Za dobrotu na žebrotu

1. července 2011 v 14:32 | Jakub Litoš
V tomto článku bych se s vámi chtěl podělit o tom, jak se vyvinula situace mezi mnou a bývalou přítelkyní Markétou. Je tomu už totiž rok, co jsme se rozdělili a já za tím vším stále nemůžu udělat tlustou čáru. Proč? … Když jsem o tom, co se u nás dělo v posledních šesti měsících, někomu povídal, všichni mi dali za pravdu, že je to hodně nepříjemná situace, do které jsem se díky pomoci někomu jinému sám dostal. Bohužel jsem se v tom neocitl sám a tak bych se vám chtěl i tak trochu vypovídat o tom, jaká je druhá strana mého super života tady v Sydney... Nechci a nebudu v tomto článku nikoho urážet ani pomlouvat. Chci jen popsat to, co se v poslední době odehrávalo za "oponou".

Ti z vás, kteří jste četli můj blog postupně a od začátku, jistě vite, jak moc jsem měl Markétu rád a jak těžce jsem nesl to, když se tady v Sydney se mou rozešla. Byla to pro mě obrovská zkouška, kterou jsem si myslel, že nezvládnu. To jsem ale ještě nevěděl, jak moc mě to pozvihne dál, když to překonám... O tom všem jsem již psal mnohokrát a nebojte se, budu se snažit neopakovat. Chtěl bych se více zaměřit na to, jak to vše bylo po té, co jsem se trochu sebral a začal opět žít.

Přibližně po půl roce od našeho rozchodu, musela Markéta odjet zpět do Čech. Důvody byly hned dva, i když si myslím, že by bez toho prvního stejně neodjela. Prvním důvodem bylo její koleno, se kterým si údajně ve spánku hýbla a od té doby nemohla chodit. (To se jí stalo už jednou v Čechách.) Jelikož ji ale doktor řekl, že musí na operaci a že by to v Sydney bylo drahé, musela rychle vyřešit, jak odjet na otočku do ČR. Druhý důvod byl ale neméně důležitý. Odjeli jsme do Sydney na partnerská víza a tudíž u nás měla Markéta trvalý pobyt. Bohužel, těsně před naším odjezdem do Austrálie se jí ozvali od soudu, že musí vyřešit nějaké záležitosti s předešlých let, za které dřív ona neměla zodpovědnost, ale postupem času (věku) padl tento problém přímo na ní, (hmm-české zákony ) a tak jsme mysleli, že půjde vše vyřešit na dálku. Nakonec musela dorazit k soudu osobně a bylo alespoň o důvod víc, proč si udělat výlet do Čech. Jsem ale přesvědčen o tom, že s jejím přístupem k životu a jednoduše po tom, jak jsem ji postupem času poznal, bych tipoval, že nebýt toho problému s kolenem, nikdy by se do Čech tak rychle nedostavila a nakonec by k mým rodičům jen opět chodily dopisy od soudu. Už tak z toho byli samozřejmě dost nervózní!

Zpáteční letenkou přes Dubai byla Markéta záhadně obdarována od jakéhosi starého pána, Čecha, kterého kdysi někde potkala tady v Sydney. Budiž. Aspoň jí to nakonec nemusela půjčovat moje máma, která už nám tak půjčila více, než mohla. Varoval jsem jí, že se soud může protáhnout a že by si měla školu přerušit na delší dobu. Ona měla samozřejmě svou hlavu a tak prostě odjela. Nezapomenu na to, když jsem jí viděl naposledy. To jsem ji ještě vezl berle, které jsem jí koupil a také poslední penize, které jsem ještě měl... A když jsem se s ní loučil, měl jsem takový zvláštní pocit, že jí nejspíš delší dobu neuvidím. Tehdy jsem sledoval i její letadlo z Burwoodu, kde jsem v té době bydlel a doufal jsem, že není moc smutná... To je jeden z mnoha momentů, které mám v souvislosti s ní, byť už dlouho po rozchodu, pevně vryty do mé paměti.

V Čechách vyřídila soud a na operaci s kolenem nakonec nešla, protože se jí koleno zlepšilo a tak měla i nějaký čas navštívit své známé a rodinu. Pak ale zjistila další věc, na kterou jsem jí upozorňoval. Potřebovala peníze na další školu a víza. V Praze údajně potkala nějaké pány, kteří jí chtěli školu zasponzorovat a tak zase začala na někoho spoléhat, což se ji samozřejmě nakonec vymstilo a byla nucená si letenku přebookovat na pozdější datum.

V tu dobu pobývala u své mámy, která se ovšem v té době zrovna stěhovala do Anglie. Když Markéta viděla, že v Čechách asi na nějakou dobu ještě pobyde, snažila se najít práci. Ale nebylo snadné něco tak rychle najít, zvlášť když bydlíte v malé vesničce poblíž Liberce. Pak nastala situace, při které nám jí (mně a mým rodičům) bylo upřímně líto. Její maminka se odstěhovala do Anglie a Markéta zůstala v bytě téměř sama. Neměla vůbec žádné peníze, práci, nic... Jen zpáteční letenku. Ocitla se v podstatě úplně sama a tak pro ní moje máma přijela a "naší Markétku" přivezla k nám domů... Ani neměla zimní oblečení, protože si nechala většinu věcí v Sydney... Když si její situaci představíte detailně a ještě by jste jí k tomu trochu více poznali, bylo by vám jí také moc líto...

