Powerhouse Museum

26. června 2012 v 3:30 | Jakub
Nedávná návštěva Powerhouse Museum, byla příjemnou změnou od předešlých výletů, které jsme s Amy situovali hlavně na venkovní prostředí. Muzeum je to především technické, ale koná se zde i mnoho dalších výstav různého charakteru. Muzeum má několik pater a vstupné je $12/dospělý, $8/student. Nachází se v oblasti zvané Ultimo, což je kousek pěšky z Central Station. Nejsem zrovna velký fanda do technologie, ale mně i Amy se muzeum líbilo.





S mnoha exponáty bylo možné manipulovat a zkusit si tak, jak vzniká energie. Bylo tam hodně zajímavých věcí, které nás skutečně zaujaly. Pokud by jste chodili na některou z jazykových škol v Sydney, je dost možné, že se do tohoto muzea podíváte v rámci školních výletů.





Pohled do vlakového kupé

Špatná nebyla také sekce s vesmírnou tématikou. Největší atrakcí byl tunel, který díky svému pohyblivému pozadí, navozoval stav beztíže. Bylo to celkem povedené, člověk měl najednou problém se normálně pohybovat a s trochou fantazie jsme byli opravdu jako v kosmu... :)






V telefonu jsme slyšeli slavné prohlášení a konverzace - působivé


Amy se mimo to také moc líbila umělecká sekce. I zde jsme objevili mnoho skvělých exponátů, které jsme si zvěčnili na památku. :) Jednalo se o designery z celého světa.


Toto se mi líbilo ze všeho nejvíce






Návštěva Powerhouse Museum, byla dobrou volbou, jak strávit zase trochu jinak sobotní odpoledne v Sydney.
 


Komentáře

1 MAMI MAMI | 26. června 2012 v 13:35 | Reagovat

ZASE HEZKÝ, ZAJÍMAVÝ :) :-)

2 Jáchym Jáchym | Web | 4. července 2012 v 18:59 | Reagovat

Ahoj, opravdu moc pěkný blog. Narazil jsem na něj náhodou před třemi dny při plánování dovolené v Austrálii a tak mě to chytlo, že jsem ho přečetl celý od začátku až do konce. Opravdu obdivuju, jak se nebojíš se otevřít a jít s "duší na trh". Já bych si asi netroufl psát na web tak osobní věci. Ale právě díky tomu se to čte jedním dechem a člověk to může hltat a s napětím očekávat, co bude dál. Život jako román...

3 Jakub Jakub | 7. července 2012 v 13:33 | Reagovat

[2]:Ahoj Jachyme, diky za mily kompliment. Tesi me, ze jsi se do toho tak zacetl. Co k tomu dodat, je to proste takovy muj denik a neni tu nic, co bych chtel nejak skryvat a tak tu proste pisu, jak se veci maji, jak se tu ja mam. :) Posledni dobou jsem psal vice o ruznych vyletech, ale zase se chci vratit trochu k tem romanum... :D  A co ty, take cestujes? Koukal jsem na tvuj blog, take hezky! Chystas se tedy do AUS na dovcu? Mej se hezky.

4 Jáchym Jáchym | Web | 7. července 2012 v 15:07 | Reagovat

Já jsem teď taky v cizině, skoro stejně dlouho jako ty, ale v Evropě je to přece jenom o hodně jednodušší. Hlavně v EU odpadají problémy s pracovním povolením a vízem a domů múžeš letět několikrát za rok. Jestli jsem to dobře pochopil, tak ty si ještě za celou tu dobu ani jednou nebyl na návštěvě doma? Na druhou stranu shánění bydlení je v Paříži ještě daleko horší než v Sydney. O tom bych měl taky napsat blog :) Pak taky francouzština je o dost těžší než angličtina a já při příjezdu neuměl v podstatě nic. Blogování o životě v cizí zemi je super, ale problém je, že to zabírá strašně času a energie. Snad ale taky ještě něco napíšu. On člověk zažívá ty dobrodružné věci ale hlavně na začátku, pak už se to trochu ustálí - takže možná bych teď ještě s odstupem měl něco napsat o svých začátcích.

