3 roky v Austrálii

21. října 2012 v 12:34 | Jakub
Kdyby mi někdo před odjezdem do Sydney řekl, že tam zůstanu déle než 3 roky, absolutně bych tomu nevěřil. Ano, sice ten čas letí stále rychleji, ale na druhou stranu, při pomyšlení, co se za ta 3 léta všechno událo, si tak říkám, že je to přece jenom už nějaká doba a svým způsobem kus života. Postupem času se můj pohled na Austrálii několikrát změnil nebo řekněme spíš vyvíjel a určité věci vidím s odstupem času jinak, než třeba po prvních měsících nebo prvním roce. Mimo to, bych se chtěl v tomto článku také rozepsat o mých plánech do budoucna. A tak mě prosím omluvte za obsáhlost, protože je toho tolik, co bych chtěl napsat, že ani nevím kde začít. :D

V první řadě bych chtěl v pár odstavcích shrnout, co se za ty 3 roky stalo. Nečekejte ale žádné obrovské události nebo cestování po Pacifických ostrovech. Jsou to především události, které se děly uvnitř mě a které pro mou cestu měly veliký význam.

První měsíc bych definoval jako takový poznávací. Naprosto všechno pro mě bylo nové. Místa, na kterých se teď cítím více doma, než v Praze, jsem viděl poprvé v životě. Nikdy jsem do té doby neviděl pohromadě tolik lidí z různých zemí, především tolik lidí z Asie. Poprvé jsem viděl na vlastní oči mrakodrapy. První měsíc byl na jednu stranu v duchu jisté euforie, splněný sen... Na druhou stranu ve mně byla obava z najití dobrého jobu a rozumného bydlení. Při vzpomínání na první měsíc se mi také vybavuje menší zklamání v podobě mých českých spolubydlících. Ale na blbce člověk narazí všude. :)

Po nastěhování k panu Honzovi v oblasti Ryde, se nám tehdy s Markétou podařilo sehnat první job. Takže bydlení a práci jsme si našli celkem brzo. První měsíc jsme práci ani moc nehledali. Práci jsme si ale moc dlouho neudrželi a po krátké době se opět ocitli bez práce. To vedlo až k tomu, že jsme neměli skoro co jíst a při čtyřiceti stupňových vedrech, jsme na místo koupání v oceánu museli hledat práci. Takové období samozřejmě ani na vztahu moc nepřidá. Ale mělo to i světlé chvilky. Práci jsem nakonec sehnal a začal konečně pracovat. Bohužel nejistota nás pronásledovala nadále, protože mi často volali ze dne na den, že práce není a jednou z toho tímto způsobem vznikly třeba dva týdny.

Ještě před tím, než jsem našel práci, odjel pan Honza na pár měsíců do Čech a my se mu začali starat u dům. I přesto, že to s tou prací bylo všelijaké, mít pro sebe celý dům, se zahradou plnou palem a krásným bazénem jen pro sebe a ještě k tomu skoro zadarmo, to se opravdu moc často nestává a tak musím říct, že i tam mám mnoho krásných vzpomínek, na které nezapomenu. A i nějaké ty výlety jsme podnikli. Jen to všechno dost vázlo na té práci...

Vy, kteří čtete můj blog pravidelně nebo delší dobu, už nejspíš víte, co se dělo pak. Náš dům začali obývat jedovatí pavouci a přímo celé armády blech. Dokud byli jen pavouci a dokud byli jen venku, tak to ještě šlo. Ale od té doby, co jsme našli White-Tailed Spidera téměř v posteli a následně pak i jinde po domě, jsme začali brát věci vážněji. A pak ty blechy. Opravdu, jako dům hrůzy... V té době se začalo také dít něco mezi mnou a Markétou. A při poslední noci, kdy jsme se ráno stěhovali na krásnou Maroubru, se se mnou Markéta rozešla...

Ze zamořeného baráku, jsme se nastěhovali k Ondrovi a Andrejce, kde to bylo naprosto super. Bydlení u moře, bezva lidi a všechno tam bylo takové, jak jsem si to představoval. Super to ovšem bylo do té doby, než jsem si uvědomil, co se vlastně stalo, že jsme se opravdu po 4,5 roku rozešli. Ani jsem si nestačil po tom strašném bydlení odpočinout a začalo mé nejhorší období nejen v Sydney, ale v životě vůbec. Přesně na takové okamžiky nikdy nezapomenu. Bylo to hrozné. :( Nikdy mi takhle nebylo a bál jsem se sám o sebe, protože jsem měl takové deprese, za kterých jsem se těžko ovládal a vůbec jsem takový duševní stav do té doby nikdy nezažil.

Po měsíci jsem se z Maroubry odstěhoval a po jednom dni stráveném u kamarádů na Coogee, jsem odjel za mými novými přáteli do St Ives. Ti se o mě postarali jako o vlastního syna. V krásném domě i s piánem, jsem měl vše, co jsem si jen mohl přát. Po nocích jsem Skypoval s rodinou a kamarády a přes den pracoval. Cesta do práce mi zabrala každý den asi 6 hodin, z toho asi 90 minut pěšky. V tomto období stále pršelo a bylo větrno. Nikdy nezapomenu na to, jak jsem se pozdě v noci vracel z práce a za deště se pěšky trmácel nočním St.Ives, tzn. z kopce do kopce, někdy podél lesa bez světel. Mnohokrát jsem se sám sebe ptal, zda to mám za potřebí a jestli nemám za měsíc, co mi končila víza, prostě odjet domů, kde jsem se měl tak dobře... Neměl jsem v té době skoro žádné kamarády a nikdy jsem se necítil tak sám. Za jedné takové noci jsem si začal představovat, že nejdu sám. Že je vedle mě ještě někdo, kdo mě drží za ruku. Vedlo to až ke konverzacím, jako kdybych si povídal normálně s kamarádem. Jsem přesvědšený o tom, že to byla konverzace s Bohem, na základě které jsem začal těžké chvíle lépe zvládat a uměl se také lépe rozhodnout...

Mé rozhodnutí bylo takové, že budu bojovat a půjdu si za svým snem. A tak jsem víza prodloužil. Přestěhoval jsem se do bytu na Randwicku a začal chodit do školy. Od té doby jsem začal být "v pohodě", myšleno, že jsem začal normálně fungovat. Do té doby jsem se od toho rozchodu ani nedotknul alkoholu, což bylo asi dobře. Od přestěhování na Randwick jsem si začal takové věci plně vynahrazovat a začal jsem si docela užívat. :) Krátce na to jsem našel ještě lepší bydlení a přestěhoval se na Coogee k Pepovi a Alici. Tam jsem začal být asi opravdu šťastný. Poznával jsem nové lidi, chodil na párty a užíval si svobodného života. Navíc začínalo léto. :) Na nějaký čas se ke mně nastěhovala kamarádka Anne, ale ještě než se stihla odstěhovat, po mé oslavě "Rok v Austrálii", nás ze dne na den vyhodili a já ztratil zálohu za bydlení. Větším problémem bylo ale najít tak rychle bydlení a tak jsme šli bydlet do hostelu.

Bydlení na hostelu v Burwoodu bylo také krásnou zkušeností. Popsal jsem to tehdy detailně na blogu. Zkráceně, nikdy jsem si nemyslel, že překousnu bydlet v něčem takovém, ale nic jiného nám tehdy nezbývalo. Po týdnu jsem se ocitl opět sám. Byla to docela bída být na takové místě sám, ale dalo se to. Časem se ke mně nastěhoval kamarád Richard a opět mi začalo optimističtější období. Oba jsme se ocitli v podobné situaci a tu bídu jsme si začali docela užívat. Teď s odstupem času, na to oba vzpomínáme, jako na nezapomenutelné chvíle... To nám už nikdo nevezme. :)

Po několika měsících jsem sehnal krásné bydlení na Vaucluse. Do bazénu jsem skákal přímo z balkónu a na krásné útesy s výhledem na oceán, jsem to měl půl minuty od domu. Léto bylo v plném proudu a já začal být konečně zase šťastný. To jsem ale nevěděl, že potkám Amy a že budu ještě šťastnější. Myslel jsem, že spolu nebudeme déle, než půl roku, protože jsem se pak chystal už domů. Nakonec jsem víza prodloužil a přestěhovali jsme se do našeho prvního vlastního bytu. Můžu upřímně říct, že v té době jsem prožíval asi nejlepší období v mém životě.