Na druhou stranu mi hodně ublížila a mohl jsem se na ní také vykašlat a být rád za to, jak se jí to pěkně všechno vrací. Ale já takový nejsem a tak jsem schválil to, aby pro ní máma přijela. Jen mimochodem, tím, že mi ublížila nemíním to, že se se mnou rozešla. Ale myslím tím všechny ty okolnosti. Např., že mi to udělala v Sydney, na ročním výletě, který jsem tak dlouho plánoval a připravoval, zadlužil se i za ní částkou, že bych si za to mohl koupit nové levnější auto a že když viděla, že jsem to období po rozchodu vůbec nezvládal a že jsem opravdu potřeboval pomoc, vykašlala se na mě, jako kdybych byl jen nějaký známý... Vlastně, ani to ne... Kdyby mi jen známý takto volal a byl na tom tak, jako já tehdy, okamžitě bych si vzal taxi, i kdyby to stálo $500 a přijel bych. Hned. Jinak bych si pak vyčítal, že jsem třeba mohl někomu pomoct, přičemž by už mohlo být také pozdě... Ale reakce tipu, "promiň, já jdu dneska na fotbal s klukama..." Nebo " já teď nemůžu, peču doma nějaké koláče do práce..." - prostě neberu... Né od člověka, s kterým jsem bydlel 4,5 roku...

A tak se Markéta opět nastěhovala k nám... Kupodivu to na mě nepůsobilo nějak negativně a naopak jsem byl klidnější, že už se tak netrápí. Moje rodiče jí měli vždycky moc rádi a ona měla ráda je. Na základě toho se u nás mohla cítit opět jako doma... Zároveň jsem ale věděl, že z pohledu našeho vztahu, to není ideální a normální, aby tam bydlela. Navíc jsem tím riskoval také to, že bude chodit ven s mými kamarády nebo s lidmi, s kterými si zrovna nemám moc co říct a tak jsem jí požádal o to, že pokud chce bydlet u nás, v mém pokoji, na dobu neurčitou a to vše zadarmo včetně jídla, energií, internetu, nájmů, prostě všeho, aby si s nikým v Roztokách nezačínala jakýkoliv typ vztahů... Přišla k nám, protože neměla kam jít a neměla nic a na tuto mojí podmínku mi samozřejmě kývla...

Po čase se Markéta psychicky srovnala a našla také vcelku dobrou práci, v které se brzo ukázalo, že je i velmi úspěšná. Všichni jsme byli moc rádi, že začíná být spokojená a že se pro ní vše zase obrací. V této době stále myslela, že dostane peníze od těch sponzorů, které jsme jí věřili asi jenom my. Vše se ale neustále oddalovalo a tak si letenku prodloužila znovu. Jak už jsem řekl, přijela k nám naprosto bez peněz a tak jí moji rodiče půjčili nějaké peníze, aby mohla jezdit do práce a podobně... Člověk by čekal, že tyto "extra money" splatí hned z první výplaty, ovšem nestalo se tomu tak úplně. Část sice zaplatila, ale se zbytkem jsme museli čekat celkem dlouho. Od týdnu k týdnu, ode dne ke dni, stále nám slibovala a slibovala... Po čase to začalo být otravné a Markéta pomalu začala ztrácet naší důvěru.

Během té doby jsme si vyslechli několik záhadných okolností, proč peníze nepřinesla. Jednou odeslala pár tisíc za telefon, platba nedošla a muselo to poslat znovu a pak zase jiné oddalovací taktiky... Začalo mi velmi vadit, že jsem viděl, jak využívá dobroty mých rodičů a tak jsme se začali bavit o tom, kdy se odstěhuje. Před tím jsme s ní ale chtěli podepsat smlouvu o penězích, co nám dluží a tak jsem začal vše řešit s právníkem. Píšu teď celé tak ve zkratce, ale toto období neslo spousty dalších podstresů, o kterých se podrobně rozepisovat nechci. Ale mohl bych rozepsat hned několik variant toho, jak celá situace mohla dopadnout... Nakonec jsme tedy připravili pro notáře smlouvu a dohodli schůzku, na kterou se Markéta nakonec skutečně dostavila a vše podepsala. Tuhle dohodu tedy dodržela, alespoň něco.

Jenomže po skoro půl roce, co u nás bydlela, se u nás v Roztokách samozřejmě seznámila s mnoha lidmi a časem jsem se dozvěděl, že není v té práci tak dlouho, jak nám říkala, ale že posedává v jedné hospodě kousek ode našeho domu. Už takhle za ní platíme dluhy, úroky z půjčky a ještě jsme jí půjčili další peníze, které nám měla problém vrátit. Ale na posedávání v hospodě peníze má... Ale já bych i tohle pochopil. Já mám pro tyhle věci velké pochopení. Měla to těžké, hodně pracuje, tak se potřebuje trochu odreágovat. Zajít na pár piv nemusí být tak velká položka. Ale stejně by mi to bylo trochu blbé. Ovšem před jejím odstěhování jsem se dozvěděl, že začla dokonce chodit s jedním klukem z Roztok. Jak jsem již psal, byla to taková naše nepsaná dohoda, kterou jsem opravdu čekal, že dodrží... Na toho kluka být samozřejmě naštvaný nemůžu a ani nejsem. Jen doufám, že jí nenaučí nějaké špatné věci, protože lecos se doneslo až ke mně k protinožcům.

Když jsem o tomto vyprávěl mým kamarádům tady v Sydney, jejich názory se dělily na dvě varianty. Asi tak 70% z nich mi dali za pravdu, tedy - jak tohle ještě může udělat, a ti druzí se mě jen ptali, "proč mě to ještě trápí??? " Ono se to celé nedá vysvětlit ve zkratce a také proto píši tento článek, aby mě v mém znepokojení lidé více pochopili. Já mám Markétu svým způsobem stále rád. Rád ve smyslu, že když jsem vybíral pár starých fotek mě a jí k tomuto článku, šly mi slzy do očí, rád ve smyslu, že mi není jedno, jestli je spokojená nebo nešťastná... Chtěl jsem po jejím odstěhování za vším udělat tlustou čáru a vše ukončit. Nakonec se Markéta přestěhovala přímo k tomu klukovi, pár ulic ode mne, 30 metrů od mámy práce a tím jsem pochopil, že ke mně nemá už absolutně žádný respekt a že mi to vlastně dělá naschvál. :(

