Květen 2011

Deváté stěhování - Bondi Beach

15. května 2011 v 14:52 | Jakub Litoš
Tak už po deváté... :) A už nyní vím, že to není naposled. Ale k tomu se dostanu až za chvíli. Každopádně už bloguji z nového místa na Bondi a i když jsem si říkal, že už těžko najdu něco hezčího, než bylo bydlení na Vaucluse, povedlo se a jsme tu strašně moc spokojeni!

Původně jsem plánoval bydlet na Vaucluse někdy do července - pokud bych tedy v Sydney ještě zůstal. Kolem července měla totiž Berkaymu skončit jakási smlouva, kterou měl sepsanou s realitkou. Ono to totiž bylo celé trochu jinak. Byt měl v podnájmu jeho kamarád, který tam již samozřejmě delší dobu nepobýval. K tomu, aby jste si mohli takto pronajmout celý byt a určovat si tedy, kolik vám vaši spolubydlící budou platit a podobně, musíte mít mimo jiné dostatek peněz, aby jste zaplatili velkou zálohu. Proto to tedy udělali takto. Mě se to tedy dotklo pouze tím, že jsem si nebyl jistý, do kdy přesně tam zůstanu, protože pokud by to šlo, mohl jsem tam bydlet ještě i dýl, než do července. Další věc, že když nám odstřihli internet, trvalo mi 2 měsíce z něj vydolovat, že je to vlastně tím, že je ten účet psaný na jeho kamaráda a že mu to asi neprodlouží. Další nejasností bylo to, že jsem si chtěl do mého pokoje časem najít spolubydlící, což jsem mu řekl samozřejmě předem. S Thajkou se rozešel asi po týdnu a po čase si přibral do pokoje Italku Marii a řekl mi, že byt je pouze pro tři osoby a že by na to mohli přijít. :) Ano, to je možné, ale stejně to nikdo nedodržuje a já se tam nastěhoval s vědomím, že si do mého pokoje najdu spolubydlící, protože on tam původně bydlel s tou Thajkou a dlouho bych tam sám asi nevydržel. Po tom, co se Marie odstěhovala, se ke mně nastěhovala Amy a on zůstal sám. Řekl mi, že mu to nevadí. Krátce na to si ale přibral do pokoje kamaráda Oskara a rázem jsme bydleli ve čtyřech. :) Platili jsme tak pouze $120/týdně každý, což je úžasná cena a to nejen v milionářské oblasti. Vlastně to bylo jedno z mých nejlevnějších ubytování v Sydney.

Ovšem důvod našeho vystěhování nebylo ukončení jeho smlouvy s realitkou, ale obyčejná (teď jsem chtěl napsat "česká") - závist. :) V podstatě se mi k tomu i přiznal, ale to bylo ještě tou hezkou formou, když mi řekl, že mi závidí, jak stále podnikám různé výlety, mám super ženskou a do práce chodím 3 dny a mám skoro ty samé peníze, jako on. Berkay si prostě moc neužíval, chodil do práce 7 dní v týdnu a občas šel v noci někam kalit. To bylo ale vše a tak se mu nedivím, že mu to už všechno lezlo krkem... Jeho chování se značně změnilo v době, kdy jsem začal žít s Amy a já se mu opravdu nedivím. :) Jen bylo komické sledovat, jakým způsobem to dával najevo. To bych asi zbytečně nerozepisoval. Ale v podstatě jsme také narazili na zde celkem klasický problém - že jsme každý z jiné země a tak třeba něco, co přijde mně nebo jemu samozřejmé, zase není samozřejmostí tomu druhému a tak se prostě přitápělo a přitápělo, až jsme se dohodli, že se odstěhujeme...

