Srpen 2012

Konec jazykové školy

12. srpna 2012 v 16:43 | Jakub
Konec mého studia na jazykové škole La Lingua beru jako pozitivní událost a je to pro mě určitý mezník mého pobytu v Austrálii. Prvních 9 měsíců jsem studovat nemusel, protože jsem měl partnerská víza, potom jsem musel nastoupit do školy, kde jsem studoval 2 roky. Jestli by se to dalo nazvat studováním nevím, protože to byla dost benevolentní škola, stejně jako většina jazykových škol tady, ale nakonec jsem tedy obdržel certifikát, kde je vypsané kolik jsem odchodil týdnů, s jakou docházkou a s jakou úrovní angličtiny. Týdnů proto, že se tu převážně kalkuluje na týdny. Při studiu na jazykových školách se dají dobře a individuálně nastavit prázdniny, takže jsem ve výsledku odchodil asi 50 týdnů, což je takové maximum, kdy by jste měli přejít na jiný typ studia.

Jako by to bylo včera... Velice dobře si pamatuji, jak jsem šel do školy první den. Všechno pro mě bylo tak nové, prvně jsem z toho měl i trochu strach. :) Ale pamatuji se, že jsem se vcelku suveréně a rychle zapojil do kolektivu a když se tak zamyslím, tak ta úplně první a pak úplně poslední třída, byla asi nejlepší. Za ty 2 roky jsem totiž vystřídal mnoho tříd, učitelů, i různých kurzů a úrovní. I když s tou úrovní to bylo takové spekulativní. Hned od začátku studia mě zařadili do nejlepší třídy, kde se úroveň střídala podle učitelů. Pak jsem byl na čas v jiné třídě, kde to asi bylo o trochu náročnější, ale nakonec jsem šel zase zpět a v posledním půlroce jsem se nechal přeřadit ještě do jiné třídy, byť s nepatrně nižším levelem. Nemohl jsem totiž vystát jednoho "páprdu" a tak jsem z jeho třídy, kupříkladu skoro všem, odešel. Studenti se ale měnili neustále a tak jsem měl možnost potkat mnoho zajímavých lidí, kamarádů a také Amy. :)

Celkově musím školu La Lingua zhodnonit pozitivně. Dostalo se mi toho, čeho jsem čekal. Jistý pokrok v angličtině, rodinné a nestresující prostředí a mimoškolní aktivity typu BBQ na pláži a různé výlety. Navíc většina učitelů byli Australani. Nechápal jsem některé studenty, kteří byli zklamaní např. z toho, že ve většině třídách nejsou okna nebo si stěžovali na celkovou vybavenost školy a úroveň studia. Od toho je přece internet, kde už podle stránek školy bylo vidět, že asi nepůjde o tu nejlepší a tudíž nejdražší školu. Já tehdy hledal přesně něco takového. Malého a levného. Nevadilo mi ani to, že bylo na škole 99% Asiatů, naopak jsem to docela uvítal. :)

V mé poslední třídě jsem se cítil asi nejlépe. Sice jsem tam byl po většinu času jediný Evropan a ostatní byli buď Korejci nebo Thajci, ale oni to byly vlastně většinou Korejky a Thajky, takže mi to opět nedělalo moc problém. :D Našel jsem jen několik fotek asi ze dvou dnů, ale kompletní společné foto nemám, protože stále někdo přicházel a odcházel… Tak tady jsou vyfoceni alespoň takový ti stálí spolužáci z té doby, než jsem ve škole skončil.