Opravdu netoužím po tom, abych jí vídal v "mém" městě, až přijedu. V hospodě, s mými kamarády a nekamarády, na autobusové zastávce, prostě kdekoliv... To je její dík, to je její dar za to, co jsem pro ní udělal... A ani mí rodiče z toho nejsou nadšeni, že budou Markétu na dále vídat. Mají ji stále moc rádi, ale celý ten náš vztah je nebo byl něčím ojedinělý, byli jsme jako rodina a tak pokud se stalo, co se stalo a vypadá to, že to tak zůstane, všichni bychom to chtěli ukončit a ne si vše jen neustále připomínat... Kdyby byla Markéta původně ze stejného města, bylo by to trochu jiné. Ale původem je z Loun, kde si nyní údajně našla novou práci. A do Roztok přišla bydlet ke mně. Samozřejmě, že nemůžu nikomu přikazovat, kde má bydlet, ale vemte v potaz vše co jsem napsal a také tu naší "dohodu"... Mimo pár hovorů na Skypu asi před půl rokem, jsem se od ní nedočkal téměř žádné mailové odpovědi na to, jak se má, natož třeba slovíčka "díky" a pokud jsem potřeboval, aby mi nutně odpověděla, musela jí to moje máma vytisknout a před ní odpovědět... Ona by mi odpověděla, že neměla vůbec čas... Já bych odpověděl, že do hospody jít čas měla... Nebo od člověka, který nás tehdy s Markétou seznámil, jsem se pro změnu dozvěděl, že jsem jí údajně mlátil a přehnaně žárlil. Přečtěte si článek v tom období a dostanete se do obrazu... To plácnutí přes zadek mělo velké opodstatnění a po čase, jsem zjistil, že to bylo asi málo, když mi po našem rozchodu jednou volala břečící, co udělala! (Byl jsem ochotný okamžitě vystoupit z vlaku do práce a jet za ní...) A ten kluk na kterého jsem žárlil? Po čase s ním prý stejně byla... Řekla mi to...

Všechno co jsme pro ní udělali nás stálo dost peněz a především často hodně nervů, které vám nikdo nezaplatí a ona si to nikdy ani neuvědomí... Všechno bych dokázal tolerovat, ale to že se nakonec ještě nastěhuje o pár bloků ode mě už mi přijde docela nefér... Vlastně i s tím jsem se již pomalu vyrovnal, ale můj návrat to zatím bude zásadně oddalovat...

Tohle je její dík za to vše... Takže, co k tomu dodat... Za dobrotu na žebrotu...
 


Komentáře

1 Pacman Pacman | 1. července 2011 v 15:00 | Reagovat

Jakube, mno mas to vesely, docela v tom clanku poznavam svuj vztah s hanickou, s kterou jsem byl 8 let. Ted taky bydli par baraku ode mne s nejakym buhvi kym, to neni ani podstatne, praci ji sehnala moje maminka u nich v praci a misto toho aby ji byla vdecna nebo tak neco tak ji tam akorat pomlouva a dela ji tam zlo. Taky jsem slysel ze jsem ji mlatil, taky mockrat brecic volala vsem moznym ze jsem na ni hnusnej a take bych pro ni udelal prvni posledni. Nevim k cemu jsou tyhle vztahy dobre. Kdyz nad tim tak premyslim mrzi mne jen jedina vec, a to ze jsem s ni prozil 1/4 svyho zivota a ja vlastne ani nevim co mne mrzi. Spis jsem na druhou stranu rad ze uz za ni nemam zodpovednost :)

2 Jakub Jakub | 1. července 2011 v 15:22 | Reagovat

[1]: :-? Jak je tohle možný... Mrzí mě to. Tak aspoň máme ponaučení do té druhé poloviny našeho života, hm? 8-) Líbí se mi tvá poslední věta, asi tak... Dík za koment... ;-)

3 Anabel Anabel | 2. července 2011 v 14:13 | Reagovat

Díky za další článek. Už přes rok to tady pročítám, jak to s tebou jde v Sydney. Sice se neznáme, ale před pár lety jsem tam také na kratší dobu byla. A snad to zase vyjde
Jsem o něco starší tak si dovolím říct – buď rád že ses týhle holčiny zbavil. A´t si bydlí kde chce! Pobavily mě ti Markétini starší pánové. A co to ona vlastně holka dělá za práci?  Vím, že to zní jako paradox. Ale tyhle lidi využívají jenom ty co se nechaj. Já bych se spíš zamyslela, co v tobě dovolilo nechat se takovým člověkem využívat. Někým kdo, a to se nezlob, na tebe kašlal nejspíš už od začátku. Jak to žes to nepoznal, a někoho takovýho měl ještě rád? Když je člověk v pohodě, tak tyhle vychcánky pozná. Markéta není holka, o kterou by měl zdravý člověk stát. Ale stejně ti tímhle ukazovala, že s tebou není něco v pořádku.
To nemyslím ve zlým, ani náhodou. Je to cesta jak z tohoto ven. Protože jinak je možný, že když jí to u pánů zřejmě nevyjde, tak se na tebe znova nalepí až se vrátíš. A to by bylo dost blbý O_O

4 Hana Gážiová Hana Gážiová | E-mail | 2. července 2011 v 14:18 | Reagovat

Jakube netrap se :-( budˇ rád že to máš za sebou :-)

5 Jakub Jakub | 2. července 2011 v 17:41 | Reagovat

Já se netrápím. :-| Jen mě to tak celé přirozeně štve a rád bych to dovyřešil. V podstatě už jsem to celé tak nějak podtrhl... Ale někdy mi to připadá, že je ta čára taková přerušovaná. :-?