Během doby strávené s Amy jsem se rozhodl, že budu chtít v Sydney ještě zůstat. A tak jsme stejně plánovali, že bychom se asi časem odstěhovali někam do svého. Ale Berkay nás k tomu vyloženě donutil. Např. se mnou přestal mluvit a tak když jsem viděl, jak se chová a jak se ke všemu postavil, neměl jsem už kromě mého bondu (zálohy na bydlení) co ztratit a tak jsem mu někdy taky trochu naložil. Třeba když jsem přijel po půlnoci z práce a přitáhl jsem do obýváku velikou palmovou kůru, kterou jsem si s velkým přesvědšením hodlal ponechat. Snad jsem s ní pak i začal tancovat, už ani nevím... :) Ten bond jsem totiž věděl, že mi stejně nedá. Bylo to $500, ale musel jsem zaplatit elektřinu za skoro 3 měsíce a řekněme cca $150 za politý "koberec" od Martiny. BTW: Ten koberec se snad nikdy nemyl a kdybych ho občas nevyluxoval, tak by byl snad nikdy neluxovaný. :) Prostě nějaká skvrna navíc se tam absolutně ztratila. Ale co. Problém byl, že on se rozhodl, že se nakonec už vrátí do Turecka (pokud je to pravda) a tak jsme čekali, kolik si za to realitka naúčtuje. Těžko ale říct, kolik procent je za tu jednu malou skvrnu a kolik za zbytek. No prostě strašné hovadiny jsem s ním musel řešit... V den našeho společného stěhování začal všechno vyhazovat před barák. Tak jsem si od něj nakonec vzal spousty věcí jako lux, žehličku, různé věci do kuchyně, topení, lávalampu, co jsem mu koupil k Vánocům a podobně... Takže když bych to sečetl, vlastně by mi ani žádný bond dávat nemusel, ale řekl mi, že se mi pak ozve, kolik mu realitka naúčtovala a zbytek mi dá. Obou nám bylo jasné, jak to dopadne. :)

Nové bydlení jsme si tedy začali hledat celkem narychlo, ale i tak jsme našli velmi dobrou variantu. Inzerát jsme našli na Gumtree. Hledali jsme něco při pláži a to pouze na Bondi nebo na Coogee. Všude jinde je to daleko a nebo tam nejezdí noční autobusy. Po zkušenosti na Vaucluse jsme už hledali něco svého, tzv. studio. Našli jsme jedno moc hezké, jen minutu od pláže!

Naše nové bydlení na Bondi Beach - foto z netu

Tady všude jsem už bydlel

Největší výhodou nového bydlení je fakt, že tento byt obýváme pouze my. Jeden obývák s postelí, stolem, stolky, gaučem a televizí s dvd + oddělená kuchyň a koupelna. Takže vlastně 3 místnosti jen pro nás. :) To je na zdejší poměry celkem luxus. Vše je už vybavené, což není samozřejmost. Zbytek věcí jsme si dovybavili sami a to především od Berkayho. Dokoupili jsme jen maličkosti. Koupelna je malá, ale stačí. Ze zkušeností už také vím, že i průměrný proud ze sprchy není samozřejmostí a tak i to jsem si ověřil předem, než jsem podepsal smlouvu. V koupelně akorát postrádáme vanu. :( Ale nevadí, stejně se budeme za 4 měsíce opět stěhovat. Cena $300/týdně je pouze přes zimu, po té se cena zvedne na cca $420/týdně a to už si dovolit nemůžeme. Nebo můžeme, ale jsem si jistý, že pak seženeme něco podobného i za lepší cenu. Po všech těch zkušenostech s bydlením jsem se už ponaučil a vše jsem si před podepsáním smlouvy pečlivě prohlédl. Takže jsem do kolonky pro vady např. napsal jednu díru (asi od cigarety) v rohu v koberci. Rozbitou lištu u okna na záchodě jsme se dohodli, že brzo opraví. Za toto bydlení jsem zaplatil bond $1200, což je dost! Většinou se platí tak $500. U studií je to ale víc a tak jsem do toho nakonec šel. Doufám tedy, že o tento bond už nepřijdu. :) A to je další věc, podle které jsem nové bydlení vybíral. "Důvěryhodný majitel". Byli jsme se podívat v jednom bytu přímo na pláži. Zaprvé to nebylo ani studio, ale jedna místnost, zadruhé to tam vypadalo jak v nějakém squatu a zatřetí ten týpek právě vypadal na to, že mu to prostředí celkem sedí. Takže nevím, jestli bych mu svěřil zálohu za jeho doupě větší, než 100 babek... Náš pronajímatel je z Izralee, Australan, velice sympatický a klidný člověk a také díky sepsané smlouvě se tak cítím o mnoho klidněji, než kdykoliv předtím.

Moc se nám tu líbí...



