North Head

2. června 2012 v 13:53 | Jakub
Snad po více jak měsíci krásného počasí, s jasnou oblohou a bez deště, nám tu začalo zase pršet a tak mám o to více času něco připsat na blog. :) Během posledních měsíců jsme s Amy vyrazili skoro každý víkend na nějaký výlet a jelikož jsem neměl čas o tom všem psát, vracím se teď k tomu, jak jsme ještě společně s Kubou, strávili Velikonoční pondělí.

"Barbarské" zvyky, jako mlácení holek pomlázkou, tady (stejně jako ve většině zemích) nejsou známy a rozhodně tu tak žádné koledníky nepotkáte. V supermarketech se sice prodávají všelijací čokoládový zajíci a podobně, ale tím to tak končí. My jsme se v tento slunečný den rozhodli vyrazit na North Head. Minulý rok jsme si již malou část prošli, ale tu hlavní trasu jsme tehdy úmyslně minuli.

Počasí bylo opravdu teplé, až jsme v jednu chvíli přemýšleli, že jsme skoro měli jít ještě někam na pláž, protože to byl jeden z posledních, takových těch horkých dnů, ideálních ke koupání. Aspoň jsme tedy měli hezky. :) Ze CQ jsme chytli ferry, kterou jsme dojeli na Manly. Ze Shelly Beach pak už vedla označená trasa, kterou jsme šli. Nikam jsme nepospíchali a tak nám výlet zabral včetně ferry skoro celý den.

Mapa North Head

Celá trasa vedla skrz Sydney Harbour National Park, ze kterého byly krásné výhledy na všechny světové strany. Po menším "bushwalkingu", který vedl hned z Shelly, jsme se ocitli o trochu výš, odkud byly hezky vidět severní pláže.


Exotická krajina byla příjemným relaxem jak pro oči, tak pro mysl. :) Když jsme s Kubou jen zkoušeli šťourat klacíkem do takového křoví, za účelem odhalení podivného zvuku, jedna kolemjdoucí nás okamžitě okřikla, že je tato krajina chráněná. :D Nic jsme neničili, tak to byla trochu přehnaná reakce. Asi měla holt oproti nám špatný den. :)



Někdy to vypadalo více jak na jaře, než na podzim :)


V první třetině cesty jsme zastavili na tomto krásném místě

Koupat jsem se v tom ale neodvážil :D

North Head sloužil za války mezi hlavní útočiště pro vojáky a tak zde také naleznete mnoho odstřelovacích hradeb a míst, odkud byly odstřelovány nepřátelské objekty. V polovině cesty je např. muzeum, kde je k sehnání mnoho informací. Nebo další komplex budov zvaný Quarantine Station, což byla karanténí stanice pro lidi s nakažlivými chorobami. Q Station fungovala již v 19. století a dnes se na ní pořádají pravidelné noční prohlídky, protože se říká, že tam straší!

Odstřelovací hradby

Řekl bych, že hlavním bodem této stezky, je krásný výhled na Sydney Harbour, kam se dá dojet mimo jiné i autem. Výhled to byl vážně parádní a to ať už na naproti ležící Watsons Bay, 11 kilometrů vzdálené City nebo jen tak na oceán...







Dojedli jsme čokoládové zajíce a vydali se na cestu zpět. Šli jsme po silnici, co nejkratší cestou na jednu pláž, kde jsme tehdy skončili naší první výpravu na North Head. Jak si tak jdeme a pozorujeme pavouky, kteří měli své sítě natažené od vysoké trávy, až po elektrické dráty, najednou, kde se vzal, tu se vzal, kohout! :D


Obrovské pavoučí sítě - na North Head speciálně

Vodopád na pláži


Výlet na North Head si už tedy mohu odškrtnout z mého seznamu míst, které jsem chtěl vidět. Abych měl ale North Head úplně "z krku", ještě mě čeká noční párty na této úžasné pláži! :) Po cestě jsme shodou okolností potkali Mira, s kterým jsem v té době pracoval, který šel zrovna na tuto pláž užívat své poslední dny v Austrálii. Kdybych bydlel na Manly, tak bych tam nejspíš chodil často. Ze City to přece jenom trvá docela dlouho a z přístavu nebo z autobusové zastávky, je to ještě nějaký kus cesty pěšky. Rozhodně ale doporučuji k navštívení.