Hned bych se tam vrátil. Byly to dobré časy a jsem moc a moc rád, že jsem si mohl také vyzkoušet chodit na angličtinu. Jsem si ale jistý, že jsem odešel v ten pravý čas, protože některou látku nebo příklady, už jsem za tu dobu na La Lingua studoval podruhé a celkově jsem si říkal, že už bych uvítal opět nějakou změnu. Změny jsou někdy dobré. :)

V červnu mi končily má předchozí víza a tak jsem už asi po páté prodlužoval. Nemohl jsem už z již zmiňovaného důvodu pokračovat na tomto typu školy a musel jsem přejít na college. Případně na univerzitu, ale ty jsou tak drahé, že si je běžný student nemůže dovolit. Neměl jsem ani v plánu tady studovat nějaké extra školy a spíš tu chtěl prostě na nějakou dobu zůstat a něco se přápadně přiučit. Od toho jsou tu právě college - Vocational Education Training (VET), na které se oproti jazykovkám nemusí chodit každý den a navíc bývají také levnější. Je to vlastně něco jako v ČR střední nebo vyšší odborná škola. Studium se už nepočítá na týdny, jako u jazykových škol, ale na termy, popřípadě u těch dražších škol na semestry. Jeden term trvá 3 měsíce, včetně cca 3-4 týdnů prázdnin na konci termu. Jeden takový term stojí asi $1300 a je možné ho platit čtvrtročně, tedy každé 3 měsíce zaplatíte např. $1300. To je takový průměr za term, na který chodí většina studentů - alespoň tedy těch českých - tzn. mluvím o průměru u těch nejlevnějších. Jedná se zpravidla o Business, Marketing, Management, Travel and Tourism a IT. Pokud by jste se rozhodli investovat více a chtěli v Austrálii studovat na nějaké lepší college, bude vás škola stát klidně jednou tolik. V takové cenové kategorii už ale máte z čeho vybírat. Graphic and Design, Photography, Film and Video, Natural Therapies, Fitness and Sport, Hospitality, Child Care a mnoho dalších... U těchto škol se často mluví o semestrech , zpravidla půl roku. Ale každá škola to může mít trochu jinak. U dražších škol bývá studium časově náročnější. U těch levnějších se většinou do školy chodí tak na 2 dni a to jen na pár hodin. Tak i tak, při zápisu na jakoukoliv VET bývá poviností předložit certifikát z jazykové školy s min.úrovní Upper Intermediate nebo napsat test.

Já chtěl něco, co nebude moc náročné a drahé, ale pokud možno, aby mi to také trochu k něčemu bylo. Mé další požadavky byly také ty, že bych chtěl vystudovat Diplomu za 9 měsíců a lokalitu školy nejlépe někde na Bondi Junction. Našel jsem jedinou školu, která by splňovala má kritéria a tím je Australian Pacific College - kampus na Bondi Junction. Škola má v Sydney kampusy ještě v City a na Manly. Kampus na Bondi Junction je asi 5 minut pěšky od nás a tak nebylo co řešit... No vlastně bylo. :) Rozvrh byl díky tomuto nejmenšímu kampusu velmi omezený a tak hrozilo, že bych chodil do City. Nakonec jsem si přehodil dny v práci a tak se mi podařilo zůstat na Bondi.

Stejně jako většina českých studentů, mám prioritu zde především zůstat a to za co nejmenší peníze. La Lingua byla hodně levná škola a APC, na které jsem teď, patří také mezi ty nejlevnější. Když spočítám, kolik jsem utratil půlročně za jazykovku, kde jsem si mohl dovolit více prázdnin a porovnám to s APC, výjde mi to naprosto stejně. Výhoda těchto (jinak také) odborných škol je, že když si zadáte např. Advanced Diploma, dostanete víza rovnou na celou dobu studia, tj. asi 2,5 roku.