Anabel, také díky za zprávu. Těší mě, že čteš můj blog. Napsala si to dobře, máš pravdu. Ale já myslím, že dřív byla fajn a nijak mě nevyužívala. Vážně, všechno bylo super a měla se mnou také dost trpělivosti. Změnila se až tady v Sydney. A nebo měla možná více prostoru se více projevit, ale do té doby bylo vše celkem v pohodě. A když se pak dělo v Sydney co se dělo, nevěděl jsem vůbec co dělat a nechtěl jsem se s ní rozdělit právě tady. Nakonec jsem neměl moc na výběr. Nechce se mi věřit, že je tak moc falešná, jak to vypadá. Stále věřím, že si nevymýšlela úplně všechno. Jak si psala, že není holka, o který by zdraví člověk měl stát, je to sice napsané celkem tvrdě, ale když to tak shrnu, tak to tak vypadá. Dělá si to sama. Proč... Jen to na první pohled není k poznání, protože vypadá příjemně, v pohodě a plná zajímavých historek, které bych už teď z odstupem času asi bral trochu s rezervou. Já jen doufám, že na ní jednou budu moct tak nějak zapomenout, tedy nepřipomínat si jí každý den tím, že jí uvidím někde venku a budu si v klidu žít - tak jako si teď žiju tady. 8-) Každopádně nehrozí, že se k sobě ještě někdy vrátíme. To bych svým dětem neudělal... :D

6 anabel anabel | 2. července 2011 v 20:38 | Reagovat

myslím, že ti Jakube rozumím. On kolikrát člověk vše uvidí jinak až odstupem delší doby. Já tebe ani Markét neznám. Jen to tak na mě dýchlo už z prvních příspěvků.Když ty jsi makal, snažil se. A Markét seděla doma. Kolikrát věci nějak jsou ale na povrch vyplavou až v zátěžové situaci. Jako když jste odjeli do Sydney. Doma byla přece jen jiná situace. Možná je dobře, že jste se do S. vydali. Taky jsi na to mohl přijít mnohem později, třeba až by byly děti.

7 Tomas Sniager Tomas Sniager | E-mail | 4. července 2011 v 13:09 | Reagovat

Kubiiiiku je toto dobra starnka Mrzi mne to s tou Marketou... Promin ze to musim napsat !!!LASKA JE SVINE!!!

       Ale tedkom mas Fajn, Peknou holku.     Tesiiim se jestli se vubec ukazes v CEPU... Hele vim ze Market byla fajn holka ale kdyz te nechala jiit tak na to zapomen nechci abysi se trapil ty ani ona :-( !A rikam dokud muzes byt v Australii tak tam bud tady
v Cechach se nic nemeni je to tu porad stejne...Uzivaj si a hod vse za hlavu... :-D  :).... Zatim se mej s pozdravem T.Sniager.

8 Jakub Jakub | 4. července 2011 v 13:45 | Reagovat

Anabel, souhlasím... I když ona se také snažila a někdy pracovala. neuměla anglicky... Ale spíš časem, v té době, co se se mnou pak rozešla, tak jen stále spoléhala atd...

Tomáši, :-D No jak říkám, nejsem smutnej, že jsme se rozešli, ale spíš jak s naší rodinou do teď jedná... Když si to teď tak čtu, tak jsem to celé napsal ještě dost milosrdně... To je fuk. Každopádně dík a to si piš, že časem přijedu na Cep a uděláme zase grilování na vsi u rybníka:D

9 Katka Mairichová Katka Mairichová | 5. července 2011 v 0:18 | Reagovat

Ahoj Kubí, není vůbec těžké vžít se do tvé situace, když popisuješ vše tak ,,autenticky". Dokonce ti můžu říct, že mi během čtení naskočila skoro husí kůže! Totiž představa, že tohle zažít během pobytu na Novém Zélandu :-? Ta představa, že něco podobného budu řešit s mým přítelem, mě děsí. Ale také jsem šla do toho s tím, že se něco podobného může stát. Problémy jsme také s přítelem řešily, ale vše jsme spolu zvládli. Byla to dosud určitě ta největší a také nejnáročnější zkouška vztahu, kterou jsme si dali 8-) No worries...Za pár let už to pro tebe bude nedávná minulost a každopádně jestli né teď, tak později zjistíš, že vše špatné je k něčemu dobré ;-) 8-) Teď se hezky a na stopro věnuj své nové osůbce! :-)

10 Jakub Jakub | 5. července 2011 v 3:20 | Reagovat

[9]:Ahoj, jsem moc rád, že vám to vše vyšlo a ta dovolená na Samoi musela být úžasná!!! Ale opravdu moc gratuluju, že jste se nerozešli, to je tady vyjímka! Jinak to si piš, že jsem to už dávno zjistil, že všechno špatné je pro něco dobré. Já ničeho nelituju, jsem ok, cítím se super, jen mě štve, že se jí furt nemůžu zbavit a že nám není ani schopná vzít telefon, nic... Ono se jí to brzo všechno vrátí ať chce nebo ne... S tím nic neudělá...Už teď když mluvím s lidmi z Roztok, tak mi říkají, jak je na facku... A ten kluk, s kterým je, na to dřív nebo později přijde sám a ještě ho bude štvát, že se s ní vůbec tahá... Taky je mi ho celkem líto... :D

11 Marie Ribberson Marie Ribberson | 7. července 2011 v 22:21 | Reagovat

To co se stalo me mrzi, ale snad je vse na dobre ceste. Avsak,zarazilo me,ze uvazujes o navratu do CR. Z vlastni zkusenosti; taky jsem rikala "az se vratim do Prahy tak..." ale po dvou letech, coz si myslim ze je takove obdobi,ktere rozhodne, jsem zacala rikat "tady u nas doma v Kanade...". Neuvazujes o presidleni ke klokanum na porad? :-)

12 Jakub Jakub | 8. července 2011 v 8:41 | Reagovat

[11]:Zdravím do Kanady :-D
No, pokud bych se tady chtěl usídlit, tak bych chtěl napřed zkusit žít nějakou dobu zase v ČR, abych měl to srovnání. Po delší době v cizině na mě jistě bude spousta věcí působit jinak a tak kdyby, tak napřed do ČR. Ale bez univerzity bych tady asi špatně našel nějakou lepší práci a na takovou školu bych neměl už asi ani trpělivost, ani peníze. Ale pracovat, kde pracuji, bych už asi dlouho taky nevydžel. Pár let ještě jo. Ale ne pořád. Trvalý pobyt není žádná sranda dostat a brát si Australanku kvůli vízům teda nechci. Myslím si, že to pak bude v ČR taky fajn. Ale neustále se mi to tak honí hlavou. Jeden den si říkám, že bych tu měl zůstat a pak zase, že bych měl jet časem domů. Takže domů časem pojedu anyway a Bůh ví, třeba zkusím někdy jet k vám nebo do USA. Nebo Nový Zéland. Je takových možností... Jaké je to v Kanadě?

