Listopad 2010

Druhý měsíc ve škole

18. listopadu 2010 v 9:08 | Jakub
Po delší době se opět dostávám k tomu, abych něco málo zapsal na můj blog. Po pravdě, tento článek jsem měl již skoro dopsaný, ale záhadným způsobem se mi vše vymazalo a tak se ho pokusím napsat znovu.

Mám za sebou již druhý měsíc ve škole La Lingua a mohu říci, že jsem se vším spokojený. Samozřejmě, nemám takové srovnání, ale přece jenom jsem už slyšel spousty kritik a příběhů z různých tipů škol. Takže rozhodně mohu potvrdit, že jsem na mé škole nenarazil na jakýkoliv problém. Poznal jsem zde nové kamarády a učitelé jsou také moc fajn. Jistě, že na dražších školách bude výuka asi o poznání kvalitnější, ale naproti tomu mi velice vyhovuje, že se nemusím do školy připravovat a v hodinách mám určitou volnost. :) Totiž, pokud chodíte do práce, vracíte se kolem druhé ráno a po večeři, sprše a zkontrolování mailů, jdete spát ve 3:30, ráno ve škole se prostě nedokážete tak plnohodnotně soustředit ať chcete nebo ne.

Já si na této škole zaplatil 3 měsíce a mezi každým tím měsícem mám 6 týdnů prázdniny. Úroveň angličtiny v naší třídě EAP mi vyhovuje a jelikož bych opravdu nebyl schopný se do školy efektivně připravovat, přehodil jsem si můj třetí měsíc z kurzu IELTS preparation na kurz EAP. IELTS - International English Language Testing System, je test, který po vás budou chtít při nástupu na různé školy a to především v Austrálii. Za test se platí, ale oproti FCE, zkoušku udělá každý. Problém je, že jí musíte zvládnout na určitou úroveň a není to vůbec lehké. Platí pouze po určitou dobu. V naší třídě EAP často pracujeme s příklady a látkou, určenou pro IELTS class. A opravdu to není nic jednoduchého. Takže po prázdninách, které momentálně mám a snažím se je využit mimo jiné i pracovně, opět nastoupím do mé "staré" třídy.

Našeho bývalého učitele Dominika, vystřídala jiná vyučující, která je také z Austrálie. Její hodiny byly takové uvolněné a srandy bylo vždy víc, než dost. Nebála se občas mluvit trochu sprostě a také nás nechala mluvit tak, jak mezi sebou běžně mladí studenti mluví. :) Během té doby, kdy jsem měl první prázdniny, se naše třída hodně změnila. Někdo odjel zpět do své vlastni, někdo měl zrovna prázdniny a jiní zase např. změnili kurz nebo odešli na univerzitu či jiné školy. Během mého druhého měsíce ve škole, jsem tedy měl spolužáky např. z Francie, Slovinska, Maďarska, Belgie, Česka, Španělska, Turecka, Chile, Peru, Číny, Japonska nebo Filipín. Vlastně, tohle byla celá naše třída. Během tohoto měsíce naší učitelku vystřídal opět jiný učitel, který je také vtipný a moc příjemný. Od něj jsem asi pochytil nejvíc, ale bohužel k nám nastoupil v mém posledním týdnu a tak doufám, že ho ve třídě opět uvidím při mém dalším nástupu do školy, který bude 20.12. Ještě před nástupem nového učitele proběhlo příjemné BBQ na Bronte Beach a tak jsem se pokusil postahovat od kamarádů také pár fotek na úkázku.

Nalevo - naše učitelka

Tento den jsme měli sraz kousek od Bondi a po nákupu na BBQ, jsem společně s dalšími lidmi odjel na pláž autem. Svezl nás ten pán, co sedí napravo. Dělal jsem si srandu, že chci jet pouze Porschem, ale když odemkl své nové BMW, docela mě dostal. :D A o to víc, když mi řekl, že má doma v Číně ještě jedno a to novou sedmičkovou řadu. Tak takové já mám spolužáky. :) Nemůžu si vynachválit ty vztahy, které mezi sebou všichni máme. Každý je navíc rád, že je v Austrálii a nikdo nestojí o to, aby se jeho "splněný sen" jakkoliv narušoval. A tak jsou k sobě prostě všichni milí a tolerantní... Z toho by si mohlo vzít příklad hodně českých studentů...

Když jsme dorazili na Bronte Beach, grilování již bylo v plném proudu a moc rád jsem poznal také spolužáky z jiných tříd. Např. ta holčina napravo je z Iránu, moc sympatická slečna... :D


Chilan a mí dva turečtí kamarádi :)

Hehe :D

Hrálo se frisbee, koupalo se v moři, jedlo pilo... :) Počasí bylo skvělé. Škoda jen, že se celé BBQ brzo rozpustilo, ovšem akce zdaleka nekončila. S Mattem ze Slovinska a s Estelle z Belgie jsme pokračovali na kopci na Bondi, na mém oblíbeném místě.

Matt a já :D

Ani po této "afterparty" jsme neměli dost a tak jsme se v noci sešli ještě ve Star Baru, kde jsme potkali další spolužáky a protancovali celou noc. :) Po třetí hodině jsme šli ještě do dalšího klubu a pak samozřejmě domů.

Ve Star Baru

Tak abych ještě shrnul tu školu, líbí se mi tam moc a i když jsem při hodinách značně unavený, stejně něco málo vždy pochytím a tak se i má angličtina pomalu zlepšuje. Nedávno jsme měli např. úkol - vyjít do ulic a imaginárně si zabookovat dovolenou v libovolné destinaci. Do dvojce jsem tehdy dostal mého filipínského kamaráda a tak jsme šli bookovat dovču na Cookovy ostrovy. :) Po celkem dlouhé návštěvě ve Flight Centru, jsme došli zpět do školy a před třídou pak měli přednášku o dané destinaci. Jo, tohle bylo dobrý... Takže i když mám teď více volna, lépe spím a mohu někdy více pracovat, tak i tak se těším zpět do školy. To už bude léto v plném proudu. :)
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.