Prosinec 2010

Vaucluse - zpět k oceánu

3. prosince 2010 v 18:34 | Jakub
Tak konečně jsem se rozhoupal a z "hotelu" se přestěhoval zpět k moři. :) Tentokrát ovšem nejblíže, co jsem zatím bydlel a jsem nad míru spokojen. Konečně - zase...

Na poslední BBQ na Bronte mě můj turecký spolužák Serdar seznámil s jeho kamarádem Berkay, se kterým jsem nedlouho na to zjistil, že máme hodně společného. Během jednoho večera, kdy jsem za poslechu karaoke od místních štamgastů u nás v hotelu vybíral nové bydlení, se mi ozval právě Berkay, jak se mám a tak jsem mu řekl, že hledám bydlení. On zrovna hledal někoho do svého bytu a tak po následné návštěvě nebylo co řešit. V hotelu v Burwoodu jsem chtěl původně zůstat jen na týden, ale nakonec jsem tam skončil asi 2 měsíce, přičemž se ke mně časem připojil můj kamarád Richard, se kterým jsem si tam užil neskutečnou srandu... :D Našemu pokoji jsme říkali několika názvy. Např. vagón, protože to tam skutečně vypadalo, jako v nějakém vlaku. A pak třeba kumbál, protože jsme zjistili, že za naší "skříní" jsou dveře na balkón a evidentně byl náš pokoj kdysi něco, jako úložný prostor. :) Jednoduše řečeno, už toho bylo moc, už jsem byl moc dlouho někde, kde jsem být nechtěl a tak jsem se konečně přestěhoval...

Ani o pavouky jsme tam neměli nouzi :)


Richard na hotelu ještě zůstal a nedávno tam našel i Redbacka. Ale to jsem zase odbočil k mým oblíbeným pavoukům... :) Ti nebyli na Burwoodu žádným problémem. Jak jsem řekl, užili jsme si tam také dost srandy a vcelku na to vše budu vzpomínat s úsměvem na tváři. :) Nebylo to ale bydlení, kdy bych mohl nebo chtěl zůstat po delší dobu. Mimo jiné jsem si vyzkoušel, jaké to je žít v asijské čtvrti. Připadal jsem si tam opravu jak v Číně... :D

Můj minulý článek o bydlení se jmenoval "Poslední stěhování". Bohužel, kvůli jedné párty jsem musel toto skvělé bydlení opustit... Ale díky tomu jsem našel opět něco ještě lepšího. :) Tady jsem se pokusil vyobrazit, kde všude jsem už během těch 14ti měsíců stihl bydlet.


Po příletu do Sydney jsem bydlel v Banksii, (na mapě u Rockdale), to bylo ubytování od agentury. Bylo to fajn, čísté, ale 15 lidí v domě, (převážně Čechů), bylo trochu moc. :) Pak jsem se s Markétou přestěhoval na Ryde k panu Honzovi, kterýmu jsme posléze hlídali barák plný pavouků a blech. :( Ale bydlení to bylo na druhou stranu luxusní a cenově bezkonkurenční. Poslední den v tomto domě se se mnou Markéta rozešla a hned další den jsme se nastěhovali na Maroubru. Tam to nemělo chybu, ale po měsíci společného žití jsem to už nevydržel a musel se odstěhovat... Nějakou dobu jsem bydlel u jednich lidí na St Ives, kde jsem se měl jako v pohádce. Jen do práce jsem jezdil denně 3 hodiny tam a pak zase 3 hodiny zpět. Z toho třetina cesty byla pěšky. Potom jsem bydlel na Randwicku, kde to bylo fajn, ale časem jsem našel něco lepšího. Bydlení na Coogee nemělo chybu, ale stalo se co stalo a musel jsem se ze dne na den odstěhovat. Asi 2 měsíce jsem si zkusil bydlet na špinavé ubytovně, která si říkala hotel. (Na mapě u Strathfieldu) Nyní se nacházím v oblasti jménem Vaucluse, (na mapě napravo pod Manly). Vaucluse je jedna z nejlepších čtvrtí v Sydney. Ovšem jelikož zde bydlí bohatí lidé, nikdo neměl asi potřebu zavézt do Vaucluse noční autobusy, a tak musím někdy z práce jezdit taxíkem. Musím jet na Bondi Beach a pak je to buď 45 minut pěšky nebo tím tágem. Někdy pro mě také sjede Berkay, který končí v práci podobně jako já. A jelikož pracuji jen 3 dni, není to zas takový problém. A když se jdu v pátek či sobotu bavit, stejně se vracím ráno, kdy už jezdí ranní busy. :) A nebo jedeme autem a to je pak zase jiná. Cena tohoto bydlení je totiž velmi dobrá i v porovnání z ostatními místy v Sydney a když pominu ty busy, našel jsem přesně to, co jsem hledal... :D