Bydlení na Bondi Beach, které bylo asi minutu od pláže, jsme museli opustit a našli jsme si něco hezčího a především praktičtějšího, (stálá cena a lepší spoje). Na Bondi Junction bydlíme už více než rok a nemůžeme si na nic stěžovat. Máme krásný byt jen pro sebe, za rozumnou cenu a blízko do města i na pláže. Oba máme stálý job a nehledáme nic jiného. Sice jsem před půl rokem zkusil pracovat v supermarketu, ale nakonec mi to nešlo dohromady s pekárnou a tak pracuji jen tam. Podařilo se mi sehnat finanční krytí a začal studovat Diploma of Management na APC. Uskutečnil jsem mnoho výletů po Sydney a okolí, (ne o všech jsem stihl ještě napsat) a podíval jsem se do Brisbane, Gold Coast nebo Melbourne. Už dříve jsem byl také v Canbeře a Snowy Mountains. Není to moc, ale podařilo se mi splatit mé dluhy, které jsem měl kvůli odjezdu do Austrálie a to je důležité.

Za ten rok, co bydlím na Bondi Junction, mém desátém bydlení v Sydney, jsem si tu opravdu zvykl a zaběhl, že se mi ani nechce domů... A tak jako poslední bod tohoto shrnutí událostí a podstatných časových úseků, bych uvedl "plánování, srovnávání a přemýšlení" nad tím vším, jak dál, jestli v Austrálii zůstat nebo ne... Máme totiž s Amy plán, kterého se držíme docela dlouho. Možná tak od Nového roku? Těžko říct, kdy jsme začali brát tento plán opravdu vážně a rozhodli se, že to chceme opravdu uskutečnit, ale žijeme tím už dlouho. A právě v tomto měsíci jsme přešli od plánování k postupné realizaci.

Měl jsem mnoho času nad tím vším přemýšlet a popravdě jsem z toho byl někdy hodně vyčerpaný. A nejsem v tom zdaleka sám. Otázka, jestli v Austrálii zůstat či nezůstat, vrtá hlavou mnoho lidem a závidím těm, co v tom mají jasno. Problémem je, že po odjezdu z AUS už nemusí být tak jednoduché se sem vrátit a tak člověk dělá vlastně životní rozhodnutí. Návrat do Austrálie je možný, ale mimo mnohem složitější finanční krytí záleží také na tom, jak dlouho tu člověk pobýval, jak dlouho studoval, kolikrát víza prodlužoval, jestli si po odjezdu ze země vybral superannuation a také je to o štěstí. Já jsem typ člověka, co si rád věci v klidu rozmyslí. Tohle byl pro mě ale oříšek a do dnes není dne, kdy bych v ten samý den neměl smýšené pocity o tom, jestli bych tu chtěl zůstat nebo ne.

Pokud jste v Austrálii a reálně se rozhodujete, kde chcete strávit svůj život, jestli v krásné, dobrodružné a ideální pro život, zemi (i statisticky), kterou každý právem vychvaluje a nebo se vrátit do Čech, na které 95% lidí nadává, tak na vás některé věci můžou působit jinak a silněji. Těžko se to popisuje, ale zkuste si to představit nějak takto. Ráno se probudím a hned z okna vidím krásně slunečný den s nádherně modrou oblohou, což je tu na denním pořádku a už od probuzení ve mně nevědomky koluje pocit, že bych neměl opouštět takové místo. Pak jedu do práce a to je ideální čas k přemýšlení. Projiždím z Bondi do City a vidím Sydney Harbour a říkám si, "vždyť tohle je ráj!" Jedu do práce, kde jsem si vydělám za 3 dni to, co v Čechách za měsíc a tak si říkám, co mi vlastně chybí. Vždyť na penězích také hodně záleží, od toho se odvíjí mnoho dalších důležitých věcí... V práci mě v zápětí vytočí šéf nebo jiní lidé a mou euforii to při pohledu z okna za krásného počasí rychle uhasíná. Nakládám kamión a řidič, Australan, mě svým netrpělivým chováním ujišťuje o tom, že né všichni Ozíci jsou tak pohodoví, jak se o nich povídá. Po několika dalších hodinách balení chleba si říkám, zda mám tohle zapotřebí a při vzpomenutí si na domov, rodinu, lepší práci a mnoho dalšího, si povzdechnu. Drží mě ale myšlenka toho, kam se zase podívám o víkendu, že za to mám alespoň dobře zaplaceno a že na mě doma čeká Amy. Po cestě domů otevírám svůj noťas a pročítám zprávy, co se děje v Čechách. Jako třešničku na dortu si prohlídnu českou předpověď počasí a pochvíli radši notebook zavírám... Po návratu z práce se má nálada zlepší o sto procent. Amy má velikou radost, že jsem doma a celá nedočkavá mi servíruje výborné thajské jídlo, k čemuž si otvírám láhev piva nebo vína. Jdu si dát sprchu, ale čekání na teplou vodu s malým proudem mě už přestává bavit a vybavuji si vanu a další materialistické věci, které tady postrádám. Na druhou stranu pak ale usínám spokojený a znovu se probouzím spokojený...

Celé to teď možná zní jako klišé, ale ať už vědomě nebo nevědomě, nad tím člověk pořád přemýšlí a někdy to nemá konce. Kolikrát to stačí jen malý detail, aby mě to opět uvedlo k zamyšlení. A tak se mi ještě do nedávna stávalo, že jsem každý den a několikrát denně měl pocit, že tady chci opravdu zůstat, že bych v Čechách už asi nevydržel a ten samý den se mi stal i pravý opak. Někdy se to střídalo skoro z hodiny na hodinu.

Zajímavé je také poslouchat ostatní lidi, jak na toto téma hovoří. Většinou je to tak, že ti, kteří se rozhodli, že se pokusí v Austrálii zůstat, většinou o Čechách a Evropě vůbec, mluví velmi negativně a "snaží si namluvit", že jim domov rozhodně nebude chybět a že tady je to prostě nejlepší. Hlavním a pádným argumentem je vysoká životní úroveň - dobré peníze a také krásné počasí, cestování a pohodový styl života. Lidé, kteří ví, že pojedou už brzo domů to vidé zase obráceně. Často mluví o věcech, které by v Austrálii asi nikdy nepřekousli a soustředí se na ten pocit domova. Důležitá je rodina a v neposlední řadě každému chybí staří přátelé. Nikdo už nechce dělat "podřadné" a především tak fyzicky namáhavé práce. Ti, kteří tu pobývají a zatím neřeší, zda budou bojovat o víza a nebo se vrátí domů, to mají asi nejlepší. Ale i ty brzo čeká rozhodování. A tak i nekonečné diskuze s kamarády, které někdy nemají konce, jsou důvodem k pochybám, zda zůstat či ne.

Častěji u mě sice převládaly ty pocity, že bych tu chtěl zůstat. Ale nakonec jsem po dlouhém, nekonečném a každodenně unavujícím přemýšlení a srovnávání došel k tomu, že chci zrealizovat náš plán a zkusit odjet dlouhodobě ke mně do Čech. :) Zjistil jsem totiž v poslední době jednu věc. Dokud bych totiž nezkusil odjet domů, stále by se mi v hlavě střídaly ty myšlenky, různá pro a proti a asi bych se z toho už brzo zbláznil. Musím odjet domů dlouhodobě, nezůstat jen na prázdninách, ale zkusit tam opět žít. Navíc mám v plánu si "kus té Austrálie" přivézt domů, takže na to vše nebudu sám... Další věc je, že mám smysluplné důvody, proč chci z Austrálie odjet.

Mimo toto neustálé přemýšlení jde také o to, že potřebuji vědět, jak to bude mezi náma s Amy. Pokud bychom tedy chtěli spolu dále zůstat a založit například v budoucnu rodinu, nemáme, vzhledem k okolnostem, zase tolik času nazbyt a tak tomu chci dát v Čechách rok, abychom si vyzkoušeli život tam a rozmysleli se. Dalším pádným důvodem je to, že v době plánovaného odjezdu budu v Austrálii už více než 3,5 roku a to je jako student myslím už dost. Už bych nechtěl takhle dál studovat a chtěl bych vyřešit nějaká lepší víza. A stejně, i kdybych si ještě prodloužil školu o pár měsíců a dodělal jsi poslední stupeň Advanced Diploma of Management, pak by nastala situace, kdy bych měl začít studovat univerzitu a na to bych asi neměl dostatek peněz. A tak je podle mě lepší si tu možnost nechat jako zadní vrátka, kdybych se chtěl do Austráli vrátit a pokusil se během těch pár měsíců sehnat např. sponzorship. Další věc, v době plánovaného odjezdu nám budou stejně končit víza, což jsem už plánoval úmyslně při posledním prodlužování. A Amy má typ víz, kdy nemůže prodloužit z AUS. V práci bych už delší dobu pracovat také nechtěl a chtěl bych se naopak někam konečně na delší dobu také podívat. Jenže když platíte celkem drahý nájem a v práci jste zaměstnáni na casual, tzn. žádná placená dovolená (ale většinou zase lepší plat), tak se vám nechce tolik obětovat a proto hodně lidí cestuje až při cestě domů. Tomu jsem se chtěl původně vyhnout, ale nakonec mi tato varianta přijde jako velmi přijatelná, především z finančního hlediska.

