Květen 2012

Setkání se žralokem

25. května 2012 v 3:51 | Jakub
Šance, že v Sydney uvidíte volně v moři plout žraloka, je velmi malá. A když už by jste se s ním setkali, tak je velmi málo pravděpodobné, že by vás napadl. Ovšem pokud ho opravdu chcete vidět, existují v Sydney místa, kde jsou často k vidění. Jedno z takových mist je např. Magic Point na jižní Maroubře. Lidé se tam běžně chodí potápět, aby se s nimi mohli volně v přírodě setkat.

S Kubou jsme nedávno vyrazili na Shelly Beach trochu zašnorchlovat. Chodím tam vždy na jedno místo, kde jsou neustále velká hejna ryb a krásně čistá voda. Už začínalo zapadat slunce, když do mě najednou něco vrazilo. Byl to Kuba, který byl asi 3 metry předemnou. Rychle plaval zpátky ke břehu a volal, že viděl žraloka! Bylo to u takového útesu a tak jsme byli na břehu raz dva. Popisoval, že viděl na jisto žraloka, asi metr, až metr a půl velkého. Takový by nám sice neměl v zásadě moc ublížit, ale člověk nikdy neví a navíc tam nemusel být sám! Asi jen blázen by šel v tu chvíli zpět do vody, ale my se nakonec rozhodli, že ho zkusíme ještě najít. A tak jsme tam šli a cestou ještě varovali jednu paní, která z toho také nedělala takovou vědu. Můžu vám ale říct, že to šnorchlování najednou nabralo úplně jinou váhu. Když víte, že tam někde kolem vás nejspíš plave žralok, tak vás kolikrát vystraší i kolega, jakožto velký pohybující se objekt. Asi po pěti minutách jsme to vzdali a šli na břeh. Po cestě jsme ještě viděli dva kluky, kteří tam šli suveréně šnorchlovat. :D

Pro nás to byl samozřemě veliký zážitek a v hlavě se mi jen honily otázky, jestli může být takový žralok nebezpečný, jestli tam byl náhodou nebo jestli tam jsou žraloci často, ale také, jestli to skutečně byl žralok. Následující den mi v práci jeden kluk řekl šokující zprávu, že ten den, někde u Shelly Beach, napadl žralok nějakého rybáře! Dlouho jsem se tuto zprávu snažil najít na internetu, ale nikde jsem to prostě nenašel. Tudíž to nebudu brát jako fakt. Tak i tak jsem se docela vylekal. :)

Po tom, co jsem o tom něco málo napsal na facebook, se mi ozval můj kamarád Kuba, (jiný Kuba), který bydlel v Čechách kousek ode mě. Kuba se chodí v Sydney pravidelně potápět a se žraloky na Shelly se již setkal také. To tedy potvrdilo to, že to nejpíš opravdu byl žralok. O Manly a Shelly, jsem už několikrát zaslechl, že tam byl ze břehu spatřen žralok, ale nebral jsem to zase tak vážně nebo jsem se o to tolik nezajímal. O pár týdnů později se šel Kuba znovu potápět na Shelly a fotky, které nafotil, mi vyrazily dech... Jedná se o místo asi 50 metrů od pláže, po levé straně, přibližně ve 4 metrech. Vypadá to, že Sydney má svůj druhý Magic Point, protože jsou tam ti žraloci prý vidět velmi často...

Dusky Whaler Sharks


Toto se odehrává asi 50 metrů tímto směrem...

Fotka focená ze stejného místa, ale doprava

Hejna ryb


Musel to být nezapomenutelný zážitek, vidět tolik žraloků plout kolem sebe. Pro více informací můžete navštívit tento web, kde jeden člověk popisuje své zážitky, mimo jiné, také z potápění na Shelly Beach.

