Srpen 2011

Všude dobře, na Bondi nejlíp

26. srpna 2011 v 9:10 | Jakub Litoš
:) Na Bondi bydlíme již několik měsíců a moc se nám tu s Amy líbí! Oproti jiným lokalitám v Sydney mi zde vyhovuje, že to tu žije, ale zároveň je tu klid. V centru bych asi našel jen ten první výraz a jinde zase jen ten druhý. Jak jsem psal už dříve, na Bondi je příjemná a ojedinělá atmosféra. Mohl bych jmenovat hned několik příkladů, proč to na mě takto působí... Když jdu třeba na autobus, vidím kluka na skatu jak drží surf a celej šťastnej si to peláší k moři. Nebo luxusní auta zaparkovaná před restauracemi, které jsou zaplněny mladými lidmi, kteří nikam nespěchají! :D Už mě nepřekvapí ani pikap, který vzadu veze několik obrovských psů, ani Ozík, který si klidně řidí svůj bílý Ford a u toho si vesele fouká do harmoniky a ani dredař, kterej v tom nejdeštivějším počasí vběhne mezi lidi na autobusové zastávce a na svou zcela promáčenou kytaru začne hrát pro lidi blues. :D To vlastně mluvím stále jen o naší ulici, která je přes zimu osvětlena, jako o Vánocích. :) A tak když v noci konečně dorážím domů po dvouhodinové cestě MHD z práce, mám to zároveň takové slavnostní... :D

Hall Street


Kytarista :)

Pracovní vozy :) (není vyjímkou) - Bondi Beach

Ženy a krásná auta :) - ani bych tu Amy nepoznal :D

A s mým optimismem nehodlám přestat. :) Zima nezima, tady se griluje nonstop... V onen den nás navštivily dvě Amy kamarádky, také z Thajska. Nakonec se k nám ještě na chvíli připojili Miro s Dominikou, kteří teď bydlí minutu od nás. :)





Večer se udělalo zima a tak jsme se přesunuli k nám, kde jsme strávili celý večer. Miro s Dominikou pokračovali dál a tak jsme popíjeli jen ve čtyřech. :)


Výuka improvizace :D

A samozřejmě proběhlo mnohem víc podobných návštěv a setkání... Nedávno jsem se seznámil s Alešem, který přijel před skoro dvěma měsíci do Sydney. Jsem si jist, že jsme se neviděli naposled a mimochodem si píše také moc zajímavý blog, jehož odkaz naleznete v mém menu.


Miro a Luky - super kluci, které jsem potkal u nás v práci :)

Když už jsem u těch kamarádů, bohužel jsem se musel rozloučit s Vojtou, který už odjel domů. :( Poznal jsem ho tehdy přes Anne. Těch akcí s nim nebylo moc, ale když, tak to stále vždy za to. Celou dobu bydlel v Banksii, přesně v tom domě, co tehdy já... Časem začal také pracovat u nás v pekárně a myslím, že Vojta je jeden z těch šťastlivců, kteří to mají v hlavě opravdu srovnané a to je ještě o pár let mladší, než já. A to nejpodstatnější? Frisbee házel asi nejlíp ze všech lidí, které jsem tu potkal! :D "Sorry Anne" :D

Vojta, Amy a Katka

Katka je přítelkyně Mira, s kterým momentáně pracuji v mrazáku. Oba jsou moc fajn! Následující fotka je ještě také z této rozlučkové akce na Coogee Beach, ovšem kvalita je vskutku mizerná. Asi čtvrtina fotek v tomto článku je focena z mobilu, tak tu kvalitu prosím tentokrát omluvte. :D