I když se mi v Sydney moc líbí, tak tyto důvody jsou pro mě momentálně důležitější. S Amy se to mezi námi rozvinulo tak, že by byla opravdu škoda se třeba rozejít kvůli tomu, že se mi tady líbí. A ona, byť se jí tu také líbí, už v Austrálii být nechce. Mimo to všechno mi také chybí mnoho z Čech. V první řadě má rodina a nejbližší přátelé. Ale pak i materialistické věcí, které bych tady v malém bytu asi těžko využil. A pak pocit domova a takové českosti, to člověk vidí asi až po delší době mimo domov. Určité kořeny, historie, tradice kultura... S takovými pojmy se Evropa s Austrálií nemůže vůbec srovnávat.

Ve škole máme teď novou učitelku, která je původem Slovenka. V Austrálii žije již 29 let a včera jsme spolu vedli diskuzi na toto téma. Příjemná a spokojeně vypadající paní mi řekla, že i když se tady má člověk fajn a je tady hezky, tak časem ten domov a ty kořeny, člověku prostě chybí a že to teď asi nepochopím do hloubky. Říkala, že pro mladé lidi je Austrálie naprosto ideální místo, ale že kdyby se tenkrát mohla rozhodnout znovu, zůstala by asi na Slovensku. Že tam sice lidé nemají disciplínu, ale je to domov... A je pravda, že i ta práce se dá najít slušná, pokud má člověk vzdělání, případně nějaké známosti a je trpělivý a pilný.

Sehnat v Austrálii práci v oboru (mimo práce v pohostinství nebo na stavbách) je celkem běh na dlouhou trať. Proč by měli brát studenta z Čech, který může dělat legálně jen 20 hodin a ještě k tomu třeba neumí tolik anglicky, když mohou vzít tisíce dalších, kteří mohou pracovat full-time a domluví se plyně. Rozdíl je ale ten, že za práce typu uklízečů nebo práce jako mám já, vám v Austrálii zaplatí klidně víc, než Ozíkovi, co bude někde v kanceláři, učiteli, řidiči autobusu nebo prodavači oblečení v obchodním centru. Člověk, co bude vozit smětí na stavbě nebo mýt záchody, si tak přijde klidně na větší pěníze, než ledajaký Australan, což je hezký, že jsou tu ty těžké práce oceněny.

Strašně moc mě mrzí, že všichni mluví o Čechách tak negativně. Opravdu, ať lidé v Austrálii nebo v Čechách, 95% lidí na Čechy nadává. Že není práce a všechno je drahé. Přitom hospody jsou stále plné a iPhona má každý druhý. Ale já prostě věřím, že to není zase tak špatné, (zvlášť v Praze) a že záleží na mnoho okolnostech. Já se měl doma třeba dobře a i když si tady vydělám o mnoho více, nemusel jsem ročně platit více než 100 tisíc korun za školy a víza a nemusel jsem platit nájem, který mě vychází na skoro 200 tisíc korun za rok. A tak pokud člověk chodí do školy a chce trochu rozumně bydlet a jíst, v tom výsledku to oproti Čechám moc velký rozdíl není a člověk spíše myslí na to, jaké by to bylo, kdyby nemusel chodit do školy, sehnal si časem lepší práci a měl své bydlení. To by potom bylo o něčem jiném...

Amy jsem v průběhu času řekl o Čechách mnoho. Je možné, že se jí tam vůbec líbit nebude. Je možné, že se tam nebude vůbec líbit mně. V tom případě se nabízí několik variant. Odjet zpět do AUS, zkusit žít v Thajsku a nebo odjet do Kanady, kam bych asi odjel v případě, že bych se ocitl sám. Zajímavé je, že kdybych v budoucnu hledal novou partnerku, tak už asi jedině Asiatku. :D Těch důvodů "proč" je mnoho a byla by z toho samostatná kapitola. :)

Náš plán je tedy takový, že chceme na začátku dubna odjet z Austrálie a před příjezdem do Čech se chceme na 3 měsíce zdržet v Asii. :) Ještě se může lecos změnit, ale už mám vyhlídlé letenky a začíná se nám rýsovat konkrétní plán, během kterého bychom se měli podívat celkem do pěti asijských zemí. V Čechách pak chceme přes léto trochu cestovat a možná se podívat i někam po Evropě - nejlépe autem. Od září se pokusíme najít rozumnou práci, přičemž beru v potaz, jak obtížné to celé může být. Vkládám naději do nabitých zkušeností, lépe vypadajícího CV, známostí a také štěstí. Možná, že budu mít práci domluvenou už předem a pro Amy, bych s jejím vzděláním, viděl možnost pracovat v nějaké zahraniční firmě. Ale nebude to lehké. Oproti AUS tam ale máme zázemí a nemůže se nám stát, že když si měsíc nebudeme moc najít práci, nebudeme mít co jíst. Tady se to stát klidně může. Celkově si myslím, že to bude pro všechny zajímavá zkušenost a všichni se už moc těšíme. S Amy se chceme stihnout ještě tento rok vzít, byť to bude jen taková malá svatba. :)

Pokud jste se dočetli až sem do konce, tak gratuluji a děkuji, za váš zájem. :) Budu rád, za jakékoliv komentáře, docela by mě zajímalo, co si o tom vy, kteří čtete můj blog, myslíte. A kdyby vás někdy zajímalo, jaké tu máme zrovna počasí nebo jak to živě vypadá třeba na Bondi Beach, přidal jsem do mých odkazů (v menu po levé straně) dvě nové záložky.

Nakonec tradiční výroční poděkování všem, co na mě myslí nebo mě jakkoliv podporují. Jsem neskutečně rád, že jsem do Austrálie mohl odjet a že jsem si mohl můj pobyt několikrát prodloužit. Je krásné, že se mám stále kam vracet, což není samozřejmé a jsem si jistý, že si potom ten čas, co jsem nebyl doma, společně vynahradíme a užijeme. :)

Věřím, že ať už to bude jakkoliv, ať už zůstanu do konce života v Čechách nebo zase vycestuji, mé rozhodnutí je momentálně podloženo rozumnými důvody a že se na základě toho nikdy nebudu chytat za hlavu, co jsem to udělal. :) Věřím, že tohle je momentálně má cesta, při které budu opět poznávat nejen sám sebe, ale i mnoho dalšího, co by mi mohlo být třeba jinak skryto...


 


Komentáře

1 mami mami | 21. října 2012 v 13:09 | Reagovat

Krásný článek, máš to promyšlený , takže určitě to bude OK .)   a dál se uvidí. Už se na vás oba těšíme a držíme palce :) :-)

2 Tomáš Tomáš | 21. října 2012 v 14:15 | Reagovat

Ahoj Kubo, tvůj blog čtu od úplného začátku, kdy jsem na něj narazil při hledání informací o Austrálii, jelikož jsem sám chtěl odjet do Austrálie.

Už po přečtení prvního článku jsem se těšil až napíšeš další a další článek a tak mě tvé vyprávění o Austrálii na zbylé 3roky věrně ukovalo k počítači a téměř každý den navštěvuji  tvoje stránky.
I když se neznáme a nikdy jsem tě nekontaktoval (což mě mrzí), tak jsem začal na dálku žít od prvního článku spolu s tebou tvůj velký životní příběh.
Tři roky je dlouhá doba a za tu dobu jsem tě přes psaní svým způsobem poznal.
Vím zní to divně, ale vždy jsem se dokázal vcítit do tvých pocitů, ať už když jsi zažíval těžké období po rozchodu nebo když jsi naopak vyprávěl o nádherných výletech a jiných šťastných chvílích.

