Výlet do Wollongongu

5. března 2012 v 10:24 | Jakub
Minulý víkend jsme si udělali výlet do Wollongongu, který se nachází asi 80 km jižně od Sydney. Na cestu jsme se vydali ještě společně s kamarádem Redgrem a jeho přítelkyní, kteří nás brzo ráno vyzvedli autem. Sice přímo od nás z Bondi Junction jede přímý vlak do Wollongongu, ale měli jsme v plánu navštívit více míst a tak bylo auto rozhodně příjemnou variantou.


Rozhodli jsme se jet přes Ryal National Park. Přišlo nám to zajímavější, než jet po dálnici a tak jsme se po cestě i pokochali přírodou. Po klikaté silnici jsme někdy měli pocit, jako bychom byli někde v Evropě. Čistě náhodou jsme se zastavili na vrcholku jednoho z kopců, přes které jsme jeli.


Naše zastávka v Sublime Point Lookout měla nakonec mnohem hlubší význam, než jsme původně zamýšleli. :) Před námi se vynořil nádherný pohled na oceán, pláže a další města. Počasí nám sice nevyšlo úplně nejlépe, ale výhled to byl stejně parádní a tak jsme byli rádi, že jsme se tam vůbec zastavili...

415 metrů nad mořem





Pokud by jste tedy někdy jeli do Wollongongu, rozhodně bych vám doporučil toto místo navštívit. A není to jediné místo v této oblasti s krásným výhledem. O kousek dál se dá zastavit na podobné vyhlídce, odkud skáčí parašutisti. My jsme se už ale těšíli, až navštívíme Nan Tien Temple, což je největší buddhistický klášter na jižní polokouli.

Nan Tien Temple, což v čínštině znamená "jižní ráj", byl dokončen v roce 1995 a patří k němu i rozlehlé zahrady. Celý komplex o asi 50 hektarech je tak opravdu zajímavým místem k navštívení. Budovy jsou v tradičním čínském stylu a mně osobně celková atmosféra docela nadchla. Veškeré kroutící se cestičky, vhodně umístěné kameny, skalky a různé sošky a jezírka, mají navodit tradiční atmosféru určenou především k přemýšlení a meditaci. Bohužel jsme díky počasí venku moc neotáleli a jako první jsme navštívili sedmipatrovou, 47 metrů vysokou pagodu. Ta slouží jako místo posledního odpočinku a jsou tam uloženy schránky s popelem.


Přístup do pagody byl pouze v přízemí a to striktně bez bot a bez fotografování. Mně se tam moc líbilo a obdivoval jsem ten klid a ticho. Bylo zajímavé vidět, jak se tam lidé modlili a meditovali. Bohužel jsem byl asi jediný nadšenec z naší skupinky. Ne že by se to ostatním nelíbilo, ale např. pro Amy to nebylo nic nového, protože v Thajsku, obzvlášť v tom severním odkud pochází, je takových klášterů mnoho a hlavně těch starých a né tak komerčních.

Po nahlédnutí do pagody jsme se přesunuli do hlavního komplexu, kde byl velký chrám. Ještě do teď mi v uších zní ty krásné meditační melodie v podobě dětských sborů... Klidně bych tam strávil půl dne. Bylo to opravdu relaxační, ale opět jsem byl hlavní nadšenec a tak jsem vyšel po chvíli ven a radši udělal pár fotek. :)




Komplex budov tvořila mimo jiné také menší "kaple", knihovna, muzeum a další... V muzeu nás zaujala část s mikroskopy, pod kterými jsme mohli vidět vlasy či chlupy, na kterých byla čitelně vyrytá slova. Mimo to také psali na malé destičky, ze kterých by jste běžným okem jistě nic nepřečetli. Zbytek muzea tvořila sbírka kreseb, různých sošek a opět knihovna. V podstatě nic extra...

