Předsvatební pánská jízda

13. ledna 2013 v 15:39 | Jakub
Týden před svatbou jsem vyjel s Kubou a Samem na výlet na Central Coast, abych se trochu zrelaxoval a abych s klukama tradičně zapil ty poslední dny "svobody". :) Nakonec jsme se rozhodli, že pojedeme na Woy Woy, kde jsme nikdy nebyli a líbil se nám ten název, tak jsme prostě jeli trochu do neznáma. Na mapě jsem jen zlehka mrknul jakým směrem bychom se případně mohli vydat a to bylo tak vše. A tak jsme si sbalili batožiny a vyrazili. :)

Cesta vlakem

Hodina a půl ve vlaku nám stačila k tomu, abychom se příjemně naladili a otevřeli také první whisky. :) Na Woy Woy jsme tedy vystoupili a udělali si stručný plán kudy kam.


Kuba zkouší, jestli mají místní smysl pro kvalitní house-music :)

Chtěli jsme být hlavně někde v přírodě, a tak jsme šli podél řeky, která nás zavedla až k takovému kopci, který jsme se rozhodli vyjít. Vlastně až někdy do noci to byla taková párty za chůze. :) A stále bylo co pozorovat...



Typické australské domky obrostlé palmamy

Skrz jeden domek jsme zahlédli hejno papoušků na verandě

A už stoupáme :)

Kuba u stromu

Samo :)

Poslední foto před soumrakem a pak už jen cesta lesem

No cesta... Běžné terénní auto by takovou cestu asi nevyjelo. :) Po strmém kamenitém kopci jsme se dostali až na rovinku, ze které jsme odbočili přímo do lesa. Dostali jsme se na jakousi skálu, kde jsme sečkali do tmy a pak se radši rozhodli sejít zase dolů do civilizace, poněvač by to tam asi bylo v noci trochu nebezpečné a kvůli komárům nepohodlné, a tak jsme sešli zase dolů až k vlaku.


Projíždějícím řidičům jsme dělali show v podobě zápasu v ringu :)


A šlo se dál :)

Vánoční osvětlení

Poblíž tohoto domu jsme sešli k malé pláži, kde jsme objevili zajímavý jev, o kterém když někomu vyprávím, tak se vždy zasměje a připomene, že jsme už asi měli něco vypito. :) Kdekoliv jsme na této pláži došlápli a to především v blízkosti vody, všude kolem našich bot se rozzářily nějaké nejspíš mikroorganismy či co. Jako kdyby jste měli osvícené boty a při každém kroku se vám na vteřinu nebo dvě rozsvítily. Bylo to úžasné a dlouho jsme se nad tím podivovali. V některých místech se rozzářilo možná i tak na půl čtverečního metru. I ta barva světla se špatně popisuje, ale bylo to opravdu zvláštní...

A tak jsme po cestě stále něco objevovali. Třeba nákupní košík, ve kterém jsme se projeli kus cesty. :)


Lidí jsme moc nepotkali, ale když, tak to stálo za to. Tato skupinka místních posedávala kolem jedné lavičky u vody. My jsme k nim přišli a představili se jim s ruskými jmény jako Rusové. Dost lidí tady má z této národnosti respekt, a tak netrvalo dlouho a najednou se zvedli a raději odešli. Fotce s námi se ale nevyhli. :)


Je pravda, že jsme asi začínali být trochu "crazy" :)

Tímto způsobem jsme došli až na hlavní pláž, kam jsme měli celou dobu namířeno. (O pláži jsem se zmínil v předminulém příspěvku.) Po několika hodinách jsme došli na pláž, kde jsme byli úplně sami. Pod krásnými hvězdami jsme strávili celou noc, za které bylo tak teplo, že jsme se mohli koupat aniž by nám pak byla zima. Bylo to super a moc klukům děkuju za skvělé zážitky... Fotky si ale tentokrát nechám jen pro sebe. :)

Ráno jsme vyrazili na vlakovou stanici, ale všem se nám za tu noc vybily telefony, a tak jsme nemohli jit podle GPS. Šli jsme prostě opačným směrem od pláže, jak jsme to předtím viděli na mapě. Nevím už jak se to stalo, ale najednou jsem se ocitnul někde u surfového klubu u pláže a pozoroval krásný východ slunce... Dělal jsem si fotky a užíval čerstvého rána. Pak jsem si ovšem uvědomil, že jsem asi někde ztratil kluky. :) Dal jsem se do řeči s místními, kteří zrovna otevírali klub a jeden pán měl zrovna cestu k vlaku, tak mě tam hodil autem. Byl to celkem kus cesty. Na zastávce jsem se rozpovídal s dalšími příjemnými lidmi, načež jsem asi po půl hodině potkal Kubu a Sama, kteří akorát dorazili autobusem, který po cestě chytli. A tak jsme se naštěstí všichni našli a ve zdraví vrátili domů. :)

Byl to bezvadnej výlet, který jsme si myslím všichni užili, takže ještě jednou díky!



 


Komentáře

1 mami mami | 19. ledna 2013 v 21:51 | Reagovat

Bezva rozlučka .) Budeš mít na co vzpomínat:) :-D

2 Jakub Jakub | 20. ledna 2013 v 1:07 | Reagovat

[1]: To jo, cely vecer se podaril. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.