Je vidět že Austrálie z tebe udělala chlapa a dospěl si.
Chci aby jste byly s Amy v životě dlouho šťastní ať už to bude kdekoliv na zemi.

Přeji ti, hodně štěstí kamaráde. :-)

Tomáš

3 kapi kapi | 21. října 2012 v 14:28 | Reagovat

Drzim palce aby Vam to vyslo co nejlepe. Je fajn videt ze jsi se zase dostal na spravnou kolej a pokud to zkusite tu Kanadu tak treba tam :)

4 REDDGrrr REDDGrrr | 22. října 2012 v 0:27 | Reagovat

nazdar :) A o zmene prace si nepremyslel? Variantu ze by jste se s Amy vzali (jen pro ten papir), ona studovala tys jel 50 hodin tydne za 1000-1200 dolaru mesicne jste nezvazovali? To je zpusob jak se tu da zit kdyz ses na partnerskych. Doufam ze jsem ti nenasadil nakeho komara do hlavy. Jen dej pozor na Cechy, tam se komari nedostali jen do hlavy, ale dostali se do vlady :) Tak aby jste tam pak, az budete mit decka, za 3 roky nezjistili, ze pokud chtete za hranice, musite se prostrilet jak Masinove ;)
Ale jinak hodne stesti!

5 martin martin | E-mail | 22. října 2012 v 1:50 | Reagovat

Ja sem pro abyste zkusili vsechno mozne, nez se zalozi rodina tak si muzete letat po svete a zkouset nejlepsi variantu... ale je sila zit v zemi 3 roky a byt porad omezen praci na 20hod v tydnu, co si imigracni vlastne mysli.

Jak je to v australii s lekarskou peci a nejakymi socialnimi vecmi ? Ja jen ze sem zrovna mel tu cest platit ~ 1000 NZD za bolavy zub tady v Aucklandu, tak z tohodle pohledu kdyz jde do tuheho si myslim ze je lekarska pece CR raj na zemi :)

6 Stepan Stepan | 22. října 2012 v 2:37 | Reagovat

Zdar Kubo, dobrej clanek musim uznat. Jen to ohledne AU platu a pohledu na cechy tak vubec neni. Upresnim:

Kamo sorry, ale co to zvanis, ze clovek co uklizi nebo dela ve fabrice si prijde na vetsi penize nez Ozik nebo kdokoli v kancelari a vubec ucitel?? se trochu zamysli, spoustu ucitelu na tech nasich shit skolach maj kolem 1500 tejdne. Ucitel Angliny muuze mit i 2000. Tady jdou ty prace stejne v zestupne jako vsude jidne, krom toho ze i uklizec si muze ze svyho platu docela dost oprtoti tomu co u nas. A lidi to tu neberou jako podradnou praci, s tim souhlasim.
95% procent cechu nadava na svou zemi, mozna. Od vsech Oziku ci cizincu, se kterymi jsem se potkal a byli v Cechach, jsem slysel jedine dobre veci. Jedine chvalu! Nepotkal jsem nikoho, kdo by nechvalil a to samy delam ja kdyz nekoho potkam. Asi patrim do tech 5% teda.

Jinak peknej plan. Preju hodne stesti a at mas co chces!!! 8-)

7 Jakub Jakub | 22. října 2012 v 15:18 | Reagovat

[1]: Díky, také se těšíme, snad vše projde bez komplikací a podle plánu. ;-)

[2]: Ahoj Tomáši, je to hezký pocit si přečíst takový komentář. Děkuju a vážím si toho, že čteš můj blog s takovým nadšením a jsem rád, že jses ozval. :-) Máš pravdu, ze skrze to, co tady píšu, mě může čtenář i celkem slušně poznat a tak mě těší, když mi takto napíšeš a já vidím, že někteří lidé sledují mé povídání už od začátku. Stále tedy plánuješ do AUS odjet? Neváhej mi kdykoliv napsat, když bys chtěl. Případně mi napiš mail nebo na FB. Děkuji ti ještě jednou za tvá slova a přání, aby se nám s Amy dařilo a tak aj tobě ať se daří a uskutečníš své sny a plány. 8-)

[3]: Čau Kapi! :-D A ty bys do té Kanady jel také? V poslední době jsem o Kanadě slyšel dobré věci a pro mě by to asi byla varianta, jak zažít zase nějaké dobrodružství a nemuset při tom chodit do školy. Ale to se uvidí, teď se těším domů a zatím plánuji zůstat tam. Doufám, že se ti jinak daří. ;-)

[4]: Čau Redde, jasně, že mě to napadlo. (BTW: Psal jsi měsičně - myslel jsi asi týdně, viď?) Já vím, že by se takové peníze daly vydělat, ale k tomu bych si jí ani nemusel brát. Při mé škole bych takto mohl pracovat také. Co já vím, tak oficiálně bych pak mohl pracovat stále těch 20 hodin, myšleno, že stále by se na mě koukali jako na člověka s pracovním omezením a především by to absolutně nic neřešilo, co se týče těch důvodů proč chceme odjet. Jinak vidím, co se v Čr děje, ale oba víme, že taková situace samozřejmě nehrozí. Ale také mě to přirozeně napadlo. :-D Díky za koment a přijďte někdy k nám na véču. Někdy o víkendu nejlépe. Měj se! ;-)

[5]: Ahoj Martine, no je to šílený viď? Samozřejmě tu lidé makají přes a většinou mají dvě práce. Já dělám jen v jedné, s tím že si to tam celkem hlídají, ale mně to nevadí. Zase mám z Austrálie i jiné zážitky, než že jsem byl v práci. ;-) Jinak ano, já jsem také pro, aby člověk cestoval a poznával. Ale jak jsem psal, pokud to s Amy myslím nějak vážně nebo to chci alespoň zkusit, nemáme moc času nazbyt. Ona je totiž o dost starší než já. Domů už se těším a tak to prostě zkusím a když to nepůjde, tak se pak uvidí. Ohledně těch doktorů apod.to tady asi bude podobné, podobně drahé. A tak i jiné služby. Jinak díky a zdravím na NZ! 8-)

[6]: Nazdar Štěpo, díky za koment. :-) Když by jsis tu pasáž s prací přečetl ještě jednou, tak by jsi zjistil, že jsem psal "zaplatí KLIDNĚ víc" a "si tak KLIDNĚ příjde na větší peníze"... Tzn., že je možné, (není to zdaleka ojedinělé), že může mít učitel na těch našich "shit" školách nebo člověk v kanceláři menší plat, než my nebo uklízeč. Samozřejmě, že oni mají vždycky ve výsledku víc, než my za 2 nebo 3 dni v pekošce, protože učitelé a lidé v officech pracují většinou 5 dní v týdnu. :-) Vím, jak to myslíš, ale já nepsal, že to tak je vždy. Každopádně mám veškeré takové informace ověřené a nepíši tu nic, co jsem jen někde slyšel... Já jsem chtěl také jednou zkusit práci učitele hudby v Yamaha a plat tam byl 40-60 dolarů na hodinu. Ale věř mi, že příklad, který jsem uvedl není ZDALEKA vyjímkou. :-)

Druhá věc, co se týče nespokojenosti Čechů s ČR, nemůžeš přece absolutně srovnávat cizince a české občany. To je jasné, že když se někdo pojede podívat do Čech na výlet, že se mu tam líbí. To i Čechům, kteří jedou do ČR z AUS na dovolenou, se tam líbí, ale co se týče života tam celkově, tak všichni nadávají a mnoho z nich se vrací zpět do ciziny. U Slováků je to ještě horší, ale řekl bych, že Slovensko je na tom co se týče spokojenosti a životní úrovně ještě o trochu hůře, než my. Ale zase tak velký rozdíl to asi také nebude. To máš to samé, jako kdyby jses jel podívat do Indie, tobě se tam líbit bude, ale zeptej se Inda v Indii, jestli je tam spokojený a má se dobře. Nebo možná by se dal najít lepší příklad, ale víš co myslím, ne? Já jsem ale jedině rád, že se Čech zastáváš, to tě chválím! Já si právě také nemyslím, že je to tak špatné a jak ty říkáš, že Češi stále jen nadávají, ale stále se mají vlastně dobře. To jsem se také snažil říct! ;-)

8 Kuba Z Kuba Z | 22. října 2012 v 23:51 | Reagovat

Cau kamo, dlouho jsem se na tvuj blog nedostal a jsem rad, ze jsem si konecne zas precetl co je novyho. Btw, doufam ze tam na zacatku v tom prvnim mesici nemyslis tim blbcem na kteryho narazis vsude mne!! ;)
Jinak pokud by jste ten vas plan do budoucna fakt realizovali, tak bych mozna mohl Amy dohodit job ve firme, kde delam. Je to americka firma, celkem slusny prachy a neni potreba umet cesky... Ale nerad bych predbiha udalostem. Mej se a uzivej dokud to jde (ikdyz tady to jde taky ;))

9 Jakub Jakub | 23. října 2012 v 6:28 | Reagovat

[8]: Čau Kubo, ty jsi tam byl právě jedinej normální, proč jinak myslíš, že bychom tě pak zvali k nám na Ryde? ;-) Nějak mi, ani Markétě, ta společnost tehdy nesedla, ale not big deal...