Další účastníci zájezdu :) - BTW: Všichni moc fajn

Vrátím se teď ještě k té Bondi. Jak jsem řekl, Bondi je celkem živá lokalita a to především přes den. Zpravidla u pláže jsou velice často různé festivaly a podobné aktivity. Výjimkou ale byla tato údálost. Před čtvrnácti dny o víkendu, jsem se v dopoledních hodinách probudil s pocitem, že slyším hrát venku někoho na bicí. Tento den jsme měli s Amy v plánu jít na jeden festival do Rocks, ale nakonec jsme se u nás v ulici zdrželi ještě asi 2 hodiny. Celá ulice a nejenom ta naše, byla plná muzikantů a jiných umělců, kteří předváděli své dovednosti. :) S rozestupem někdy pouze několika metrů od sebe, bavili kolemjdoucí a můžu uznat, že někteři z nich si zasloužili můj obdiv. Nevím, co přesně to bylo za akci. Ale podle čísel, napsaných na chodníku, bych tipoval, že mohlo jít i o nějakou malou soutěž pouličních muzikantů. Ale to nevím. Každopádně to bylo celkem zábavné. :D

Tihle byli asi nejlepší, co se týče kvality muziky

Hned vedle nich stál třeba kluk, kterej si tam jen tak žongloval s míčky. :) Na další fotce je dvojce bubeníka a prsaté tanečnice. Také zajímavé představení...



Řekl bych, že celá tato akce krásně vystihla uvolněnou atmosféru, která nepanuje pouze na Bondi, ale vlastně v celé Austrálii. Sice jsem nebyl ještě moc nikde jinde, ale hodně jsem už slyšel... :D Tady prostě nikdo nic neřeší... :)

Na skateboardu měl bubeník připěvněnou tamburinu :)

Ovšem žena, která držela v ruce rádio a k tomu zpívala operu bylo i na mě moc... Tedy, hudba nebyla slyšet a zpívala strašně... :D


Tři kůzlátka




Poslední ukázka patří tomuto mladíkovi, který (podotýkám pouze ve sluchátkách), poslouchal Michaela Jacksona a u toho tancoval. Některé pohyby nebyly špatné, ale ve výsledku působil velmi komicky a lidé se nad ním spíše tak přirozeně pousmávali. :)


Pak jsme tedy konečně vyrazili na Aroma Festival v Rocks. Jednalo se o festival kávy a různých dobrot. V narvaných ulicích bylo mnoho stánků. Něco málo jsme ochutnali, ale moc dlouho jsme tam nepobyli. Také jsme si poslechli jednu skvělou kapelu, ale jak říkám, lidí tam bylo dost a tak jsme pak jeli do katedrály u Hyde Parku na mši.

Aroma Festival

Před katedrálou bylo v rámci Winter Festivalu postavené kluziště a jelikož tam můj kamarád pracoval, zařídil mi vstup zdarma a tak jsem ušetřil 30 baků. :) Bylo to super, dobrá muzika, paráda... :D Pak jsme ještě navštívili Mira a domů jsme přijeli až večer. Vcelku pestrý den...

Představení profesionálů

To kluziště bylo předtím dlouhou dobu přímo na Bondi Beach a tak jsem vlastně tehdy udělal také pár fotek. Není to trochu paradox? Lední kluziště na pláži v Austrálii! :D

Bondi Beach

Ááááá jedem táto :)

Můj kamarád našel celkem dobrou práci, ne? :)

Za tmy

Ten den mě Amy vyfotila v mém novém oblečení, které jsem koupil velice výhodně v DFO v Homebush. Je to obchodní centrum se starými kolekcemi. Zboží je samozřejmě nové a naleznete zde obchody jako Quiksilver, Billabong, Rip Curl, G-Star, Converse, Puma a spousty dalších... Tato černá košile je např. z G-Staru, což je tady celkem drahá a dobrá značka. Byla zlevněná asi o 90%. Stála mě jen $10!



Před obchodním centrem je krásné hřiště ideální na frisbee :)

Asi před rokem přiletěl do Brisbane můj kamarád Honza, který pochází ze stejného městečka, jako já. Sice jsem se za ním nakonec do Brisbane nevydal, ale alespoň dorazil on sem, protože chtěl před odletem domů ještě vidět Sydney. Bylo to dobré vidět zase někoho známého osobně. :)


Z Coogee na Bondi

Bronte Beach - nádhera...