U VET studia se rozlišuje 6 úrovní: Certificate (2-3 měsíce), Certificate II (3-6 měsíců), Certificate III (6-9 měsíců), Certificate IV (9-12 měsíců), Diploma (1-1,5 roku) a Advanced Diploma (2-2,5 roku). Většinou to funguje tak, že se studuje vše od začátku, tzn. máte v plánu studovat např. 2,5 roku a studujete vše od začátku od těch Certifikátů. V některých případech se ale dá vystudovat např. Diploma už za 9 měsíců. Lidé tu ale chtějí spíše zůstat a navíc je to i logicky lehčí studium - (začít od těch prvních úrovní). Já mám ale důvod, proč to chci stihnout za 9 měsíců a říkal jsem si, že bych zkusil rovnou tu Diplomu. Nakonec tedy nevím, jestli jsem udělal dobře protože většina mých spolužáků už ten obor studuje rok a čtvrt a teprve teď se dostali na Diplomu. Já jsem vlastně ten rok a čtvrt vyloženě přeskočil a je toho teď na mě trochu moc. Mou druhou nevýhodou je fakt, že jsou na Bondi kampusu převážně Irové, Angličani a ještě ani nevím kdo dál. Ale podstatné je to, že nás je ve třídě asi 15 a z toho většina jsou rodilí mluvčí! Máme tam Brazilku, Španěla z Kanárských Ostrovů, ale všichni mluví perfektně anglicky. Když k tomu připočtu, že jsou všichni starší než já, studují to už déle než rok, jsem tam skutečně, jako Alenka v říši divů. :D Tak jsem to také nedávno řekl učitelce a začal jsem chodit na nepovinné lekce, určené právě k tomu, když něčemu nerozumíme nebo si nevíme rady s assessmenty, což jsou takové úkoly, které musíme jednou za čas přinést. Udělat takový assessment není vůbec žádná sranda a do toho se ještě píšou písemky, takže jsem zvědavý, jak mi to tam půjde. V nejhorším případě neprojdu nějakým-i předmětem a nebudu mít Diplomu, ale nějaký z těch certifikátů. Nebudu se už teď více rozepisovat o APC, protože jsem tam ještě dost nově a tak o tom napíšu, až bude více o čem.

Poslední věcí, kterou jsem chtěl v dnešním příspěvku zmínit, je finanční krytí. Oproti slovenským studentům, Češi nepotřebují finanční krytí při studiu na jazykové škole, i když současná situace je taková, že je dobré ho mít raději připravené. Při studiu na odborných školách ale musíme předložit finanční krytí všichni. Co to vlastně je? Finanční krytí je doklad o tom, že máte na účtu dostatek finančních přostředků na pobyt během vašeho studia, následné splátky školy a letenky. Výše krytí se odvíjí od počtu měsíců, za kterých hodláte na tomto typu víz v Austrálii zůstat. Pokud je to ale rok a více, výše už se pak nemění a zůstává stejná, jako při délce jednoho roku. To je asi $24 000 - $25 000, tj. při současném kurzu asi 518 000 KČ - 540 000 KČ. Pokud si zařizujete krytí už z Austrálie, stačí předložit pouze aktuální zůstatek běžného účtu a to ať už australského nebo zahraničního účtu. (Jiné typy účtů např. stavební spoření, se nedá pro fin. krytí použít.) Pokud ale zařizujete krytí z ČR - před odjezdem, musíte předložit min. tříměsíční výpisy nebo výplatní pásky, případně další doklady o nabytí peněz, daňová přiznání a podobně. Existuje alternativa, že se za vás někdo zaručí a podepíše dokument, že se o vás v případě nouze postará. To znamená, že ty peníze nemusí být přímo na vašem účtu. Zbytek podmínek už je ale stejný.

Je to hrůza! Zařídit takovéto dokumenty je pro mnoho lidí veliký problém a obzvláště při návratu do AUS, kdy už člověk většinou vyplýtval tu možnost - odjet sem napřed studovat jazykovou školu, bývá tato povinnost doložit finanční krytí, klíčovým problémem. Rozhodně bych tedy doporučil lidem napřed studovat jazykovou školu a pak odbornou. A to vlastně nejen kvůli finančnímu krytí, ale také proto, že je to cesta, jak tu zůstat co nejdéle a také je to fajn kvůli angličtině a seznámení s novými lidmi. Na odborných školách už to taková zábava není...

Já jsem moc rád, že se mi podařilo má víza úspěšně prodloužit a že v Sydney mohu ještě být. Navíc jsem díky prodlužování víz dostal opět 2 měsíce prázdnin, přičemž jsem dostal v pekárně podstatně více práce a tak se mi konečně podařilo vydělat na splacení dluhů, které jsem si díky Austrálii nasekal. Kéž bych takto nemusel chodit do školy a mohl legálně a neomezeně pracovat. To by se to pak jezdilo na dovolený... :)
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.