Leden 2013

Naše svatba

21. ledna 2013 v 11:29 | Jakub
Pozorní čtenáři si již mohli povšimnout, že jsem se nedávno zmínil na blogu o naší svatbě. Tak je tomu skutečně tak a konečně jsem uskutečnil to, co jsem plánoval už rok. Počínaje svatbou jsme totiž začali naplno realizovat náš plán...

Můžu vám říct, že jsem si docela oddychl. Když se mě lidé ptají, jak se cítím jako "ženáč", má odpověď je právě taková, že jsem si oddychl, že už nemusím nad vším tak přemýšlet a konečně jsem se rozhodl. Jinak se samozřejmě cítím pořád stejně. :D Svatbou jsem totiž rozlouskl hned dvě věci naráz. Zaprvé je to takové utvrzení, že chci být nadále s Amy, že to spolu myslíme vážně a že pokud bude možné spolu zůstat i nadále a budeme spolu šťastni, uskutečníme v budoucnu svatbu v kostele, což by pro mě bylo mentálně teprve stoprocentně závazné. Zadruhé jsem se tím také definitivně rozhodl, že opouštím Austrálii. Nikde není psáno, že se sem někdy zase nevrátím-e, ale prozatím je to definitivní odjezd. Myslím, že o tom, jak je pro většinu lidí těžké udělat to rozhodnutí a odjet zpátky domů bez obav, nejistoty a nekonečného přemýšlení a srovnávání, jsem už psal dost. Takže prozatím nad tím už nemusím přemýšlet a začínám mít v hlavě opět více prostoru správně vstřebávat každý nový zážitek a radovat se z každé maličkosti. :)

Jsem rád, že se mi konečně podařilo protřídit všechny fotky ze svatby a mohl vám je tak ukázat. Více fotek brzo přidám do galerie a tak tady jsou asi ty nejlepší, které jsem z té hromady vybral.

Jak bylo řečeno, nebyla to nějaká velká svatba. V podstatě jsme chtěli něco jednoduchého a bez dlouhých ceremoniálů. Obřad se konal na úřadě na Centralu, kde se svatby také registrují. Na obřad jsme ani nikoho nezvali, takže přišli pouze svědci. Vybrat pro mě svědka nebylo vůbec složité a jsem rád, že můj nejlepší kamarád Kuba měl čas a byl ochotný přijít, za což mu moc děkuju... Amy měla za svědka její kamarádku z Thajska.

Obřad byl velice krátký a obešel se bez jakýchkoliv komplikací nebo trapasů. :) Musím ale uznat, že jsem byl stejně nervózní jak pes a spadlo to ze mě až v momentu, kdy jsem vešel do obřadní síně. Modelová situace toho, když jsem dřív hrával na koncertech. Strach byl vždycky jen předtím. To víte, přece jenom to byla svatba a v 25ti letech se brát na druhém konci světa a bez rodiny, bylo zvláštní. Ale co já bych po tom všem tady už nezvládl a tak jsem si to nakonec i docela užil. A Amy? Ta je usměvavá a suveréní pořád. :)


Po obřadu jsme taxíkem odjeli na Bondi Beach, kde nám Kuba udělal několik krásných fotek a poté jsme usedli za stůl ve vyhlášeném Icebergu, ze kterého je nádherný výhled na Bondi Beach a na širý oceán...








Iceberg

Výhled z restaurace

Po výtečném obědu jsme odjeli domů a odpoledne jsme tak ještě měli nějaký čas připravit věci na svatební párty, která proběhla hned další den.


V sobotu jsme tak už měli vše připravené a stačilo jen upřesnit místo, které bude pro naši párty ideální. Věděli jsme, že to bude někde v Centennial Parklands, ale kvůli počasí a možnosti, že budou některá místa plná, jsme se chtěli rozhodnout až těsně předem. Objeli jsme autem celý Centennial Park a i když to vypadalo, že by mohlo trochu pršet, naprosto všechna místa s grily, lavičkami, či altány, byla plná. A to je tam takových míst opravdu nespočet. Nechtělo se nám někde mačkat a rušit ostatní lidi naší hudbou, a tak jsme využili našeho "plánu B" a tím byl tradiční Queens Park, konkrétně naše oblíbené místo. Postupem času se tato varianta ukázala jako ta nejlepší. Někteří hosté toto místo už znali, to soukromí bylo nakonec také fajn a navíc začalo během večera trochu poprchávat, takže byla borovice krásným přirodním deštníkem.




