Bez práce nejsou koláče

31. října 2010 v 17:42 | Jakub
... a v Sydney to platí dvojnásob. :D Konečně se dostávám k tomu, abych napsal něco málo o mé práci a o práci v Sydney všeobecně. Už jsem na blog vložil několik příspěvků na toto téma, ale je to asi rok zpátky a od té doby jsem získal mnoho dalších informací a zkušeností, za které jsem moc rád. Celkově musím uznat, že jsem doufal v trochu větší úspěch, co se hledání práce týče. A nejen u mě a Markéty, ale snad naprosto každý, koho jsem v Sydney potkal, má podobné zkušenosti. Tzn. bezvýsledné rozesílání stovek životopisů, vyplňování dotazníků, obvolávání zaměstnavatelů a to vše v angličtině, což není vždy úplně jednoduché. Bohužel doba, kdy bylo Sydney tak trochu "zlatým dolem" je už dávno pryč a také díky finanční krizi, to tu už není tak jednoduché, jako před pár lety.

Není vůbec špatné rozeslat inzeráty, že hledáte práci. Nám se tímto způsobem ozvalo hodně lidí, ale jelikož jsem je vkládal především na Gumtree, web, který není prověřován vládou a ještě jsem tam přikládal i fotku, polovina nabídek byla sexuálního charakteru. :( Jednou se mi i stalo, že mi volal chlap, který chtěl Markétu k telefonu. Já mu řekl, že tu není a že může mluvit se mnou. Po chvíli jsem zjistil, že chlápek na druhé straně u telefonu onanoval a tak jsem ho poslal někam a zavěsil. Každopádně, ať už vybíráte na Gumtree bydlení nebo práci, není od věci být trochu více opatrný. Jednou jsem měl pohovor na nějaké úklidy, ale bylo to už někdy v 6 ráno a zrovna v takové horší čtvrti. Potřeboval jsem nutně práci a tak jsem řekl, že přijdu. Ráno, za tmy jsem se vzbudil a něco mi říkalo, že tam jít nemám a tak jsem zůstal doma... Ale možná jsem si jen chtěl ještě trochu pospat. :) Jindy jsem zase hledal bydlení a ten chlápek mě vyzvedl autem na Randwicku. I když to byl fajn kluk, Turek a nebyl žádný problém, stejně bych už tohle asi příště neudělal. Každopádně jsem tehdy zavolal Markétě, že jdu tam a tam, že inzerát jsem přečetl na Gumtree, poslal jsem jí číslo na něj a podobně. Alespoň něco. Gumtree je takový asi takový nejčtenější server a je zdarma. Oproti Praze je v Sydney myslím ještě hodně bezpečno, už jen např. z pohledu klubového prostředí, kde jsou samozřejmě všudepřítomní Security, kteří okamžitě vyhodí člověka, který by se přestal jakkoliv kontrolovat nebo se jen trochu motal. Sydney je vcelku bezpečné město, tak jen pozor na takové ty podezřelé nabídky a podobně.

Nejvíce prací, které se zde dají rychle najít, jsou práce v restauracích a café. Téměř vždy zde ale vyžadují experience - zkušenosti a k tomu také často RSA certifikát. Dalším problémem se může stát úroveň angličtiny, kterou disponujete. Finanční ohodnocení může být hodně rozdílné... Můžete mýt nádobí za $8/hod. v Indické restauraci nebo za $20/hod. a víc v luxusních hotelech. Nejčastěji chtějí číšníky a podobné pozice a na to já jsem si tady nikdy netroufl. Nikdy jsem to nedělal a i když se docela pohodlně domluvím, nechtěl bych se pak dohadovat s nepříjemnými zákazníky, když bych jim prostě něco nerozuměl. Ale každopádně si můžete v restauracích vydělat i dost peněz, cca od 8$-25$ za hodinu. Dobré peníze se dají také vydělat v těch velkých supermarketech s jídlem, ale tam pracuji převážně Indové a není vůbec jednoduché se tam dostat. Většinou vás odkáží na internet, kde musíte vyplňovat dlouhé dotazníky, které snad ani nikdo stejně nečte... :( Vždy je dobré si i tak nechat zavolat managera a mluvít přímo s ním - i když vás stejně asi opět odkáže na internet. Další možností, jak si vydělat i něco navíc, jsou práce na stavbách, kde si můžete odnést např. $200 za den nebo i víc. Opět to chce ale zkušenosti, vhodné oblečení, boty a různé certifikáty - školení. A já se navíc bojím výšek, takže to by byl třeba pro mě další problém.

