré místo. Šli jsme tedy tradičně do Blues Point Reserve. Tentokrát jsme alkohol nezakopávali den předem do země, jako minulý rok a klukům se podařilo alkohol pronést v baťohu. Přece jenom být tam celý den na Silvestra na suchu by nebylo ono.

Kluci ale dorazili kvůli práci až k večeru. My jsme tam s Amy jeli už po obědě v domnění, že zabereme slušná místa. Fotka na Facebooku našeho kamaráda v 9:30 s židličkou před Operou nás trochu vyděsila, ale na druhou stranu u Opery chce být každý, tak se to dá pochopit. Tuším, že jsme na místo dorazili kolem druhé hodiny a nestačili jsme se divit. Všude to už bylo narvané k prasknutí. Nakonec jsme našli celkem slušné místo, ale na trávníku to bohužel nebylo. Slunko pražilo bez milosti, takže nejhorší na tom čekání bylo to vedro. A tak od dvou hodin jsme tam schovaní pod deštníkem na silnici čekali na Novoroční ohňostroj. :) Já to beru jako takové tradiční čekání, že to k tomu prostě patří. Večer přišli kluci ještě s jednou Korejkou a tak jsme si konečně mohli připít. :)


A přijížděli další a další lidé...


Využito bylo snad každého centimetru. A dokážete si představit, jak složité bylo se přes tolik lidí dostat k záchodům? Když k tomu připočtu to horko a tu cestu v davu po ohňostroji k vlaku, příště už bych sem nešel. Ale jinak místo ke sledování ohňostroje je to bez debat jedno z nejlepších.


Letecká show

Kubovi moc děkuji za následující fotky včetně krásně nafoceného ohňostroje.



Až za tmy jsem si pořádně uvědomil, že je zase konec roku a že máme před sebou poslední 3 hodiny roku 2012. :)





V 9 hodin byl jako každý rok první ohňostroj, který se mi letos dost líbil. Bylo to sice jen převážně vystřelování "kulových pum" do jednoho místa, ale za to to byly takové pumy, které v Čechách v menších městech vystřelí tak jednu na závěr. :D

No a v půlnoci to začlo! Světoznámý ohňostroj v Sydney Harbour a nad Harbour Bridge. Můj poslední...


Ohňostroj byl někdy odpalován i ze stran za pilony mostu. Při jeho délce a rozměrům to působilo opravdu majestátně. Já osobně jsem si to moc užil a to čekání stálo za to. Jsem moc rád, že jsem ten ohňostroj mohl letos ještě jednou vidět...



Obrovská záře nás naprosto oslnila


Finále


Bohužel jsme měli hlavní ohňostroj po pravé straně trochu za stromy a svítilo tam světlo, které prostě nechápu, že nemohli vypnout. Chtělo to tam holt přijít už ráno... I tak to bylo stále dobré místo, především se skvělým výhledem na most. Vyprávění o tom, jak lidé přišli třeba do Royal Botanic Gardens a viděli jen stromy, jsem slyšel hned několik. Chtěl jsem na blog vložit odkaz na videa, která jsme natočili přímo z místa dění. Notebook jsem dal před pár týdny reklamovat a dostal jsem mimo jiné nový Hard Drive. Potřeboval jsem si tedy nahrát editační program, abych mohl videa trochu upravit. Po asi třiceti hodinách se mi nepodařilo úspěšně nahrát program, na kterém by se dalo jednoduše střihat. Buď byl extrémně složitý nebo nedostačující a nebo nepodporoval některé formáty a další komplikace. Postupně jsem si zahlcoval nový systém dalšími pomocnými prográmky, které jsem pak klidně několik hodin z počítače zase dostával. Ztratil jsem mnoho času, internetového limitu, zahltil si nový systém a jsem z toho docela zklamaný. Je to další věc, co musím nutně před odjezdem vyřešit, abych mohl videa na mých cestách rovnou střihat, jinak bych si musel koupit ještě několik dalších hard disků. Než tedy tuto situaci vyřeším, přikládám pouze video ohňostroje z internetu.

A co po ohňostroji? :) Pak nastala chvíle, kdy se všichni ti lidé chtěli dostat převážně do centra. Cesta k vlaku ještě šla a když jsme s klukama začali bečet a mečet, tak to bylo myslím docela výstižné. :D


Před vlakovou zastávkou North Sydney se ale lidé začali nepříjemně mačkat, až mi z toho bylo docela špatně. A lidé kolem nás také nevypadali zrovna nadšeně. Jednu holčinu vedle nás tam uklidňoval její přítel a paní vedle mě, která si jen neustále utírala pot s obličeje, vypadala, jako kdyby měla každou chvíli zkolabovat. Bylo naprosté bezvětří a možná tak 30 stupňů. Nic pro klaustrofobiky, protože se opravdu nešlo nikam hnout a kdyby se cokoliv stalo, dostat se někam mimo dav by bylo složité. Postupně jsme se dosunuli k bráně, která jako kdyby vcucávala lidi. V momentě, kdy policie začala pouštět další lidi skrze bránu, jsme byli doslova vtaženi dovnitř a jako v trychtýři jsme se dostali skrz, načež jsem ani neudržel Amy ruku. Dav nás strhl s sebou, bylo to jako na skluzavce. Mám pocit, že minulý rok to bylo zorganizované trochu jinak a letos se jim to teda vůbec nepovedlo. Za tuto nepříjemnou zkušenost jsem je tam všechny také solidně vyhlásil... Alespoň už si umím lépe představit, jak hrozná musí být smrt "ušlapání davem."

Měli jsme namířeno na Central, kde jsme vyzvedli ještě jednu Korejku a nějaké whisky. :) Oslavy jsme zakončili na kopci v Moore Parku, odkud bylo krásně vidět osvětlené City.

Rachejtle v Sydney nekoupíte, tak alespoň prskavky :)

Na Nový rok jsme zůstali doma a 2.1. jsme s Amy jeli na Cronullu, kde jsme chtěli dojít na druhý konec pláže. Za větrného počasí jsme až na konec nedošli, ale i tak to bylo fajn.


Do moře jsme nešli jednak kvůli počasí a jednak kvůli Blue Bottle Jellyfish, po světě známé pod jménem "Portuguese Man o War" které byly téměř na každém metru. A to stačí jen jedna, aby jste byli solidně požaháni.



O hlavní podívanou se postarali tito zajímaví ptáci :D



Amy to zkoušela také, ale moc vysoko nevzlétla :)

Poslední Vánoce a Nový rok v Austrálii jsme si užili jako vždy a už se moc těšíme, až budeme slavit za rok, což bude pravděpodobně u nás doma v Čechách...
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.