Jinak do Austrálie se chystám na konci října, snad už to všechno klapne. Měl bych na ni mít přesně dva týdny. Tak uvidíme, kolik se toho za tu dobu dá z Austrálie poznat.

5 Jakub Jakub | 9. července 2012 v 2:47 | Reagovat

[4]:Aha, tak to je zajimavy, neznam moc lidi, co odjeli na dele do Parize. A jake to tam je a co tam delas za praci, jestli se muzu zeptat?

Rozhodne to je asi jednodusi v EU, me holt lakalo odjet nekam uplne jinam, daleko od vseho. Ale to, jak jsi blizko domova, je na druhou stranu super...

Blogovani zabira cas, to teda jo, ono to nevypada, ale aby to nejak vypadalo, tak to chvili trva.

Nebude asi jednoduche behem 14ti dnu poznat vsechna mista, co si v AUS chtel videt, ale lepsi, nez tyden, to by bylo opravdu malo... ;-)

6 Jakub Jakub | 9. července 2012 v 2:49 | Reagovat

btw.doma jsem jeste nebyl...

7 Jáchym Jáchym | Web | 9. července 2012 v 11:13 | Reagovat

[5]: Já jsem byl před pár lety půl roku v Kalifornii, to už je té Austrálii trochu podobnější (i vzdáleností), tak si to trochu dokážu představit. Přišlo mi to tam o hodně těžší než v Paříži - bylo tam míň Čechů, letenka domů byla drahá, problém byl i ten časový posun o 9 hodin - to dělalo dost těžké domluvit si s někým do Čech i vůbec ten pokec přes Skype. Taky najít si kamarády v USA bylo těžší, Amíci si žijou dost pro sebe a svoji rodinu. Sice tam není problém se dát s kýmkoliv cizím do řeči, ale blíž k sobě si už jen tak někoho nepustí, takže si stejně musíš hledat Evropany.

Do Francie se za prací až tolik nejezdí, protože ono se to finančně až tolik nevyplatí. Poměr mezi cenou života a platem tu není nic extra, takže si oproti Česku polepšíš jen o málo - záleží to ale na oboru. Já pracuju v informatice na jednom výzkumném projetku, takže vlastně ve veřejném sektoru a práci jsem měl už domluvenou dopředu. Čechů je v Paříži hodně, ale většina jsou to studenti na Erasmu nebo au-pair, klasickou práci tu zas tolik lidí nedělá, i když třeba někde v restauraci se něco najít určitě dá, ale chce to umět alespoň základy jazyka. Hlavní problém je, že je tu strašně těžké tu sehnat normální bydlení, když máš smlouvu jen na dobu určitou. A když už něco seženeš, tak je to malé a nekvalitní, v něčem takovém by člověk doma vůbec nebydlel. O tom napíšu další blog, jen co na tom najdu trochu času :)

Jinak tu je tak dost podobností. Paříž je asi stejně kosmopolitní jako Sydney, uděláš si tu známé ze všech možných zemí. Taky to tu hodně žije, je tu na výběr neskutečné množství klubů, koncertů nebo malých divadel. No a navíc tu máš velké množství památek, pořád je co objevovat, jakkoliv dlouho tu jsi. Má to prostě svoje kouzlo, ale zase si nedokážu představit tu být celý život. Až budu odjíždět, tak ale určitě budu brečet ;-)

8 Jakub Jakub | 16. července 2012 v 15:22 | Reagovat

[7]:No pises to hezky. Mas uz dost zkusenosti, to jen tak nekdo nema. To je bezva. S tim, jak si ti Amici nepusti tolik lidi k sobe, bych videl podobu s Oziky tady. Proste presne jaks psal. O te Francii jsem nikdy takto neslysel, lepereceno jsem o ni vlastne nikdy neslysel z pohledu Cecha, co tam takto pracuje. Takze zajimave. Diky. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.