S Kubou jsem před dvěma měsíci vyrazil šnorchlovat na Gordons Bay, poblíž Coogee. Kuba opět nafotil krásné fotky, tak vám je chci ukázat. Nedávno mě lákal, abych se začal také potápět. Možná, kdybych tu chtěl zůstat, tak jo. To samé se surfováním... Mně ale zatím stačí jen šnorchlovat, vždyť i to je svým způsobem někdy adrenalin, zvlášť pokud potkáte ve vodě žraloka. :)





Tato ryba se při troše trpělivosti nechá i pohladit




Mé 25.narozeniny

18. května 2012 v 2:59 | Jakub
Následující víkend po našem výletu do Queenslandu, jsem uspořádal oslavu mých narozenin. :) V Sydney jsem narozeniny slavil již po třetí a tentokrát jsem je oslavil přesně tak, jak jsem si to představoval. První narozeniny jsem totiž slavil v období, kdy jsme řešili s Markétou blechy, pavouky a vůbec sami sebe. Další už jsem sice byl s Amy, ale v té době hrozilo, že budu v nejhorším případě muset rychle a trvale odjet domů a měl jsem v té době dost stresu. Tyto narozeniny jsem tedy konečně mohl oslavit bez jakýchkoliv komplikací a celkově srovnaný. :)

V poslední době jsem si oblíbil Queens Park a tak jsem toto místo viděl jako nejlepší alternativu pro místo konání. Tento park má hned několik výhod. Zaprvé se nachází kousek od nás, zadruhé z něj díky jeho rozlehlosti nikoho nerušíme a za třetí tam v noci tolik nejezdí Park Ranger - noční hlídka. Např. Centennial Park, který na Queens Park navazuje, je mnohokrát větší a nesrovnatelně zajímavější. Jenže tam je mnoho věcí, které by mohly být potencijálně poničeny nebo ukradeny a tak tam můžete v noci potkat Rangera. Kdyžto Queens Park je spíše taková "placka" s menším kopečkem a malým lesíkem, což jsem při skutečnosti, že se skoro nikde nesmí pít alkohol, zvolil jako tu nejlepší možnost. Navíc jsem tam objevil výborné místo pod velikou borovicí obklopenou keři, které skvěle tlumily hluk. Zároveň byl hned za nimi hezký výhled. Z toho místa jsem byl nadšený. :)



S holkama a s Péťou

Přemýšlel jsem, jestli pozvat hodně lidí, které kolikrát ani tak moc neznám a nebo jestli to udělat takové soukromější. Pozval jsem nakonec jen několik kamarádů a udělal jsem moc dobře. :) Celkem nás bylo 12, což byl myslím takový ideální počet. Moc děkuju všem za tento večer, na který nezapomenu. :) Nemělo to chybu!

Braňo se sestrami Jenny a Ginou :)

V noci pak byly krásně vidět hvězdy a bylo teplo. Měli jsme s sebou i takový dětský bázen, ale na jeho napuštění nakonec nedošlo. Ale nafoukli jsme ho. :D

Shirin z Iránu a Matt ze Slovinska

Někteří pak museli chytit půlnoční spoje a tak jsme s Amy, Kubou, Mattem a Domem z Maďarska, pokračovali ještě dlouho do noci... :D

:D






Konec :D

Byla to oslava, jak má být, navíc se nikomu nic nestalo a nic se nerozbilo a neponíčilo. Další den jsem tam šel ještě douklidit, protože tamtudy občas prochází lidé se psy a také si na nás pak nemůže nikdo stěžovat, protože to určitě nebyla poslední akce na tomto místě. Druhý den jsem si akorát všiml, že mám celkem solidně poškrábaná záda. :) Takže to mohlo odnést maximálně několik keříků... Při skutečnosti, že byli všude na těch keřích pavouci, můžu být rád, že nás žádný nekousl. Pamatuji si, že když jsem si šel do lesa odskočit, tak jsem se občas do nějaké té pavučiny zamotal. :D