Kdyby jsi byl pak později schopný sehnat Amy takovou práci, tak by to bylo samozřejmě naprosto báječné a mohli bychom se pak domluvit na nějaké odměně. Na tom, jestli tam Amy najde šikovnou práci, to bude celé hodně stát.

A kam se zase chystáš na výlet? Máš nějaký plán? Posledně jsi byl v Karibiku, ne?

Měj se Kubo. :-)

10 Petr Petr | E-mail | 23. října 2012 v 14:47 | Reagovat

Ahoj,
zajímavé plány, každopádně držím palce, ať se rozhodneš jakkoliv :) Mě tak napadlo, že kdyby jsi tam dodělal min. 2 leté studium na min. úrovni diploma, tak by jsi mohl zažádat o víza 485 - Skilled Graduate Temporary Visa. O tom jste neuvažovali? 18 měsíců, kdy člověk pak může pracovat na full by nebylo k zahození :)

měj se, Petr

11 salsa salsa | E-mail | 23. října 2012 v 20:05 | Reagovat

AHOJ KUBO.MYSLIM ,ZE HODNE PROCITNES AZ SE VRATIS DO CECH.S PRACI TO BUDE BIDA.TVOJE PRITELKYNE MUZE BYT TERCEM PREDSUDKU,KLIMAT JI TAKE NEPROSPEJE ATD ATD.TEZKO RADIT,ALE I PRESTO CO JSEM REKL,ASI BUDES MUSET TEN ROK DAT NA ZKUSENOU.STEJNE SE STANE CO STAT SE MA. BUH VI CO DELA.POCIT DOMOVA BUDES MIT NEJVIC V CR A POKUD NE TED TAK MOZNA ZA 20 LET SE TEN POCIT OBJEVI,VIZ PRIKLAD UCITELKY SLOVENKY.JA SAM SE S TIM PERU..A TAK JEZDIM TAM A ZPET POSLEDNICH 10 LET.ZACATKEM 2013 TO ROZKLEPNU PROTOZE NA TAPANI UZ NENI CAS.HODNE ZDARU...SALSA...jo itak je to dobrodruzo

12 Jana Jana | 24. října 2012 v 15:29 | Reagovat

Parádní článek!! Tvůj blog jsem kdysi zhltla (za den!) celý :-D a hrozně mě to zaujalo, Austrálie taky byl můj sen. No ale úplně chápu tvý pocity,tohle snad zažívá každý kdo odcestuje. Já byla chvíli  v Anglii,a taky si říkám, že jsem tam měla být déle, jenže vím, že kdybych tam byla, tak si zase vyčítám, že bych měla být doma:). No je to těžký, hlavně ze začátku než se aklimatizujete, to bude stesku :-) Tak držím palce, ať se vše povede, jak má:)

13 Jitka Jitka | 25. října 2012 v 2:55 | Reagovat

Kubi, máš to krásně napsané, a myslím, že s návratem do Čech děláš dobře. Austrálie je luxus, super životní styl, odvezeš si odsud spousty vzpomínek. Ale takový ten pocit domova mi tu taky chybí. Vždycky když se podívám na některé české filmy, vidím tam tu naši kulturu, naši historii, vždycky vím kam patřím :) A co si budeme povídat u nás je taky tolik nádherných míst,sice se tam nebudeme mít nikdy finačně tak dobře jako tady, ale život přece není jenom o penězích. Já už se těším až pujdu na houby, pojedu na zámky, hrady, sjedu si Vltavu, Sázavu, udělám cyklovýlety na kole na horách, zajdu do sklípku na Moravě ale hlavně ze všeho nejvíc se těším na rodinu a na takový to usazení, ten pocit "tak tady jsem doma" :)

14 Lucie Lucie | 25. října 2012 v 15:27 | Reagovat

Ahoj Kubo. Taky jsem tvůj pravidelnej čtenář. Jen teda nekomentuju. Moc hezky si článek napsal. Pěkné shrnutí. Jen mě mrzí, že už nebudu číst články o výletech a životě v Australii. Píšeš čtivě. Ale přeju Vám ať se v ČR daří. Budeš i po příjezdu psát blog? Můžu se zeptat, proč Amy nechce zůstat v Australii? (pokud to neni příliš osobní)

15 dano dano | E-mail | 25. října 2012 v 16:22 | Reagovat

caf chlape . za poslednych par mesiacov som si uplne zvykol v robote kde tu, si precitat clanok od teba,az som dnes docital posledny. dost pises osbne veci co sa mi ale paci lebo mam pocit ze ta poznam :-) . ti zelam vsetko dobre tebe aj tvojej amy. prave mam jeden z poslednych dni v robote lebo koncom novembra aj my ideme do Sydney skusit stastie. snad sa tam uvidime a mozno "zaparime"

16 hodná babička hodná babička | E-mail | 25. října 2012 v 18:31 | Reagovat

Jakube, četla jsem jedním dechem, občas jsem zauvažovala. Vaše postřehy jsou přesně jako moje. Kdo poznal život v Austrálii stále musí srovnávat. Čím více člověk pozná život lidí v různých zemích a lidi samotné, tím více pochybuje o způsobu života v Čechách. Snad je tu také krásně.
Ale Austrálie..., do konce života mám na co vzpomínat. Jakube drží vám oběma pěsti pro štěstí. Třeba se v Roztokách potkáme. Ahojky

17 Kuba Z Kuba Z | 27. října 2012 v 14:03 | Reagovat

Jasne, uvidite jak se vlastne nakonec rozhodnete, ale pokud to pujde, tak s praci pomuzu.
Jo, od ty doby co jsem byl v Australii, tak uz me nejaky Recko nebo Tunisko nejak neberou. Za mesic jedu Vietnam a Kambodzu. Skoda ze nejedete driv, mohli bysme se tam potkat!
Hlavne ale taky koukej tu Australii trosku projet nez odtamtud zmizis, jinak budes litovat (a zadny vymlouvani na tvoje prijmeni :D )

18 Jirka Jirka | 28. října 2012 v 17:57 | Reagovat

Na začátek musím ocenit jak otevřeně dokážeš o všem psát. Nikdy jsem sem nepřispěl i když mám celý blog přečtený. Skoro se vším tady rezonuji, v zahraničí jsem byl i když ne tak dlouho, přítelkyni už už taky chci jen vyloženě ženský typ - asie, lat. amerika atd. kdo vyzkoušel pochopí:) Jinak obdivuji jak si se všemu postavil a i trošku závidím, že dokážeš takhle bojovat s negativníma událostma.  
Tenhle příspěvek se mi fakt moc líbil, hlavně jeho zakončení.
"Věřím, že ať už to bude jakkoliv, ať už zůstanu do konce života v Čechách nebo zase vycestuji... ,že tohle je má cesta."
Tohle je na tom fakt důležitý, myslím že když máš takovýhle pozitivní přístup je úplně jedno, kde budeš a bude se vám určitě dařit! a já ti to přeji chlape.

