Březen 2012

Gunnamatta Bay - Cronulla

18. března 2012 v 15:04 | Jakub
Tak nám tady v Sydney už začal oficiálně podzim. Březen ale bývá stále teplý a až od dubna začíná být chladněji. O tomto létu se říká, že bylo z pohledu teplot a oblačnosti nejhorší za posledních 40 let. Já bych to zase tak černě neviděl, ale je pravda, že těch deštivých či oblačných dnů, bylo letos určitě víc, než v předchozích letech. Tak i tak, pro mě ještě léto nekončí a snažím se využít každého slunečného dne - pokud tedy nejsem zrovna v práci. :)

Asi před měsícem jsme společně s Amy a Kubou objevili nádherné místo na Cronulle na jihu Sydney. Na Cronullu jsem se letošní léto chystal zajet ještě minimálně jednou. Nejen, že jsme minule nestihli projít celou pláž, ale také jsme se chtěli podívat do zálivu Gunnamatta, který se nachází hned po pravé straně od vlakové stanice Cronulla. Mimo to jsme také chtěli pobýt nějaký čas na Cronulla Beach, takže jsme šli napřed na hlavní pláž, kam se chodí slunit většina lidí. Počasí bylo jako z pohádky a vlny byly obrovské. Vlastně byly tak velké, že pravá strana několika kilometrové pláže, byla uzavřená a tak jsme šli doprostřed, kde už bylo povolené koupání. Za tento den jsme udělali s Kubou mnoho fotek a jelikož jsou fotky jeho foťákem s polarizátorem o mnoho lepší a barvitější, polovinu fotek v tomto příspěvku jsou foceny Kubou. Byl to moc hezký den plný nových zážitků, srandy a odpočinku...




Jak sami vidíte, počasí bylo skutečně super a mohlo být klidně přes 30 stupňů. Na levé straně jsou takové písčité duny, kam se chceme podívat zase příště. To můžem klidně uskutečnit, až bude trochu chladněji. Za toho horka bylo to chození se všemi věcmi už tak náročné. Bodyboard jsme opět skěle využili a dokonce i Amy si zkoušela sjet nějakou tu vlnu. :D





Záchranáři měli stále co dělat a to nejen ve vodě. V jedné ulici hned u pláže byla nehoda, kam byl povolán i vrtulník. Holt né každý měl ten den asi tak hezký, jako my. :(





Hezké a romantické vzpomínky na mládí... :)

Cronulla...

Po obědě jsme vyrazili do Gunnamatta Bay. Podle mapy jsem zrhuba věděl, jak to tam vypadá, ale to co jsme nakonec viděli a zažili, jsem nečekal a určitě bych toto místo doporučil k navštívení. Ovšem rozhodně za odlivu - hned se dozvíte proč... :)

Zajímavý broučci

První pohled na záliv byl asi takový, jaký bychom čekali a mimo pár zajímavých lodí tam nebylo nic extra k vidění. Kousek opodál bylo takové molo, odkud lidé skákali do vody. Voda tam ale byla celkem zakalená, takže jsme uvažovali, zda vůbec pokračovat dál...


Rozhodli jsme se zastavit v parku, který hned navazoval na písčitou oblast, která vznikla na základě odlivu. Otevřeli jsme něco dobrého k pití a prošli se po okolí. Čím víc jsme se vzdalovali, tím víc byla voda čistější a záliv zajímavější a tak jsme se vrátili pro Amy a šli dál. :)


Po cestě jsme míjeli nádherné domy, které byly přímo na pláži. V jednom jsme třeba viděli velmi stylový bar s velikými okny, všude palmy a to vše asi metr nad pláží... Úžasné bydlení, které také jistě stojí klidně několik miliónů dolarů. Jistě měl i Russel Crow, hlavní herec z filmu Gladiátor, pádný důvod, proč si koupit dům právě na Cronulle. :)



Viděli jsme lidi relaxovat na lodích, před domy, rybáře nebo lidi, kteří stejně jako my jen procházeli. Díky odlivu se tam vytvořily všelijaké mělčinky a malé pláže, což vypadalo moc hezky... Ale holt né každý tam byl ten den jen relaxovat a někteří tam byli i pracovně... :D



Když jsme ale došli až sem, nechtělo se nám už kamkoliv jinam. :) Usadili jsme se na pláži široké asi 2 metry a voda okolo nás nebyla hlubší než po kolena. Navíc byla úžasně teplá, takže to skutečně nemělo chybu...



