Červen 2011

Bondi The Beautiful Fair and Vivid Festival

19. června 2011 v 3:29 | Jakub Litoš
Začátkem června, kdy k nám už dorazila celkem slušná zima, jsme se byli podívat na Bondi The Beautiful Fair festivalu, který se konal v Bondi Parku u pláže. Byl to takový malý festiválek, kde hrála muzika a také zde bylo k vidění pár zajímavých stánků se vším možným. Prostředí bylo ideální pro rodiny s dětmi a tak se to táhlo v takové rodinné atmosféře. Počasí se vydařilo a dvě kapely, které jsme si v klidu poslechli, byly v celku poutavé. První hrála ve stylu funky a reagge a další se snažila o jakýsi punk rock. :)

Nebylo to vcelku nic velkého, ale spíše jsme to pojali jako takové zpříjemnění dne, na jinak absolutně nudné Bondii. Dělám si samozřejmě srandu. :) I kdyby člověk jen celý den koukal do oceánu a sledoval místní surfaře, nikdy se mu to neomrzí. Alespoň tedy mně ne.





Ovečky, koza, prasátko a kravička, byli ohromnou show :)

Když tak koukám na ty fotky pláže, Bondi beach už beru něco jako " u nás na dvorku". :) Každý den u ní vystupujeme z autobusu a je to prostě hned u baráku. Hmmmm, tohle mi bude v Čechách hodně chybět... Každopádně teď tu jsem a tak se snažím si užívat každou minutu...

V rámci festivalu se k večeru konala soutěž ve skateboardingu. Nemůžu říct, že by tam byli nějací mistři světa, ale rozhodně bylo na co koukat.




Jen ho plácni :)

Hudbu mixoval živě místní DJ a zároveň celou akci komentoval

Další zajímavou událostí byl Vivid Festival, který obsahuje nemálo všelijakých akcí. Především je to festival světla a moderního designu, které doprovází také řada hudebních představení. Festival trval 18 dní a tak bylo dostatek času, abychom se podívali alespoň na ty hlavní části. Tou bych řekl, že je osvícená Opera a tak jsme tam vyrazili hned dvakrát. První návštěva ale nedopadla dobře, protože mi ten večer nenávratně zkazila náladu jedna událost z Čech a tak jsme tam vyrazili minulý týden znovu. Bylo to fajn, ale na mě to působilo trochu nostalgicky, protože tomu byl přesně rok, co jsem před osvícenou Operou seděl sám a zklamaný, že jsme se tehdy s Markétou rozešli. :( Alespoň jsem si uvědomil ten rozdíl, jak se situace během toho roku změnila.

Před rokem jsem tam byl sám, smutný a v nejhorším období mého života a nyní jsem stál na stejném místě, ale jako úplně jiný člověk. :) S pěknou Thajkou, přítelkyní kterou mám navíc moc rád a především s takovým osamostatněným pocitem, kvůli kterému jsem sem asi také hlavně přijel. Také mi problesklo hlavou, jak už jsem tady oproti minulému roku zaběhnutý a že teď prožívám naopak to nejlepší období, které jsem kdy prožíval... Vidím to např. na jednoduchém příkladu. I když sny nemají v zásadě žádný podstatný význam, (alespoň je to lepší si to někdy myslet), z psychologického hlediska se zde objevují některé souvislosti s naším životem. Např. pokud jsme šťastní, sny bývají více příjemné, než když máme nějaké trápení, stres a jiné problémy. Já teď nemluvím o tom, že by se mi zdály dobré nebo špatné sny. Ale pamatuji si, že v Čechách se mi často zdálo o něčem lepším, nějakém dobrodružství, něčem neprobádaném, o takové euforii. No ale tady se mi to nezdá. Ještě jsem tu neměl sen o něčem lepším! Ať už to byly i sny o krásné ženě, s kterou trávím romantické chvíle někde na pláži, tady si plním vše, co jsem kdy chtěl a ty sny to jen potvrzují. Dává to smysl nebo ne? :)

Jinak letošního osvícení Opery se ujal francouzský tým, pod vedením Stephena Pavlovice. Na webu psali o jeho zpracování letošního osvícení jako o něčem velmi úžasném a mnohem lepším, než minulý rok. Zase tak unešeni jsme z toho nebyli. Ovšem určitě to byla ohromná práce a rozdíl byl oproti minulému roku také v tom, že byl veškeré obrazy více prostorové a byly více v pohybu, Tudíž se mi fotky moc nedařily a tak jsem vytvořil několik videí. Koho by to zajímalo nějak hlouběji, jistě naleznete od mnoha lidí lecos na YouTube. Na CQ nás také zaujala zajímavá show, která se odehrávala na budově naproti vlaku. Vše bylo v téměř neustálém pohybu a 3D zpracování se jim skutečně povedlo.