Před rokem jsme s Markétou pracovali asi měsíc jako cleaneři, uklízeli jsme základní školu. Tehdy jsme dali z několika důvodů výpověď, ale teď bychom v té situaci asi jednali trochu jinak. Cleaning je každopádně další variantou na sehnání práce. Na jaře mě přijali ještě do jedné cleaningové firmy a stejně jako u té první byl plat cca $20/hodina. Pak můžete dělat v myčce aut. Jeden můj kamarád tam pracoval za $8, jiný zase za $15. Ale je to velká dřina a poslouchat celý den řvoucího Inda, ať makám, asi také není dvakrát příjemné. Navíc je někdy tato práce placená pouze za odvedenou práci - tzn. žádné peníze, když zrovna není auto k umytí a musíte čekat. Dále hlídání dětí, různé sklady, balení, reklamní akce, pekárny, práce za barem, zahradničení, rozvážení zboží... Je toho hodně. Vše okolo $15-$20/hodina. Pak se dají samozřejmě sehnat lepší práce, v kancelářích, recepční nebo přímo práce v oboru. Markéta kdysi byla na tréningu v jednom luxusním kadeřnictví a holky si tam vydělávaly každá třeba $500 za den! To jsem tehdy Markétu obdivoval, jak se dokázala zapojit do takového salónu a mluvit s těmi nafoukanými paničkami, co tam chodily. Škoda, že jí ta práce nakonec nevyšla. Ale skutečně i lidé, kteří mají různé dobré školy a mají ve své zemi třeba i svůj business, tady např. myjí nádobí nebo čistí záchody. :) Tak z toho nemějte špatný pocit!

Je toho všeho samozřejmě víc a vy, co sháníte informace, jelikož se sem chystáte, na internetu seženete hromadu informací naprosto o všem. Ale pravdou je, že když jsem takto vyhledával já, některé věci byly trochu zkreslené nebo neaktuální. Takže kdyby vás někoho zajímalo něco konkrétně, klidně mi napište vzkaz nebo mail. O dalších podrobnostech, jako Tax File Number a podobně už jsem psal v příspěvcích asi před rokem, tak tam také lecos najdete.

Každopádně lidová moudrost "bez práce nejsou koláče" zde sedí na 100%. I když v naší pekárně, kde pracuji, by to sedělo spíš "bez práce není chleba"... Zažil jsem tu i dobu, kdy nám došly peníze a ten chleba se nám ještě opravdu hodil. A vůbec jsem tu potkal několik lidí, mladých kluků jako já, kteří tu zažili opravdový hlad. Doma, kde má člověk zázemí a většinou rodiče, kteří se o něj starají, se tohle stát moc nemůže. Tady je všechno tak drahé, že pokud člověk nemá práci, není to nic moc. Tím ale nechci nikoho strašit, ale spíš upozornit na to, že je dobré si o práci trochu nastudovat a snažit se jí najít co nejdříve. Také počítat s finanční rezervou! Nenechat se zlákat pohodlným a skvělým životem v Sydney a vyčkat alespoň do té doby, než se sežene práce. Nabídek na práci je moc, ale lidí ucházejících se o ní ještě víc. Např. Anča, co bydlela se mnou si našla práci do týdne. I když o ní pak přišla, je vidět, že když se člověk snaží, má už třeba nějaké zkušenosti a v neposlední řadě také štěstí, dá se práce sehnat velmi rychle. Vždy je ale lepší počítat i s tou horší variantou. Chce to obrovskou trpělivost. Já např. nikdy nezapomenu, jak jsme s Markétou chodili v létě, v těch největších vedrech, po vyprahlé Victoria Road a naprosto zničeni jsme obcházeli každý obchod, každou restauraci, co jsme potkali. Je velmi těžké sehnat práci, když je člověk naštvaný, zklamaný, unavený a takový bez naděje. Chce to přijít suveréně, s úsměvem na tváři a snažit se vždy nabídnou nebo zaujmout něčím extra. Jak říká můj kamarád Štěpán, nejlépe se hledá práce, když už jednu máte. :) Člověk je pak mnohem klidnější, lépe se vyjadřuje a na zaměstavatele to pak působí o hodně líp! Hlavně neztrácet naději, protože pokud není člověk úplný jouda, dřív nebo později si nějakou práci každý najde a je to jen otázka času. Hodně podstatné je seznamovat se s lidmi, většinu prací stejně seženete přes známé! Hrozně mě mrzí, když vidím, co jsou někdy holky schopné udělat pro to, aby sehnaly práci nebo aby si vydělali peníze, tak tohle prosím ne... :(

Pár typů a doporučení ještě zmíním ke konci článku, tady teď ještě přikládám fotku, jak např. vypadá nabídka na práci na výloze restaurace.


