Napadení žralokem

12. prosince 2011 v 13:15 | Jakub
Tolik obávaný a při tom tak krásný tvor, se nyní opět dostal do povědomí mnoha lidí tady v Sydney. Před několika dny tady zaútočil žralok na 14ti letého surfaře na Maroubra Beach, kde jsem kdysi bydlel. Mladý Ozík naštěstí tento incident přežil a vyfasoval pouze " pár šrámů" na noze.

Čas od času se něco takového stane, ale pravděpodobnost, že vás kousne žralok je skutečně minimální a kdyby jste se báli jít kvůli tomu do moře, nemohli by jste pak jezdit ani autem nebo chodit venku po ulici. Samozřejmě má ze žraloků většina lidí respekt a přece jenom je to trochu jiný pocit plavat v moři tady, než někde v Chorvatsku. Tady ti žraloci opravdu jsou a je jich tu dost. Jen ta šance, že vás napadnou, je mizivá.

(Foto z internetu)

Mnoho mylných informací a pověr, vzniklo právě díky známým filmům, jako jsou Čelisti a podobně. Např. Great White Shark, zvaný také "Lidožravý", který dorůstá až do 9 metrů, není nijak vysazený na lidské maso. Většina napadení tímto nebo jinými žraloky, bývá na základě mýlky, kdy si žralok splete člověka s tuleněm, lachtanem nebo velkou rybou. Surfař na prkně vypadá očima žraloka naprosto totožně, jako právě ten tuleň nebo lachtan a tak se surfařům doporučuje při čekání na vlnu ležet na surfu celý. Žralok v zásadě napřed kořist ochutná a pokud tedy ukořistí jen kusy surfu, většinou odpluje pryč. Nedávno nám říkal náš australský učitel o tom, jak předejít napadení žralokem. Vypravěl nám o tom, jak jako kluk surfoval a rozbil si celkem ošklivě při surfování nohu, ale zůstal ve vodě a pokračoval ve svém koníčku. Když ale jeho krvácející ránu spozorovali ostatní surfaři, málem ho tam prý ubili. Žralok totiž cítí krev na míle daleko a tak se právě nedoporučuje chodit do moře s nějakou ránou nebo při menstruaci.

Po vyslechnutí našeho učitele a surfováním po internetu, jsem se také dozvěděl, že se nedoporučuje koupat v místech, kde se ve vodě koupe pes. Pochybuji, že by právě proto byli psi zakázáni na většině plaží v Sydney, ale když může žralok ucítit krev, jistě může ucítit i psa. Také by lidé neměli do moře vykonávat svojí potřebu. Dále se doporučuje před koupáním v moři odložit šperky, které mohou žraloka přilákat, vyprovokovat nebo zmást. Čas hraje také roli. Na žraloka totiž narazíte především v noci nebo při západu slunce. Místo je také velmi důležité. Zakalená voda, tuleni či lachtani, velká hejna ryb a nebo ověřené lokality. Nyní je např. dost možné, že se žralok na Maroubře objeví znovu. Vždy je také lepší plavat v místě, kde je více lidí a né moc daleko od břehu.

(Foto z internetu)

Na většině pláží jsou také ochrané sítě, o kterých nám náš učitel vyprávěl, že je čas od času přesouvají a že vlastně člověk nikdy neví, jestli tam ta síť je nebo ne. Ať už je to jak chce, o jejich efektivitě se značně spekuluje a navíc v ní také umírají různí mořští živočichové. Pokud je spatřen v místě pláže žralok, vypadá to pak tak, že plavčíci vyženou lidi z vody a okolí pak prohledává helikoptéra nebo záchranáři na člunech či skútrech. Podívejte se sami, jak vypadá spuštěný poplach na Bondi Beach. ZDE.

Tady je video také z Bondi Beach, tentokrát to už nedopadlo moc šťastně... ZDE. Nedávno jsem zrovna viděl na Bondi Beach, jak zachraňovali záchranáři z pláže člověka, který dostal infarkt a narazil autem čelně do autobusu. Zachránit se jim ho už bohužel nepodařilo...