19 Marie Ribberson Marie Ribberson | 29. října 2012 v 1:50 | Reagovat

Ja ziji v Kanade. Manzel je Kanadan a do Cech by se mnou nesel. Je sice pravda, ze pokud zijes v zahranici, jsi odtrzen od reality a vykreslujes si tu nasi zemicku v lepsich barvach...ale porad si myslim, ze by se mi tam zivot libil. Ano, asi bych nedokazala zit nikde jinde nez v Praze,protoze jsem rozmazlena Vancouverem. V Kanade budu porad cizinka, i kdyz casem dostanu treba obcanstvi, porad budu mit jiste nevyhody. At uz se rozhodnes jakkoliv, verim, ze to bude spravne rozhodnuti. A pokud ne, tak se z toho budes treba moci    neco naucit

20 Jakub Jakub | 31. října 2012 v 0:38 | Reagovat

[10]: Petr: Vím o těchto vízech, ale je divné, že tato víza nemá více lidí co znám, kteří už dvouletou diplomu dostudovali. Možná tam je ještě nějaké kritérium. Ale setkal jsem se i s lidmi, kteří tato víza měli. Asi by to byla dobrá volba, kdybych tu plánoval zůstat. Jenže už v červnu jsem věděl, že chci odjet a tak jsem si zaplatil Diplomu, kterou ale vystuduji už za 9 měsíců. Jak jsem psal v článku, nechci se tady už zdržovat a vymýšlet cesty, jak tu zůstat a chci teď zkusit odjet domů. Ale rozhodně dobrej typ. Dík. ;-)

[12]: Jana: Je to jak říkáš... Ta Anglie může být také fajn, v AUS možná bude mnoho věcí podobných. Ale to počasí a lokalita je v AUS opravdu jedinečná. Mně vlastně i vždycky lákalo, jak je to daleko. No jsem na to všechno moc zvědavý. Díky a ať se i tobě daří. :-)

[13]: Jitka: Jseš to ty? Z Bondi? Napsalas to moc hezky. To jsem přesně chtěl slyšet. :-D A ten seznam na co se těšíš, no přesně... :-D Já to teď tak opravdu cítím, že chci odjet domů. A zajímavé je, že každým dnem, každým telefonátem nebo mailem, kterým vyřizuji a sháním informace o cestě, vízech, svatbě a podobně, jsem si tím vším více a více jistý. Čekal jsem, že to bude naopak. A tak co k tomu dodat, snad jen, že ti přeji, aby jsi si svůj pobyt tady užila a také se správně časem rozhodla, jestli odjet nebo ne. Ať se ti daří a díky za moc hezký komentář. Měj se fajn! 8-)

[14]: Lucie: Ahoj Lucie, i tobě moc děkuji za pozitivní komentář a cením si toho, že tě mé povídání o AUS zajímá. :-) Amy tady nechce zůstat z toho důvodu, že už by se raději někde usadila, měla zase dům a zahradu a v AUS asi nemá ten pocit zázemí. Také jí už nebaví pracovat jako cleaner a podobně, byť za slušné peníze. V Thajsku měla velmi dobrou práci a v AUS, než by byla schopná (stejně jako já), najít dobrou práci, by už mohlo být zase na nějaké usazení pozdě. Navíc pro ní to krásné počasí, palmy a tak dále, není zase nic nového a tak i to může být důvodem, proč se tu mně asi líbí o dost víc. Také už jí nabaví chodit do školy a pokud by zůstala se mnou, ještě by to pořešení lepších víz chvíli trvalo.

Jestli budu psát blog v Čechách, je dobrá otázka. :-? Ale v podstatě jsem se už rozhodl, že ANO. Sice to asi nebude tak často a výlety po Čechách asi nebudou lidi už tak moc zajímat, ale čas od času chci napsat něco málo o tom, jak se postupem času dívám na věci z Čech, různá srovnání atd... A rozhodně by také mohlo být zajímavé, jak se bude Amy líbit u nás. :-) Myslím, že jednou za čas na blog jistě něco přidám. Kdo ví, třeba si pro změnu blog udělá Amy. :-D

[15]: Dano: Díky moc... Tak takhle ty pracuješ??? :-D Těší mě, že se ti psaní líbí a určitě se pak můžem poznat osobně. Dej pak vědět! A klidně napiš, kdybys něco potřeboval. Šťastnou cestu. :-)

[16]: Hodná babička: :-) Dobrý den, také Vám děkuji a určitě se pak v Roztokách potkáme. Uteče to jako voda a je zase léto - myslím v ČR. No krásné to tu je. A lidé jsou celkově oproti Čechám pohodovější. Budu se opakovat, ale doma je doma a já se už nemůžu dočkat. Samozřejmě si těch posledních pár měsíců tady pořádně užiji. :-) Mějte se hezky!

[17]: Kuba Z: Ok, já myslím, že určitě přijedem. Až to bude celé aktuální, tak to proberem. Ale samozřejmě by to bylo naprosto super... 8-) To je mi jasné, že už tě takové země třeba tak neberou. Jsem také zvědavý, já si myslím, že se mi to bude líbit pořád stejně. Ale kdo ví. S tím cestováním jsi mě teda nezklamal. :-D Jak říkáš, skoro jsme se tam mohli potkat... Co se týče procestování AUS, ty hlavní body už mám skoro splněné a Cairns a okolí, Perth nebo vnitrozemí, Fiji, Zéland, no nevím co z toho se mi ještě podaří projet. Asi na to nebudu už mít moc peněz, budu si muset nechat nějakou rezervu. O víkendu jsem byl třeba na Central Coast a to bylo také moc hezký. Zatím se měj Kubo a užij si cestování. Těším se na fotky. ;-)

[18]: Jirka: Ahoj, také tobě děkuji za tvou zprávu! :-) Super, že jsi teď napsal. :-D Snažím se to psát tak otevřeně a normálně, nemám co skrývat a píšu to prostě tak, jak to je nebo to cítím a jestli se to lidem líbí, to jsem jedině moc rád... Je také hezké slyšet o tvých rezonancích. ;-) Takové komentáře, jako jsi napsal např. ty, jsou pro mě vždy odměnou za můj čas strávený psaním a tak ještě jednou díky... Ať se ti daří a někdy zase napiš. ;-)

[19]: Marie: Zdravím do Kanady. :-D Já právě moc v takových situacích ve špatná rozhodnutí nevěřím a naopak věřím, že i když to vypadá, jako špatné rozhodnutí, vždy tam je nějaké ponaučení nebo něco, co ani nevidíme a proto je to vlastně dobré rozhodnutí. Alespoň co se týče takových věcí, o kterých se teď bavíme. Takže díky, doufám také, že v Čechách neumrznem. :D Kanada mě také láká... Nemáš někde třeba nějaké fotky? Kdybys chtěla, tak mi pošli třeba zprávu (je to v menu) - nějaký odkaz, jak chceš. Nemusíš. Díky moc a ať se vám v Kanadě daří!

21 Míša Míša | 3. listopadu 2012 v 9:20 | Reagovat

Čau Kubo, nevím jestli si na mě ještě vzpomeneš (viděli jsme se asi 2x v Sydney, ale je to už 1,5 roku zpátky). Žiju už více než rok v Praze a můžu ti říct, že to tu opravdu není tak špatný, jak všude slyšíš. Resp. já jsem vždycky patřila spíš k těm, kdo viděl na naší republice hlavně ty klady, kterých je určitě více než dost - a největším z nich je asi ten, že je to prostě náš DOMOV. Takový pocit nebudeš mít nikde jinde na světě, všude se budeš i po letech cítit jako cizinec a tu a tam ti to dá taky někdo najevo. Za poslední roky jsem došla k názoru, že je vlastně jedno, kde žiješ, ale hlavně S KÝM žiješ - zda máš kolem sebe rodinu a přátele, o které se můžeš opřít a to je myslím si nejvíc. Přeju ti, ať se vám váš plán vydaří na 100% a všechno vám klapne! A třeba dáme někdy pivko v Praze ;-)

22 Sestra v akci Sestra v akci | 3. listopadu 2012 v 19:00 | Reagovat

Ahoj, teda to je fakt ctive, diky. Krasne jsi cely pobyt shrnul, ocenuju ten nadhled a taky zvladnuti vsech tech tezkych chvil, kdy by to mozna kazdy jiny zabalil. Vidis, vyplatila se ti trpelivost i to tve promysleni, jak pises. Tesim se na tebe. Prijed ve svem case, vsak ho poznas sam nejlip.