Před odjezdem do Austrálie jsem si na půl roku vyzkoušel práci ve skladu s knížkami. Nejen, že jsem potřeboval narychlo nějakou práci na kratší dobu, ale zároveň jsem si říkal, že by to bylo dobré zkusit, že třeba něco podobného budu dělat také tady. A hle, v lednu jsem sehnal práci v pekárně. Ovšem není to pekárna, kterou si většina z vás asi vybaví. Nemůžete si tam koupit 10 rohlíků a půlku chleba. K nám jezdí kamiony pro celé palety. :) Ale začnu od začátku.

Práci jsem sehnal přes jednoho kluka. První měsíc jsem si byl jistý, že tam nevydržím moc dlouho a že si co nejrychleji najdu něco jiného. Situace byla o to horší kolem března, kdy bylo málo práce a jelikož Markéta práci žádnou neměla, měli jsme co dělat, abychom to zvládli. :( Časem se to v pekárně zlepšilo a já měl zase dostatek práce. Ale za to, že jsem musel chodit stále do práce, abychom měli co jíst a že jsem chodil domů v noci, jsem si tehdy akorát vysloužil narážky, že jsem stále pryč a že ona je tam sama... :( Celá pekárna je jedna veliká budova, která je rozdělena na několik hlavních částí. V jedné se těsto míchá, v další se pokládá na pás, který vede do další místnosti, kde se vše balí. Mezi tím ještě těsto samozřejmě projede pecí. Pak je tam další část, kde jsou různé krabice a další pece a pak různé kanceláře a místnost, kde máme lednice, stůl, zdarma různé nápoje a podobně. Pak je tam ještě mrazák a ten máme právě na starost my. :)

Některé pečivo se denně vyváží čerstvé a některé se zamražuje. Mezi mrazákem a "venkem" je taková mezimístnost, kde právě to pečivo na zamražení balíme. Zde ale také připravujeme objednávky a mimo balení také kontrolujeme, aby pečivo nebylo pod váhou, nad váhou, jakkoliv poškozené a podobně. V celé pekárně je více než 100 zaměstanců, z toho asi polovina z Čech a Slovenska. :) Okolo pecí a v místnosti, kde se těsto míchá, pracuje poměrně hodně lidí z Asie a místních Australanů. Tzn., že bohužel většinu času v práci mluvím česky. :( Když vemu v potaz, že jsem většinou bydlel s Čechy a do školy jsem do srpna vůbec nechodil, pro zlepšení angličtiny to není zrovna ideální varianta. Ale s bydlením to bylo jak bylo a po čase jsem začal být za práci v pekárně moc rád, protože jsem si tam udělal nové kamarády a finančně jsem také spokojený. Mohu tam ovšem pracovat pouze 3 dny v týdnu a tak mám mimo jiné dostatek volna. Anglicky si na druhou stranu občas popovídám také. Musíme komunikovat s pekaři, jelikož jim pomáháme péct a oní se nás pak zas ptají, jestli,kolik a proč jsme něco vyhodili a podobně. Nebo když přijede kamión, tak se s nimi musíme domluvit a naložit je. Majitel mluví také jen anglicky a v kancelářích jsou také Australani, takže když to tak vemu, kolikrát si anglicky také dobře popovídám. V mrazáku pracujeme ve dvou. Původně mě tam zaučoval jeden kluk, kterého jsem nahrazoval a pak ten kamarád, který mě do pekárny vlastně dostal. Časem jsem pracoval s Pepou z Coogee a později s jedním asi 40ti letým pánem. To byl shodou okolností manžel jedné holky z Banksie, s kterou jsme sdíleli naše první bydlení. Asi po půl roce ale odjel do ČR. Pak odešel další kluk a společně se Zbyňkem a ještě jedním klukem, jsme zůstali v mrazáku jen my, plus několik nových lidí. Já pracuji odpolední směny a tehdy se mnou právě začal pracovat Richard, který se stal v Sydney mým dobrým kamarádem a momentálně s ním i bydlím na hotelu. (Tedy na té ubytovně... :D) Richard už ale v pekárně nepracuje, což je škoda, protože s ním byla sranda. V té době se mi podařilo do pekárny dostat mého kamaráda Štěpána, se kterým pracuji do teď a docela si tu práci i někdy užíváme. :) Během času jsem pracoval i s jinými kluky a jelikož jsem tam byl nejdýl, postupem času jsem jim ukazoval co a jak a práci tak nějak organizoval. Do té doby jsem nad tím nemusel tolik přemýšlet, protože jsem jen pracoval a poslouchal, co mám dělat. Takže od této doby mě práce na jednu stranu začala více bavit, protože jsem si vše vychytal a naučil se co bylo potřeba, ale na druhou stranu na mě padla veškerá odpovědnost nejen za to, co udělám já, ale také můj kolega. Pro vaší lepší představu bych možná mohl zkusit popsat náš den v pekárně.

