Duben 2011

Kdo si počká, ten se dočká

28. dubna 2011 v 15:00 | Jakub Litoš
... a já se dočkal. :D A čeho že vlastně? Jednoduše řečeno jsem se dočkal toho, že jsem spokojený... V poslední době, co jsem s Amy, jsem byl velice šťastný, ale celý tento měsíc jsem řešil dva nepříjemné problémy, na základě kterých jsem se obával, že budu muset odjet domů. :( A i když jsem věřil, že to dobře dopadne, nebyl jsem z toho ve své kůži. A nyní jsou obě záležitosti vyřešeny a tak jsem se dočkal, že jsem zase happy a řekl bych, že ještě víc, než předtím. Myslím, že to tak někdy bývá, když se člověk cítí hodně spokojeně, nebývá to na moc dlouho a vždy se něco zase pokazí. Při odjezdu do Sydney jsem se řídil také jedním pravidlem. "Jaké si to uděláš, takové to máš..." Aspoň z toho lidského hlediska. Ale po čase tady jsem zjistil, jak rychle se může všechno rychle otočit a to i za okolností, za které člověk absolutně nemůže. Takže se snažím to nadšení tak nějak nevypouštět najednou a užívám si každou vteřinu toho, kdy se citím tak, jak se citím. :)

Úžasné místo kousek od našeho bydlení - Dudley Page Reserve

V noci je to neskutečná podívaná, (naproti této vyhlídce je česká ambasáda)

Naproti tomu si ale často uvědomuji, jak lehce o to vše můžu přijít a nebo že prostě časem odjedu a už se sem nevrátím. Tato skutečnost je celkem jednoduchá věc. Zvykl jsem si na něco jiného, lepšího a nechci se toho vzdát. Troufl bych si říci, že je to tady někdy i takový "svět splněných přání". V podstatě stejná definice, jako pro některé drogy. :) Nemůžu se nabažit toho pocitu, jak je člověk daleko, mluví anglicky a všechno je to jiné. Ten oceán, košatý mezinárodní mix a krásná příroda... Za 3 dni v práci mám stejné peníze týdně, jako u nás za měsíc. :D A to se mi neustále spoří peníze na daních a Super Foundu. Ovšem samozřejmě je tady všechno neporovnatelně dražší, takže to není zase taková pohádka.

Tohle ale pohádka je :) - vyhlídka půl minuty od našeho bydlení

Kdyby tak tohle bylo v Čechách...

V tom domě nalevo bydlela Italka Maria, co s námi jeden čas bydlela...

V Austrálii už jsem rok a sedm měsíců a už jsem tady zažil lecos. Akorát jsem se ještě nikam moc nepodíval. Je tu tolik míst, kam se dá vyjet na výlet a stojí to rozhodně za to. Zatím si to ale i tak nemůžu moc dovolit, protože musím stále platit dluhy a šetřit na další školu. Rozhodně by tomu všemu také pomohlo to, kdyby mi už Markéta konečně splatila alespoň ty peníze, které jsem ji ještě i po rozchodu půjčil. Momentálně bydlí u mě doma a vypadá to, že se snaží jak to jde. Ale jak je vidět, ještě to celé chvíli potrvá, než za tím vším udělám tlustou čáru. Zatím ještě nemůžu...

Už se mě také dotkla jedna podstatná nevýhoda na tomto jinak úžasném kontinentě. Většina kamarádů, které zde potkáte, časem odjede. A tak i mě postihlo několik loučení. Ale na druhou stranu jsem byl na tohle připravený už z Čech a po rozchodu s Markétou mě už málo co nebo kdo rozhodí. :) Takže to beru tak, že jsem rád, jaké kamarády jsem zde potkal a už teď se těším, až je zase někdy uvidím.

S Pepou a Ájou se asi uvidím až v ČR

Jen malé připomenutí: Společně s Anne, (nalevo), jsme takto všichni bydleli na Coogee. Moc fajn bydlení až do té doby, co mě majitelka, po mé oslavě roku v AUS, nekompromisně a okamžitě vykopla. :) S Pepou jsem se seznámil v pekárně, kde stále pracuji a vlastně mě tam zaučoval. Kolikrát na to vzpomínám, jak jsme spolu pracovali - zvlášť nyní, kdy zase zaučuji nové kluky já.

Když už mluvím o té pekárně, tohle je fotka od nás z práce, když se s námi loučil Míra. Toho jsem znal už z blogu od Ondry a Andrejky a nakonec jsem ho potkal v práci. Míra žil v Sydney s nádhernou Brazilkou. Takováto loučení jsou asi ještě náročnější a snažím se nemyslet na to, že mě to časem asi také čeká...