Z našich repráčků se ozýval Bob Marley a nám už nezbývalo nic jiného, než si nalít další sklenku a užít si reálné okamžiky na nereálně krásném místě. :D Může mi někdo říct, proč se toto místo neuvádí v průvodcích na místo Bondi Beach nebo jiných komerčních pláží? :)




Poprvé jsem zažil v Sydney teplé moře :)

Při šnorchlování bylo vidět, že jsme se nacházeli v zálivu a že tam voda nebyla tak průzračná, jako třeba na Manly. Ale stále byla ta voda krásně čistá a obzvláště v místě, kde se zprudka tvořila větší hloubka, byla voda z vizuálního, i pocitového hlediska, naprosto dokonalá!

Yeaaah!!! :D


S Kubou jsme se pak vydali rovně podél takového hřebenu, který se vytvořil mezi přístavem a doleva směrem k obytným domům a pláži. Šli jsme vlastně stále hloubš, ale voda byla absolutně bez vln a maximálně tak metr hluboká.



Ty domy tam byly skutečně luxusní - už vím, kde budu jednou bydlet... :D


Kuba skáče do vody :)

Vrátili jsme se tak akorát, protože už opravdu přicházel příliv a tak jsme museli naše věci rychle pobrat a přesunout se zase o kus dál. Alespoň jsme se donutili podívat ještě na další místa.


V pozadí můžete vidět Royl National Park, přes který jsme nedávno jeli do Wollongongu. Na další fotce jsem ho vyfotil trochu blíž, ale to je samozřejmě jen pár stromů. Park je to jinak obrovský. Rád bych se tam příště podíval třeba z té druhé strany. Také by to nemuselo být špatné.


Poslední zastávkou našeho výletu po Gunnamatta Bay byla tato roztomilá pláž, kde jsme zůstali až skoro do západu slunce. Zde jsme nalezli sprchy a toalety, což bylo také docela fajn.



Exotické palmy

A Kuba? Asi až moc poslouchal můj oblíbený housový song "Fly Away" :D

No, skoro mi to ani nepřišlo jako v Sydney a opět mi to přípomínalo spíše Asii nebo ještě lépe nějaké Pacifické ostrovy - i když připomínám, že jsem ještě ani tam, ani tam, nebyl. Tohle byl prostě Gunnamatta Bay na Cronulle. :) Amy se tam také moc líbilo a když chtěla v klidu relaxovat na pláži, s Kubou jsem měl tak alespoň klid na probádání okolí, takže to vše takhle myslím skvěle fungovalo.

Jak už jsem řekl, určitě vám doporučuji toto místo navštívit a to zásadně za přílivu a slunečného počasí. (Časy přílivu a odlivu lze zjistit na internetu či v novinách.) Po cestě zpět už totiž zmizely všechny ty malé pláže a ostrůvky, které se tam vytvořily a měli jsme celkem problém se dostat přes vysokou hladinu vody zpět. Byly chvíle, kdy jsme šli podél jedné zdi, kde bylo vody lehce nad pas, na ramenou baťohy a v ruce chladící box a bodyboard a brodili jsme se dál a dál vodou, aniž bychom věděli, jestli se tím směrem dostaneme nějak na souš. Nebylo to ale zase tak tragické a bez problémů jsme se dostali až na vlakovou stanici, respektive na autobusovou zastávku, protože byl ten den trackwork - práce na trati.