Vypadá to spíše jako nějaký chlup :)

Před každým vstupem do chrámu či pagody bylo místo k umístění "vonných" tyčinek, které mají samozřejmě duchovní význam. Tvořilo to tak hezkou a tradiční atmosféru.


Takto z venku jsem si udělal i jednu fotku chrámu zevnitř

Stovky a stovky malých svíček a světýlek... K tomu ta muzika... - mně se tam moc líbilo. Škoda, že ostatní nechtěli počkat na průvodce, který tam byl tuším zdarma k dispozici asi od jedné hodiny. Nevadí, jsem moc rád, že jsem se tam vůbec podíval, protože jsem to už také nějakou dobu plánoval.

Krásná a tradiční architektura


Nakonec jsme se zašli podívat na kopec, kde byl mimo hezký výhled také veliký zvon, do kterého bylo možné udeřit speciálním dřevem. Zde jsme se zvěčnili na památku. :)




Řekl bych, že jsem viděl asi to, co jsem čekal a tak jsem spokojený. Nebylo to zase něco, co bych musel hned viděl znovu, jen bych tam chěl možná déle pobýt a pojmout to trochu více jako meditační den, než turistickou prohlídku. Ale v pohodě. :) Pro ty, kteří již navštívili některé chrámy v Asii, by byla možná zajížďka do Nan Tien Temple nudná. Ale kdo ví...

Odpoledne jsme se zajeli podívat na místní pláže, o kterých jsem slyšel jen samou chválu. Za té oblačnosti, která bohužel tu neděli v Sydney a okolí panovala, nebyly zrovna k vidění krásně prosluněné pláže, které se táhnou po celém pobřeží jedna za druhou. Ale i tak to nebylo špatné a ve vlnách jsme se výborně vyřádili. :D

Konečně se mi začalo dařit na bodyboardu i trochu zatáčet

Hlavní pláž ve Wollongongu

Scrabble na pláží? Dobrej nápad :D

Vylovil jsem i malého rejnoka... :D Samozřejmě laškuju, je to plod ze stromu

Doufám, že tu botu tam někdo ztratil - nebo že by žralok? :D

Po levé straně pláže byl maják, kde jsme udělali naší poslední prohlídku. Pláží by tam bylo k navštívení skutečně nepřeberné množství. Byl už ale večer a tak jsme pak už jeli domů. Každopádně jsem moc rád, že jsem se do Wollongongu konečně podíval.

Vlastně, já už tam jednou jel se Štěpánem, ale to je už rok zpátky. To bylo totiž v době, kdy jsem byl ještě takový rozjařený a tak když jsme se občas rozhodli trochu něco popít, padla většinou tak flaška whisky na osobu a tak jsem tehdy zážitky s Wollongongu slyšel jen z vyprávění. :D No, to bylo, to jsme tehdy jeli několik hodin na jih vlakem a až za tmy jsme pak přijeli do Wollongongu, odkud jsme jeli na Bondi Junction, kde jsme znovu navštívili bottle shop, protože nám tehdy policie ve vlaku jednu (byť skoro prázdnou) flašku zabavila. Pak jsme šli na párty na jeden barák a domů jsem "přišel" asi ve tři. Holt, na večeři jsem doma nebyl a už tehdy s Amy, jsem to musel celkem žehlit. :D Takovým akcím je už konec a když někam občas jdeme, všechno si pamatuju a rozumně užívám.

Ještě jsme mysleli, že se zajedeme podívat do oblasti zvané Kiama, kde jsou takové gejzíry vody a opět mnoho krásných pláží, ale tak třeba příště...




Pelikáni na lampě :)



 


Komentáře

1 Jitka mami Jitka mami | 5. března 2012 v 11:00 | Reagovat

Ta fotka s Amy je nádherná:)  I celý nový článek a ostatní fotky :) :-)

2 Jakub Jakub | 5. března 2012 v 11:56 | Reagovat

[1]:Dík. Jo, tak fotka se povedla. Fotil jsem jí na rozostřené pozadí a Amy prostě vždycky vypadá dobře... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.