Doma mě čekal mimo jiné také krásný dort, který Amy sama upekla. Byl výborný. :) Konečně mám také nový noťas, Dell, který jsem už dlouho chtěl. Stále jsem sledoval jejich akce a slevy a zrovna na mé narozeniny zlevnili přesně ten, co jsem chtěl, o $500 a to jen na pár dní. Takže konečně můžu blogovat i po cestě do práce, protože mi u mého starého HP odešla baterka již po příletu do Sydney a celkově byl můj starý noťas už ve stavu, kdy jsem potřeboval nový. Navíc budu potřebovat něco plně funkčního a spolehlivého do mé nové školy, ale o tom zase až příště. :)

Vlastnoručně vyrobené přání :)

Brisbane a Gold Coast - druhá část

7. května 2012 v 16:38 | Jakub
Gold Coast, který v podstatě odděluje New South Wales a Queensland, ročně láká na své nekonečné pláže, zábavní parky a noční život, tisíce turistů. Je to místo odpočinku, zábavy, adrenalinu a krásných mladých lidí. Tak se to o Gold Coast povídá a tak to i působilo na nás. Měli jsme možnost na (v překladu) Zlatém pobřeží pobýt pouze dva a půl dne, takže jsme neměli tolik času na odpočinek. Za to zážitků se nám za tu krátkou dobu nastřádalo nespočet...

Z Brisbane jsme vyrazili hned ráno. Bylo dobře, že jsme šli brzo spát a že jsme byli odpočatí. Po zastávce v Subway nás čekala asi 2,5 hodinová jízda autem. Chtěli jsme se vyhnout placené dálnici, tak jsme jeli mimo ní, což bylo i mnohem zajímavější. Počasí se opět vyvedlo, takže paráda. :)


Ženské si tu jízdu vzadu docela užívaly :D

Sobotní den jsme se rozhodli strávit v jednom ze zábavních parků. Měli jsme už předem koupenou kombinovanou vstupenku. Cena vstupného záleží na tom, kdy, kde, na jak dlouho a případně v jaké kombinaci jí pořídíte. To vše hraje roli. My jsme si každý koupili lístek za $75 na 3 parky a to s neomezeným vstupem do 30. června. O měsíc později a na jiném webu, už takový lístek stojí $110. Jednotlivé vstupné při tom stojí např. $50 nebo i $80. V zásadě se tyto "passy" prodávají s neomezeným vstupem do určitého data. To má pochopitelně přilákat turisty k návratu a to nejen do zábavních parků, ale i do všech dalších atrakcí, restaurací, klubů a všech míst, kde lidé utrácejí peníze.

S výběrem parků jsme se shodli naprosto jasně. Prioritou byla voda. Tento pass byl právě nastaven především na vodní adrenalin a tak nebylo co řešit. Stačilo jen předložit naše ID, (studentské slevy se zde uplatnit nedají), zaplatit za skříňku na věci a hup na první atrakci. :)



Tento bazén s umělými vlnami se nacházel zhruba uprostřed parku. Bylo tam k dispozici mnoho lehátek a "sedátek" a plavčík byl asi na každých 10 metrech. :) Do vody se nemohlo jít z boku a žádné kamery a foťáky. Nebylo to špatné, ale tento bazén je určen především pro děti, takže jsme se přesunuli o trochu dál. :)