13 Marie Ribberson Marie Ribberson | 8. července 2011 v 19:56 | Reagovat

Tak to rozumim. Tady bez americkeho nebo kanadskeho vzdelani nema cenu hledat nejakou lepsi praci. Pokud bys nekdy o Kanade uvazoval, nejlepsi je prijet na working and holiday visa.Sehnat job tu taky neni lehke jako v australii...sice jsou tu zvykli na miliony cizincu,ale stejne.Kanada je uzasna, ale pro Kanadu opravdu neco znamenas az kdyz mas alespon trvaly pobyt nebo jejich vzdelani. A v USA to chce aspon green card :-)

14 Jakub Jakub | 9. července 2011 v 6:15 | Reagovat

[13]:Jasný, tady to bude podobné, akorát s tou prací asi lehčí. No uvidím. Ale já se fakt těším i dost domů. Mám to tam rád. :-?  :-D Měj se

15 honzik valdik honzik valdik | E-mail | 13. července 2011 v 13:09 | Reagovat

kubo nic si ztoho nedelej
rekl bych ze ti to za to
nestoji lidi se proste berou
a pak zase rozchazej uz to tak
je hlavni je ze si stastnej ty
ahoj honzik :-P

16 Jakub Jakub | 14. července 2011 v 1:58 | Reagovat

[15]: Čau, jasný, já vím. Ale chci bejt šťastnej taky, až přijedu časem domu. :D Měj se Valdis

17 marketa marketa | 18. července 2011 v 12:00 | Reagovat

jake mas pravo tady o me neco psat tohlke jsou soukrome veci nemas pravo vubec.

18 Jakub Jakub | 18. července 2011 v 12:14 | Reagovat

[17]:Tak snad po půl roce si mi napsala!!! Děkuju! Škoda, že jen zase jednu větu. Ano, toto jsou soukromé věci, které se týkají především nás. Nepíšu nic, na co bych neměl právo. Píšu o tom, jak jsem se snažil někomu pomoct a jak se mi za to ten někdo odvděčil. Lépe řečeno také mým rodičům...Jinak bych čekal, že se k tomu všemu vyjádříš trochu víc, ale ani se už vlastně nedivím...

19 petr petr | E-mail | 18. července 2011 v 12:30 | Reagovat

Prestan se navazet do me pritelkyne ty ubozacku,penizky dostanes tak prestan prudit.

20 Jakub Jakub | 18. července 2011 v 12:39 | Reagovat

Jsou to především peníze mých rodičů, ale já za to mám zodpovědnost. Tvoje reakce je pochopitelná, nezlobím se.

21 Spravedlnost Spravedlnost | E-mail | 18. července 2011 v 13:16 | Reagovat

Držim palce kubo, jedno příšlový řiká:

Na každou sviňi se najde řezník :)

to petr: Z tvoji pověstí nechápu jak můžeš nikomu psát že je ubožák :-P

22 Jakub Jakub | 18. července 2011 v 13:32 | Reagovat

[21]:Ve výsledku celkem drsné přísloví. Já vážně nepřeju nikomu nic špatného. Jen chci, aby když už se stalo vše, co jsem popisoval v tomto článku, tak aby se to napravilo alespoň finančně, když už ne jinak... To je vše... Jinak díky za zastání... 8-)

23 marketa marketa | 18. července 2011 v 21:10 | Reagovat

jak zajimave

24 pett pett | 18. července 2011 v 21:13 | Reagovat

spravedlnost - chlapecku prijd mi to rict do oci jakou mam povest,ale opravdu nemam rad kdyz o me piše nejakej slavistcikej zmrd

25 Jakub Jakub | 19. července 2011 v 3:48 | Reagovat

[24]:Tak ted se zase musim zastat ja "spravedlnosti" :-) : Když jsem se Péťo na tebe ptal lidí z Roztok, (protože jsem chtěl vědět - s kým že teď vlastně Markéta je), nebylo jediného člověka, který by se o tobě nevyjádřil stylem, kterým si ty vyjadřuješ o ostatních. Ode mne se takové reakce nedočkáš, protože nemám jediný důvod tě nějak urážet. Tvoje reakce jsou pochopitelné a mně vnitřně připadají jen trochu směšné - v tom smyslu, že vlastně vůbec nemáš ponětí, co vše se za těch 5 let dělo, jak probíhal náš rozchod a jak se celá situace teď má. Jseš úplně nová postavička v celém tom chumlu věcí, které se momentálně stále dějí. Vítej...Od teď se na tebe nejspíš bude valit tolik problémů, že pokdu nejsi silná osobnost, za chvíli se z toho možná zcvokneš. Enjoy it bro! :-!

26 mami mami | 19. července 2011 v 8:35 | Reagovat

Markéto, to , že Jakuba nazývá tvůj nový objev ubožáčkem a ty s tím souhlasíš, - mi ubližuje víc, než všechno, čím jsi nám ublížila!!!NIKDO tě už nebude mít víc rád !A že moc těch lidí, kteří by pro tebe udělali to , co udělal Jakub NEMÁŠ !!!Radši mlč.

27 nestraník nestraník | 20. července 2011 v 20:51 | Reagovat

Už se poprali ??? O_O

28 Jakub Jakub | 23. července 2011 v 14:36 | Reagovat

Ahoj "nekdo", tvuj posledni komentar jsem musel vymazat, ne, ze bych nesouhlasil nebo  tak neco. Prvne, diky, ze se ti blog jinak libi a jsem rad, ze ho ctes od zacatku. To co si psala je pravda, ale  kdyby se stalo to cos psala, nebylo by to udelane pravdive a v tom by byl problem. Myslim, ze po precteni tohoto clanku neni moc co resit a o cem polemizovat. To, ze je to trochu soukromejsi vec je oproti tomu vsemu uplne prd. A uz se mi to nechtelo vsechno drzet v sobe. A nechci, aby na tom byli dalsi lide podobne, tak si myslim, ze to spatne neni. Diky za komentar. ;-)

29 Jana Jana | 24. července 2011 v 22:18 | Reagovat

Nepodepsala jsem se, ale ne umyslne, proste jsem na to zapomnela...
Chtela jsem to jeste blize komentovat, ale co uz, stejne bys to smazal...