I v Sydney jsou různá místa, na kterých jsou žraloci vidět častěji, než jinde. Např. v Sydney Harbouru, kde chodí po pobřeží denně tisíce lidí a obdivují např. Operu nebo Harbour Bridge, se prohání spousta žraloků, i když to vůbec nevypadá. Nevěříte? Podívejte se ZDE. :) V takovém případě je lepší být radši někde na břehu, jinak to může také dopadnout špatně. :( Podívejte se na krátké video o tomto člověku, kterého napadl Bull Shark právě v Sydney Harbouru... ZDE.

V oceánu na nás nečíhají pouze žraloci, ale také spousty jiných potvor, které vám mohou výrazně uškodit. Náš učitel nám vyprávěl o Blue Ring Octopus, která má v sobě dostek jedu usmrtit až 26 lidí během minut. Kousnutí při tom bývá tak nepatrné a bezbolestné, že to člověk ani nepostřehne a že něco není v pořádku pozná až ve chvíli, kdy začně být paralizován a začně mít problémy s dýcháním. Prý se doporučuje masáž srdce a co nejrychleji přivolát záchrannou službu.

Blue Ring Octopus (12-20 cm) - (foto z internetu)

Tuto chobotnici lze najít právě v Sydney a to především v rock pools - v takových těch "skalnatých bazénech". Jeden takový jsem nedávno vyfotil na Clovelly.


Dalším a mnohem nebezpečnějším rizikem, jsou mořské proudy. Skoro každý si to tady někdy prožije, i když třeba jen v malé hloubce jako já. Tzn., že ať se snažíte jak se snažíte, nemůžete prostě plavat ke břehu a voda vás táhne na oceán. Pokud jste tedy v hloubce a nebo je proud příliž silný, může to být celkem beznadějná situace. Od toho jsou ale na plážích plavčíci, kteří mimo jiné označují nebezpečná místa cedulemi.

Druhý den po tom útoku na Maroubře jsem se rozhodl jet šnorchlovat na Shark Bay, v Sydney Harbouru. :D Nakonec jsme do vody ani nevlezli, protože se začínalo zatahovat a přicházela buřina. :)


Po cestě lesem jsem vyprávěl Kubovi a Amy, jak jsem tam byl jednou s kamarádem, který tam vyfotil hada. Kuba si hned začal dělat srandu, že hele, támhle v keři je nějaký had a tak tam šel a jen dodal: "Ale tady fakt jeden je!" Do toho Amy začala křičet: "Tady taky!!!" A už jsem si zase připadal, jak tehdy v baráku plným jedovatých pavouků. :D


Vypadalo to naprosto totožně, jako had. Když do něj ale Kuba strčil klackem, zjistili jsme, že je to Lizard (ještěr) - konkrétně Blue Tongue Lizard. Má skutečně modrý jazyk, jmenuje se podle něj i pivo a není jedovatý. :)


No, prostě se "tady dole" nenudíme... :D
 


Komentáře

1 milanek milanek | 17. prosince 2011 v 12:34 | Reagovat

Kamaráda tak jednou v Perthu uštknul had, když hrál golf . Na jedné jamce špatně odpálil míček a zatáhnul  k menšímu houští při lesíku a při tom jak ho hledal, tak ho něco polechtalo na lýtku. Jeho spoluhráč rychle zavolal záchranku a už to jelo...záchranka...nemocnice...protilátka...poplatek za doktora 1100AUD, kvůli tomu, že uštknutí je sice zdarma, ale když při sepsáni zápisu uvedl, že ho ten had uštknul při hledání míčku, tak mu prý tak brutálně vynadali, že prý tady není v Evropě a až tedy je to zakázáno právě kvůli té ''zoo'' co tam mají.