Pohled z našeho balkónu

Nejkrásnější na tom všem je, že ta protější budova je hned u oceánu. Takže nejen, že když vyjdu před dům, tak vidím moře, ale stačí jít rovně necelou minutku a jsem v Diamond Bay Reserve, kde jsou nádherné útesy s výhledem na moře...





Pouze oceán...

Pozor na žraloky :)


Bydlení za několik milionů dolarů...

Dokonalé...

Tímto směrem by jste se dostali na Watsons Bay a následovně na mou oblíbenou Shark Bay. Tam by se dalo jít pěšky i přímo doleva. V této oblasti právě můžete najít všelijaké menší pláže situované v přírodě, u různých parků, lesů a podobně. Přesně to, co mám rád...


Pohled na druhou stranu k Bondi Beach

Na Bondi Beach to mám 9 minut autobusem a na to, jak jsem tuto pláž zrovna moc nemusel, začal jsem jí mít moc rád... Tímto směrem se tam dá dojít i pěšky a po cestě jsou k vidění krásná místa jako Dudley Page Reserve nebo Bondi Golf Course ve Williams Parku, ale o tom zase až jindy. :)

Hned na konci tohoto parčíku bydlím



Pohled z naší ulice

Tady bydlím

Naprosto miluju, když vystoupím z autobusu a cítím ten mořský vzduch... A pak se blížím domů, kde navíc vidím moře a pokud už je tma, tak vidím z chodby nebo z balkónu bazén a hned jsem zase na té své dovolené. :D

To polevé straně nahoře je náš balkón

Dlouho jsem přemýšlel, jestli mi toto bydlení stojí za to, abych jezdil do centra skoro hodinu a v noci musel taxíkem. Ale v Sydney už nehodlám zůstat zase tak moc dlouho a tak si to tu nyní hodlám ještě hodně užít a bydlení blízko moře je pro mě tou první podmínkou. Navíc v této době, těsně před sezónou, není lehké něco dobrého najít a také za dobrou cenu. Zatím zde bydlíme jen my dva. Původně tu ještě byla jedna Thajka, ale zítra se sem asi nastěhuje nová holka z Itálie a brzo ještě někdo. O tom napíšu, až to bude aktuálnější. To už snad také nafotím můj pokoj. V neposlední řadě si také vážím toho, že zde bydlím s moc dobrým klukem, se kterým si můžu nejen dobře popovídat a chodit na párty, ale také si neustále procvičuju angličtinu, za což jsem moc rád. V Sydney jsem neustále bydlel z Čechy, tak teď mám konečně to, co jsem býval potřeboval už od začátku. Společně jsme hned druhý den po mém nastěhování navštívili klub Gaff, kde se mi moc líbilo. :) Ten večer byl naproto skvělý!

Takže konečně jsem přestěhovaný a budu mít teď čas na věci, výlety a schůzky, které už plánuji delší dobu, a tak se toho nemůžu dočkat. Dnes je to přesně 5 let, co jsem začal chodit s Markétou... Dnes jsem s ní chtěl být na Fiji a užívat si tento den do maxima... Místo toho je teď na druhé straně planety v ČR, kde vyřizuje některé nezbytné věci. Brzo se do Sydney zase vrátí. Měl jsem z tohoto dne trochu obavy, ale nakonec jsem ho přežil úplně v pohodě a všechno to už vidím spíše pozitivně. :)

Bondi
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.