30 Jakub Jakub | 25. července 2011 v 10:45 | Reagovat

[29]:Ne, to je v pohodě, jen jsem tě neměl jak oslovit. Komentuj jak chceš, to je v pořádku, já mažu jen spamy nebo komenty typu toho posledního, který mohl zbytečně inspirovat. Nezlob se tedy, ano? ... Hezký den. 8-)

31 Jakub Jakub | 25. července 2011 v 10:55 | Reagovat

Když to nebude nutné, tak se o Markétě už zmiňovat nebudu a já ani nechci. Nedělám to z radosti, ale z opačného důvodu...

32 Libuše Libuše | 26. července 2011 v 14:43 | Reagovat

Milý Jakube, po delší době opět pročítám Tvé články a těší mne, že jsi tam zůstal a máš krásný vztah s Amy,jsi spokojený.Nevidíš,že právě dokončuješ TU velkou TLUSTOU čáru? Takže Ti tyto poslední Vaše výměny názorů vlastně pomohou,tak buď rád,že už to máš za sebou.Čas vše odnáší,čistí se vzduch.Nastoupí jen závist-protože jsi v ráji.Nelituj vložených financí do lásky-máš čisté svědomí a Tvá dobrota se Ti 3x vrátí.....Nespěchej s návratem domů (natrvalo),oddaluj to co možná nejvíc.V Evropě pro Tebe není ráj.Hodně štěstí......L.

33 Vildaq Vildaq | 27. července 2011 v 19:08 | Reagovat

Hoj Jakube. Obcas ctu tvuj blog a libi se mi jak vse resis s nadhledem, v pohode a narovinu. Nebojis se napsat i o zivotnich prohrach ktere cloveka sice boli, ale oteviraji mu dosud netusene moznosti protoze v sobe naleza silu o ktere ani nevedel. Drzim ti palce

34 Jakub Jakub | 29. července 2011 v 5:53 | Reagovat

[32]:Dekuji Libuse. :-) Asi je to pravda, uz to tak nejak podtrzene mam... S Amy je mi moc hezky a je skutecne lepsi, se o to vse tady s nekym takto delit, nez na to byt sam. Diky a at se dari i vam. 8-)

35 Jakub Jakub | 29. července 2011 v 5:56 | Reagovat

[33]:Diky za peknej komentar Vildo. Snazim se byt vzdy nad veci, i kdyz ne vzdy se mi to dari. :-? Kazdopadne diky! ;-)

36 Vendy Vendy | E-mail | 1. srpna 2011 v 14:54 | Reagovat

díky bohu za jeden normální blog,kde si nikdo na nic nehraje a píše přímo o životě..jen tak dál a nebooooooj !!!

37 Jakub Jakub | 1. srpna 2011 v 16:16 | Reagovat

[36]:Díky moc, cením si toho, cos napsala... :-)

38 Kebule Kebule | 4. srpna 2011 v 20:01 | Reagovat

Ahoj Jakube,
kromě Markéty znám všechny aktéry tohoto příběhu - a věřím (vím), že Tvoje rodina je silná a Ty taky a zvládnete to. Hodně síly přeju. A Petrovi P. přeju míň nenávisti a prázdných slov a víc RESPEKTU.

39 Jakub Jakub | 5. srpna 2011 v 0:46 | Reagovat

[38]:Díky... Také doufám, že se časem situace nějak rozumně vyřeší... Hezký den! ;-)

40 Slash Slash | 8. srpna 2011 v 20:01 | Reagovat

Jakube  hodne mi to pripomina muj vlastni pribeh. Ale to ze o tom dokazes komunikovat s jinymi lidmi je prave to uzavreni ktere potrebujes, ta tlusta cara, ten velky napis game over.  Jsme si v jedne veci podobni. v kazdem cloveku se snazime videt do dobre a duverujeme lidem. obzvlast tem ktere mame radi a na kterych nam zalezi. ale lidi v cechach nejsou ani hodni, ani cestni ani uprimni, natoz ferovi.Staci kdyz se podivam kolem sebe. na ulic se vsichni mraci, kazdy si pri prvni prilezitosti stezuje na nejake zasadni banality. kdyz jsem se vratil z asutralie byl jsem tak v pohode ze jsem se na kazdeho usmival a meli mne tu za blazna. v cechach bohuzel musis cekat predevsim to spatne a jen obcas byt prijemne prekvapen. nepise se mi to lehko ale je to tak. alespon velka cast z nich. Ver tomu ze kdybych mohl uz jsem tam davno zpatky a uz bych se z australie nevratil... Drz se tam co to pujde a uzivej si to.... a co se tyka tech invektiv ktere tady padaji, ja na to mam takovou veticku, kterou si vzdycky opakuju kdyz narazim na nekoho, jehoz obzor konci na spicce nosu: Mne muze urazit jen inteligent... a funguje to. Hele bro, nejak jsem se tu rozjel, tak radeji brzdim. Vic muzeme probrat na facu icq nbo na skypu, podle toho kde na tebe narazim.... Jo a clanek o raminku na saty je super....