2 Jakub Jakub | 17. prosince 2011 v 13:30 | Reagovat

[1]:To je teda blba nahoda. V Perthu to je jeste trochu akcnejsi. Tam je to vic ta "Australie". :) Nedavno mi rikal jeden partak v praci, jak jeho kamarada kousl Redback a celkove ho doktori prisli na skoro $5000. Vratili mu asi 60%. Taky celkem prodrazeny... K tem pavoukum se jeste na blogu urcite vratim, protoze se az ted dozvidam, jak moc jsme tehdy byli ohrozeni, kdyz jsme driv bydleli na Rydu v jednom baraku. Jestli si to necetl, tak na to mrkni, je to celkem zajimavy. :) Jmenuje se to " Arachnofobie" a jeste jeden clanek potom.

ahoj

3 mulanek mulanek | 17. prosince 2011 v 16:40 | Reagovat

Samozřejmě, že jsem ten článek četl. Já tvůj blog sleduji od úplného začátku a vlastně na tvůj blog zamířím každý den, zdali se neobjeví nový článek. Jen jsem dosud nedal žádný komentář.
Moc mě pobavila hlavně ta úvodní fotka toho žraloka a tvoje věta, že žralok nejprve kořist ochutná.  Jak praví známé australský  rčení ''nejprve boty vytřes a až poté je nazuj'' by měl mít na myslí každý návštěvník AUS.
Měj se hezky
Milan :-D

4 Jakub Jakub | 19. prosince 2011 v 1:39 | Reagovat

[3]:Tak toho si fakt cenim, jestli to ctes vse a jeste k tomu jsi takovy nedockavy na novy clanek. :-) Tak to o mne vis vlastne docela hodne, protoze behem tech dvou let, co pisu ten blog, se toho pro me stalo docela dost a i neco z minulosti jsem zde taky zminil... Ja ted procitam zpetne vse co jsem napsal a opravuji smajliky, ktere mi se mi zahadne vsechny vymazaly. Tak je to take zajimave i pro me si to cist takhle zpetne...

S tim zralokem to tak opravdu je a to prislovi,cos napsal, sedi. I ja jsem musel vytrepavat boty a to doslova. A v praci je vytrepavam do ted, protoze i tam kluci jednou nasli White-tailed spidera v pracovni bunde. Fuj... O_O

Taky se mej hezky, ahoj a zase klidne napis. ;-)

5 Ondra Ondra | 16. srpna 2012 v 6:04 | Reagovat

Zajímavé. Když jsem byl poprvé v Austrálii dost jsem se těch nebezpečných zvířat bál. Přečetl jsem si tam o tom knihu a zjistil jsem, že ani v Melbourne, kde jsem pobýval to není úplně bezpečné. Ale za celý pobyt jsem neviděl jediného žraloka ani hada. Nebezpečných hadů je prý ve Victorii taky docela dost. :-|

6 Jakub Jakub | 18. srpna 2012 v 2:35 | Reagovat

[5]:Jasne, bezne na zraloky a hady nenarazis. Musis mit bud stesti nebo je vylozene jit hledat. :-D Jak bylo v Melbourne? Ja tam jedu za tyden na vylet. :-)

7 Michiko Michiko | 30. prosince 2012 v 17:52 | Reagovat

Páni, já ti tak závidím Austrálii, hned bych se tam také vydala, kdybych měla nějaké peníze, ale přece jen bych se tam jednou chtěla zajet potápět :) :-)

8 Jakub Jakub | 1. ledna 2013 v 11:44 | Reagovat

Ja kdyz jsem se rozhodl, ze jedu do AUS, nemel jsem ani korunu a na vse jsem si pujcil. Na snorchlovani je v Sydney take par hezkych mist, jinak asi nekam severneji. :-)

9 Michiko Michiko | 7. února 2013 v 20:22 | Reagovat

čím si se tam začal živit a hlavně jak dlouho ti trvalo najít práci? Potápíš se rád? :-)