Zatím co si Kuba s Jenny vystával dlouhou frontu na ten tobogán uprostřed fotky, my s Amy jsme se mezitím vozili na té skluzavce vlevo. Během dne mi to ale nedalo a odvážil jsem se i na ten tobogán vedle. Pro mě byl vždy největší problém vyjít ty schody až nahoru, protože se bojím panicky výšek. Ono se to nezdá, ale bylo to docela vysoko. :) Dostal jsem speciální triko a po dlouhém čekání mě uzavřeli do takového kokpitu, (připomínalo mi to seriál Futurama) a začali odpočítávat... "Five, four, three, two, one..." a pak se podemnou otevřely dveře a já volným pádem letěl dolů... :D Stejně jako asi každý pátý člověk jsem ale nenabral dostatečnou rychlost a v tom ohybu jsem spadl zpět dolů, kde se hned otevřely dveře a já mohl vyjít ven. Pro mě to byl neskutečný adrenalin - to odpočítávání v uavřeném prostoru, odkud jsem viděl, v jaké jsem výšce a s vědomím, že se podemnou zachvíli otevře podlaha. :D Byl jsem z toho nadšený a jsem rád, že jsem na to nakonec šel. Pro větší představu se můžete podívat na krátké video. :)

Napravo byly další tobogány, které už nebyly tak prudké. Škoda, že jeden z nich byl zavřený. Stejně tomu tak bylo ještě u jedné větší atrakce.


Za bazénem s vlnami a obřím skatem, na který šel Kuba hned dvakrát, jsme se prošli v krásné palmové oblasti, skrz kterou protékala umělá řeka. Byla tam nádherná místa ideální k pikniku a odpočinku. Takový malý ráj. :) Klidně bych tam zůstal celý den a to nejlépe při dobrém drinku. Stánek s pivem nebo s čímkoliv jiným, co obsahuje alkohol, v těchto zábavních parcích nenajdete.





Dalším momentem, kdy jsem se musel trochu překonat, byla tato obří skluzavka. Opět jsem nechal Kubu vyzkoušet, jestli se to dá přežít a pak jsem tam šel také. :D


Můj hlavní problém byl opět ten, abych tam nahoru vůbec došel. Při vstupu do skluzavky jsem dolů naštěstí tolik neviděl, tak jsem pak jen automaticky zavřel oči. Byla to obrovská rychlost a docela mě z toho i bolela záda. Ale super! A to jsem hned šel na tu prostřední, tu nejstrmější. :)


O patro níž byl vstup na tobogán, kde jsme nasedli do takové matrace pro dva lidi a sjeli si klasický tobogán. Na takových jsme šli víc. Například kulatý člun pro 4 lidi. To bylo také výborné! Ale zase, ta výška... :D

Další atrakce...


V 5 hodin se park zavíral a slunce už začalo zapadat. V zimě vodu vyhřívají, takže můžete tento aquapark navštívit v jakýkoliv měsíc. Celkově bychom tedy hodnotili kladně. Vytknul bych pouze velmi drahé jídlo, žádná volně dostupná pitná voda a některé atrakce byly zavřené - např. výřivky a další. A ojediněle byly zase placené - např. "Flowrider", což bylo takové surfování na místě, díky silným protiproudům. Ale je jasné, že kdyby tato atrakce, která je pro jednotlivce, byla zdarma, vytvořily by se hodinové fronty. Jinak ale opravdu super a moc doporučuji. Byl to den plný zábavy, adrenalinu a nových zážitků.

Potom jsme vyrazili do Surfers Paradise, kde jsme měli zabookovaný apartmán na 2 noci. Z bydlení jsme byli mile překvapeni. Náš dvoupokojový apartmán byl nejen plně vybavený, čistý a plně funkční, ale také byl v přízemí s venkovní terasou, s přímým vstupem ke grilům a krásnému bazénu s výřivkou. Za $30 za noc na osobu, bychom asi o moc lepší bydlení nesehnali. V Brisbane jsme platili $26 a pro srovnání za naše bydlení v Sydney platíme $25. Tam ale máme trvalé bydlení a je to studio. Za takové bydlení na krátkou dobu bychom v Sydney jistě zaplatili o mnoho více.