Předem ale něco málo o cestě. Do pekárny jedu hodinu vlakem z centra. Z většiny míst, kde jsem bydlel, mi cesta do práce zabrala denně cca 4 hodiny. Někdy i víc. Ze školy musím odcházet dřív a jelikož chodím z práce pozdě v noci a ráno vstávám do školy, (pokud mám zrovna školu - tzn. cca 4-5 hodin spánku), čas ve vlaku nevyužívám k učení angličtiny, jak jsem si původně plánoval, ale spíše na takový relax a poslech hudby.

Toto je fotka z vlaku, když jsem jel někdy v květnu do práce a viděl jsem už v dálce obrovský, zvláštně zbarvený mrak. Zaujalo mě to, jak náhlý byl přechod mezi tím mrakem a průzračně modrou oblohou. Na fotce je už jasně vidět, že se jedná o požár, nejspíš úmyslně zapálený v buši, jak jsem se po sléze bavil s místními. Ale v dálce to vypadalo, jako nějaký roj kobylek nebo písková bouře. Ono to na té fotce tak nevypadá a nemám to celé zachycené, ale ten kouř zabral poměrně velkou část oblohy.


V práci, hned po tom, co se převlíknu, vemu si rukavice a pekařskou čapku, musím jít do mrazáku a dostat instrukce od předchozí směny. Jestli ten den ještě přijede nějaký kamion, jestli jsou nějaké speciální požadavky, popřípadě co zabalit, které palety kam přesunout a podobně. Po té si zorganizujeme práci spolu, tzn. mimo jeden den vždy se Štěpánem a můžeme začít. V mrazáku je cca -25 st. Je to místnost, kam se uskladňují celé palety a krabice. Není to ovšem tak veliký prostor a tak je někdy trochu obtížné zde manévrovat s ještěrkou. Většinu času trávíme v té mezimístnosti před mrazákem, což je ideální v létě, kdy je v celé pekárně celkem horko. Takže začátek naší směny začínáme většinou balením. Např. chleby nebo preclíky, kterou nejsou upečené a tudíž tam ještě musíme přikládat instrukce a sůl. Každý produkt má jiné označení, balí se po různých počtech a do různých krabic. Musíme tisknout nálepky, na které musíme napsat aktuální kód a datum spotřeby. Těch různých věcí, co si člověk musí zapamatovat a naučit se, je na této pozici v mrazáku opravdu hodně a tak trvá celkem dlouho si vše zafixovat. Jak jsem již zmínil, v naší náplni práce je také nakládání kamionů. Většinu objednávek sice vyřídí první směna, ale obvykle tak jeden či dva musíme udělat i my. Tzn., že řidič jde automaticky za námi a my musíme vyvézt z mrazáku palety a naložit je. Někdy přijedou i dva najednou a to může být dohromady i více, než 10 palet. Názvy objednávek mohou být i velmi podobné a pokud bychom naložili špatnou objednávku, řidič s ní pak zbytečně jede třeba do úplně jiné části Austrálie. Takže to je opět poměrně velká zodpovědnost. Po naložení se musí vyplnit různé papíry.

Odpoledne pak jdeme k pecím, kde pomáháme pekařům nandavat pečivo do pecí a po té ho zase vyndavat. Pečivo je na takových plátech, které dva lidé vemou, položí na vysouvací pec a ve stejný čas škubnou. Po naložení první pece nakládáme další a mezitím se upeče to v té první. Do toho musíme vždy pece rychle vyluxovat, což se dělá takovým speciálním dlouhým luxem. U pecí je samozřejmě vedro a v létě je to tam někdy jak v pekle. Do toho všude lítá ten moučný prach, který, jak je známo, není zrovna ideální na dýchání a tak jsem rád, že v pekárně rozhodně neplánuji zůstat celý život. Po veškerém dopečení a úklidu musíme pečivo převézt do mrazáku a připravit část z toho na objednávku, která je tedy čerstvá, nezamražená. Pro ní si vždy přijede řidič večer a my si vše musíme rozplánovat tak, aby se to stihlo. Né jednou se mi stalo, že jsem byl na směně sám, dřel jsem tam jak blbec a pak jsem to samozřejmě nestíhal. Řidič mi stál za zády a chvátal na mě. Né mojí vinou jsem mou práci nestíhal a nakonec mi za to ještě strhli bonusy. Holt i spoustu nespravedlností jsem zažil a kolikrát i o peníze přišel.

