Featherdale Wildlife Park

12. září 2011 v 11:49 | Jakub
Dalším z našich společných výletů v poslední době, byla návštěva Featherdale Wildlife Parku. A jelikož měla Amy zrovna své 33 narozeniny, udělali jsme tento výlet v rámci jejich oslav. :) Já měl toto zoo už déle na mém listu míst, které bych chtěl vidět a tak jsem se také moc těšil...

V roce 1953 zakoupili Charles a Marjorie Wigg sedmiakrový pozemek, který se původně z drůbežárny vyvinul v jeden z nejznámnějších Wildlife parků v Austrálii. V roce 1975 byl park ohrožen díky návrhům využití pozemku na bytové prostory. Díky petici, na které se podepsal i tehdejší premiér a především místní obyvatelé, byl objekt ponechán.


Hned na samém začátku parku se k nám připojil wallaby, něco jako malý klokan, který se nechal hladit a byl jako takový stylový průvodce. :) My jsme se ale už nemohli dočkat, až si pohladíme koaly, protože tím je tento park mimo jiné známý.


Koaly byly strašně heboučké a tak nějak si lidí moc nevšímaly. Mimo ty, které byly ve svých domečcích na stromech a jedné venku lezoucí na kmenu stromu, byla tato koala "vystavená" pro veřejnost. A tak jsme se s ní pomuchlovali až do aleluja. :)




I když se během naší návštěvy parku udělalo hezky a svítilo slunce, počasí nebylo úplně nejlepší a navíc byl srpen a tak nebylo v parku tolik lidí. To bylo samozřejmě jedině dobře. Měli jsme tak hodně času na všechna volně pobíhající zvířatka. :)


K dispozici byly kornouty s potravou pro klokany a tak jsme si je mohli i krmit. Tento si vzal ale vše do svých "rukou". :D

Roztomilej, ne?

Takhle mi připomíná českou srnku a nebo že bych už dlouho nebyl doma? :D

Relax...

Takovéto pózování ale nebylo zadarmo...

Stálo to 2 minuty pořádného poškrábání na zádech :D

Tento typický australský pták se nazývá Kookaburra. Velice často ho můžete vidět a především slyšet i v Sydney. Jeho typické "chechtání" si můžete poslechnout kliknutím na tento odkaz. Když se jich "rozchechtá" několik najednou, tak je z toho pěkné haló. :) Nikdy jsem je ale neviděl takto ochočené.


Ve Featherdale Wildlife Parku naleznete především typicky australská zvířata a tak jedním dalším z hlavních představitelů, které jsme měli přiležitost vidět, byl vombat.


Ježura Australská

Amy oblíbení tučňáci

Během návštěvy parku máte na plánku vyznačené, kdy a kde, můžete vyslechnout exkurzi o daném zvířeti a následně vidět jeho krmení. Tento pes se nazývá Dingo a jednou ze zajímavostí např. je, že nešťěká.


Emu

Tito ptáci (na následující fotce) žijí pouze na severu Austrálie, ale jsou velmi nebezpeční. To jsou ti, o kterých mi vyprávěl Vojta, když ho přijel navštívit jeho táta. Když na ně v lese narazili, začali je pronásledovat a doslova nahánět. Museli před nimi utíkat a prý to bylo celkem napínavé. Cassowaries totiž dokáží zabít člověka kopem a před pár lety zabili několik lidí v Cairns. Lidé je pak skoro vyvraždili a tak se stali ohroženým druhem. Vojtovo vyprávění bylo ale skutečně chvílema děsivé, byť už vše výkládal s úsměvem na tváři. :)

Southern Cassowary - jinak vypadá podobně, jako Emu

Jedna z částí je v krytém pavilonu, kde najdete různé ještěry a hady. Tam nás ale nic extra nezaujalo a tak jsme pokračovali dál...


Poslední částí byla farma domácích zvířat, což se líbilo hlavně Amy. Nakonec ale i mně. :)

Já a kozí řiť :D

Nakonec jsem si tam udělal i nové kamarády :)



Amy nevěděla, jestli se má bát nebo smát :)

"Za minutku budeš na Facebooku" :D

Pelikány můžete volně v přírodě vidět docela často

Prostor na soukromé párty a BBQ

Featherdale Wildlife Park se nacházi v části Sydney zvané Black Town, což je celkem daleko. My jsme ještě chytli pravidelné opravy na trati a tak jsme museli několikrát přestupovat. Z Bondi Beach na Bondi Junction, pak vlakem do centra, pak z Olympic Parku náhradním busem do Parramatty, odtud vlakem na Black Town a nakonec opět busem až přímo před park. Ale stálo to za to a vstup cca $20 se studentskou kartou také není tak špatné. Na konci jsme si ještě koupili v souvenir shopu každý jedno triko, které bylo ještě levnější, než vstup a tak jsme si odnesli i nějaké hmotné vzpomínky.