Neztráceli jsme čas a prvně zašli do bottleshopu pro vína značky "Kámen, nůžky, papír" :D a do Colesu koupit maso na gril. Původně jsme měli v plánu jít v noci do města navštívit nějaké kluby. Bavili jsme se ale dobře i u nás a tak jsme nakonec nikam nešli a alespoň se pár hodin také prospali. :)

Ranní bazén a výřivka po kalbě :)

Na neděli jsme měli v plánu druhý zábavní park jménem Sea World. Bohužel nešlo nakombinovat ten první park ještě s jedním dalším aquaparkem. Ale na druhou stranu jsme mohli zase vidět právě např. Sea World a rozhodně jsme nelitovali. Rozlohou byl tento park větší, než Wet 'n' Wild a také se nám moc líbil.

Nejvíc nás asi zaujala show s delfíny. Do té doby jsem ještě nic podobného neviděl a byl jsem unešený z toho, co všechno jsou ti delfíni schopni udělat. Bylo to neuvěřitelné.



Chůze po vodě



Divoká řeka s průdkým jezem na závěr :)

Nechali jsme se vyfotit :)

Krátký výlet helikoptérou se platil extra - jinak bychom asi letěli

V tomto bazénu jsme si hladili rejnoky, kteří byli hrubý, jako koberec

Za příplatek se můžete např. potápět se žraloky nebo krmit tučňáky

Takový můj malý splněný sen - vidět žraločí ploutev nad hladinou





Vodní válka :)

Kuba a já

Na závěr jsme shlédli akrobatické jízdy na skútrech

Nad celým parkem jezdila lanovka, ale jakmile začalo trochu foukat, zastavili provoz, takže jsme se na to pak vykašlali a vše si radši prošli po svých. Zabralo nám to opět skoro celý den.

Na večer jsme měli podobný program, jako na předchozí. Ovšem s tím, že jsme se vyrazili podívat do města a na pláž.


Po cestě k pláži jsme navštívili místo zvané Infinity, což znamená v překladu "nekonečno". Vůbec jsem nevěděl, co od toho čekat. Při vstupu jsme byli vyzváni k odložení všech zbytečných věcí a k nazutí speciálních návleků na boty a rukavic. Pak už jsme jen vešli a show začala. :)

Infinity je místo, kde se ocitnete, jako v jiném světě. Jedná se o jakousi světelnou show, ale není lehké přesně vysvětlit, o co vlastně jde a tak vám to zkusím popsat na konkrétních příkladech. Na začátku jsme se ocitli na místě, které bych celkem totožně přirovnal k tunelu vesmírné lodi, kde právě utekl vetřelec a je spuštěn alarm. V naprosté tmě se stroboskopicky v krátkých intervalech střídají stropní světla a vy opravdu nevíte, co na vás kdy vybafne nebo co se to vlastně děje. Toto panické prostředí mi připomínalo scény z filmu Vetřelec. Po naleznutí vstupu do další místnosti, jsme vešli do něčeho absoutně odlišného... Byla to místnost, která byla kompletně pokrytá zrdcadly, přičemž byl tento prostor, díky úžasným vizualizacím, nekonečně veliký. Kam jsme se podívali, tak jsme viděli tak 100 metrů do dálky, to platilo i při každém kroku směrem dolů, nevěděli jsme kde jsou dveře, jestli jsme v místnosti či tunelu, prostě neskutečná podívaná. Bylo to něco, co jsem ještě neviděl a také díky jakési "božské" muzice, která byla v místnosti reprodukována, jsem si připadal, jako v nebi nebo ve vesmíru... Trochu mi to také připadalo, jako v některých scénách z Matrixu. Některé místnosti tedy měli navozovat pocit blaženosti a euforie, některé byly zase nastavené k nejistotě, strachu a pocitu panických situací. Byla tam přímo sekce jako v domě hrůzy, kdy jsme se proplýtali jakýmsi uzkým tunelem, plných všelijakých na dotyk nepříjemných předmětů. Bylo to ale udělané opravdu dobře. Celkově byly místnosti ve tmě a "podúvéčkované". Nebo jsme vešli do místnosti s lasery, jako na taneční párty. Moc se mi také líbil moment, kdy jsme šli přes starý most. Takový ten jako z filmů, když chtějí přejít v džungli z jedné strany řeky na druhou, ale most vypadá, že se každou chvíli rozpadne. Výborně světelně, i zvukově zpracované prostředí, nám velmi věrohodně navodilo pocit, že bychom mohli skutečně spadnout a že bychom se radši měli pořádně držet. Někdy člověk nevěděl, jestli jde rovně, z kopce, do kopce a podobně. Často jsme nevěděli kudy kam...