Čokoládoví zajíci nám došli a tak jsme si museli najít jídlo kde se dalo :D


Pavoučí sítě byly kolikrát tak akorát v úrovni obličeje :)

Tohle by mohlo zajímat některé rybáře

Ze CQ jsme pak už chytli klasické spoje na Bondi Junction a při západu slunce byli doma. Poslední fotka je před Operou, kde kotví výletní lodě. V tu dobu zrovna jedna odjížděla. Z vlaku, cestou do práce, jsem tam nedávno vyfotil i dvě nejznámější a největší lodě, ale fotky se moc nepovedly, tak je vyfotím někdy příště, až zase do Sydney připlují. :)


 


Komentáře

1 mami mami | 2. června 2012 v 15:36 | Reagovat

Krásný, divoký---trochu nebezpečný---strkání klacíku do křoví, pavouci, minule žraloci -----ale asi to k tomu patří:) Hezkej zlatej retriever .).).) :-)  :-D  :-P

2 Jakub Jakub | 4. června 2012 v 3:37 | Reagovat

[1]: :D Nebezpecny opravdu ne... Hezky vylet to ale byl. Ahoj :-)

3 Michal Michal | E-mail | 4. června 2012 v 9:21 | Reagovat

Ahoj chlape, snad to nebude znit hloupe, ale neodolal jsem a musim neco napsat :) Narazil jsem dneska ciste nahodou na tvuj blog, protoze jsem videl foto kamaradky, pristihli doma uz druhyho pavouka (Funnel web), tak jsem si neco o nem googlil a narazil na tvuj clanek o problebech s pavouky.
Nejak jsem se zacetl, chytlo me to, tak jsem precetl i jiny clanky a pak jsi rikam, co to ze ani slovo o pritelkyni Markete az jsem narazil na tve dva clanky o rozchodu.
A tady to zacalo byt zajimavy :) az jsem si rikal jestli je to pravda.
Takze, dorazil jsem v srpnu s pritelkyni z Prahy na partnerky viza. V tu dobu jsme spolu byli uz 4 roky (spolecny bydleni). Meli jsme nejake problemy (ono kdo po 4 letech ve vztahu nema), ale u me to bylo spis tak, ze v Cechach mi prislo, ze mame problemy a jestli spolu mame zustavat, ale tady se to naprosto zmenilo a myslel jsem ze uz spolu budem naporad. No, ale jaksi jsem se pred 3 mesicema (po pul roce v Australii) dozvedel, ze uz me nemiluje. Takze bych rekl, ze uplne to samy co jsi zazil ty. Pocity behem prvnich 2 tydnu dost podobny tomu co jsi popsal (nic se mi nechtelo, zalazlej v pokoji...), zachranilo me ze tu mam vynikajiciho kamose, ktery me nechal par dni spat u nej a pokazdy se mnou zasel na pivko atd. kdyz jsem potreboval.
Do toho jsem musel chodit do prace (jo delal jsem v pekarne mimochodem :)) coz se mi vubec nechtelo a bylo to sileny, 8 hodin v praci jsem mel cas myslet jenom na ten rozchod. Takze jsem dal vypoved :) Zajimavy jak moje ex taky chodila po nocich na kalby, ja nemohl, makal jsem od 3 od rana do cca 11, takze brzo spat, ona prisla kdyz ja odchazel, pripita, pritom neutratila ani dolar (njn ty ozici), tak si to umis predstavit.
Ale ted... Mam 100x lepsi praci, nadherny bydleni (primo na Fairlight beach, z pokoje vyhled na North a South Head) prijde mi ze svita na lepsi casy :-)
Min vikend jsem vzal v sobotu kamarada na vylet na North Head, tak nevim kdy jste tam byli vy, ale treba jsme se potkali :)
jeste jednou promin za dlouhej koment, ale nedalo mi to :)
Jinak kdyz budes mit cestu na Manly, klido dej vedet a muzem pokecat nad pivkem ;-)

