Mé 25.narozeniny

18. května 2012 v 2:59 | Jakub
Následující víkend po našem výletu do Queenslandu, jsem uspořádal oslavu mých narozenin. :) V Sydney jsem narozeniny slavil již po třetí a tentokrát jsem je oslavil přesně tak, jak jsem si to představoval. První narozeniny jsem totiž slavil v období, kdy jsme řešili s Markétou blechy, pavouky a vůbec sami sebe. Další už jsem sice byl s Amy, ale v té době hrozilo, že budu v nejhorším případě muset rychle a trvale odjet domů a měl jsem v té době dost stresu. Tyto narozeniny jsem tedy konečně mohl oslavit bez jakýchkoliv komplikací a celkově srovnaný. :)

V poslední době jsem si oblíbil Queens Park a tak jsem toto místo viděl jako nejlepší alternativu pro místo konání. Tento park má hned několik výhod. Zaprvé se nachází kousek od nás, zadruhé z něj díky jeho rozlehlosti nikoho nerušíme a za třetí tam v noci tolik nejezdí Park Ranger - noční hlídka. Např. Centennial Park, který na Queens Park navazuje, je mnohokrát větší a nesrovnatelně zajímavější. Jenže tam je mnoho věcí, které by mohly být potencijálně poničeny nebo ukradeny a tak tam můžete v noci potkat Rangera. Kdyžto Queens Park je spíše taková "placka" s menším kopečkem a malým lesíkem, což jsem při skutečnosti, že se skoro nikde nesmí pít alkohol, zvolil jako tu nejlepší možnost. Navíc jsem tam objevil výborné místo pod velikou borovicí obklopenou keři, které skvěle tlumily hluk. Zároveň byl hned za nimi hezký výhled. Z toho místa jsem byl nadšený. :)



S holkama a s Péťou

Přemýšlel jsem, jestli pozvat hodně lidí, které kolikrát ani tak moc neznám a nebo jestli to udělat takové soukromější. Pozval jsem nakonec jen několik kamarádů a udělal jsem moc dobře. :) Celkem nás bylo 12, což byl myslím takový ideální počet. Moc děkuju všem za tento večer, na který nezapomenu. :) Nemělo to chybu!

Braňo se sestrami Jenny a Ginou :)

V noci pak byly krásně vidět hvězdy a bylo teplo. Měli jsme s sebou i takový dětský bázen, ale na jeho napuštění nakonec nedošlo. Ale nafoukli jsme ho. :D

Shirin z Iránu a Matt ze Slovinska

Někteří pak museli chytit půlnoční spoje a tak jsme s Amy, Kubou, Mattem a Domem z Maďarska, pokračovali ještě dlouho do noci... :D

:D






Konec :D

Byla to oslava, jak má být, navíc se nikomu nic nestalo a nic se nerozbilo a neponíčilo. Další den jsem tam šel ještě douklidit, protože tamtudy občas prochází lidé se psy a také si na nás pak nemůže nikdo stěžovat, protože to určitě nebyla poslední akce na tomto místě. Druhý den jsem si akorát všiml, že mám celkem solidně poškrábaná záda. :) Takže to mohlo odnést maximálně několik keříků... Při skutečnosti, že byli všude na těch keřích pavouci, můžu být rád, že nás žádný nekousl. Pamatuji si, že když jsem si šel do lesa odskočit, tak jsem se občas do nějaké té pavučiny zamotal. :D



Doma mě čekal mimo jiné také krásný dort, který Amy sama upekla. Byl výborný. :) Konečně mám také nový noťas, Dell, který jsem už dlouho chtěl. Stále jsem sledoval jejich akce a slevy a zrovna na mé narozeniny zlevnili přesně ten, co jsem chtěl, o $500 a to jen na pár dní. Takže konečně můžu blogovat i po cestě do práce, protože mi u mého starého HP odešla baterka již po příletu do Sydney a celkově byl můj starý noťas už ve stavu, kdy jsem potřeboval nový. Navíc budu potřebovat něco plně funkčního a spolehlivého do mé nové školy, ale o tom zase až příště. :)

Vlastnoručně vyrobené přání :)
 


Komentáře

1 mami mami | 20. května 2012 v 16:27 | Reagovat

Krásně jsi to oslavil :).).) :-)  :-D  :D

2 Jakub Jakub | 21. května 2012 v 1:31 | Reagovat

[1]: To jo, bylo to bezva... :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.