Foto z webu Infinity


Stejně jako na jiných atrakcích, nás automaticky vyfotili a při odchodu byly vidět na obrazovkách naše vlastní fotky. Za přibližně $10 si pak můžete fotku koupit. Pokud by se někdo z vás chystal Infinity navštívit, doporučuji vám nespěchat a vklidu si každou místnost užít. Infinity je nastavené tak, že se nemůžete vracet. Teoreticky by to šlo, ale neměli by jste. Dále mě také napadlo, že to není moc vhodné místo pro schizofreniky. V jednu chvíli mi v hlavě také probleskla myšlenka, jak by takové místo asi působilo na lidi pod vlivem haluciogenů nebo naopak stimulantů. Věřím, že by mohl být výsledek pozitivní, ale i naopak nebezpečně negativní. Kdo ví... My jsme si to každopádně užili i střízliví a to na 100%. :) Na internetu o Infinity moc videí v současné době nenajdete. Tady přikládám jen jedno krátké. Jinak vstupné do Infinity je se studentskou kartou $20. Bez ní zaplatíte $25.

Potom jsme se dostali konečně na pláž. Ve tmě toho tam samozřejmě tolik vidět nebylo, ovšem ta atmosféra, která na nás dýchala, se nedala jen tak přejít. U pláže nás mimo jiné také zaujaly lehací lavičky. V podstatě takové dřevěné postele. Jen si představte si tak lehnout u pláže v Surfers Paradise a pozorovat noční oblohu. Nemělo to chybu, prošli jsme se kolem pláže a těšili se, až uvidíme celou pláž druhý den a za světla.

Každý pátek a sobotu přijíždí do Surfers Paradise asi 30 000 lidí, aby si užili tamější noční život. Při skutečnosti, že je v Surfers Paradise asi 20 000 lidí s trvalým pobytem, je takový počet turistů skutečně veliký. V neděli v noci jsme ale žádné davy nezaregistrovali. Některé znamé kluby mají např. otevřeno jen od čtvrtka do soboty.


Surfers Paradise, je (jak už název napovídá) rájem surfařů. My jsme tam sice moc surfařů neviděli, ale vlny byly dost malé, tak asi nebyly ty pravé podmínky. Počasí nám vyšlo i na poslední den, za což jsme byli pochopitelně moc rádi. :) Konečně jsem tedy viděl, co jsem chtěl. Protože Gold Coast je znám nejen svým nekonečně dlouhým pásem pláží, ale také velice architektonicky odvážnými stavbami hned těsně u oceánu. No nepřijde vám to trochu šílené, postavit hned u moře 322,5 m vysoký mrakodrap se 78 patry za $255 000 000?

Q1 - nejvyšší budova v Austrálii



Nekonečné pláže nás prostě dostaly...


S mou krásnou ženou :)

Kdyby nebyla v Gold Coast taková nezaměstnanost, skoro bychom uvažovali se tam přestěhovat. Ale to samozřejmě není jen tak i co se týče školy a navíc už máme jiné plány. :) Všem se nám tam moc líbilo a Kuba shrnul svůj dojem z Gold Coast (a to především z pohledu těch pláží) větou: "Tohle je to, co jsem od Austrálie čekal..." Nebyl už čas se zajet podívat do Burleigh Heads, kam jsem původně (ještě před Sydney) přemýšlel odjet bydlet a studovat a tak jsme vyrazili do posledního zábavního parku Movie World.