Abych řekl pravdu, v prvním půlroce mě tam hodně štvalo, jak nám skoro každý den za něco vynadávali a v 90% jsme za to nemohli. :( Na naší pozici je holt hodně věcí co vyřizovat, hodně se musíme radit a věci promýšlet a počítat. A holt někdy to může vypadat tak, že nic neděláme. Ale takových situací bych mohl popsat desítky... Přes všechny nespravedlnosti a absurdnosti, které jsem i zde zažil, se situace zázračně zlepšila a v drůhem půlroce jsem přestal mít s kýmkoliv problém. Navíc, práci teď děláme opravdu dobře, bez chyb a v ničem není žádný problém. Za to jsem opravdu moc rád. Jediný, kdo tam momentálně dělá problémy je jeden Ozík, který tam pracuje každý den ranní směny a jakoby je takový náš šéf. Ale nikdo ho moc nerespektuje, protože on nerespektuje nás. Absolutně nikoho nezdraví, i když ho jasně do očí pozdravíte, on ne. Na všechny v pekárně je nepříjemný a nedávno jsem měl tu čest s ním pracovat dvě směny. Děkuji, už prosím ne... Je to opravdu šílenec! :D

Po dokončení objednávky si dáváme pauzu a pak až do konce směny pracujeme v té mezimístnosti u mrazáku. Často jsme také uvnitř v mrazáku, kde je nejen zima, ale také vítr a tak máme speciální bundy.


Druhá polovina směny je mnohem zábavnější. Převážně jen balíme a třídíme pečivo a u toho posloucháme svou hudbu. Pak musíme udělat speciální vzorky, zvážit pečivo, vyplnit papíry a další úkony. Nakonec se musíme pokusit udělat v mrazáku co nejvíce místa, protože se přes noc zaplňuje spousty trolejemi na zamražení. Tzn., že palety všelijak spojujeme, doplňujeme a popřípadě převážíme do venkovních mrazáků. Dříve se tyto venkovní mrazáky musely vypínat a zapínat. Tzn. další veliká zodpovědnost. Nyní se už zapínají samy. Práce máme někdy tolik, že se ke konci směny solidně honíme, protože chceme chytit poslední vlak nebo první noční bus. Většinou končíme kolem 11té večer a jelikož nás pak ještě čeká cca dvouhodinová cesta domů, obvykle si koupíme v bottle shopu nějakou odměnu a po cestě domů pak bývá často velmi veselo. Domů pak přijíždím v noci a než si dám sprchu, večeři a mrknu na internet, je docela dost hodin a tak se moc nevyspím. Pokud ale zrovna nechodím do školy a mám volno, je to samozřejmě zase o něčem jiném.

Ještěrku, u které se chodí, jsme si ochočili, jako své vlastní auto :)

Štěpán už se mnou pracuje celkem dlouho a naučil se všechno, co bylo potřeba a tak už to vyplňování papírů a dalších nezáživných a zodpovědných blbůstek není jen na mně a tak to mám někdy také ulehčené. Navíc jsme se perfektně sehráli a práce nám jde od ruky. Škoda jen, že už nepracuji také s Richardem. :( Ale díky pekárně jsem ho vůbec potkal, tak aspoň tak! Jeden den pracuji s Janem ze Slovenska, který je také moc fajn.

Práce je to i celkem fyzicky náročná. Stále samé ohýbání, tahání palet a podobně. Ale od té doby, co pracuji v pekárně, mě naopak přestaly bolet záda a cítím se líp. :) Takže mi to naopak vyhovuje a také v tom není žádný problém. Ani ta zima a teplotní rozdíly mi nedělají problém. V létě je to rozdíl i 70°C! Uvnitř - 27°C a venku ve stínu 40°C. Na slunci pak mnohem víc a kolik je u pecí vědět ani nechci. Nemocný jsem byl jen jednou. I když po mně někdo chce jen vyndat pár chlebů z mrazáku, vždy si beru bundu a tak jsem ve výsledku v Austrálii míň nemocný, než v ČR. Doma stonám každou chvíli a tady jen jednou. To mi ale bylo dost špatně a když jsem řekl, že zůstanu doma, bylo mi řečeno, že takto se nepracuje a tak jsem chodil i nemocný. :( To bylo v době, kdy jsem smutněl z rozchodu s Markétou a věřte, že to byly chvilky, kdy mi bylo hodně zle... V té době, v zímě, to na mě působilo 5x tolik depresivněji. Byla brzo tma, já byl hodně špatný z toho rozchodu a denně jsem vždy, když začala tma, trpěl takovýma nepříjemnýma depkama... Teď jsem tam musel skládat housky, počítat a tak dále. A když jsem byl do toho ještě nemocný, že se mi točila hlava a bylo mi zle, ufff, ani na to nechci vzpomínat...

