Kdo si počká, ten se dočká

28. dubna 2011 v 15:00 | Jakub Litoš
... a já se dočkal. :D A čeho že vlastně? Jednoduše řečeno jsem se dočkal toho, že jsem spokojený... V poslední době, co jsem s Amy, jsem byl velice šťastný, ale celý tento měsíc jsem řešil dva nepříjemné problémy, na základě kterých jsem se obával, že budu muset odjet domů. :( A i když jsem věřil, že to dobře dopadne, nebyl jsem z toho ve své kůži. A nyní jsou obě záležitosti vyřešeny a tak jsem se dočkal, že jsem zase happy a řekl bych, že ještě víc, než předtím. Myslím, že to tak někdy bývá, když se člověk cítí hodně spokojeně, nebývá to na moc dlouho a vždy se něco zase pokazí. Při odjezdu do Sydney jsem se řídil také jedním pravidlem. "Jaké si to uděláš, takové to máš..." Aspoň z toho lidského hlediska. Ale po čase tady jsem zjistil, jak rychle se může všechno rychle otočit a to i za okolností, za které člověk absolutně nemůže. Takže se snažím to nadšení tak nějak nevypouštět najednou a užívám si každou vteřinu toho, kdy se citím tak, jak se citím. :)

Úžasné místo kousek od našeho bydlení - Dudley Page Reserve

V noci je to neskutečná podívaná, (naproti této vyhlídce je česká ambasáda)

Naproti tomu si ale často uvědomuji, jak lehce o to vše můžu přijít a nebo že prostě časem odjedu a už se sem nevrátím. Tato skutečnost je celkem jednoduchá věc. Zvykl jsem si na něco jiného, lepšího a nechci se toho vzdát. Troufl bych si říci, že je to tady někdy i takový "svět splněných přání". V podstatě stejná definice, jako pro některé drogy. :) Nemůžu se nabažit toho pocitu, jak je člověk daleko, mluví anglicky a všechno je to jiné. Ten oceán, košatý mezinárodní mix a krásná příroda... Za 3 dni v práci mám stejné peníze týdně, jako u nás za měsíc. :D A to se mi neustále spoří peníze na daních a Super Foundu. Ovšem samozřejmě je tady všechno neporovnatelně dražší, takže to není zase taková pohádka.

Tohle ale pohádka je :) - vyhlídka půl minuty od našeho bydlení

Kdyby tak tohle bylo v Čechách...

V tom domě nalevo bydlela Italka Maria, co s námi jeden čas bydlela...

V Austrálii už jsem rok a sedm měsíců a už jsem tady zažil lecos. Akorát jsem se ještě nikam moc nepodíval. Je tu tolik míst, kam se dá vyjet na výlet a stojí to rozhodně za to. Zatím si to ale i tak nemůžu moc dovolit, protože musím stále platit dluhy a šetřit na další školu. Rozhodně by tomu všemu také pomohlo to, kdyby mi už Markéta konečně splatila alespoň ty peníze, které jsem ji ještě i po rozchodu půjčil. Momentálně bydlí u mě doma a vypadá to, že se snaží jak to jde. Ale jak je vidět, ještě to celé chvíli potrvá, než za tím vším udělám tlustou čáru. Zatím ještě nemůžu...

Už se mě také dotkla jedna podstatná nevýhoda na tomto jinak úžasném kontinentě. Většina kamarádů, které zde potkáte, časem odjede. A tak i mě postihlo několik loučení. Ale na druhou stranu jsem byl na tohle připravený už z Čech a po rozchodu s Markétou mě už málo co nebo kdo rozhodí. :) Takže to beru tak, že jsem rád, jaké kamarády jsem zde potkal a už teď se těším, až je zase někdy uvidím.

S Pepou a Ájou se asi uvidím až v ČR

Jen malé připomenutí: Společně s Anne, (nalevo), jsme takto všichni bydleli na Coogee. Moc fajn bydlení až do té doby, co mě majitelka, po mé oslavě roku v AUS, nekompromisně a okamžitě vykopla. :) S Pepou jsem se seznámil v pekárně, kde stále pracuji a vlastně mě tam zaučoval. Kolikrát na to vzpomínám, jak jsme spolu pracovali - zvlášť nyní, kdy zase zaučuji nové kluky já.