4 Jakub Jakub | 5. června 2012 v 5:53 | Reagovat

[3]:Cau Michale,

wow, tak to si mi docela vyrazil dech. O_O Opravdu se jmenujes Michal? :D To, jak se tu páry rozchazeji, je celkem klasicky scenar. Ale jeste nikdy jsem neslysel o nekom, kdo by to mel tak totozne, jako ja. 4 roky, pak jak se to vyvijelo v Sydney, pak ti rekla po pul roce, ze uz te nemiluje, nocni radovanky z jeji strany, pekarna a celkove jsi to hezky popsal, ze se v tom opravdu take nachazim. To je fajn, zes mel vedle sebe toho kamose. Ted uz jsi kazdopadne v pohode a bude to jenom lepsi, jak uz jsi jiste sam zjistil. Nevim, jestli si se docetl na blogu take o tom, jak to ohledne me ex pokracovalo dal. Jestli ne, tak si najdi clanek "Za dobrotu, na zebrotu". Mimo to uz mohu rict, ze jsem se od ni uplne odpoutal, ale stale tam neco je, neco jako, ze mi na ni stale hodne zalezi, jak se ma a jestli je v poradku a na nektere fotky se nevydrzim divat dlouho. Vymazat jsem je nedokazal, protoze jsou uplne vsude a tak se je snazim tridit, protoze je mezi nim spousty dalsich, ktere mazat nechci. Holt na vsech vyletech a akcich za posledni 4 roky v CR, jsme byli spolu. Tak to nechci zase vse vymazat.

No musime to urcite vsechno probrat, to je jasny! Nekdy vymyslime nejaky sraz, jenom jestli ti nebude vadit, ze si dam misto pivka spis whisky. :-D

Na North Head jsme byli o Velikonocich. Hezky misto. Klidne bychom se tam mohli jit nekdy projit spolu a probrat to prave tam.

Drz se chlape a napis kdykoliv. (Ty voe, tos me fakt dostal...) :-D

Mrzi me, cim sis prosel, ale pevne verim, ze z toho casem (nebo uz nejspis ted), budes tezit stejne, jako ja...

Cau ;-)

5 Michal Michal | E-mail | 5. června 2012 v 14:27 | Reagovat

[4]: Neboj, nebude to vadit. Zrovna tady mam v pokoji jedno baleni s whiskou a dvema sklenickama, co jsem dostal k narozkam, tak kdyz do ty doby vydrzi, ztrestame ji spolu :-D
Jinak, tvuj blog jsem docela prosmejdil, takze ten clanek mi neunikl. Nastesti musim rict, ze me se tenhle typ problemu vyhnul a vychazime spolu v pohode (podle me to bude trvat do te doby, nez si jeden z nas nekoho najde).
Tak snad to brzo proberem v realu. Bohuzel, pri tom co se ted deje venku asi jen tak vylet na manly nepodniknes  
Spojili jsme se na fb tak presunem komunikaci spis tam, at tady neotravuju se svyma zalezitostma :-x
Mej se brzo na videnou (whiskovanou)...

6 Jakub Jakub | 7. června 2012 v 2:30 | Reagovat

[5]: To bud rad, ja to s ni budu resit jeste hooodne dlouho a je to fakt otravny... Nemuzu to ale nechat byt.

Tak jo, mej se zatim fajn a take it easy!

7 KateřinaR KateřinaR | 14. června 2012 v 10:18 | Reagovat

Hezký článek! :) V září si snad taky všechno prohlídnu osobně :) Díky Kubo moc za tvé články! Těším se do Austrálie čím dál víc! :-)

8 Jakub Jakub | 16. června 2012 v 5:20 | Reagovat

[7]:Díky moc. To jsem rád! Tak třeba se tu pak potkáme. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.