41 Jakub Jakub | 12. srpna 2011 v 9:31 | Reagovat

[40]:Diky za tvuj koment... Takze Australan? :) Jasny, pridej si me klidne na fb. Nevim, jestli si ten navrat zpet dokazu vubec predstavit, ale myslim, zes to popsal dostatecne. :-D Jinak jestli je tvuj pribeh podobny, doufam, ze jsi uz vse take uzavrel a hlavne nemas takove zdlouhave dohry jako ja... Tvym prislovim se budu ridit, je dobry. :-) Diky za podporu... Cheers

42 Kuba Z. Kuba Z. | 12. srpna 2011 v 16:16 | Reagovat

nazdar chlape! s tim navratem bych taky byt tebou nijak nespechal, presne jak pise Slash, lidi jsou tu opravdu mnohem min v pohode, vsichni porad neco resej, nadavaj (coz chapu, je na co!) a tak nejak si neumej uzivat zivota. :-? Je pravda ze tady ma clovek mnohem lepsi praci, v AU me uz fakt vadilo delat podradnou praci, coz byl jeden z duvodu proc jsem odjel. Ale zase si tam clovek daleko vic uzije volnej cas a ziska spoustu zkusenosti. Takze uzivej si dokud tam jsi, tady ti nic neutece...
A to s Marketou me mrzi, nechci ji nijak soudit, kdyz nevidim za oponu, mel jsem ji vzdycky celkem rad a nerekl bych to do ni. Myslim, ze je ferova, jen mozna trosku lehkovazna. Urcite to nemysli zle a nechtela ti nijak ublizit, jen si jde prosete svoji cestou a nekouka moc kolem sebe...
Mej se a uzij si nadchazejici leto, tady zadny nebylo...

43 Jakub Jakub | 14. srpna 2011 v 10:33 | Reagovat

[42]:Ahoj Kubo, rad o tobe slysim. :-) Jasne, zatim nikam nespecham a chtel bych zkusit nejakou odbornou skolu, jen musim sehnat financni kryti... S tim, jake to pak bude v cr, uvidim sam... Verim, ze to bude tak nejak, jak pisete... A s tou praci to je zase take pravda, uz dlouho bych tohle take delat nemohl.

Ohledne Markety. Kez by to bylo tak, jak pises... Stale se snazim verit tomu, ze je to tak, ze jde proste svoji cestou a jen se proste nekouka kolem sebe... Kazdy je nejaky. :-? Ona pusobi na kazdeho v pohode... A ne jen na prvni pohled. Vzdyt ja s ni byl skoro 5 let a bylo to vse super... Takze pokud by to ale bylo trochu jinak, nediv se, ze si ji neprokouk za mesic, kdyz mne se to povedlo az po ctyrech letech. ;-) Navic, at uz to mysli nebo nemysli (jakkoliv), uz jen to co se stalo a co se deje, je hrozny...Uprimne doufam, ze se co nejdrive vzchopi, nez budeme muset veci resit trochu sloziteji....

Mej se kamo a napis nekdy, jakou mas tu praci a tak... To leto me mrzi... Hruza... :-D

44 Jana Jana | 18. srpna 2011 v 13:18 | Reagovat

Jakube, nechapu, proc jsi smazal muj prispevek??? Jak mohl inspirovat??? Nechapu :(((. Neznam tebe ani Marketu, jen mi to prislo uz pres caru, v podstate jsi z ni udelal neco jako vypocitavou "kurvu" :(((. Fandila jsem vam, kdyz jste dojeli do AU, uz jsem tam byla a cetla jsem vas a fandila vam od zacatku.
Za sebe muzu rict, ze pokud chceme nekomu pomoct, musime to delat nezistne a hlavne mu to pak nevycitat. Neverim, ze je Marketa tak spatna, jak pises. Rozepsala bych to vic, co se mi nelibilo, ale ty to zase stejne smazes, tak co.
Ale neznam vas a uz se ti do toho nebudu michat, jen mam nejakou divnou pachut :(. Asi proto, ze jsem zenska a tak nemam takovy ty tendence te placat po rameni, jak jsi to vyresil apod.
Ale tak namatkou par poznamek, treba nemohla ty sve veci doresit, kdyz jste jeli do AU, no ne? BYl to podle vseho hlavne tvuj sen a ona treba taky lecos pro tebe obetovala. Nebo kdyz ty jsi chodil do prace, tak ona ti vyvarovala a starala se o tebe, vyresila ten vas internet atd. apod.
Uz je to pryc a obema preju, abyste byli stastni, ale prosim, nedivej se na to cerno-bile, o nic jineho my neslo.
Pozdravuj Sydney ;).

45 Jakub Jakub | 19. srpna 2011 v 10:53 | Reagovat

[44]:No, každý to asi vidíme trochu jinak. Ale to, jak jsem to tady celé napsal, je především má "ostuda", jak jsem nechal se věci vyvinout! A stejně jsem to zveřejnil. Nemám důvod tady psát skutečnosti jinak, než jsou. Myslíš, že si to vymýšlím, abych udělal články více atraktivní? :-? Ať už jsme se rozešli z jakéhokoliv důvodu, když se zamyslím nad tím, jakým způsobem jsem jí pomohl, načež jak ona nechala věci plynout, (když to řeknu hodně mírně), mi teda opravdu přijde, že v tom srovnání je tento článek celkem nic... Další věc, to, jak jsi napsala, co jsem podle tebe z Markéty udělal, si přeber sama. Nikoho jsem nikdy na blogu sprostě nenazval, ale zeptej se sama sebe, jak se nazývají lidé, kteří dělají podobné věci, o kterých tu padla řeč... Navíc, pokud někdo něco takového dělá, může si za to vlastně sám. ;-) Chci říct, určitě za to nemůže ten, komu to dělá... :-) Takže promiň, ale v některých věcech s tebou zásadně neslouhlasím... Promiň, pak mě pobavilo cos psala, že když se snažíme někomnu pomoct, měli bychom to dělat nezištně... Co si myslíš, že jsem si myslel, když jsem ji po našem rozchodu nechal společnou creditku mého účtu, když jsem jí po roce po tom všem nechal u nás půl roku zadarmo bydlet a riskoval, že tam bude flirtovat s mými kámoši nebo jinými lidmi, natož u nich bydlet :-D , myslíš, že jsem si myslel, že se ke mně vrátí? Nebo že z toho budu mít někjaké úroky??? Nebo zajímavější články??? Nevím, jestli mě napadá nějaký lepší příklad nezištné pomoci... A to, že jí to teď vyčítám? Hmm, máš pravdu, nikdo není dokonalý... I já mám své chyby...