Zleva: Moje šéfová, opravář (stále student), pekař (z Filipín) a Míra

Dlouho jsem se chtěl sejít s blogerem Jirkou, který přijel už před delší dobou a stále jsme naší schůzku odkládali. Nakonec jsme se sešli až den před jeho odjezdem do Čech a po času stráveném s ním velmi lituji, že jsme se nesetkali už dříve...


Kamarádi mě ale jen neopouštějí, také potkávám nové. :)

China, Chille, Czech R.

Se Štěpánem, se kterým jsem až do tohoto měsíce pracoval v práci v mrazáku, jsem podnikl zajímavý výlet do neznáma. :) Vždycky nás lákalo jet vlakem až na konečnou nebo někam daleko až za Sydney. A tak jsme si počkali na slunečnou sobotu, naplnili chladící box jídlem a dvěmi whisky, nahráli hudbu do Ipodů a vyrazili jsme směrem na jih. :D


Jelikož pracujeme daleko od centra, kde musíme mít lístek Multi 3, nemuseli jsme platit za žádné lístky, protože s tímto lístkem můžete jezdit úplně všude a čímkoliv - (tzn. autobusem, vlakem a lodí). Vždy, když přecházím po mostu koleje u nás u práce, podívám se tímto směrem. A když pominu pár nostalgických zapřemýšlení, které mě u tohoto pohledu pouze vyjímečně potkají, ve valné většině si vždy pomyslím, jak je to fajn, že jsem tady a právě také to, že někdy musím zkusit jet tímto směrem dál...


Placu bylo dost :) - první zastávka...

Tady jsme také potkali jednu příjemnou slečnu z Fiji :)

A jelo se dál...

Další zastávka...



Původně jsme totiž chtěli jet do Wollongongu a pak na Crunullu. Ale žádné spoje nám podle plánu nenavazovaly a tak jsme jeli až několik hodin za Sydney, aby jsme se vůbec dostali tam, kam jsme chtěli. Na této stanici to bylo docela zajímavé. Potkali jsme tu dvě Australanky a jednoho Ozíka, který vypadal přesně jeden herec z Big Bang Theory. Evidentně měl ze mě ale trošičku strach. :D


A tak jsem se ho pak snažil alespoň trochu naučit tancovat na tecno :D

Můj podivuhodný tanec zbudil pozornost také cca deseti dalších lidí, převážně starších, kteří čekali na autobus a tak bylo fajn, když nám konečně přijel autobus a my vyrazili do Wollongongu. :) Po cestě bylo rozhodně na co koukat, ale i když nevím, jak se mi to mohlo stát, skoro celou cestu jsem zaspal... Ale pamatuji si, že jsme v autobusu potkali také příjemné lidi. :D


Do Wollongongu jsme bohužel dorazili až za tmy a tak jsme akorát nasedli na přímý vlak na Bondi Junction a přes Cronullu se vraceli zpět. Po cestě nám policie zabavila zbytek alkoholu a tak jsme jeli dalších několik hodin na sucho. :D Měl jsem v plánu jet pak domů. Už mohlo být tak 10 večer a já slíbil Amy, že dorazím na večeři. Nakonec mě ale Štěpán zlákal na jednu fajn párty u Kryštofa a tak jsem domů přišel kolem třetí ráno. :) Co vám budu povídat, žehlil jsem to ještě celý druhý den... :D A právě následující den jsem si vychutnal úžasná thajská jídla, co mi Amy uvařila. Neuvěřitelný...

Na tu Cronullu jsem se chtěl podívat už hodně dlouho a tak jsme se tam nedávno s Amy zajeli podívat. Cronulla Beach je mnohem delší, než např. Bondi a chvíli by nám asi trvalo, než bychom jí celou prošli a tak jsme nakonec zakotvili jen na pravém cípu.

Cronulla Beach (foto z internetu)

Strávili jsme tady moc hezké odpoledne a určitě se sem brzo vrátíme, abychom to tam prošli celé... Na tomhle místě jsme šnorchlovali a můžu říct, že je to zatím jedno z nejlepších míst na šnorchlování, co jsem tady zatím objevil.


Mám na to šnorchlování krásné vzpomínky. Amy se do hloubky trochu bála a tak se mi přilepila na záda a plavali jsme spolu. :) Krásně se mě držela, hladila a já u toho pozoroval pod vodou hejna ryb a spousty podvodních porostů. K tomu posilněni trochou červeného vína a nemělo to chybu... Nakonec jsem jí ale musel vysadit, protože jsem si chtěl vylovit tuto krásnou mušli.

