Centennial Parklands

25. září 2012 v 3:39 | Jakub
Centennial Park, Moore Park a Queens Park. Tyto 3 nádherné parky, které spadají pod společný název "Centennial Parklands", se rozkládají na přibližně 360 hektarech a tvoří tak nepřehlédnutelnou zelenou plochu, ležící asi 5 km jihovýchodně od centra.

Foto z internetu

Z Bondi Junction je to asi 15 minut pěšky a tak to máme co by kamenem dohodil. Po celý rok jsou tyto parky bezkonkurečně jedním z nejlepších míst, kde si můžete opravdu odpočinout a načerpat energii. Když jsem se byl v Centennial Parku podívat poprvé, hned jsem si vše začal fotit, ale nakonec jsem si řekl, že si napřed vše projdu a časem s rozmyslem nafotím. A tak jsem průběžně, při našich návštěvách Centennial Parklands, vytvářel extra galerii jen z těchto parků. :)

Queens Park, který je na fotce úplně vpravo, je z těchto parků nejmenší a takový nejjednoduší. Je to řekl bych takové velké hřiště ideální ke sportování. Možnost BBQ, které je hned vedle dětského hřiště, jistě ocení tatínci a maminky. V Queens Parku jsem oslavil mé 25tiny a jak jsem tehdy psal, asi díky tomu, že v parku není moc co zničit, neviděl jsem tam v noci žádné security. V tomto případě to beru jako pozitivum, protože v Sydney je sice celkem bezpečno, ale na úkor toho, že je všude spousta pravidel, zákazů a omezení a to včetně pití alkoholu na veřejnosti. V Queens Parku se mimojiné nachází 3 stromy Moreton Bay Figs, které jsou dokonce starší, než park sám a to byl založen už roku 1888. Fotky jsem na blog přidával už v minulých příspěvcích.

Centennial Park (uprostřed) je nejznámější a se 189 hektary je tak největším parkem v okolí City. Byl otevřen také roku 1888 a je v Evropském stylu. Je to stroprocentně jedno z míst, které stojí za to vidět a to i při kratší návštěvě Sydney. Mně osobně, celoročně zelený a životem kypřící Centennial Park, skutečně přirostl k srdci a o slunečném víkendu to opravdu nemá chybu...

Jak to o takové slunečné a teplé neděli vypadá v Centennial Parku? Představte si to asi takto:

"Je 11 hodin dopoledne a my vcházíme do parku, abychom se sešli s Amy kamarádkami na BBQ v thajském stylu. Už při vstupu vidíme z mírného svahu mnoho lidí, kteří postávají u grilů, drží v ruce láhev piva a evidentně ve společnosti dobrých přátel, se kterými se skvěle baví, se okolo nich prohánějí jejich děti, které se nemohou vydovádět na krásně zelených plochách, kde krmí papoušky. Pokračujeme směrem dolů, abychom našli dobré místo, kde bychom mohli umístit náš přenosný gril. Po cestě potkáváme sportovní nadšence, kteří si tento nádherný den zpestřují jízdou na kole, na koni a nebo po svých. Najednou z dálky slyšíme troubení a tůrování motorů. Co to?... Krátce na to před námi projíždí asi 10 Harley Davidson motorek a svatebčané ve Ferrari a dalších luxusních automobilech. Dáváme jim radši "přednost z prava" a pokračujeme dále. Procházíme kolem krásných zahrad plných palem všech druhů a velikostí, z kterých už je na dohled malebný rybník s mnoha druhy ptactva. U jednoho z těchto krásných rybníků rozkládáme náš gril a otvíráme první láhev bílého vína. Při pohledu vzhůru, do pohádkově modré oblohy bez jediného mráčku, nad námi neustále létají hejna ukřičených papoušků všech možných barev. Vidíme mnoho lidí, kteří piknikují ve stínu palem a nebo se naopak opalují pod zimním sluncem. Černé labutě a různé kachničky a husy, jsou až nad míru ochočené a tak mi pár minut trvá si na jejich společnost zvyknout. V dáli vidím kluka, který ovládá vrtulník na dálkové ovládání a nad vodou tak předvádí svou leteckou show. Nemůžu přehlédnout mnoho zamilovaných mladých páru, kteří si vyznávají lásku..."

Toď byla taková malá "citovaná" ukázka toho, jak to v Centennial Parku někdy vypadá. Já jsem většinu fotek pořídil ještě před začátkem jara a tak, aby tam naopak moc lidí nebylo. Pro větší představivost už přikládám jen fotky, které se mi nejvíc líbí. Více jich naleznete opět v mé fotogalerii na Rajčeti.

























Navečer ožívají netopýři













Rozmanitá příroda v Centennial Parku mě prostě vždycky dostane a jak denní, tak noční procházky, mě vždy nabíjí pozitivní energií. V noci, kdy papoušky střídají hejna netopýrů, to sice může vypadat trochu strašidelně, ale musím říct, že to pak má výbornou atmosféru. :)

Moore Park, který byl oproti předchozím založen už roku 1869, je ve znamení golfu. Naleznete zde také tenisové kurty a mimo jiné opět mnoho pohledů do zeleně. Za zmínku by stálo místo, které jsem objevil posledně, když jsem se byl s Amy v Moore Parku projít. Vlastně jsem si to místo docela zamiloval... Je to na kopci s krásným výhledem na City a při pohledu opačným směrem vidíte golfová hřiště. Kde oslavím mé zítřejší tříleté výročí v Austrálii už vím, ale hned další párty udělám přesně tady. :)


 


Komentáře

1 mami mami | 25. září 2012 v 23:57 | Reagovat

Krásný :):):) :-)

2 Jáchym Jáchym | 8. října 2012 v 10:08 | Reagovat

Fakt krásný fotky... třeba ta pavučina je fakt nádhernej záběr!

3 Jakub Jakub | 8. října 2012 v 11:42 | Reagovat

Děkuji :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.