23 Jakub Jakub | 6. listopadu 2012 v 1:32 | Reagovat

[21]: Ahoj Míšo, samozřejmě, že si tě pamatuju! :-D To je přece jasné. Tedy, pokud jsi to ty, jak jsi byla u nás na Vaucluse a byli jsme jednou také v klubu Home na Darling Harbour. Je dobré o tobě zase slyšet a vědět, že jsi spokojená. U tebe jsem si byl jistý, že budeš spokojená, že najdeš místo a lidi kolem sebe, kde budeš šťastná. A pokud je to v Praze, tak o to radši to slyším, že to místo, kam se chci zkusit vrátit, není třeba zase tak špatné. Právě, je to domov, na druhou stranu mě právě vyhovuje být a cítit se, jako cizinec. Alespoň do teď mi to vyhovovalo. A tak to chci alespoň zkusit, abych měl to srovnání, jaké to bude být zase doma, protože ten pocit být doma, ale s tou zkušeností "žít nějakou dobu jinde", bude možná úplně jinej. Rád se s tebou pak sejdu, jen nevím, jestli na tebe mám nějaký kontakt. Tak se měj moc fajn a díky za zprávu... 8-)

[22]: Čau sestro! :-D Děkuju za zprávu. To rozhodnutí odjet, zabalit to tu, je mnohem těžší, než to vypadá... Jsem rád, že se psaní líbí a také se těším, až tě zase uvidím. Drž se a opatruj se. ;-)

24 Jakub Jakub | 8. listopadu 2012 v 1:04 | Reagovat

[11]: Odpověď pro Salsa: Ahoj, z nějakého důvodu mi tvůj komentář skočil do nepovolených a až dnes jsem ho objevil a publikoval. Snad se nezlobíš. :-) Já si to zase tak optimisticky nevybavuji, vím, že to bude těžké a že to možná nepůjde. Ale stále připadá varianta, že si práci oba najdeme a že se nám dařit bude. Není to nemožné. Mě by před pár lety také nenapadlo, že odjedu na několik let do AUS - lépe řečeno, že bych takovou věc opravdu uskutečnil. Vím, jaká je u nás situace, ale stále to může být i horší a stále tam nějaké šance jsou. Takže ano, zkusím a uvidím. Koukám, že máš tedy podobné dilema, tak ti také přeji, ať se sám brzo rozhodneš a jsi happy. Ahoj a díky za komentář. 8-)

25 matej matej | 11. listopadu 2012 v 20:37 | Reagovat

ahoj Kubo..Ses borec a uprimne te obdivuju..drzim ti palce at se rozhodnes tak ci onak..ale jako prazak jak poleno musim rict ze zivot v praze je totalne hroznej pokud nejses milionar a nevlastnis zde nejakou vilu napr. na hanspaulce kam muzes zalizt..platy tragicky prace malo..treba ale budes mit stesti..a uprimne jsem si jistej ze tvoje pritelkyne tu nektery veci nezkousne..ale treba to vidim moc cerne  a jsem uz uplne zdegenerovanej tim ze moc necestuju i kdyz bych chtel ale zdravotni stav mi to nedovoluje :-( ..ale tak nebo tak ve finale je vsude neco positivni i negativni a stesti je stejne prchave a clovek si ho musi udelat v sobe at je kde je sam kazdej...asi :-? tak se mej dobre a drz se...a dik za zajimavy cteni

26 Jakub Jakub | 13. listopadu 2012 v 1:39 | Reagovat

[25]: Ahoj, díky za komentář. :-) Já vím... Nebude to lehké, ale pokud to bude těžké, o to lehčí pak zase bude odjet. :-D :D :-D

Mrzí mě, že nemůžeš cestovat. Doufám tedy, že alespoň tento blog, může být pro tebe cestou k "cestování", byť pasivnímu.

Díky za tvůj zájem a pozitivní reakci na  blog. Měj se fajn. 8-)

27 Market Market | 20. listopadu 2012 v 20:06 | Reagovat

Ahoj Kubo.. Tvůj blog jsem začala číst někdy na začátku prváku na Gymnaziu a musím říct, že tvoje články mě obohatily o dost zkušeností :-).Hrozně toužím se někdy podívat a studovat v Austrálii a doufám, že mi to někdy i vyjde.. Nicméně děkuju, že ses rozhodl založit tento blog, protože je boží :-D . Palec hore :-)

Držím vám s Amy palce a přeju ať vám vše vyjde!!!

28 Jakub Jakub | 23. listopadu 2012 v 1:07 | Reagovat

[27]: Ahoj Markét, mockrát ti děkuju. :-) Mám velikou radost, že se ti blog líbí a takto pozitivní komentáře mě vždycky inspirují k tomu, abych co nejdříve zase něco na blog přidal. Kdybys pak někdy potřebovala nějaké konkrétní informace, kdykoliv napiš.

S Amy to určitě dopadne dobře, ať už v Čechách zůstanem nebo ne, já vždycky věřím, že to bude tak, jak to být má. Ahoj! 8-)

29 Pavlinaa Pavlinaa | 5. prosince 2012 v 3:39 | Reagovat

18 - drahý Jirko, zajímalo by mě jak vypadáš Ty, pokud slovenky a češky podle Tebe nejsou "ženský", to jako posuzuješ podle čeho?? Podle toho, že Asiatky jsou většinou submisivní posluhovačky? Jo, to přesně totiž vyhovuje egoistickejm frajerům :-P
Ve vší úctě čtenářka blogu Pavlinaa (nyní žijící v Sydney z ČR)

30 Pavlinaa Pavlinaa | 5. prosince 2012 v 3:43 | Reagovat

jo, ještě jenom pro Jakuba: rozhodně nechci urazit Tvou Amy, poznala jsem už mnoho Asiatek a vím jak se většinou k chlapům chovají - chlapy se asi cítí dobře, jsou obletováni a jediní na celé zemi...pro ni ovšemže. Chápu, že každý máme typ, který se nám líbí, ale tohle co píše Jirka je pro mě normální urážka...od Evropana...trochu směšné, nemyslíš? (i když Ty jsi taky napsal, že jedině Asiatku...nevim kluci, no...)

31 Pavel K. Pavel K. | E-mail | 6. prosince 2012 v 23:58 | Reagovat

Ahoj Jakube, právě jsem se dostal po čase na tvůj blog ... a uvědomil si tak, že už to jsou skutečně asi opravdu 3 roky. Neuvěřitelné, jako bych tě viděl před naším barákem ve tvém tmavém sportovním BMW včera :-)

Osobně si myslím, že většinový pohled na  život v Čechách je značně zkreslený. Asi za to může obvyklý negativistický přístup čechů k čemukoliv.
Paradoxní je, že už si asi nikdo prakticky moc neuvědomuje, o kolik se dnes máme materiálně lépe, než třeba před 25 lety.. ale o to hůře se pak snáší fakt "zkurvený" mezilidský vztahy, které si sebou stále neseme...

Moc hezky to zrovna včera napsal Michal  Horáček na FB:

"Šel jsem s manželkou na nákup do Billy u nás v Roudnici.

Posuvné dveře se otevřely, a nalevo jsem viděl: ananasy, pomelo, citróny, manga, avokada, banány, pomeranče, clementinky, melouny a něco, co se jmenuje kaki-kurma. Hned za regály s ovocem byl regál s ovesnými vločkami. Napočítal jsem jich 29 druhů. Napravo se na regálu tísnily jogurty s tolika příchutěmi, že jsem to radši ani nepočítal. Pak sýry... Jako člověka narozeného v roce 1952 mě napadlo říct: Tak o něčem takovém jsme v mládí ani nesnili.

V tomtéž okamžiku má žena (ročník 1979), která sledovala můj pohled, řekla: "Ach jo, zase tu nic pořádnýho nemaj."

Tolik na margo otázky jak posoudit "nádheru doby" a zda je možné se na tom domluvit....."

Takže abych to uzavřel, pocit štěstí a spokojenosti je v prvé řadě ve stavu tvé mysli, v druhé řadě o partnerovi, rodině, kamarádech, spolupracovnících a až teprve v třetí řadě o materiálnu, které je bohužel stále pro tolik lidí nepochopitelně až na prvním místě... :-?

Každopádně se na tebe a na Amy moc těšíme a pevně věřím, že nám třeba někdy  věnujete jeden večer, kdy společně posedíme popijeme a určitě se toho vzájemně od sebe spoustu dozvíme! 8-)

32 Jakub Jakub | 11. prosince 2012 v 1:50 | Reagovat

[30]: Ahoj Pavlíno, premyslim, jak ti co nejsrozumitelneji odepsat... Asi vim, jak to Jirka myslel a tezko se pro nektere myslenky hledaji slova. Navic jako chlap zene se takove veci tezko vysvetluji, coz by v opacnem pripade take jiste nebylo jednoduche zase pochopit pro nas. Ber to ted tedy bez urazky a ne osobne.