Ani bych neřekl, že je tato fotka focena z mobilu :)

Zapomněli jsme vzít lžíci na meloun a tak to Amy vyřešila takto :D

Skvělá fotka a ještě lepší zadek :)

Absolutní pohoda...

Slunko prahlo o sto šest a tak se hodil každý stín :)

Cronulla byla super a jak říkám, určitě se tam brzo vrátíme, protože tam je více míst, které stojí za to vidět. Posledních pár fotek, které bych vám chtěl ještě ukázat je z Rose Bay, což je hned vedle Vaucluse.


Zde jsme objevili hezkou pláž, která působí spíše jako takový luxusní před zahrada k několika luxusním domům. Krásné místo a především s trochu jiným nádechem, než jiné pláže. Moc se nám tu líbilo a tak jsme hned samozřejmě fotili a fotili...



Rose Bay

S Amy je prostě radost jít kamkoliv a tak se těším, co nás spolu všechno ještě čeká...

Oběd u nás před barákem :)

Na závěr bych chtěl poukázat na tři věci. Za prvé jsem doplnil kompletně mojí fotogalerii, takže kdo z vás by chtěl vidět více fotek a v lepší kvalitě, nechť zavítá právě tam. Odkaz najdete polevé straně blogu. Tam také najdete mnoho nových a velice zajímavých blogů, které se mi poslední dobou dostaly pod ruku. Lépe řečeno, jsou to především blogy mých přátel, či známých, kteří v Austrálii byli nebo stále jsou. Také jsem tam přidal odkaz na mou agenturu. Třetí a poslední sdělení je omluva, že se některým z vás můj poslední článek nezobrazoval správně. Některé fotky se nenačetly. Chyba nebyla u mě, ale na Blog.cz a teď už vše funguje jak má a tak dychtivým čtenářům doporučuji shlédnout fotky z posledního článku ještě jednou, protože si myslím, že zrovna tyto fotky stojí za to vidět. :)

Zase o rok starší...

16. dubna 2011 v 14:12 | Jakub Litoš
Koncem března jsem oslavil v Sydney již druhé narozeniny a i když se mi opět nepovedlo jet na Formule 1 do Melbourne, užil jsem si je moc hezky. Minulý rok, stejně jako tento, bylo finále Formnule 1 přesně v den mých narozenin. Vloni jsem si tento závod nechal ujít především z finančních důvodů, ale tentokrát jsem spíše neměl s kým jet, protože všichni mí kamarádi buď pracovali nebo nemohli jet z jiných důvodů. Stejně tak i Amy a tak jsem nakonec opět nejel. :(

Nedávno se mi podařilo utopit můj telefon v našem bazénu a tak jsem měl hned jasno, co si k narozeninám pořídit. :) Mimo to jsem si koupil nové "repráčky". Jedná se o přenosné repro-bedýnky, do kterých se dají dát baterky a tudíž je můžete vzít kamkoliv ven. Mé staré mi sloužily několik let a když se rozpomenu, co srandy jsem si s nimi užil a na kolika povedených párty nám dělaly společnost, vzpomínal bych nejspíš ještě do zítra. Tehdy jsem je koupil od někoho na internetu za 1000 KČ nové a v internetových obchodech jsem je viděl za 3500 KČ. Zvuk skutečně odpovídal ceně a navíc sloužily také jako dobíjecí dok pro můj Ipod. Nedávno mi u nich přestal fungovat jeden reproduktor, přišel jsem o trafo a celkově už byly dost opotřebované a tak jsem si udělal radost. :)

Používám je zároveň k mému piánu, takže jsou pro mě opravdu nezbytné. Nové "repráčky" od Altecu mě víc než překvapily! Zvuk je skutečně skvělý, mnohem lepší, než u mých minulých a mají skvělé basy. Dokonce jsem ani nemusel dlouho vybírat, protože jsem chtěl přesně takové. Kompaktní, od Altecu, bez displeje, aby to zbytečně nebralo energii a s pouzdrem. Skutečně velmi povedená věc a navíc jsem usmlouval cenu na $106. Nedávno jsem do nich ale zapojil trafo z nabíječky na baterky a odpálil jsem je... Tak jsem je šel reklamovat, že mi přestaly hrát a že jsem s nimi jinak naprosto spokojený! Bez dlouhých řečí mi dali nové. Dnes jsem je testoval na školním BBQ na Bronte a... nemůžu si stěžovat, vážně bomba... :D Ten zvuk by jste mi nevěřili...

