Léto

29. ledna 2012 v 12:42 | Jakub
I když je letošní léto tady u nás více oblačné a deštivé, než ta léta předchozí, pořád je to léto a alespoň je teplo. Ono je kolikrát přes týden docela hezky, hodně horko, ale na víkend, když máme volno, se to pokazí. Na teplotu moře to žádný extra vliv nemá, ale pokud je pod mrakem, člověk radši zůstane doma nebo podnikne nějaký jiný výlet. Pro tento příspěvěk jsem pro vás připravil mnoho zajímavých fotek, které by se vám mohli líbit. Je to takový mix všeho možného, co se v poslední době událo.

Kolem Vánoc jsme se byli párkrát vykoupat na Tamarama Beach, která je díky své úzké rozloze, hloubce a poloze, právem považována za jednu z nejnebezpečnějších pláží v New South Wales. Dokonce na ní sídlí jeden z prvních plážových záchranářských klubů na světě - Tamarama Surf Life Saving Club, který byl založen roku 1906. Tamaramu najdete jen kousíček pod Bondi Beach. Oproti ní vypadá Tamarama celkem nevinně. A mé první koupání - za odlivu, bylo naprosto super a přišla mi skutečně velmi bezpečná. Na bodyboardu jsem se tam vyřádil až až. O Vánocích jsme se tam vydali znovu a tentokrát jsem si na bodyboardu moc nezajezdil. Záchranáři drželi všechny lidi jen v úzkém úseku po pravé straně. Jedna záchranářka mi doporučila, abych se s boardem držel také po pravé straně. Netrvalo ale dlouho a ocitnul jsem se více na levo, kde nebyly vlny ani tak velké, jako spíš prudké a rychlé a to právě bývá špatné na surfování. Při první takové vlně jsem okamžitě ztratil bodyboard a surfování jsem si rychle rozmyslel.



Board jsem našel až na břehu, kde jsem dal té záchranářce za pravdu. Nebylo to zase nějak nebezpečné, především, když jsou tam ti všudepřítomní záchranáři, ale pro začátečníky, jako jsem já, to na surfování není to pravé místo. Alespoň tedy za přílivu. Mimochodem proudy na Tamaramě dosahují až 2 metrů za sekundu, takže bacha na to.

A tak jsem si dal radši na břehu pivko :D

Konečně můžu jednuduše dělat panoramatické fotky :)



Klucí se nám nějak zakoukali, že? :D



Amy radši vše pozorovala ze břehu a především ze stínu! :) Asiati holt nemají moc rádi prudké slunce a jejich "móda" je spíše zůstat "bílí".


Plážová kára :D

Kolem Vánoc jsme se také tradičně jeli podívat na Shark Bay, to je pro změnu extrémně klidná pláž. Autem nás tentokrát vyzvedly Amy kamarádky - Thajky a tak bylo veselo. :D


Happy time... :)


Amy kamarádka Beer

Cestou na záchod :)

O tom, že mají Thajci a Asiati vůbec, rádi stín, jsem se přesvědšil na Thajském BBQ, kde bylo asi 60 lidí. Byla to vánoční párty od Amy z práce. Spousta pití, mnoho výborných pokrmů, samozřejmě naložených v thajském stylu. Užíval jsem si především seafood. Ochutnal jsem různé mušle, chobotnice a jiné potvory. Mně tyhle věci moc chutnaj. :) Viděl jsem tam několik velkých rozdílů oproti BBQ, které by pořádali např. Češi nebo Evropani všeobecně. Třeba komunikace. Když jsem pomáhal grilovat, snažil jsem se občas s někým prohodit pár slov. Ve výsledku jich ale bylo opravdu jen pár. Vždycky mi jen stručně odpověděli na co jsem se ptal a sami nikdy nerozvinuli žádnou konverzaci. Nevím, jestli byli stydlivý nebo co, ale Evropani by si prohodili dvě tři slova a už je z toho minilálně nějaký drink a kolikrát dlouhé konverzace. Oni se mezi sebou moc neznali, protože to je velká firma a byli tam lidé z různých míst. Ale stejně. Bylo to zvláštní je pozorovat. A další věcí byl ten stín :) Jakmile se nad jejich stoly s lavicemi dostalo slunce, všichni se zvedli a celé konstrukce přenesli do stínu, načež je zachvíli stěhovali zas :) Docela paradox, když vemu v potaz, kolik má Sydney průměrně slunečných dnů v roce a kolik procent obyvatel Sydney je z Asie. :) Ještě jsem si vzpomněl, že např. rýži si nabírali přímo rukou z takového košíku. Takto jsem viděl jíst poprvé Nepálce, ale ti takto jedli celé jídlo, s omáčkou a se vším všudy. Takže docela komedie, ale jinak dobrý, hlavně to jídlo bylo naprosto bezvadné!