Měli jsem připravený přenosný gril pro případ, že bychom nenašli žádné volné místo s grilem, což se také stalo. Jediné co nám scházelo byl nějaký stůl a ten jsme si vytvořili z lavičky, kterou jsme si donesli z lesu. A tak to vlastně nemělo chybu. :)


Tohle místo mi bude opravdu chybět :(



Krásný večer umocnil hezký západ slunce s ještě hezčí duhou... Jak takový dáreček tam zhora. :)





Za tmy pak dorazilo ještě dalších asi 7 lidí, takže nás tam bylo přibližně 14. Ještě jednou všem moc děkujeme!




Krájení dortu :)

Svatební jízda na kole :D






Oslava skončila až v ranních hodinách a až na Michala z Manly, který po cestě nešťastně zakopl o kořen stromu, jsme se všichni vrátili ve zdraví zpět domů...

A tak co dodat na konec? Snad jen, že moc děkuju mým nejbližším za psychickou podporu, Kubovi a Hance za krásné fotky a Amy děkuju, že je taková jaká je, že mě má tak ráda a že se rozhodla se mnou dále pokračovat, byť na nelehké cestě, která nás čeká...



Předsvatební pánská jízda

13. ledna 2013 v 15:39 | Jakub
Týden před svatbou jsem vyjel s Kubou a Samem na výlet na Central Coast, abych se trochu zrelaxoval a abych s klukama tradičně zapil ty poslední dny "svobody". :) Nakonec jsme se rozhodli, že pojedeme na Woy Woy, kde jsme nikdy nebyli a líbil se nám ten název, tak jsme prostě jeli trochu do neznáma. Na mapě jsem jen zlehka mrknul jakým směrem bychom se případně mohli vydat a to bylo tak vše. A tak jsme si sbalili batožiny a vyrazili. :)

Cesta vlakem

Hodina a půl ve vlaku nám stačila k tomu, abychom se příjemně naladili a otevřeli také první whisky. :) Na Woy Woy jsme tedy vystoupili a udělali si stručný plán kudy kam.


Kuba zkouší, jestli mají místní smysl pro kvalitní house-music :)

Chtěli jsme být hlavně někde v přírodě, a tak jsme šli podél řeky, která nás zavedla až k takovému kopci, který jsme se rozhodli vyjít. Vlastně až někdy do noci to byla taková párty za chůze. :) A stále bylo co pozorovat...



Typické australské domky obrostlé palmamy

Skrz jeden domek jsme zahlédli hejno papoušků na verandě

A už stoupáme :)

Kuba u stromu

Samo :)

Poslední foto před soumrakem a pak už jen cesta lesem

No cesta... Běžné terénní auto by takovou cestu asi nevyjelo. :) Po strmém kamenitém kopci jsme se dostali až na rovinku, ze které jsme odbočili přímo do lesa. Dostali jsme se na jakousi skálu, kde jsme sečkali do tmy a pak se radši rozhodli sejít zase dolů do civilizace, poněvač by to tam asi bylo v noci trochu nebezpečné a kvůli komárům nepohodlné, a tak jsme sešli zase dolů až k vlaku.


Projíždějícím řidičům jsme dělali show v podobě zápasu v ringu :)


A šlo se dál :)

Vánoční osvětlení

Poblíž tohoto domu jsme sešli k malé pláži, kde jsme objevili zajímavý jev, o kterém když někomu vyprávím, tak se vždy zasměje a připomene, že jsme už asi měli něco vypito. :) Kdekoliv jsme na této pláži došlápli a to především v blízkosti vody, všude kolem našich bot se rozzářily nějaké nejspíš mikroorganismy či co. Jako kdyby jste měli osvícené boty a při každém kroku se vám na vteřinu nebo dvě rozsvítily. Bylo to úžasné a dlouho jsme se nad tím podivovali. V některých místech se rozzářilo možná i tak na půl čtverečního metru. I ta barva světla se špatně popisuje, ale bylo to opravdu zvláštní...