Pak ses ještě ptala, jestli nemohla své věci dořešit jště v ČR... Jestli myslíme to samé, tak nemohla... Málem jsme kvůli tomu ani neodjeli...

Pak jsi psala, jak pro mě hodně také obětovala. Ano, jak ona pro mě, tak já pro ní a to mluvím o několika letech zpátky... A myslím to tak všeobecně...

Ano, vařila skvěle a měl jsem v podstatě každý den výborné jídlo.

To je asi vše, co bych k tvému komentáři napsal. Díky za něj a doufám, že jsem tě nějak neurazil, jak jsem tvé názory vcelku odsoudil. Ber to jak chceš. Je to prostě jen má upřímná odpověď. 8-)

Měj se moc hezky a neboj, už se budu snažit o tom všem nepsat. :-x ;-)

46 Ann Ann | 8. února 2013 v 21:43 | Reagovat

Ahoj Kubo, tak v prvé řade jsem ti chtěla napsat, že máš muj obdiv, ty jsi mou motivací, jeden z mála co jen nesedí a neplánuje ale jde a udělá to, ať je to jakkoli kompikované a těžké. paráda :) ..kolik věci jsi už dokázal a s čím vším ses musel vypořádat v Sydney..vyjádřit, co všechno se v člověku změní poznáním nového světa je nemožné...tenhle blog jsem začala číst teprve nedávno a dostala jsem se až sem..Mám taky takový svůj australský sen..momentálně studuji ještě střední školu a příští rok mně čeká maturita, pak se chci začít věnovat
realizováním svého australského snu..Bohužel, mám takové rodiče, kteří mně v tom nepodporují a nevěří, že bych něčeho takového byla schopná a myslí si, že jsem se zbláznila..studovat a žít na druhé straně polokoule a sama..byli by nejradši kdybych studovala vysokovou školu tady v Čechách..já jsem ale takový člověk, že čím víc mi někdo nevěří tím víc se mu to snažím dokázat..ani ne že mu, ale sobě, že prostě na to mám a že to dokážu..a ten kdo si staví nízké cíle, není zklamán..takový člověk ale také nikdy nedosáhne na svůj sen a veliký cíl dává životu velký smysl..přece..když věříš tak můžeš všechno...věřit, být v tom pozitivní a chtít a stačí to aby sis splnil své sny:)..tím jak se k věcem stavíš a jak o nich uvažuješ můžeš změnit uplně všechno. A ať mi nikdo netvrdí, že to není pravda... :) Moje mámá říká, že se přece nemůžu sebrat a odjet, když nemám ani vysokou školu..podle mně diplom je pouhý nástroj, který teprve je třeba umět uplatnit v praxi, je spousta chudých absolventů univerzit, zatímco někteří úspěšní lidi nemají ani střední školu...není to náhoda..kdo má školu života, selský rozum, vyzná se. Jednotné školství bohužel vychovává unifikované absolventy. Všichni se učí stejně, všichni musejí u zkoušky odpovídat stejně. Lidská jedinečnost a kreativita je potlačena ve prospěch řádů a tabulek. Jsou to výborní teoretici, ale potřeba je hlavně praxe. Vím, že to bude těžké, ale chci odjet na student visa a začít studovat angličtinu..zdokonalit se v ní a zároveň najít si práci..vím, že začátky nejsou vůbec jednoduché a začíná se od nuly, ale postupem času se to všechno zlepšuje a dostáváš se na vyšší level...mám v plánu odletět definitivně..najít si svůj život, začít znova a najít hlavně sama sebe..btw. na závěr jsem se chtěla ještě zeptat, kdy je nejlepší přijet do Sydney..v jakém období? ..v zimě je tam levnější bydlení, ale zase naopak v létě je lepší možnost sehnat práci ne? :-)..PS: kdybych měla ještě nějaký dotaz nebo chtěla s něčím poradit, což určitě potřebovat budu... mohla bych ti napsat na mail popřípadě na facebook..? vím je to ještě daleko..nejdřív mně čeká maturita, ale pak.....jinak přeji ti hodně štěstí ve spokojenem životě a ve splnění všech tvých přání a snu..

47 Jakub Litoš Jakub Litoš | 12. února 2013 v 2:20 | Reagovat

[46]: Ahoj, dekuji ti za zajimavy dopis. :-) Vubec nevim, kde zacit. Musim uznat, ze s tebou asi ve vsem co pises souhlasim. O tom, ze je vsechno mozne, když opravdu chces a jdes si za tim. Ja jsem toho take zivy priklad. Nemel jsem zadne penize, dokonce jsem mel dluhy, zadne zkusenosti a hodne jsem se bal. Byl jsem hodne fixovany na domov a rodice to cele ze zacatku asi take brali tak, ze me to mozna prejde. Je to super pocit si dokazat, ze to jde.

O tom, jak se u nas ridi skolsky system by se take dalo napsat mnoho. Presne jak pises. Individualni creativita se u nas moc nechyta a doslova se zabranuje nadanym lidem projevit se. U nas na konzervatori by mozna byli dobrym prikladem.

Vysoka skola by se ti ale na druhou stranu tady mohla hodit, abys pak lepe dostala PR - trvaly pobyt. Ale ty jako zenska se k tomu muzes dostat mnohem jednoduseji. :-D

O tom, kdy prijet do Sydney, jsem nedavno nekde psal. V lete je tu sice hodne prace, ale je to takovy holiday time a napr. u nas v praci je prace nejmin. V zime neni sezona, ale restaurace a kluby jsou stejne plne a naopak hodne lidi opousti Australii, takze se mista uvolnuji. To predevsim v dubnu, pred zacatkem zimy. Tezko radit, vetsina lidi prijizdi v zari rijnu.

Na FB me najdes pod mym jmenem, pridej si me. Tesi me, ze se ti blog libi a nekdy klidne napis. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.