U grilů jsem viděl i dokonce paní s deštníkem :)

Jinak před Vánoci jsme se rozloučili s kamarádem Alešem, který odletěl zpět do Čech. Aleše jsem moc rád poznal a těším se, až se pak v Praze zase potkáme. :)



Nedávno jsem také konečně dostal Amy někam do klubu, protože ona na ten noční život už zase tolik není. Když mi ale jednou večer ukázala, co si koupila na sebe, nebylo co řešit a prostě jsme už někam jít museli. :)

Moje thajská kočka :)

Potřeboval jsem si trochu zvednout sebevědomí, když jsem jí viděl a tak jsem byl také nakupovat. Pak jsem udělal takovou srovnávací fotku, ale myslím, že ty nové věci (nalevo) jsou lepší. :)


A párty mohla začít. Byl to skvělý večer a při cestě do Starbaru se k nám ještě připojily Amy kamarádky. Dokážete si představit ty chlapy, jak mi museli závidět, že tam tancuju rovnou se třemi třicetiletými Thajkami? Neustále se k nám snažili protlačit a docela se vtírali a tak jsem jim tam sloužil jako takový "bodyguard" a odháněl jsem je. :D



Postupem času mi přišel na pomoc Richard se svým kamarádem a tak jsme pak šli do Colombian Hotelu. Mé oblíbené místo. :D Aspoň mi Amy konečně uvěřila, proč chodím jen do Guy klubů. :D Ta muzika byla prostě nesrovnatelně lepší a byla to úplně jiná párty. Výborně jsme si zatancovali, tak doufám, že zase někam vyrazíme. Potkal jsem tam jednoho chlápka, který tam měl bonga. Dlouho jsem neváhal a ujal se bubnování v housovém stylu. :) Když jsem mu ukázal, jak se na to hraje, pán se pak minutu na to sebral a odešel. :D


Na Oxford Street jsme pak tradičně potkávali všemožné lidi :)

Na párty ale teď moc nechodíme, přece jenom to stojí hodně peněz a člověk je pak celý druhý den unavený. Občas je to také potřeba, ale převážně se snažíme náš společný víkend s Amy vždy využít nějakým výletem, i když třeba jen do nějakého parku nedaleko od nás. Jeden takový se nazývá Cooper Park v Bellevue Hill, kde bydlí náš kamarád Kuba. S ním jsme se byli v parku nedávno projít. Celé je to vlastně takové údolí a ta příroda je tam ve vzduchu skutečně cítit.





Odsud bylo hezky vidět Bondi Junction, kde bydlíme

Dalším z hezkých momentů poslední doby byla návštěva mých přátel v St Ives. Tito lidé mi tehdy nabídli střechu nad hlavou, když jsem neměl kam jít po odchodu z Maroubry od mé bývalé přítelkyně. Vlastně jsem se s nimi od té doby neviděl, z čehož jsem neměl dobrý pocit. Občas jsem si s nimi napsal, ale jen krátce. Tentokrát jsme byli s Amy pozváni na BBQ. Tito lidé jsou původem Maďaři, ale v Sydney už žijí mnoho let. A tak jsem je moc rád zase viděl... Grilování bylo ve velkém stylu a nemělo to chybu. Vše nádherně připravené a vynikající. Nebyli jsme tam ale zdaleka sami. :) Včetně nás přišlo ještě asi 20 dalších lidí a to pouze Maďaři věkově přibližně našich rodičů. Bylo to moc fajn a zahrál jsem si také dobře na piáno.

Na návštěvě byl zrovna bratr se synem


Po BBQ nás vzali autem do města na Sydney Festival, kam jsme se chtěli stejně podívat. S Amy jsme na tomto festivalu byli přesně před rokem, což bylo tehdy vlastně naše první strávené odpoledne...


Festival trval skoro celý měsíc, tímto dnem končí. Byl organizován na mnoho místech součastně a zrovna na této stagi hrál chvíli po našem odchodu Manu Chao, což mě mrzí, že jsem nevěděl. Přesunuli jsme se totiž před katedrálu, kde bylo vystoupení takového ekologického projektu. Bylo to zajímavé a hlavně jsem nikdy nic takového neviděl. Herci byli na lanech přikotvení k jakési obrazovce, na které se promítaly různé abstraktní videa, s ekologickými motivy... Dohromady to bylo vlastně takové 3D.