10 Jakub Litoš Jakub Litoš | 8. února 2013 v 3:45 | Reagovat

[9]: Praci jsem nasel asi po mesici nebo dvou. Ale prvnich 14 dni jsem praci ani nehledal. Zatim jen snorchluju a staci mi to. Ted pojedu na 3 mesice do Asie, tak treba si udelam i nejaky kurz. ;)

11 Michiko Michiko | 9. února 2013 v 21:14 | Reagovat

Co sis tam proboha našel za práci, že máš i na takové cestování? 8-O teda pokud to na tebe není příliš soukromý dotaz ;-)

12 Jakub Litoš Jakub Litoš | 10. února 2013 v 10:06 | Reagovat

Kdyz nemluvim o prvnich 2 mesicich, kdy jsem delal uklidy ve skole, tak v podstate cely pobyt v AUS makam v pekarne (ve fabrice). Delam tam v podstate 3 dny a to opravdu jen kolem 20ti hodin tydne + o prazdninach nekdy vic. Prace je to tak dobre placena, ze jsem si z toho zaplatil naklady na odjezd do AUS, platim si skolu a nekde jsem se take uz podival a hlavne tu opravdu ziji - mysleno, ze jezdim na vylety, chodim se bavit atd. Dobre bydlim a na jidle take nesetrim. Platy jsou tady po pocasi asi nejvetsim pozitivem.

13 Jakub Litoš Jakub Litoš | 10. února 2013 v 10:07 | Reagovat

Jinak cestovani v Asii je strasne levne, zvlast, kdyz muzem napr. u Amy bydlet zadarmo. ;-)

14 Michiko Michiko | 10. února 2013 v 14:20 | Reagovat

Páni, tak to je super a jak to bylo s tvou anglinou, když jsi tam jel? :-D Hledá se tam práce snadno? 8-)

15 Jakub Litoš Jakub Litoš | 11. února 2013 v 9:22 | Reagovat

[14]: Celkem jsem se uz domluvil pred prijezdem. Ale kdyz pak prijedes, vidis, jak vlastne anglicky clovek vubec neumi. To je na dlouhe povidani s tou praci. Najde kazdy, ale neni jednoduche najit neco podle tvych predstav a hlavne to skloubit se skolou.

16 Michiko Michiko | 11. února 2013 v 14:54 | Reagovat

Ale jak zvládáš teda školu, všechno anglicky, skripta a tak? Nějaké kurzy? :) Promiň, že jsem tak zvědavá, ale je mým snem se podívat do Austrálie, nejlépe Sydney a třeba i vidět Velký bariérový útes, proto se ptám :) :-)

17 Jakub Litoš Jakub Litoš | 12. února 2013 v 1:19 | Reagovat

[16]: Skoly jsou tu nastavene tak, aby tam mohl chodit kazdy. Jazykovky te nauci anglicky i kdyz vubec neumis a az po te, co jsi na urcitem levelu, tak te pusti na college - odbornou skolu, kam uz nemusis tak casto chodit a take to ale uz neni tak zabavne. Ale tyto skoly, ty levne, nejsou narocne. Spis musis dost pracovat doma, prinest ruzne prace a podobne. Je to spis otrava, nez ze by to clovek nezvladl. Neboj. :-D

18 Aimée Aimée | 3. července 2013 v 19:25 | Reagovat

no, tak jetsli myslíš, že v Chorvatsku se velký bílý a další nevyskytují, tak jsi pěkně vedle ;-)

19 Jakub Litoš Jakub Litoš | 4. července 2013 v 12:30 | Reagovat

[18]: Samozřejmě tam žraloci také jsou, ale řekl bych, že v tom poměru s Austrálií - "jako kdyby tam nebyli". ;-)

20 utr utr | 3. listopadu 2014 v 12:32 | Reagovat

???  :-!  :-|  :-|  :-x  :-x  8-)  8-O  ;-)

21 Jakub Litoš Jakub Litoš | 3. listopadu 2014 v 14:58 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.