Březen 2011

Moje nová přítelkyně Amy

3. března 2011 v 12:32 | Jakub Litoš
Jak tak sleduji, moc jsem se nepolepšil a opět bloguji po delší době. :) Pro tentokrát mám připravené hned dvě výmluvy. Tou první je fakt, že jsem dostal v pekárně více práce, jelikož mi momentálně běží dvouměsíční prázdniny. A tou druhou, že už nejsem sám a mám novou přítelkyni. :)

I když jsem to absolutně neměl v plánu, má spolužačka Amy z Thajska, mi v poslední době nějak přirostla k srdci a po společně stráveném večeru na Sydney Festivalu a po jedné další návštěvě u mě, jsme si uvědomili, že se budeme chtít asi vídat častěji. Ovšem to je 5 týdnů zpátky. Během této doby jsme spolu strávili hodně času a nakonec se ke mně Amy už i nastěhovala...

Její bývalý přítel je můj kamarád z práce, kterému jsem doporučil naší školu a nakonec jsme skončili všichni tři ve stejné třídě. Ovšem po té, co se s ní rozešel mi řekl, že je mu naprosto jedno, jestli si s ní cokoliv začnu. Řekl to tehdy dostatečně narovinu a tak aniž bych o ní v té době nějak zásadně přemýšlel, krátce na to mi Amy napsala, že by mě chtěla navštívit. Tak jsem si řekl, proč ne. :) Nakonec se z této návštěvy vyklubovalo skvělé odpoledne, které jsme strávili především v bazénu. :D

Amy a Maria

Po poledni se k nám ještě připojily čtyři mladší slečny a později dvě lezbičky, takže si asi dokážete představit, jak jsem si to celé užíval. :) Každopádně Amy se mi začínala líbit víc a víc a měl jsem velikou radost, že jsem s ní ten den mohl být. Ovšem reakce Petra, bývalého přítele, na naše druhé setkání, nebyla zrovna oslňující. Napsal mi, že mě zabije, pokud se s ní ještě znovu sejdu. :( Obratem jsem mu odepsal, že si může být jistý, že jsem jí neviděl naposled a že po tom, co mi řekl, se na mě nemůže zlobit a ať mi takovéto zprávy už nepíše! Další víkend jsme se všichni naprostou náhodou potkali na Shark Bay na pláži, tak jsme o tom trochu mluvili, ale nemělo to moc cenu... S odstupem času jsme si v práci ještě trochu popovídali a myslím, že je to už uzavřená věc. Asi jsem ho holt špatně pochopil, co mi řekl. Ale pro mě bylo klíčové to, co mi řekl a jak to řekl, protože jinak bych si s ní samozřejmě nikdy nic nezačal! Mrzí mě, že jsem ztratil kamaráda, se kterým jsem před měsícem zažil moc fajn večer u mě doma, ale nemůže se na mě zlobit, když mi řekl, co řekl a navíc s ní ani nebyl nijak dlouho. S Amy jsme si rozuměli hned od začátku a i když spolu bydlíme až od minulého víkendu, stejně jsme se viděli skoro každý den.

Má nová láska :)

Musíte uznat, že nám to spolu dohromady docela sluší :)

Přístav na Watsons Bay

Nemůžu popřít, že mě její přítomnost poměrně ovlivnila. Tedy, nechal jsem se ovlivnit pouze k tomu dobrému. V Austrálii se mi teď líbí asi tak o 60% víc a začal jsem přemýšlet o tom, že si v červnu můj pobyt opět prodloužím. Vím, že z Čech se to zdá jako jasná volba. Je tu hezky, pokud je práce, tak dobré peníze a vůbec, těch plusů je vlastně nezpočet. Já mám ale oproti mnohým poměrně dost důvodů se vrátit a tak budu vše zvažovat s rozmyslem. Momentálně jsem se ale dostal asi do té nejlepší fáze, ve které jsem se v Sydney zatím ocitl. :) Mám více práce a z "pohodlného přežívání" se konečně dostávám k vydělávání. Mám skvělé bydlení, za dobré peníze a se skvělými lidmi. (Do teď jsem platil $240 týdně, ale současně s Amy se k nám nastěhoval ještě jeden kluk z Turecka a tak teď každý platíme pouze $120 týdně, což je cena hodně dobrá a to nemluvím o lokalitě a podobně...) Dalším důvodem k mé radosti je také oprostění od mé bývalé přítelkyně, která je stále v ČR, kde si našla dobrou práci. Také tu už mám hodně známých a kamarádů, ale upřímně, tím asi nejefektivnější faktem, je můj vztah s Amy. Navíc mi výborně vaří, takže jsem konečně začal jíst také něco jiného, než tuňáka a špagety se sýrem. Opravdu, nemůžu si stěžovat, je o mě staráno jako o krále.