Po celém přístavu bylo stále na co koukat. Spousty různých světelných atrakcí, fireshow a podobně. Samozřejmě také nemohli chybět místní hudebnící a tak zvuky didgeridoo skvěle doplnily již tak povedenou atmosféru.


Opera House


Foto č. 1000! Tato fotka je přesně tisícátá na tomto blogu! :)




Pokud budete někdy v Sydney v době Vivid festivalu, rozhodně si nemyslím, že by byla ztráta času, se na tuto show zajít podívat...

(Další fotky naleznete jako vždy v mé fotogalerii.)

Po velkém výletu pořádné jídlo

6. června 2011 v 16:08 | Jakub Litoš
V tomto příspěvku bych vám chtěl ukázat několik fotek, které jsme pořídili při výletu na zdejší letiště. Pak bude následovat malá ochutnávka toho, jak se o mě Amy stará a dobře mi vaří. Psaní bude ale tentokrát takové kratší, tak se na mě nezlobte. :)

Na letišti jsem se byl podívat již vloni a myslím, že je to docela hezký výlet. Přece jenom ta letadla, která jsou zde k vidění, v Čechách jen tak nespatříte a tak je to (alespoň pro mě) vždy zajímavý zážitek. Letiště bylo založeno v roce 1920 a to pod názvem Sydney Airport. Na počest Australského průkopnického pilota Charlese K. Smithe bylo letiště v roce 1953 nazváno jeho jménem. Prvním velkým letadlem, které na Smithově letišti přistálo, byl Boeing 747 "Jumbo Jet" společnosti Pan American. A právě Jumbo, kterým jsem také já letěl do Sydney, je tu k vidění docela často.

Boeing 747 "Jumbo Jet "

Velkou atrakcí je pak také samozřejmě obří Airbus A380

Výhodou této podívané je, že máte přístup až k blízkosti ranveje, mezi kterou vas odděluje už jen plot a pár metrů trávníku. Pokud ale chcete mít extra výhled a přinesete si s sebou i štafle, nedávejte si je těsně k plotu, jako např. ten pán na fotce. Jinak na vás totiž okamžitě přijede místní ochranka a vysvětlí vám, že je tak blízko mít nemůžete. Ta silnice, co vidíte na fotce je jen silnice, ranvej je až o kus dál.


Mimo výhledu na letadla, jsme si také užili slunečné procházky mezi Brighton-Le-Sands a letištěm. Na Brighton jsme se dostali autobusem z Rockdale, což trvalo pár minut. Dali jsme si tam dobrý oběd a chvíli se tak poflakovali na pláži. :)



Ráj pro milovníky mušlí

Celá tato oblast se nazývá Botany Bay. Právě zde zakotvil 29.dubna 1770 kapitán James Cook, aby prozkoumal tento kontinent. (Tehdy zvaný "Terra Australis").


K letišti jsme šli stále podél moře

Je libo sklenka vína? :)

Přímořská ulice s luxusními domy


"Po velkém výletu pořádné jídlo." Tak by to mělo být a já patřím mezi ty šťastlivce, kterým je vařeno. A jelikož Amy vaří moc dobrá a zajímavá jídla, určitě by alespoň některá z nich stála za ukázku.

Tak např. moje oblíbené Pat Thai

Úžasná polévka z mořských plodů - Tom yum sea food

Stir-fried pumkins with minced

Sukeyaki with meat gralic grill

Pat See Eiw

Cashew Nut Chicken

Tom Yam with Noodle

Pat kraprao

A mnoho dalších dobrých jídel...



Takto mi Amy připravila jídlo do práce :)

Většinu ingrediencí na thajská jídla nakupuje Amy v Thai Town, blízko vlakové stanice Central. Zde jsme koupili např. Rambutam in Syrup, což jsou takové plody, pocházející ze stejnojmeného stromu v Thajsku. Velice mě baví ochutnávat něco, co jsem ještě nikdy nechutnal a Rambutam nebo některá jídla, které jsem vám přiblížil v předchozích fotkách, mají skutečně ojedinělou chuť. No prostě paráda... Navíc když vám to vaří přímo Thajka, nemůžete mít už žádnou připomínku... :)


Jinak potraviny běžně nakupujeme např. v Colesu. Přemýšlel jsem o tom, že bych sem přesně rozepsal co kolik stojí. Ale nakonec jsem to vyřešil následovně. Pokud vás to opravdu zajímá, klikněte na TENTO odkaz, což je webstránka Colesu, klikněte na "Shop Online", jako Postcode zadejte třeba 2026 a po té už jen klikněte na Start shopping. Pak už si můžete v klidu projít vše, co vás zajímá. Uvidíte, kolik co stojí a jaké potraviny se tu prodávají.

Všem do Čech přeji krásný červen a nám tady dole přeji, ať přežijem tu tuhou zimu... :)
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.