Nemínili jsme se v Movie Worldu zastavit na moc dlouho, protože nám večer letělo letadlo zpět do Sydney. A tak zatím, co si Kuba s Jenny točili své hlavy na horských drahách, my s Amy jsme si zatím dali skvělou zmrzlinu Ben & Jerry´s a prošli si park.




Společně jsme pak zašli do 4D kina. Asi si říkáte, co to může být. Kromě Jenny, jsme nikdo neměli potuchy, o co jde. A tak jsme se usadili a čekali, co bude. Byli jsme vyzváni k odložení věcí a k nepoužívání telefonů, foťáků a kamer. Vyfasovali jsme klasické 3D brýle a začali koukat na asi 15 minutový kreslený film. Najednou ale jako by mi někdo kopnul do sedadla, až jsem se otočil, co se děje. V tu ránu jsem dostal sprchu a začal na mě foukat vítr. Pak už mi bylo jasné, o co běží. :) Bylo to něco neuvěřitelného a opět úžasný zážitek! Třeba scéna, kdy si námořník zatřepal mokrými vlasy a voda cákla v ten moment i na nás. Do toho vítr a to vše ještě ve 3D. Sedačka vibrovala a jezdila nahoru a dolů. Při scéně, kdy nás něco mělo chytit za nohy, nás opravdu jakoby něco chytilo. Už si nevzpomínám, jestli to udělali silným větrem nebo čím. Bylo to vážně super, něco, co jsem ještě nikdy nezažil... Tím pro nás výlet na Gold Coast skončil.

V Brisbane jsme odevzdali auto, což trvalo asi 10 sekund. Zrovna totiž odjížděl jejich minibus na letiště a měli naspěch. Stejně nebylo moc co kontrolovat, protože jsme měli plné pojištění. Je lepší si připlatit, než pak platit za škody, které jste třeba ani sami nezpůsobili. Za auto na 4 dni s plným pojištěním, jsme dohromady zaplatili asi $230. Plus benzín a poplatky za most po cestě zpět, ale to už jsou malé položky. To jen tak pro informaci, kdyby vás třeba zajímalo, kolik takové věci stojí a jestli by se např. nevyplatilo jet spíš autobusem nebo vlakem.

Aspoň jsme tedy neztráceli čas a dorazili na letiště s dobrým předstihem. S lehkým zpožděním jsme pak pohodlně přistáli v Sydney, kde jsme si po 10 minutách ukořistili taxík, který nás za $50 odvezl zpět na Bondi Junction.

Nebudu se už znovu opakovat, jak se nám to vše moc líbilo. To je jasné. :) Bylo skvělé odjet na takový výlet s nejlepším kamarádem a zároveň se svou přítelkyní, která s sebou zase měla kamarádku Jenny. Byl to nízkorozpočtový výlet, takže jsme se skutečně snažili zařídit levné bydlení, výhodné akce a zbytečně neutrácet. Letenky jsem objednal za $180 zpáteční včetně poplatků. Levnější letenky do Brisbane jsem za poslední dobu neviděl. Když si vezmete, že si tady $180 vyděláte za 1 den, tak je to celkem v pohodě. Ale když vemu také v potaz, kolik tu zaplatím za živobytí, (nájem, jídlo, doprava) a že si musíme platit drahé školy, abychom tu vůbec mohli zůstat, tak to není zase tak růžové.

U našeho výletu nám až na vynechání Moreton Bay a Byron Bay vyšlo vše tak, jak jsme chtěli. Odvezli jsme si mnoho nezapomenutelných zážitků a navíc spousty hezkých fotek, které ostatně i vám doufám udělaly radost. :)

(Všechny fotky, co jsme s Kubou nafotili, přidám postupem času do galerie na Rajčeti.)

Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.