To moje vaření... (špagety - jak jinak) :)

Takže kromě vysokého bondu a pouze zimní výhodné ceně, má naše bydlení na Bondi ještě 2 další nevýhody. Elektřinu si platímě sami, což jsme měli i na Vaucluse a u studií je to celkem běžná věc. A pak tu nemáme pračku. Někdy tedy pereme v kýblu a včera jsme byli poprvé v prádelně. Ta stojí $4 bez ždímání, ale zase je to rychle, bez práce a jsou tam kvalitní pračky. Na Vaucluse byla pračka, ale byla v takovém stavu, že jsme pak už prali "v ruce". A tak jsme se včera aspoň hezky prošli - mezitím, co se nám pralo prádlo. A poprvé v životě jsem ochutnal kafe. :)

Já jsem byl vždycky "odpůrce" Bondi Beach. Ale až nyní jsem pochopil její kouzlo. Nedá se to srovnat s Coogee nebo s Maroubrou. Na Bondi Beach pociťuji skutečně ojedinělou plážovou atmosféru. Žijí zde především mladí Australané a ti, jak jsou proto také známi, tráví většinu svého volného času u moře, tzn. na surfu. :) A tak i když v Sydney už není moc na koupání, stále vidíte po ulicích lidi se surfy a bodyboardy v ruce. Včera večer - za tmy, to na mě všechno působilo zase tak jinak, než kdykoliv jinde. Těžko popsat, museli by jste to zažít. Taková... jakoby komunita... Tak nějak to i popisoval jeden můj kamarád z práce, který shodou okolností bydlí hned v sousední ulici.

Tento víkend jsme se byli podívat na Bondi Markets, což jsou takové stánky se vším možným a opět se to nese v takovém příjemném duchu. Spousta místních tam příchází potkat své známé a spíše si tam jde tak popovídat. My jsme zde pořídili dvě malé palmy k nám domů.



Zkráceně řečeno se nám tu moc líbí a i když ta budova, kde bydlíme, nevypadá z venku zrovna nejlíp, vůbec nám to nevadí, protože stačí jen vyjít před budovu na ulici a hned vidíme moře, u kterého jsme max. do minuty. Navíc všechny potřebné obchody, bottleshopy a banky máme hned u domu, takže co víc si přát. I autobusová zastávka je hned za rohem a už žádné chytání taxi ve 2 ráno. :) Busy sem jezdí neustále. A je to blíž do města. Bydlíme v prvním patře a pod námi na dvorku má několik lidí postavené karavany, kde bydlí. Podle nich jsem pochopil, že menší párty zde nikomu vadit nebudou a také že ne. Pod těmito stromy bydlí.

Pohled od našich dveří směrem na oceán

Nedávno nás přijel navštívit Redd a Štěpán s Kryštofem. To bylo v den, kde se v Čechách pálí čarodějnice. Jelikož bylo v té době venku ošklivě, whisky jsme otevřeli uvnitř a strávili v našem novém bydlení příjemný večer. ... A nikdo si nestěžoval!!! :)

Vím, že vypadám,jako kdybych navštívil "cukráře", ale ne,to je jen whisky :D

Ty červené oči z blesku jsem zde ponechal záměrně :)

Štěpán a Kryštof

Dávat pěstí do země se ale Štěpánovi skutečně nevyplatilo...

Tady přikládám ještě pár fotek z Bondi Beach. Teď tu nejznámější pláž v Sydney máme vlastně za barákem a tak se sem chodíme procházet kdykoliv se nám zachce. Minulý víkend jsem s Richardem obešel pár našich oblíbených klubů ve městě a tak mě druhý den příjemně probralo osvěžení v podzimním oceánu. :) Přes den tu bývá kolem 20ti stupňů, ale v noci je tu už klidně kolem 6ti! Tento den bylo ale ještě o trochu tepleji...


Mladý surfer :D


Amy v novém klobouku a s novým bodyboardem :)

Já vím, že sem stále dávám její fotky, ale když mně se tak líbí... :D



Takže z našeho nového bydlení jsme nadšeni a jsme tu velice spokojeni. Ale hlavně se tu cítíme více, jako doma. Především také proto, že nemusíme nic shareovat - (sdílet) a máme soukromí... Vážně, super bydlení...

Poslední fotka je z Velikonoc. Žádné pomlázky jsem v obchodech neviděl a vůbec, tady se to takto moc neslaví. Tak jsem Amy vyšlehal jen symbolicky deštníkem a pak jsem jí nechal, ať hledá po pokoji zajíčka a vajíčko. :D Vzala to s humorem a z čokolád měla radost.

Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.