"Dnesni" Cesky/Slovenky/Slovanky (Evropanky), nam jsou sice blizke, jakozto mentalne a vetsinou i fyzicky. Ale mozna stejne, jako kdyz nektere zeny  lakaji cizinci a po zkusenosti s nimi uz napr. nad Cechy ohrnuji nos, podobne to muze byt i u nas. A zase je to strasne individualni, ale krasny priklad mame u nas ve tride u jedne Slovenky, nebo Cesky? Vzdyt ja ani nevim, s Cechy a Slovaky v podstate vubec nemluvi a kdyz, tak jen kdyz neco potrebuje. S cizinci je to pravy opak. Ale tato holka je zrovna extremni pripad. Me dalsi nazory, ktere ti teda popisi, prameni z me zkusenosti s Amy, s jinymi kamaradkami, ktere jsem v Sydney poznal a od mych kamaradu, kteri maji take Asiatky. Naprosto s kazdym jsem se shodnul na jedne veci. U "dnesni" Ceskoslovenky ma chlap casto pocit, jako ze ji musi byt stale za neco vdecny, dluzny, ze tohle si musi zaslouzit, neco v tom smyslu. To se pak projevuje uplne vsude.  U Asiatky tento pocit vubec neni. Je to naprosty opak. Jak pises. Holka z Asie je tu opravdu pro toho sveho chlapa a udela pro ne skoro cokoliv. POZOR! To ale neznamena, ze je posluhovacka. Co se tyce posluhovani, tak ma byvala pritelkyne Marketa me obletovala X krat vic!!! Amy mi sice skoro kazdy den krasne uvari, ale rozhodne mi nijak neposluhuje, ze by mi nosila piti, prines mi tamto a toto a tak dale... Prave ze to je hezky vyvazene. Asiatky pro nas udelaji cokoliv, ale ne doslova. Spis se jedna o takovy pocit stesti a pocit toho ze jsme chlapy, ktery nam oni dodavaji a ktery nam Ceskoslovenky tak casto naopak berou. A je toho mnohem vic... Asiatky jsou vice takove "princeznicky", Ceskoslovenky byvaji procentuelne vice drsnacky a nektere az takove "chlapske" typy, coz se nekomu libi a nekomu treba ne. Nikoho tim neurazim, ale toto je pravda. A nerikam, ze je to dobre nebo spatne, proste to tak je. To nemuze nikdo poprit. Ja mam Cesky a Slovenky rad, moc rad. Ale momentalne si nedokazi predstavit, ze bych mel za partnerku nekoho jineho nez Aisatku, kdo by mi dokazal dodat takovy pocit lasky, ucty a takoveho zvlastniho charizma, ktere mi dodava Amy a jak na me pusobi skoro vetsina Asitek, ktere potkavam. Uz jenom tim, jak jsou jine, jina kultura a vychova, to vse nas laka a zase zeny lakaji take jine mentality. Vzdyt je to normalni. Ale jestli te urazil Jirkuv komentar, tak me to mrzi, ale asi se nechal trochu unest a zapomnel, ze to teda nectou jen chlapy. :) Je to na delsi povidani... 8-)

Prosim, nechci nikoho urazit. Abych tento komentar trochu vybalancoval na obe strany, Cesky a Slovenky, jsou tady v Australii zname jako krasne holky! A i tady v Sydney jsem potkal nekolik moc fajn holek z Cech a ze Slovenska, ktere mi byly moc sympaticke a nemely, jak je znamo po prijezdu do Australie, nos nahoru!!! Nechci tady rozvinout diskuzi jako kdysi na FB, to je jinak nekonecne. Jen odpovidam na komentar a vystvetluji, co pro nektere z nas znamena zensky typ a proc tento typ zen nekteri z nas preferujeme... ;-)

33 Pavlinaa Pavlinaa | 11. prosince 2012 v 4:48 | Reagovat

Ahoj Jakube,
napsal jsi to moc pěkně, to je fakt. Nechtěla jsem rozvířit žádnou urážlivou debatu, jen mě to znělo dost zvláštně.
Každopádně jeden můj známý tu má taky holčinu z Asie, a no...chová se k ní příšerně a ona to trpí a ještě se tváří spokojeně.
Víš, spíš mě u většiny chlapů (ale i ženskejch) zaráží jak nadzvedávájí tu či onu kulturu, aniž by někdy byli součástí systému dané země. V podtstě, pokud prohlásím, že už chci jedině Afričana, Asiata, Evropana... a jsem jiné národnosti a mám zažité zvyky své země měla bych souhlasit s jejich kulturou jako s celkem, ne? A právě to je ten kámen. Dokáže mě tohle vždycky nadzvednout, je mi v podstatě jedno, kdo s kým je a není, někdo rád vdolky jinej holky...ale ženský typ může přece být jakákoliv žena, pro každého jiná a v tom je ta krása. :-) Přeji plno úspěchů a krásné Vánoce.

34 Jakub Jakub | 11. prosince 2012 v 10:40 | Reagovat

[33]: No pises to zajimave, ale nemyslim si, ze je spatne, kdyz nekdo vyzvyhava neci kulturu, aniz by nekdy byl soucasti systema dane zeme. Tak max. se to tomu cloveku muze vymstit, kdyz pak nekdy zjisti, ze to neni takove, jake si myslel. Ale jinak bych v tom problem teda nevidel. Jinak Jirka to holt moc "hodil do jednoho pytle"...

Take ti preji krasne svatky!!! ;-)

35 Jakub Jakub | 11. prosince 2012 v 13:32 | Reagovat

[31]: Ahoj Pavle,

to to leti vid? Mne to na druhou stranu prijde docela davno, co jsem byl doma... Asi jsem se tu uz nejak zabydlel. :-? Auto mi tady docela chybi, ale s tim sportovnim BMW bych tady asi moc neuspel. :D Tady maji mladi mnohem lepsi sportaky. 8-)

To co jsi mi preposlal je krasny priklad. A je to dost pravdive. I to, cos napsal. A moc ti dekuju za takovou zpravu, opravdu mi to pomaha se smirit s odjezdem a vice se tesim domu. Napsal si to moc hezky, ani nevim, co na to napsat...

Urcite se pak uvidime, sejdeme a klidne spolu stravime vecer, to by bylo take fajn. :-)

Vsechny vas pozdravuji, preji vam hezke svatky a brzo navidenou. ;-)

36 majitel domů majitel domů | E-mail | 29. prosince 2013 v 12:11 | Reagovat

Zdar.
Nevíš o nějaké relativně hezké ženě které bych tam něco koupil třeba malý dům a ona by si mě vzala?Dalo by se do předmanželské smlouvy,že mě nevyhodí to dá rozum.
Po 5 letech bych byl občan a nemusel si odpracovat nic,jde mě o to,že se mě nechce tam pracovat,ale snatek by mě nevadil.Stejně bych tam chtěl žít a peníze mám.Ale pracovat někde a získávat povolení bych nezvládnul snatek je podle mě jediné rozumné řešení.
Tomáš

37 Jakub Litoš Jakub Litoš | 7. ledna 2014 v 15:33 | Reagovat

[36]: Ahoj Tomáši, :D zajímavý komentář. Ale chápu tě. Hele tento způsob mi spíš připomíná Thajsko, ale zase na druhou stranu ano, i takto někteří řeší víza v AUS. Já opravdu o nikom nevím, pokud máš peníze, tak si udělej výlet, zajdi do pár klubíků a docela by mě pak zajímal tvůj výsledek. Pokud bys tam měl časem firmu a potřeboval šikovné lidi, dej vědět, to je zase asi pro mě jediná varianta, která by mě přiměla k návratu. ;-)

38 Víza do austalie Víza do austalie | E-mail | Web | 18. února 2016 v 14:01 | Reagovat

Dobrý deň. Rozmýšlam o práci, alebo aj štúdiu v austrálií, len ten ich vízový systém sa mi nejako nepozdáva. Na Stránkach som našiel ich možnosti, ale reálne mi viete poradiť čo je najúčinnejšie. Lebo napríklad sesternicu otočili na letisku a hop hop išla domkov. :-x

39 Jakub Litoš Jakub Litoš | 22. února 2016 v 9:57 | Reagovat

[38]: Dobrý den, doporučuji navštívit nějakou agenturu osobně, teď, po nějaké době, mohou být zase jiné možnosti, pravidla. Hezký den. 8-)

40 Janka Janka | E-mail | 23. února 2016 v 14:32 | Reagovat

Keď idete cez agentúru tak by to malo byť v poriadku. Pokial ste v Austrálii ešteík nikdy nebol, máte čistý rejstr a dosť peňazí na účte tak Vás neotočia.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.