Mimo naší běžnou náplň práce jsme někdy také pověřeni jakýmsi čištěním stěn a stropu té mezimístnosti. Nedávno jsem to dělal právě s tím nepříjemným Ozíkem a to byla také docela sranda. Prostě jsem čistil a myslel na to, že za 2 hodiny končím. Tato fotka je ale ještě z jara, když jsem pracoval se Zbynďou, který mě do pelárny dostal. Takže jsem si musel oblíct plášť a jelikož byla rouška proti té chemikálii, kterou jsem rozstřikoval, velmi slabá, přilepil jsem si na pusu rukavice. :D


V kleci jsem byl pak vyzdvyžen ke stropu, kde jsem čistil... Na jaře, vždy na konci směny, jsme ještě museli odmrazovat zadní strany větráků horkovzdušnými pistolemi. Větráky už jsou nové a tak už to dělat nemusíme. To bylo v době, kdy jsme pracoval s Pepou, který mě pak vždy hodil autem do města. Jo, s ním to bylo také super... No, a to je asi tak vše, co bych o mé práci napsal...

Snad jsem vás tímto článkem moc neunudil. :) Těch pár fotek, které jsem zde použil, jsou foceny jen z mobilu a více jsem fotit nechtěl. Doufám, že pro vás, kteří se sem chystáte, bylo alespoň něco z mého psaní nápomocné a na závěr bych vám ještě rozhodně doporučil koupit si hodně kreditu, až budete obvolávat zaměstnavatele. My si ze začátku kupovali za $20 a nevěděli jsme, že když si připlatíme ještě dalších $9, dostaneme bunus asi $130 a dalších cca $130 na stejného operátora. Také doufám, že jsem dostatečně popsal mou práci, protože občas se mě někdo ptal, co vlastně dělám za práci a já si uvědomil, že jsem se o tom zatím ještě nerozepsal. Tak snad dnes.

Takže pokud se chystáte do Sydney mimo jiné pracovat, nezapomeňte na má slova a vemte si větší finanční rezervu. Ale na druhou stranu se nebojte! A neztrácejte naději! Každý práci časem najde a pokud najdete práci dobrou, za dobré peníze, věřte, že se tu budete mít moc dobře. Jen, pro zahraniční studenty s pracovním omezením, je to trochu složitější situace a tak znovu říkám, neztrácet naději. Nečekejte, až vám někdo zavolá. To je tak vždycky! Řeknou vám, že se jim líbíte, že se určitě ozvou. Ale i když to vypadá sebe víc nadějněji, shánějte práci dál a při nejmenším pak budete mít více z čeho vybírat... Vždy říkejte, že máte hodně zkušeností a že jste to už dělali a tak dále. S tím vám také poradí v agenturách... A pak snažit se seznámit s co nejvíce lidmi a mluvit o tom, že sháníte práci. Tak se to povedlo i mě a zrovna nedávno, když jsem balil paletu a z dálky jsem slyšel z rádia jednu dobrou písničku, úplně jsem se zastavil a uvědomil si, jak je to super, že jsem tady v Sydney a mám v rámci možností i dobrou práci. Takže mé poděkování směřuje mimo jiné také k Radkovi, který mě se Zbynďou seznámil a já dostal práci. Pekárna je celkem známá a kolikrát jsem slyšel od lidí, že je to celkem náročné. Já jsem moc rád, že se mi tam podařilo překonat několik věcí, které jsem myslel, že třeba nepřekousnu. To všechno jsou zkušenosti a určité výhry, za které jsem samozřejmě moc rád... :)

 


Komentáře

1 Jitka Litošová Jitka Litošová | Web | 31. října 2010 v 18:34 | Reagovat

Jsi statečnej kluk Jakube!!! Sice mě trochu z toho článku bolí srdce, ale hodně jsi se v AU naučil a všechno se Ti bude hodit:) :-)

2 Andrea Andrea | E-mail | 31. října 2010 v 18:45 | Reagovat

Moc zajímavé počtení, obdivuji Tě jak to vše zvládáš. :-)

3 REDDGrrr REDDGrrr | 31. října 2010 v 22:12 | Reagovat

nesháníte novou pracovní sílu? Samozřejmě už jsem podobnou práci dělal. :D :D. Bane, teď se jen řídím tvojí radou, ale několik možných zaměstnání už jsem vyzkoušel, tak to myslím vážně, jestli tam máte fleka, tak v pondělí ti řeknu kdy do Sydney přiletím a rád tam půjdu makat :-)

4 Jana Jana | E-mail | 1. listopadu 2010 v 16:58 | Reagovat

Super blog, mám ho přečtený celý a líbí se mi styl tvého psaní ;-) Taky mě láká jet do AU, ale mám ještě pár let čas a kdo ví co bude za pár let.