Když už mluvím o té pekárně, tohle je fotka od nás z práce, když se s námi loučil Míra. Toho jsem znal už z blogu od Ondry a Andrejky a nakonec jsem ho potkal v práci. Míra žil v Sydney s nádhernou Brazilkou. Takováto loučení jsou asi ještě náročnější a snažím se nemyslet na to, že mě to časem asi také čeká...

Zleva: Moje šéfová, opravář (stále student), pekař (z Filipín) a Míra

Dlouho jsem se chtěl sejít s blogerem Jirkou, který přijel už před delší dobou a stále jsme naší schůzku odkládali. Nakonec jsme se sešli až den před jeho odjezdem do Čech a po času stráveném s ním velmi lituji, že jsme se nesetkali už dříve...


Kamarádi mě ale jen neopouštějí, také potkávám nové. :)

China, Chille, Czech R.

Se Štěpánem, se kterým jsem až do tohoto měsíce pracoval v práci v mrazáku, jsem podnikl zajímavý výlet do neznáma. :) Vždycky nás lákalo jet vlakem až na konečnou nebo někam daleko až za Sydney. A tak jsme si počkali na slunečnou sobotu, naplnili chladící box jídlem a dvěmi whisky, nahráli hudbu do Ipodů a vyrazili jsme směrem na jih. :D


Jelikož pracujeme daleko od centra, kde musíme mít lístek Multi 3, nemuseli jsme platit za žádné lístky, protože s tímto lístkem můžete jezdit úplně všude a čímkoliv - (tzn. autobusem, vlakem a lodí). Vždy, když přecházím po mostu koleje u nás u práce, podívám se tímto směrem. A když pominu pár nostalgických zapřemýšlení, které mě u tohoto pohledu pouze vyjímečně potkají, ve valné většině si vždy pomyslím, jak je to fajn, že jsem tady a právě také to, že někdy musím zkusit jet tímto směrem dál...


Placu bylo dost :) - první zastávka...

Tady jsme také potkali jednu příjemnou slečnu z Fiji :)

A jelo se dál...

Další zastávka...



Původně jsme totiž chtěli jet do Wollongongu a pak na Crunullu. Ale žádné spoje nám podle plánu nenavazovaly a tak jsme jeli až několik hodin za Sydney, aby jsme se vůbec dostali tam, kam jsme chtěli. Na této stanici to bylo docela zajímavé. Potkali jsme tu dvě Australanky a jednoho Ozíka, který vypadal přesně jeden herec z Big Bang Theory. Evidentně měl ze mě ale trošičku strach. :D


A tak jsem se ho pak snažil alespoň trochu naučit tancovat na tecno :D

Můj podivuhodný tanec zbudil pozornost také cca deseti dalších lidí, převážně starších, kteří čekali na autobus a tak bylo fajn, když nám konečně přijel autobus a my vyrazili do Wollongongu. :) Po cestě bylo rozhodně na co koukat, ale i když nevím, jak se mi to mohlo stát, skoro celou cestu jsem zaspal... Ale pamatuji si, že jsme v autobusu potkali také příjemné lidi. :D


Do Wollongongu jsme bohužel dorazili až za tmy a tak jsme akorát nasedli na přímý vlak na Bondi Junction a přes Cronullu se vraceli zpět. Po cestě nám policie zabavila zbytek alkoholu a tak jsme jeli dalších několik hodin na sucho. :D Měl jsem v plánu jet pak domů. Už mohlo být tak 10 večer a já slíbil Amy, že dorazím na večeři. Nakonec mě ale Štěpán zlákal na jednu fajn párty u Kryštofa a tak jsem domů přišel kolem třetí ráno. :) Co vám budu povídat, žehlil jsem to ještě celý druhý den... :D A právě následující den jsem si vychutnal úžasná thajská jídla, co mi Amy uvařila. Neuvěřitelný...