Další interpreti - řekl bych z Pacifiku

A takhle to pak vypadalo v Hyde Parku. Stage, DJ a house. Hyde Park se jednoduše proměnil v jednu velkou párty, naprosto super! :)



Nikde žádné problémy, vše zorganizované jako vždy :)

Jak už jsem naznačil, s Amy jsme již rok a minulou neděli jsme oslavili naše výročí. :) Po mši v kostele na Bondi Road jsme vyrazili nakupovat a pak do Luna Parku u Harbour Bridge. Věděli jsme ale, že ten Luna Park není nic moc a tak jsme se tam jen v klidu prošli. Vstup je zdarma.



A pak jsme se různě fotili a tak... :D



Potom jsme se zajeli podívat do North Sydney

Cestou do Rocks

V Rocks, v nejstarší čtvrti, jsme si zašli na krokodýlí pizzu. Jedině doporučuji. Byla výborná, jen velikost "Large" (velká) mi přišla spíše jako nějaká hodně small... :)


V Rocks

Na Circular Quay

Večer jsme zakončili v kině na filmu The Adventures of Tintin 3D. Tady se můžete podívat na ukázku. O tom, jak jsem s Amy rád a že je moc fajn, jsem psal v předchozích článcích. Každopádně bylo hezké spolu oslavit již roční výročí a jsem zvědavý, jestli spolu za rok budeme slavit třeba další. Uvidíme. :)


Ještě než se vám na závěr pochlubím mým novým foťákem, tak jelikož se tento příspěvěk jmenuje "Léto", možná by vás zajímalo, jestli tu máme nějaké pavouky a jiné potvory, o kterých jsem psal před dvěmi lety celkem dost. :) Mimochodem, ti pavouci, konkrétně White Tailed Spiders, kteří nám na Rydu tehdy lezli i okolo postele, nejsou skutečně až tak nevinní, jak nám pan Honza říkával. :) To byly totiž pěkný kecy. Slyšel jsem už o mnoho případech, kdy měli lidé velké a dlouhodobé problémy, díky kousnutí od White Tailed Spidera. Naše učitelka nám ale vyprávěla, jak jejímu známému museli dokonce amputovat nohu. A ti Redbaci - kterých jsme měli u baráku tolik, že jsme museli volat firmu? Kamarád mého parťáka z práce platil díky kousnutí od Redbacka za pobyt v nemocnici cca $5000, což je při současném kurzu asi 100 000 KČ. Vrátili mu asi 60%. To jsem se ale opět trochu nechal unést minulostí. Tentokrát vám chci jen ukázat hezkého Huntsmana, kterého jsem objevil u okna, když jsem ho šel zavřít. Po jeho nafocení jsem se ale sehnul pro sprej a v zápětí byl pryč. Bohužel těžko říct, jestli utekl dovnitř nebo ven... :D


A tohle jsem našel u postele, co to je ale nevím...

Na závěr bych vám chtěl představit můj nový foťák, který jsem pořídil přesně na Silvestra. Můj předchozí foťák mi sloužil velice dobře a měl jsem ho několik let. Doba ale pokročila a ve chvíli, kdy se mi dostala špína zevnitř objektivu a oprava by stála přibližně jako nový foťák v té kategorii, jsem neváhal a začal jsem koukat po novém. Nechtěl jsem ale žádný veliký stroj a stejně jako před lety u Lumixe jsem koukal po kompaktech, ale za to velmi kvalitních. Dlouho jsem se tedy rozmýšlel mezi Lumixem TZ20 a Sony HX9V. Tyto ultrazoomy mají velmi podobné parametry, ale po přečtení mnoha recenzí a diskuzí, jsem se rozhodl pro Sony. :)



Stejně jako tehdy můj Lumix, i tento foťák vyhrál cenu EISA za nejlepší kompaktní foťák. Cena se bohužel stále pohybovala kolem $500 a tak jsem se nenechal zlákat koupí foťáku pod stromeček a čekal jsem na povánoční slevy. A dočkal jsem se! Pouze na pár dní zlevnili můj Sony z $500 na $370! Nebylo co řešit a pro foťák jsem si zašel. V Harvey Norman, kde byla ta povánoční sleva, měli ale můj Sony vyprodaný (ještě aby ne) a nabízeli mi ten z výlohy. Objednat nový znamenalo čekat asi týden a druhý den byl Silvestr, tak jsem ho chtěl už vyzkoušet. Nakonec jsem ho objednal, protože jsem chtěl prostě úplně nový a ve výsledku jsem si ho vyzvedl hned druhý den. :) Mimo jiné mi byla nabídnuta prodloužená záruka o 2 roky za cca $90. Myslím, že už bych v Austrálii stejně tak dlouho být nechtěl a tak jsem odmítl, ovšem jeho výraz mě trochu zarazil. Trochu odbočím a hned vám vysvětlím proč.