Tak co, jedete příště s námi? :D

V pátek letíme do Brisbane a na Gold Coast, kde se chystám začít slavit mé 25tiny, tak doufám, že se nám vše vyvede a že si to pořádně užijeme! Jakmile pak budu mít čas, určitě o tom všem zase napíšu a přidám nějaké zajímavé fotky. Takže od pátku vás zdravím z Queenslandu. :D

Výlet do Wollongongu

5. března 2012 v 10:24 | Jakub
Minulý víkend jsme si udělali výlet do Wollongongu, který se nachází asi 80 km jižně od Sydney. Na cestu jsme se vydali ještě společně s kamarádem Redgrem a jeho přítelkyní, kteří nás brzo ráno vyzvedli autem. Sice přímo od nás z Bondi Junction jede přímý vlak do Wollongongu, ale měli jsme v plánu navštívit více míst a tak bylo auto rozhodně příjemnou variantou.


Rozhodli jsme se jet přes Ryal National Park. Přišlo nám to zajímavější, než jet po dálnici a tak jsme se po cestě i pokochali přírodou. Po klikaté silnici jsme někdy měli pocit, jako bychom byli někde v Evropě. Čistě náhodou jsme se zastavili na vrcholku jednoho z kopců, přes které jsme jeli.


Naše zastávka v Sublime Point Lookout měla nakonec mnohem hlubší význam, než jsme původně zamýšleli. :) Před námi se vynořil nádherný pohled na oceán, pláže a další města. Počasí nám sice nevyšlo úplně nejlépe, ale výhled to byl stejně parádní a tak jsme byli rádi, že jsme se tam vůbec zastavili...

415 metrů nad mořem





Pokud by jste tedy někdy jeli do Wollongongu, rozhodně bych vám doporučil toto místo navštívit. A není to jediné místo v této oblasti s krásným výhledem. O kousek dál se dá zastavit na podobné vyhlídce, odkud skáčí parašutisti. My jsme se už ale těšíli, až navštívíme Nan Tien Temple, což je největší buddhistický klášter na jižní polokouli.

Nan Tien Temple, což v čínštině znamená "jižní ráj", byl dokončen v roce 1995 a patří k němu i rozlehlé zahrady. Celý komplex o asi 50 hektarech je tak opravdu zajímavým místem k navštívení. Budovy jsou v tradičním čínském stylu a mně osobně celková atmosféra docela nadchla. Veškeré kroutící se cestičky, vhodně umístěné kameny, skalky a různé sošky a jezírka, mají navodit tradiční atmosféru určenou především k přemýšlení a meditaci. Bohužel jsme díky počasí venku moc neotáleli a jako první jsme navštívili sedmipatrovou, 47 metrů vysokou pagodu. Ta slouží jako místo posledního odpočinku a jsou tam uloženy schránky s popelem.


Přístup do pagody byl pouze v přízemí a to striktně bez bot a bez fotografování. Mně se tam moc líbilo a obdivoval jsem ten klid a ticho. Bylo zajímavé vidět, jak se tam lidé modlili a meditovali. Bohužel jsem byl asi jediný nadšenec z naší skupinky. Ne že by se to ostatním nelíbilo, ale např. pro Amy to nebylo nic nového, protože v Thajsku, obzvlášť v tom severním odkud pochází, je takových klášterů mnoho a hlavně těch starých a né tak komerčních.

Po nahlédnutí do pagody jsme se přesunuli do hlavního komplexu, kde byl velký chrám. Ještě do teď mi v uších zní ty krásné meditační melodie v podobě dětských sborů... Klidně bych tam strávil půl dne. Bylo to opravdu relaxační, ale opět jsem byl hlavní nadšenec a tak jsem vyšel po chvíli ven a radši udělal pár fotek. :)




Komplex budov tvořila mimo jiné také menší "kaple", knihovna, muzeum a další... V muzeu nás zaujala část s mikroskopy, pod kterými jsme mohli vidět vlasy či chlupy, na kterých byla čitelně vyrytá slova. Mimo to také psali na malé destičky, ze kterých by jste běžným okem jistě nic nepřečetli. Zbytek muzea tvořila sbírka kreseb, různých sošek a opět knihovna. V podstatě nic extra...