Na tu Cronullu jsem se chtěl podívat už hodně dlouho a tak jsme se tam nedávno s Amy zajeli podívat. Cronulla Beach je mnohem delší, než např. Bondi a chvíli by nám asi trvalo, než bychom jí celou prošli a tak jsme nakonec zakotvili jen na pravém cípu.

Cronulla Beach (foto z internetu)

Strávili jsme tady moc hezké odpoledne a určitě se sem brzo vrátíme, abychom to tam prošli celé... Na tomhle místě jsme šnorchlovali a můžu říct, že je to zatím jedno z nejlepších míst na šnorchlování, co jsem tady zatím objevil.


Mám na to šnorchlování krásné vzpomínky. Amy se do hloubky trochu bála a tak se mi přilepila na záda a plavali jsme spolu. :) Krásně se mě držela, hladila a já u toho pozoroval pod vodou hejna ryb a spousty podvodních porostů. K tomu posilněni trochou červeného vína a nemělo to chybu... Nakonec jsem jí ale musel vysadit, protože jsem si chtěl vylovit tuto krásnou mušli.

Ani bych neřekl, že je tato fotka focena z mobilu :)

Zapomněli jsme vzít lžíci na meloun a tak to Amy vyřešila takto :D

Skvělá fotka a ještě lepší zadek :)

Absolutní pohoda...

Slunko prahlo o sto šest a tak se hodil každý stín :)

Cronulla byla super a jak říkám, určitě se tam brzo vrátíme, protože tam je více míst, které stojí za to vidět. Posledních pár fotek, které bych vám chtěl ještě ukázat je z Rose Bay, což je hned vedle Vaucluse.


Zde jsme objevili hezkou pláž, která působí spíše jako takový luxusní před zahrada k několika luxusním domům. Krásné místo a především s trochu jiným nádechem, než jiné pláže. Moc se nám tu líbilo a tak jsme hned samozřejmě fotili a fotili...



Rose Bay

S Amy je prostě radost jít kamkoliv a tak se těším, co nás spolu všechno ještě čeká...

Oběd u nás před barákem :)

Na závěr bych chtěl poukázat na tři věci. Za prvé jsem doplnil kompletně mojí fotogalerii, takže kdo z vás by chtěl vidět více fotek a v lepší kvalitě, nechť zavítá právě tam. Odkaz najdete polevé straně blogu. Tam také najdete mnoho nových a velice zajímavých blogů, které se mi poslední dobou dostaly pod ruku. Lépe řečeno, jsou to především blogy mých přátel, či známých, kteří v Austrálii byli nebo stále jsou. Také jsem tam přidal odkaz na mou agenturu. Třetí a poslední sdělení je omluva, že se některým z vás můj poslední článek nezobrazoval správně. Některé fotky se nenačetly. Chyba nebyla u mě, ale na Blog.cz a teď už vše funguje jak má a tak dychtivým čtenářům doporučuji shlédnout fotky z posledního článku ještě jednou, protože si myslím, že zrovna tyto fotky stojí za to vidět. :)
 


Komentáře

1 mami mami | 28. dubna 2011 v 16:41 | Reagovat

SUPER !!!!!!!!!!!!!!!!! :-D

2 Jakub Jakub | 28. dubna 2011 v 17:20 | Reagovat

[1]: Tak to jsem rád :-P

3 Kuba N. Kuba N. | E-mail | 3. května 2011 v 21:21 | Reagovat

Ahoj Jakube, prosímtě můžeš se mi ozvat na mail? Potřeboval bych poradit se studiem, psal jsem ti i na Face.. Děkuji Kuba N. ;-)

4 Jakub Jakub | 6. května 2011 v 10:24 | Reagovat

[3]:Čau, určitě. Ale na FB mi nic nepřišlo. Pošlu ti mail. ;-) Zatim.

5 Aja Aja | 17. května 2011 v 2:46 | Reagovat

My uz se taky tesime, az se zase setkame:), tentokrat v Cechach. Pepa pozdravuje:). Paaa a mej se moc fajn!

6 Jakub Jakub | 19. května 2011 v 3:11 | Reagovat

[5]:Jeee, díky, tak jo, moc se tesim! Diky za zpravu a hlavne co nejdrive doplnte vas blog, prosim! :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.