Hned ráno, po thajské masáži, je mi podávaná snídaně :)

Veškeré procházky a výlety hned nabyly na své efektivitě, když vedle mě stojí někdo jako Amy - tak krásná a usměvavá.

Procházka na Shark Bay (20 minut pěšky od nás)

Nedávno se k nám připojila také Ana, Brazilka a také od nás ze třídy. Společně jsme vyrazili na Shelly Beach na Manly, kde jsem si užil šnorchlování.

Po cestě jsme potkali muzikanty, kteří byli naproto perfektní! (Foto: Ana)

Na Shelly :)

Tento den dosahovala teplota 40ti stupňů ve stínu a tak jsme zakotvili přímo pod palmami. Ale dojít přes rožhavený písek bez pantoflí bylo v podstatě nemožné... :D


Samosebou, že jsem se po pár sklenkách bílého vína zase s někým skamarádil

Tohle byl mimochodem velice zajímavý Australan. Když jsem si k němu přisedl, pochvíli jsem zjistil, že to co mě štípe není rozžhavený písek, ale spousty malých mravenců, mezi které jsem si sedl. Řekl mi, ať se nehýbu a oni mi nic neudělají. Ano, to dává smysl, ale já nemám rád tady ty malý běhací potvůrky - speciálně po těch všech blechách. Tak jsem se překonal a asi minutu jsem je nechal po sobě lézt a pak jsem šel zase do vody. :)

K večeru jsem pak samou radostí musel vylézt na strom :D

Dalším příjemným dnem bylo školní BBQ, na které jsem byl pozván i přesto, že jsem měl prázdniny. S Amy jsem se sblížil těsně po ukončení mé školy, takže jsem tehdy na Bronte poznal nové spolužáky a poprvé jsem s ní byl na školní akci jako couple. (Pár)





V minulém článku jsem psal, že se ještě zmíním o Sydney Festivalu, který zde probíhal snad celý měsíc. Myslel jsem, že se půjdu podívat na další představení a koncerty, ale časově mi poslední dobou nic moc nevycházelo. Mimo jiné jsem si nechal ujít také Australia Day - svátek Austrálie. To jsem byl totiž v práci, ale na druhou stranu jsem vydělal dvojnásob. (Stejně jako minulý rok.) Nebylo ale lehké odmítnout pozvání, od takové společnosti... :)


Dále jsem si nechal ujít Čínský Nový rok. Tam jsem se chystal s Amy, ale nakonec začalo pršet a tak jsme dali přednost příjemně strávenému večeru u nás doma. Říká se, že si s holkami s Asie zase až tak moc nepopovídáte, ale my dokážeme sedět vedle sebe a hodiny si jen povídat. Konečně mám přítelkyni cizinku. To jsem vždycky chtěl a už jen pro mou angličtinu je to skvělá zkušenost. Např. když se v noci nebo ráno probudíte a napůl spící mluvíte pouze anglicky. Prostě za všech příležitostí a okolností. To mě baví. Jsem velice rád za to, jak tu bydlíme. Turecko, Thajsko a Česko. Docela sranda a vlastně tu máme 3 druhy náboženství. Také zajímavé... Další výhodou je také to, že všichni pracujeme ve stejnou dobu, čili až na vyjímky chodíme spát všichni podobně. Tzn. kolem druhé hodiny v noci.

Víc toho už dnes nenapíši. Zase příště a slibuji, že brzo. Navíc mám teď v plánu hodně výletů, tak bude o čem psát. Podle australanů tady už začal podzim, ale stále je přes den kolem 30ti stupňů, takže kulichy ještě ne. :) Na závěr jsem se s vámi chtěl podělit o pár fotek, které jsem vyfotil zhruba před měsícem.

Přecpaná Bondi Beach

Vždycky chodím až do těch největších vln - parádní zážitek

Příjemně strávené odpoledne s Vojtou

S Berkay na Shark Bay

Hned vedle Shark Bay jsem objevil dobré místo na šnorchlování. A celkově jsem si toto místo oblíbil. Je v takovém zákoutí a nechodí tam skoro žádní lidé...




Hehe :)

Skvělé místo, akorát tam Berkay posledně potkal velikého hada. Fotka je bohužel nekvalitní. Nakonec bych se vám chtěl pochlubit hezkými fotkami z Watsons Bay, které jsem také v této době pořídil.





Jsem tu momentálně moc spokojený a jsem moc šťastný, že tu můžu být. :) A hlavně jsem rád, že jsem potkal tak úžasnou slečnu, jako je Amy. I když budu v tomto měsíci slavit 24. narozeniny a dělí nás od sebe 8 let, stejně jsme spolu moc šťastní a užíváme si spokojeného žití. Navíc mi vyhovuje mít starší přítelkyni. :D

Všechny vás moc zdravím a jsem rád, že se vám podle vašich ohlasů blog stále líbí a děkuju všem za veškerou podporu.
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.