Vypadá to spíše jako nějaký chlup :)

Před každým vstupem do chrámu či pagody bylo místo k umístění "vonných" tyčinek, které mají samozřejmě duchovní význam. Tvořilo to tak hezkou a tradiční atmosféru.


Takto z venku jsem si udělal i jednu fotku chrámu zevnitř

Stovky a stovky malých svíček a světýlek... K tomu ta muzika... - mně se tam moc líbilo. Škoda, že ostatní nechtěli počkat na průvodce, který tam byl tuším zdarma k dispozici asi od jedné hodiny. Nevadí, jsem moc rád, že jsem se tam vůbec podíval, protože jsem to už také nějakou dobu plánoval.

Krásná a tradiční architektura


Nakonec jsme se zašli podívat na kopec, kde byl mimo hezký výhled také veliký zvon, do kterého bylo možné udeřit speciálním dřevem. Zde jsme se zvěčnili na památku. :)




Řekl bych, že jsem viděl asi to, co jsem čekal a tak jsem spokojený. Nebylo to zase něco, co bych musel hned viděl znovu, jen bych tam chěl možná déle pobýt a pojmout to trochu více jako meditační den, než turistickou prohlídku. Ale v pohodě. :) Pro ty, kteří již navštívili některé chrámy v Asii, by byla možná zajížďka do Nan Tien Temple nudná. Ale kdo ví...

Odpoledne jsme se zajeli podívat na místní pláže, o kterých jsem slyšel jen samou chválu. Za té oblačnosti, která bohužel tu neděli v Sydney a okolí panovala, nebyly zrovna k vidění krásně prosluněné pláže, které se táhnou po celém pobřeží jedna za druhou. Ale i tak to nebylo špatné a ve vlnách jsme se výborně vyřádili. :D

Konečně se mi začalo dařit na bodyboardu i trochu zatáčet

Hlavní pláž ve Wollongongu

Scrabble na pláží? Dobrej nápad :D

Vylovil jsem i malého rejnoka... :D Samozřejmě laškuju, je to plod ze stromu

Doufám, že tu botu tam někdo ztratil - nebo že by žralok? :D

Po levé straně pláže byl maják, kde jsme udělali naší poslední prohlídku. Pláží by tam bylo k navštívení skutečně nepřeberné množství. Byl už ale večer a tak jsme pak už jeli domů. Každopádně jsem moc rád, že jsem se do Wollongongu konečně podíval.

Vlastně, já už tam jednou jel se Štěpánem, ale to je už rok zpátky. To bylo totiž v době, kdy jsem byl ještě takový rozjařený a tak když jsme se občas rozhodli trochu něco popít, padla většinou tak flaška whisky na osobu a tak jsem tehdy zážitky s Wollongongu slyšel jen z vyprávění. :D No, to bylo, to jsme tehdy jeli několik hodin na jih vlakem a až za tmy jsme pak přijeli do Wollongongu, odkud jsme jeli na Bondi Junction, kde jsme znovu navštívili bottle shop, protože nám tehdy policie ve vlaku jednu (byť skoro prázdnou) flašku zabavila. Pak jsme šli na párty na jeden barák a domů jsem "přišel" asi ve tři. Holt, na večeři jsem doma nebyl a už tehdy s Amy, jsem to musel celkem žehlit. :D Takovým akcím je už konec a když někam občas jdeme, všechno si pamatuju a rozumně užívám.

Ještě jsme mysleli, že se zajedeme podívat do oblasti zvané Kiama, kde jsou takové gejzíry vody a opět mnoho krásných pláží, ale tak třeba příště...




Pelikáni na lampě :)



Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.