Na Bondi jsme se sešli s Reddgrem a jeli jsme autem až na Manly. Tam jsme udělali malý okruh a při západu slunce se vraceli lodí zpět do City.


A na závěr malá ukázka toho, jak vypadala předpověď počasí 1.8.2011. Většinu dní tu máme hezky, i když je tato zima celkem deštivá. Stejně je tu více těch slunečných dnů a dokonce jsem se už i nedávno koupal. Ale abych řekl pravdu, tak jen na pár minut... :D Voda byla samozřejmě naprosto ledová.

Tomu říkám zima :)

Harbour Bridge

8. srpna 2011 v 14:39 | Jakub Litoš
Konečně jsem si udělal zase chvilku, abych něco připsal na blog. Mrzí mě, že to zase tak trvalo, ale mám toho poslední dobou trochu víc. Především jsem začal chodit opět do školy. Mimo to chodíme s Amy stále na nějaké výlety a začínám řešit jiné bydlení kvůli ceně, která má jít nahoru. Všechny zážitky za poslední dobu jistě brzo dopíši a samozřejmě opět přiložím nějaké hezké fotky. :)

Zajímavým zážitkem byl výstup na jeden z pilířů Harbour Bridge. Byli jsme na tom pilíři, který je blíž k Rocks, což je krásná a především nejstarší čtvrť v Sydney a tak jsme si udělali ještě malý před-výlet po slavných trzích.

Pod mostem

The Rocks Markets

Na pivu :)

Trvalo 8 let vybudovat tento slavný most. Harbour Bridge, Australany přezdívaný také Coat Hanger (Ramínko na šaty), byl otevřen roku 1932. Ve výšce 59 metrů přemosťuje přístav Port Jackson, čímž vlastně spojuje severní a jižní Sydney a jeho mohutný ocelový oblouk má rozpětí 503 metrů.


Vstup je cca za $7. Bez předložení studentské karty by to asi bylo o nějaký dolar dražší. Jelikož se dost bojím výšek, chvilku jsem si musel zvykat. Výška pilíře je 89 metrů. Každopádně výhled tam byl nádherný... Most nabízí automobilovou přepravu - celkem 8 pruhů, vlakovou a mimo to je možné most přejít také pěšky. Celková délka mostu je 1149 metrů a výška vrcholu oblouku je 134 metrů. Na šířku má Harbour Bridge 49 metrů. Na první natření mostu bylo potřeba 272 000 litrů barvy a při výstavbě bylo použito přibližně 6 000 000 nýtů, přičemž největší nýt váží 3,5 kg a měří 39,5 mm. Mnoho z nich je českého původu. :)

Nahoru by mě tedy nikdo nedostal a navíc je to také pěkně drahé

Úžasná panoramata :)





Dvě hrdličky


Při západu slunce jsme si pak prošli most po pěší zóně


Hezký a nenáročný výlet. :) Vřele doporučuji... Pro dnešek bych chtěl ještě poukázat na dvě věci. Za prvé se mi na blogu vymazaly veškeré smajlíci a tak pokud budete číst starší články, můžou některé pasáže vyznít trochu jinak, než jsem zamýšlel. (Např. né ironicky a podobně). Jelikož je možné, že se problém vyskytne znovu, rozhodl jsem se sice veškeré články přečíst znovu a opravit, ale nebudu již používat animované smajlíky. Věřím, že je to většině z vás stejně úplně jedno. :)

Tou druhou věcí je lehký upgrade mého blogu. Trochu jsem pozměnil úvod blogu, přidal "Profil" - kdyby jste se o mně třeba chtěli dozvědět něco víc a také "Zpráva autorovi" - kdyby jste mi chtěli poslat soukromý vzkaz. Děkuji všem, co se zapojili do větší diskuze v mém minulém článku a doufám, že takových článků už psát moc nebudu. :)
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.