A tak jsme po cestě stále něco objevovali. Třeba nákupní košík, ve kterém jsme se projeli kus cesty. :)


Lidí jsme moc nepotkali, ale když, tak to stálo za to. Tato skupinka místních posedávala kolem jedné lavičky u vody. My jsme k nim přišli a představili se jim s ruskými jmény jako Rusové. Dost lidí tady má z této národnosti respekt, a tak netrvalo dlouho a najednou se zvedli a raději odešli. Fotce s námi se ale nevyhli. :)


Je pravda, že jsme asi začínali být trochu "crazy" :)

Tímto způsobem jsme došli až na hlavní pláž, kam jsme měli celou dobu namířeno. (O pláži jsem se zmínil v předminulém příspěvku.) Po několika hodinách jsme došli na pláž, kde jsme byli úplně sami. Pod krásnými hvězdami jsme strávili celou noc, za které bylo tak teplo, že jsme se mohli koupat aniž by nám pak byla zima. Bylo to super a moc klukům děkuju za skvělé zážitky... Fotky si ale tentokrát nechám jen pro sebe. :)

Ráno jsme vyrazili na vlakovou stanici, ale všem se nám za tu noc vybily telefony, a tak jsme nemohli jit podle GPS. Šli jsme prostě opačným směrem od pláže, jak jsme to předtím viděli na mapě. Nevím už jak se to stalo, ale najednou jsem se ocitnul někde u surfového klubu u pláže a pozoroval krásný východ slunce... Dělal jsem si fotky a užíval čerstvého rána. Pak jsem si ovšem uvědomil, že jsem asi někde ztratil kluky. :) Dal jsem se do řeči s místními, kteří zrovna otevírali klub a jeden pán měl zrovna cestu k vlaku, tak mě tam hodil autem. Byl to celkem kus cesty. Na zastávce jsem se rozpovídal s dalšími příjemnými lidmi, načež jsem asi po půl hodině potkal Kubu a Sama, kteří akorát dorazili autobusem, který po cestě chytli. A tak jsme se naštěstí všichni našli a ve zdraví vrátili domů. :)

Byl to bezvadnej výlet, který jsme si myslím všichni užili, takže ještě jednou díky!




A netrvalo dlouho

3. ledna 2013 v 15:49 | Jakub
Dnes jsem dostal v práci volno, a tak jsme s Amy přemýšleli, jestli pojedeme šnorchlovat na Cronullu nebo na Manly. Na základě těch zpráv o žralocích jsme měli z těch severních pláží trochu respekt, ale nakonec jsme přece jen na tu Manly vyrazili.

Po cestě jsme potkali mého spolužáka ze školy, který měl zrovna také namířeno na Northen Beaches, a tak jsme v krátkosti prodiskutovali žraločí téma. :) S Amy jsme pak šnorchlovali mezi Manly Beach a Shelly, kde jsme pozorovali obrovské Blue Gropery, kteří se nechají i pohladit. Někdy je vyfotím a přidám na blog. Hejna ryb která jsem v této oblasti očekával, jsme ale neviděli, a tak jsme se rozhodli přesunout na Shelly. Zrovna když jsme se chystali vkročit do vody, zaslechl jsem nějaké hlášení z Manly Beach. Lidé odcházeli z vody a záchranáři prohledávali okolí, až nakonec přijeli i k nám. Zastavili se u několika lidí, kteří šnorchlovali dále od břehu a nakonec zajeli promluvit s lidmi i ke břehu. Od nás nebylo slyšet co jim říkají, ale už jsme tušili o co jde. Lidé na Shelly stejně zůstali ve vodě u břehu a po pár minutách bylo vše v normálu. Ptal jsem se jednoho z oslovených lidí a údajně byli spatřeni nějací žraloci kolem Manly a jeden směrem k Shelly, a tak uzavřeli celou Manly Beach. Nakonec jsme šli do vody také, ale přece jenom jsme se raději drželi převážně u břehu mezi ostatními.

Ve zprávách jsem se ale nakonec dočetl, že byl spatřen jen jeden žralok a to asi metrový Wobbegong Shark. Jestli je tomu opravdu tak, je to vcelku paradox, že jsme nedávno šnorchlovali na Gordon´s Bay kolem dvoumetrového Wobbegonga, Kuba si ho ještě pohladil a na Manly kvůli němu uzavřou celou pláž, která byla mimochodem naprosto plná lidí. Navíc metroví žraloci jsou na Manly v naprostém pořádku...

Vedle cedule s varováním na medúzy jsem se pak vyfotil s cedulí s varováním na žraloky. :) A tak jsme dnes měli zase nějaký zážitek... :D


Útok žraloka

2. ledna 2013 v 15:32 | Jakub
Poslední dobou se to tady u nás zprávami o žralocích jen hemží a dokonce jsem nedávno jednoho žraloka při šnorchlování osobně potkal, a tak takové události přece nemohou můj blog minout. :D

Žraloci jsou s Austrálií právem spojováni. Také tady v Sydney jsou neustále kolem nás, ale málokdy se přiblíží k lidem tak, abychom si jich stihli všimnout. Navíc se drží o trochu hlouběji. V poslední době se tito tvorové opět dostávají do podvědomí Australanů žijících především na jihovýchodním pobřeží.