5 Michal Michal | 1. listopadu 2010 v 19:23 | Reagovat

Opět parádní článek, sleduju tvůj blog tak nějak od začátku, ale nikdy jsem se nedokopal k tomu ti něco napsat. Přeju ti ať se ti dál všechno daří a pořádně si tu Austrálii užij :-D

6 Jakub Jakub | 4. listopadu 2010 v 12:12 | Reagovat

Ahoj všem, mockrát díky za vaše vzkazy. :-) Vždycky mi to udělá radost! Snad se mi už také brzo podaří někam vycestovat nebo se někam podívat, abych měl zase o něčem zajímavém co psát. Už jen v Sydney je toho hodně... Momentálně jsem ale stále v hotelu a jsem tak trochu na stejném místě. Řeším teď dost starostí s Markétou, která musí na nějakou dobu odjet do ČR a tak mě to teď holt stojí všechno možné... Už bych se rád od všeho odpoutal, ale bohužel tyto věci řešit musím... Je to hodně složité a únavné... Tak snad se už brzo přestěhuju a bude to vše zase lepší. Jsem rád, že blog čtete a pokusím se psát častěji. :-?  :-D

Na práci se ti zeptám, ale teď jsem tam dostal dalšího kamaráda a zas tolik se tam nenabírá, tak nevím... Pokusím se udělat, co bude možné. Každopádně se na tebe už těším! 8-)

Všem přeji hezký den! ;-)

7 REDDGrrr REDDGrrr | E-mail | 5. listopadu 2010 v 11:09 | Reagovat

Dal bys mi dyztak plz na sebe tel cislo? Mozna bude chvili trvat nez si drepnu k pocitaci :). Letim uz ted v pondeli, je to pro me takove trochu neuveritelne a asi prozivam neco podobneho jako ty pred odletem. Uz o tom i pripravuju vlastni clanek :)).

8 Jakub Jakub | 5. listopadu 2010 v 12:13 | Reagovat

Ahoj, tak koenčně!!! Těším se na tebe. :-D Neboj se, vše zvládneš v pohodě, nic na tom není... A na článek se těším. :-) Markéta teď zítra letí do ČR, tak třeba se ještě potkáte na letišti. :-D Až tu budeš, tak zavolej, 777... sorry :-D : 0415841312 :-D Hezký let!!!!!! Užij si to!

9 sister sister | 14. listopadu 2010 v 21:16 | Reagovat

V tom skafandru ti to moc sluší. Stejně tak ti sluší i tvé zkušenosti z práce! Více optimistické, reálné. Fajn.  Kdy plánuješ z toho vesmíru přiletět do českých sfér?

10 Jakub Jakub | 17. listopadu 2010 v 1:31 | Reagovat

[9]:Díky :-D Jo, všechno to jsou skvělé zkušenosti... Zatím to vidím na červen... Asi určitě, takže toho do té doby chci ještě hodně stihnout :-D Ahoj ;-)

11 Kubikula Kubikula | Web | 4. dubna 2013 v 10:42 | Reagovat

No jako já bych fakt rád našel práci v zahraničí, ale nějak si nedovedu představit, že bych tam dělal někde v rybárně no

12 Jakub Litoš Jakub Litoš | 23. dubna 2013 v 17:32 | Reagovat

Tak to tady bohuzel vetsina z nas ma. I kdyz budes mit super AJ a nejlepsi skolu, bez lepsich viz nez studentskych si clovek moc neskrtne.

13 Petra Petra | E-mail | 6. května 2013 v 15:44 | Reagovat

ahoj, pěkné články ráda si to pročítám a zbýrám informace.. Přemýšlím nad tím, že bych se vydala do AU příští rok. Mám jen obavy co se týká jazyka nejsem na tom moc dobře a hlavně práce. Jestli dokážu najít něco kde není jazyk moc potřeba, alespon ze začátku. Jestli se smím zeptat kolik si dokážeš vydělat v pekárně za týden? díky, přeji mnoho úspěchů

14 Jakub Litoš Jakub Litoš | 7. května 2013 v 15:01 | Reagovat

[13]: Diky. :) S AJ se neboj, rychle se rozkoukas. To opravdu zalezi, jestli mas prazdniny, kolik dostanes sichet, jake je obdobi, kolik je prace a podobne. 500 dolaru cisteho tydne se pri 20ti hodinach da jiste vydelat. Zalezi na pozici, jak tam delas dlouho, jestli odpoledni, nocni a podobne.Jestli vikend atd... Pak to muze byt i vic.