Amy s novým dárkem okolo krku si zkouší klobouk :)

Výlet to byl moc fajn a už se těším, až Amy vemu do Taronga Zoo, kde jsem už jednou byl. Její narozeniny jsme oslavili hezky a jelikož Amy netoužila po nějaké velké párty, navštívili jsme alespoň její kamarády na Oxford Street, kde jsme měli menší BBQ párty.

 


Komentáře

1 Kuba N. Kuba N. | 13. září 2011 v 23:30 | Reagovat

Zvířátka paráda :-)mno a hladit koalu, to se taky nepoštěstí každý den! Opět skvělý článek Kubajs ;-)

2 Jakub Jakub | 14. září 2011 v 2:04 | Reagovat

[1]: Díky Kubo, určitě tam pak zajdi, až přijedeš... ;-)

3 Helena Helena | 14. září 2011 v 12:52 | Reagovat

Ježiš ta koala!! :-)  :-)

4 Jakub Jakub | 14. září 2011 v 19:01 | Reagovat

[3]: Vsak se tam muzes jet uz brzo podivat. :D

5 Jitka Jitka | 15. září 2011 v 20:31 | Reagovat

Krásnýýýý !!!! Závidim :).).( :-D

6 Jakub Jakub | 16. září 2011 v 1:40 | Reagovat

[5]: :) Díky. Tak si užij ty výstavy s pejsky. Ahoj

7 Reny Reny | 25. září 2011 v 13:19 | Reagovat

Ahoj Jakube,

objevila jsem tvůj blog a četla jsem ho asi 3 dny postupně. po 2 hod. denně. Musím pochválit, super i foto.
Tvá nová přítelkyně se mě moc líbí, je na ní vidět, že je moc příjemná a milá. Usměvavá. To že Tě někdo opustil, neznamená, že nejsi báječný Ty. Někdy prostě někdo někoho opustí a jeden je prostě rychlejší. Zapomeň na minulost, žij přítomností. Nic se nedá vrátit, ani napravit.To by bylo dokonalé. A kdo je dokonalý, patří do muzea.
Ber to, co je teď a buď spokojený.
Prosím, chci se zeptat, pojedu do Sydney, uznávají tam Vysokou školu UK z Česka ? Angličtinu mám dobrou, ale slyšela jsem, že VŠ diplom tam neuznávají. Díky za brzkou odpověď
Zdravím Tě Kubo Reny :-) :-)

8 Jakub Jakub | 27. září 2011 v 4:15 | Reagovat

[7]:Ahoj, děškuju, jsem rád, že se ti blog líbí. :-) A to si to stihla přečíst za cca 6 hodin? To jsi to trochu odbyla, ne? :-D Taky děkuju za povzbuzení, napsalas to moc hezky a přítomností se právě snažím žít co nejvíce. Zpátky už se vracím jen vyjímečně a to především tím, že mám ještě stále něco málo k vyřešení... Každopádně Amy je vážně bezva a jsem za ní moc rád. ;-)

Teď k tvému dotazu. Diplom z VŠ tady je uznávaný, ale záleží k čemu ho chceš použít. Podmínky budeš mít stejné jako jiní studenti a v práci je stejně bude zajímat hlavně praxe a to nejlépe už ze Sydney. Angličtina je také důležitá. Nevím, jak ti na to lépe odpovědět. Zeptej se třeba v nějaké agentuře. Ale co chci říct, že i u nás v pekárně dělá spousta lidí s VŠ, tady ti je výška alespoň ze začátku celkem na nic bych řekl. Spíše až časem nebo když žádáš o trvalý pobyt, co se to pak hodí!

Měj se ;-)

9 kapi kapi | 27. září 2011 v 9:36 | Reagovat

Ohledne toho diplomu. Jak myslis, jak myslis jeslti je uznavaji?
Pokud jako tak, ze si to das do zivotopisu a jim to neco rekne tak to moc ne. Nase vysoke skoly nejsou na seznamu Australske vlady.
Ale zase lidi vi kde je ta Praha ale stejne je bude zajimat spise co umis pokud uz si te nekam pozvou na pohovor.
A praxe je pro ne zajimaa spise pokud je v Australii. Hold zacatky nejsou nikde lehke :)

10 Reny Reny | 27. září 2011 v 12:16 | Reagovat

Jakube a Kapi,
moc Vám oběma děkuji za odpověď. Myslela jsem si to.Mám FTVS UK No nevadí budu muset zase začínat od nuly.
Mějte se moc hezky a užívejte života.
Do Sydney už letím brzy a těším se.

11 kapi kapi | 27. září 2011 v 15:31 | Reagovat

Pokud nemas nic proti praci s deti muzu ti dat cislo na moc fajn misto kde by jsi treba mohla zacit (snad nezanevreli zatim na cizince :) ). Kdyztak se ozvi na kapi(zavinac)itcrowd(tecka)cz

12 Terka Terka | E-mail | 27. července 2012 v 13:51 | Reagovat

naprosto skvělý článek! :-D

13 Jakub Jakub | 28. července 2012 v 1:40 | Reagovat

[12]:Tak to jsem rad, ze se libi. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.