Černé jsou ty nové

Vhledem k počasí jsem nakonec nedělal žádnou párty a rozhodl se tyto narozeniny prožit v klidu jen s Amy. A tak jsme si udělali takové dva hezké víkendy. Ten první jsme konečně vyrazili do Sydney Aquaria, kam jsem se chtěl už tak dlouho podívat a v Sydney je to jakási "povinnost".

V novém triku od Amy

Sydney Aquarium se nachází v Darling Harbouru, hned naproti kinu IMAX. Dospělý člověk zaplatí za vstup $35, ale při doložení studentské karty je vstup hned levnější. Můžete si také koupit kombinované vstupenky na další atrakce. Sydney Wildlife, (hned vedle), Sydney Tower a Oceanworld Manly. Při kombinaci vyjdou vstupy samozřejmě mnohem výhodněji.

Celý komplex je mnohem větší, než jsem čekal. Hned za vstupem jsme spatřili spousty menších akvárií, kde byly všemožní živočichové, k velkému překvapení - především ryby. :D



Amy se líbili hlavně tučňáci :)

My jsme se ale samozřejmě nejvíc těšili na podvodní tunely, kde okolo vás plavou žraloci. Nikdy jsem ještě žraloka takto neviděl a strašně moc jsem se na to těšil. A tak konečně... Toto byl v podstatě první pohled do akvária se žraloky a z této strany jsou vidět ty tunely, odkud pak člověk sleduje hlavní dění.


Tohle skutečně nemělo chybu!!!

Úžasný zážitek...



K této podívané hraje příjemná hudba, která vytváří tu správnou atmosféru






Šťastný to den :)

Jelikož se blížila osmá hodina, kdy se akvárium zavírá, obešli jsme ještě v rychlosti ostatní části, na které jsme se po dvouhodinové prohlídce v tunelu už nedostali. Tato akvária byla také moc hezká, nádherné korály a drobné rybky.




Po whisky jsem vždycky se všemi kamarád :D

K tomuto akváriu jsme došli už opravdu na pokraji zavírací doby a tak jsem si jistý, že jsme zde nebyli naposled. Moc se nám tu líbilo a stálo to rozhodně za to!


Večer pokračoval u nás doma. Rozbalil jsem si ty "repráčky" a natočili jsme vcelku povedená videa. :) Další víkend jsme uskutečnili večeři v české restauraci, kam jsme chtěli jít původně ještě po návštěvě akvária. Předtím jsme si ale ještě udělali výlet po pobřeží z Bondi na Coogee...


Příjemné posezení na Tamarama Beach :)

Moje Amy mi dělá jen samou radost, úžasná ženská...

Počasí nebylo zrovna na koupání, ale procházka to byla i tak příjemná. Na Tamaramě jsem se vlastně ještě nikdy nekoupal a tak jsem rád, že jsme tu alespoň chvíli pobyli. Je to také moc hezká pláž propojená s pěkným parkem.



U Coogee Beach jsme byli svědky tréningu místních fotbalistů

Lavička s výhledem na Coogee Beach - jo jo, sweet years... :)

Moje sexy žena

Z Coogee jsme jsme pak vyrazili ještě na Maroubru pozdravit Ondru a Andrejku, ostatní bývalé spolubydlící a také Jiřinu s Tomem, kteří se po X letech rozhodli vrátit ze Sydney zpět do ČR. Netrvalo ale dlouho a vrátili se zpět. :) Jiřiny sestra je v ČR téměř moje sousedka a tak mi přivezli dárek od rodičů, který mi samozřejmě udělal také obrovskou radost!

Po té jsme se vydali na Bondi Beach do české restaurace Hungry Czech. Chtěl jsem, aby Amy ochutnala od všeho kousek a tak jsme objednali takový mix všeho, který byl určený pro dva lidi. Skutečně to nemělo chybu...

Akorát to nejlepší, což byla výborná kachna, není na fotce moc vidět

K tomu české pivo, dezert ve formě štrůdlu, který Amy moc chutnal, no perfektní... Myslím, že jsem mé narozeniny oslavil moc hezky a to i když jsem nejel na ty formule. V poslední době jsem musel řešit několik nepříjemných problémů, které se na mě bohužel navalily zrovna v době mých narozenin a tak jsem ani neměl náladu na nějaké velké skotačení. Nejlepší dárek je pro mě stejně to, že tu mohu být a to navíc s takovou skvělou a krásnou slečnou, jako je Amy... :)

Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.