15 HELENA HELENA | E-mail | 25. června 2014 v 21:28 | Reagovat

Ahojky, též se chystáme s partnerem do Austrálie.
Já se teď vrátila po 2.5 letech z Itálie, a v ČRA zůstat nechci a jde mi hlavně o to, se konečně naučit anglicky.
Mám jen základy as přítel taky.
Já po zkušennostech kdy jsem odcestovala do Itálie a neuměla ani slovíčko a teď mluvím lépe italsky než česky se do toho vrhám po hlavě, kdežto přítel se toho bojí.
Slyšela jsem že v Perthu je hodně Italů, je to pravda? a tak jsem spoléhala na to, že ze začátku bych se pracovně mohla dostat do nějaké italské firmy, ale spoléhat se na to nemohu.
Sama stále zvažiuji lokalitu, školu atd atd, je tu někdo kdo má podobné zkušennosti, že angličtionu uměl jen ze začátku, ale jak se u nás říká, hodí tě do vody a plav, jak jsem to měl s italštinou? kde jak chci podotknout jsem neuměla ani slovíčko?
Další věc jak zde píšeš o pekárně. Můj přítel je pekař, v podstatě pekařina byla jeho jasnou volbou a dělá v pekárně více než 7 let. Myslíš, že by se nedalo nějak zkusit domluvit v té pekárně kde jsi dělal? S ajinou to je horší, ale co se týče pekařiny, ruku do ohně jak je šikovný a jak ho to baví. Jak říkám o lokalitě stále uvažuji, nejsem rozhodlá:(
Kdo by se chystal do Austrálie v průběhu dalších 2-6 měsíců, budu ráda, když se ozve
Pokud by bylo na mně jedu ihned, jak říkám, člověk se nesmí ničeho bát.Díky Helena

16 HELENA HELENA | E-mail | 25. června 2014 v 21:32 | Reagovat

a samozřejmě chci pochválit Blog, který je naprosto úžasný!
Nejde nenavštívit Austrálii, jen kdyby ten můj přítel nebyl tolik starostlivý.. ikdyž je pravdou že máme už hypotéku na byt, tak to člověk musí pořádně vše propočítat:(
Proto bych byla strašně moc ráda, za nějaké doporučení ohledně práce:( děkuji mnohokrát  šťastnou volbu. S Markétou mě to mrzí, ale jak vydíš, život je takový, člověk nikdy neví, proto si ho má člověk užívat každý den naplno. :-)

17 Jakub Litoš Jakub Litoš | 26. června 2014 v 11:49 | Reagovat

[16]: Ahoj, děkuju a poslal jsem ti mail. Jakub ;-)

18 Helena Helena | E-mail | 26. června 2014 v 13:43 | Reagovat

Děkuji, mrknu a napíši :-)

19 Jakub Litoš Jakub Litoš | 26. června 2014 v 13:50 | Reagovat

[18]: NZ. 8-)

20 Anna Anna | E-mail | 28. září 2014 v 3:27 | Reagovat

Ahoj, přijela jsem s kamarádkou do Sydney před týdnem a zatím jsme ve fázi hledání práce. Mohl by si mi prosím dát adresu nebo kontakt na tu pekárnu? Rády bychom měly něco do začátku než se rozkoukáme, protože už i při hledání ubytování se nás ptali hodněkrát jestli máme práci. Díky za tvůj čas. :-) Aňa

21 Jakub Litoš Jakub Litoš | 9. listopadu 2014 v 16:45 | Reagovat

[20]: Ahoj, poslal jsem ti mail. Good luck! ;-)

22 Guru Vit Kouba Bhagavan Guru Vit Kouba Bhagavan | E-mail | Web | 21. listopadu 2014 v 9:10 | Reagovat

Dávno už vím, že není všechno zlato, co se třpytí a že i bez poctivé práce jsou koláče a dobrý jistý živobytí, a že když chci v šachové hře táhnout dámou, měl bych mít i dobrý krytí, že ráno je dobře, i když je večer všechno zlé, taky vím, že hraju v ubohém konzumním filmu, ubohou konzumní roli, a konzumní kulisy taky nejsou žádná sláva, a stará konzumní kamera, občas sama od sebe i vynechává.

Scénář mého soukromého životního filmu, napsal asi někdo z Marsu, a tenhle ubohý konzumní film, je fakt globálně neprodejný, proč ten pocit ráno, po každým probuzení asi mám? Vše se zde v kruhu točí, a jednou jsem nahoře a potom jsem dole, vystoupit z této horské konzumní dráhy, jistou ekonomickou sebevraždou zde jenom je, a po ekonomické smrti, vše potom zase jinak zde ekonomicky je.

Tisíckráte jsem ekonomicky zemřel, abych se zde tisíckráte zase mohl ekonomicky narodit, nejistota je zde jedinou jistotou v tomto ubohým konzumním filmu který režíruje konzumní vláda z Marsu. :-P

23 Jakub Litoš Jakub Litoš | 21. listopadu 2014 v 10:46 | Reagovat

[22]: Zajímavě psané. Díky. Hádám, že jsi spisovatel? Někdy je opravdu složité přijít na nějaký balanc nebo třeba i na úplně jinou cestu, po které by se člověk mohl vyhnout světovému konzumu a našemu způsobu života. Good luck mate! ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.