Během pobytu v Sydney jsem si všiml jedné věci. Přijde mi, že je tady veškeré zboží mnohem méně kvalitnější. Když se tak zapřemýšlím, musel jsem tu už reklamovat hodně věcí a nejenom já, ale také mí známi či kamarádi. Např. elektrické topení, vydrželo den, (Miro ho reklamoval 4x) modem jsem reklamoval 2x, sluchátka - pecky do uší od Sennheiseru za $100 jsem musel také vyměnit, protože opadalo to zlaté na konektoru (takže pak hrály špatně), kabel od přenosného hardisku, telefon, pancake maker, zrdcadlo, na matraci, kterou nám před půl rokem koupila novou naše bytná, už klasicky vystouply pružiny, takže se stává nepohodlnou a musíme koupit novou - s tím už jsem se ale setkal vícekrát, grill (vydržel minutu - stekla barva) a mnoho dalších... Musím ale uznat, že mi s reklamací vždy vyšli vstříc a nebyl s tím jediný problém. Že by na to už byli zvyklý? Asi je tomu tak všude, možná se mi to jen zdá. Každopádně většina produktů je dováženo z Číny, která je největším obchodním partnerem Austrálie. Můj foťák je naštěstí vyrobený v Japonsku, tak snad vydrží. :) Z Číny je také veškeré oblečení australské značky Quik Silver, které tu nosí snad úplně každý. Mají dobrý výběr, není to tak drahé, je to pohodlné a moderní. Ale co se týče kvality? Žádné ponožky mi nevydržely tak málo, spodní prádlo zanechávalo žmolky asi čtvrt roku, osuška za $60, kterou jsem tehdy dostal navíc (při koupi nad X dolarů), je v podstatě nepoužitelná, protože ještě po roce a půl stále pouští malé nitky nebo žmolky. Pravda je, že jsem jí díky tomu tolik nepoužíval, ale vypral jsem jí už hodněkrát. Pěněženku jsem také reklamoval, trika pouštěj hodně barvy... O botách všeobecně ani nemluvím... Prostě mi to jen přijde, že je tady všechno dělané hodně spotřebně, ale ono je to vlastně tak už skoro všude... Možná se někdy vyplatí nic nekupovat a jen se projít po městě. Ve vlaku jsem nedávno třeba našel krásnou koloběžku nebo novou mikinu. :)

Věřím tomu, že ten foťák mi vydrží a že na něj nafotím spousty zajímavých fotek. Konečně můžu dělat jednoduše panoramatické fotky, točit videa v kvalitě téměř jako na kameře a kvalitně přibližovat na delší vzdálenosti. Jediné, čeho jsem se bál, je vyskakovací blesk. Ten je totiž umístěný v místě, kde většinou lidé foťák drží. U ultrazoomových kompaktů je to ale důležitá věc, protože jinak může objektiv mírně stínit. Na tento nepochopitelný nedostatek upozorňovalo hned několik lidí v internetových diskuzích. A to byl nakonec hlavní důvod, proč jsem přešel z Panasonicu na Sony. Zatím si ho nemůžu vynachválit a jsem rád, že jsem neuskutečnil můj původní plán, což byla koupě podvodního Lumixe FT3 ($500). Za stejnou cenu jsem totiž pořídil o mnohem lepší foťák, v podstatě nejlepší ve své kategorii, akorát není podvodní. Pokud by někoho zajímalo srovnání mého starého Lumixe, nového Lumixe TZ20 a mého Sony, na tomto odkazu naleznete srovnání s veškerými parametry.

A na konec přikládám odkaz na krásné fotky bouřky, která se prohnala Sydney asi před třemi týdny.
 


Komentáře

1 mami mami | 30. ledna 2012 v 22:08 | Reagovat

Děkuju za opět krásný článek a nádherné fotky :) Vždycky Ti to dá práci, ale jak se z toho radujem :) díky:) :-)

2 Jakub Jakub | 3. února 2012 v 8:19 | Reagovat

[1]: Díky:) Není zač. :D

3 Lucka Lucka | 22. dubna 2012 v 20:47 | Reagovat

Ahojky, nevím jestli tě to zajímá, ale to na fotce ( co nevíš co je ) je krtonožka. ;-) Jinak, tvůj blog se mi moc líbí, přenesu se vždycky do jinýho světa a dělá mi pak problém se z něj vrátit. :-)

4 Jakub Jakub | 25. dubna 2012 v 3:46 | Reagovat

[3]:Ahoj. Aha, vypadá to, jako krtonožka, nebyl jsem si ale jistý a víc jsem nad tím nebádal. :-) Jsem rád, že tě mé psaní zaujalo! Někdy není špatná i varianta, být v klidu doma a trochu se zasnít... Alespoň to nic nestojí. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.