Koncem listopadu se objevila zpráva o žralocích nedaleko Whale Beach v Sydney, kteří byli spozorováni místní vodní policií, která zrovna měla namířeno k převrhnuté lodi s lidmi. Žraloci, kteří si hodovali na zbytku mrtvé velryby, byli odhadováni na 4,5 a 6 metru. Tady je odkaz na zprávu z internetu.

Asi o týden později jsme s Kubou a Samem vyrazili na Central Coast na takovou předsvatební pánskou jízdu. :) Skoro celou noc jsme pak strávili na pláži, ze které jsme viděli protější břeh Palm Beach, vedle které je ta Whale Beach. Pláž byla v takovém zálivu, takže byla hladina krásně klidná. Bylo teplo, obloha plná hvězd a tak jsme nemohli do té vody neskočit. Samozřejmě, že jsme zůstali jen u břehu, tak, aby to bylo bezpečné, a to nejenom kvůli žralokům, ale také kvůli proudům a vůbec proto, že jsme měli něco vypito. Chtě nechtě mi to ale v tu chvíli trochu připomnělo film Čelisti. :D

Nicméně po té zprávě o dvou obřích žralocích u Whale Beach se rozezněly sirény na okolních plážích a okamžitě byly uzavřeny severní pláže až po Shelly Beach. Jakoby to nestačilo, na moři se do toho objevily červené chaluhy, díky kterým byly uzavřeny některé pláže i u nás v Eastern Suburbs. Tady je odkaz z Novinek.

Tři dny před Silvestrem zaútočil žralok na surfaře na severu Cenral Coastu a pokousal mu ruku a nohu. Odkaz na zprávu a video zde. Naštěstí přišel jen o prst.

V neděli před Silvestrem napadl asi 2,5 metrový žralok surfaře na Dee Why v Sydney, takže opět severní pláže. Tento surfař může být rád, že vyvázl bez újmy na zdraví. Tady je odkaz. A přímo na Nový rok se rozezněly sirény i na Bondi Beach, kde bydlíme. :) Odkaz zde. Na YouTube jsem zatím našel jediné video přímo z místa dění. Tady. Zrovna v té době jsem šnorchloval kousek opodál na Clovelly. :)

Při hledání těchto videí jsem ale narazil na něco opravdu speciálního. Video je pořízené již minulý rok, ale na YouTube bylo zveřejněno teprve nedávno. Tento 5,4 metru dlouhý žralok byl natočen jen 200 metrů od Bondi Beach! To musíte vidět. Odkaz. Když na to tak koukám, asi to budu mít trochu na paměti, až se půjdu příště koupat na Bondi. :D Pro silnější povahy jsem našel ještě jedno video ze západní Austrálie, kdy se desítky žraloků perou o mrtvou velrybu a to jen několik metrů od břehu! Tady je odkaz.

A jak to bylo s tím mým osobním setkáním se žralokem? S Kubou jsme už jednoho žraloka potkali. To bylo minulé léto na Shelly Beach. Viděl ho ale jen Kuba. Před Silvestrem jsme byli s Amy, Kubou a Samem šnorchlovat na Gordon´s Bay, kde jsme asi dva metry pod námi objevili ležet žraloka. Tento žralok je poněkud odlišný od těch běžně známých. Celé hodiny leží na dně, kde číhá na svou kořist. Tento žralok se nepovažuje za nebezpečného, ale jsou případy, kdy zaútočil na člověka. Např. tady je článek o tom, jak se (zase na Central Coastu) jednomu šnorchlistovi zakousl do nohy asi metrový Carpet Shark a i když s ním doplaval až na břeh, stále byl zakouslý do jeho nohy. Podle toho článku dojel autem až k záchranářům, kde žraloka polili vodou a tím se pustil. Každopádně nevím, jestli byl dobrý nápad, když se ho Kuba dokonce odvážil pohladit. Já chtěl také, ale musel jsem být u Amy. :) V podstatě to byl takový sumeček, které jsem míval doma v aquariu, jen tento měl asi dva metry. :D

"Carpet Shark" (Wobbegong) - foto z internetu

Tak hurá o víkendu zase do vody. :)
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.