Víkendové radovánky

5. září 2010 v 18:54 | Jakub
Jsem prostě nenapravitelný... :) Od čtvrtka jsem měl volno a nakonec začnu blogovat až v neděli před půlnocí. Napadlo mě, že bych mohl v krátkosti popsat moje mimopracovní a mimoškolní aktivity. Alespoň tedy ty, které jsem nafotil a ty, o kterých je vhodné zde psát. :D

Už jsem zmínil, že jsem se přestěhoval, ovšem tento víkend se mi nepodařilo mé nové bydlení nafotit. Na Randwicku, kde jsem bydlel víc než měsíc, jsem měl mimo jiné takové citově odpočinkové období a prožil jsem tam také hezké večery. Ten nejlepší byl právě asi ten první a poslední. Včetně mě opouštěl byt ještě Niall z Irska a tak jsme tak docela neplánovaně popili přímo u nás doma.

Můžu říct, že byla skutečně sranda :)





Není se čemu divit, že jsem si po čase začal všímat takových nevšedních věcí...

Opravdu jsem se moc pobavil a je jediná škoda, že mi bylo zakázáno sem prezentovat několik hodně dobrých fotek. Ale co nadělám... :)

Příjemné odpoledne jsem pár dní na to strávil s Pepou a Ájou a ještě dalšími fajn kamarády. Podnikli jsme takový výlet z Coogee na Bondi a to jak jinak, než po pobřeží. Opět moc hezký den...

Jelikož jsme šli pomalu a neustále jsme někde stavěli, výlet byl tak akorát na to odpoledne. Příjemná zastávka byla za Clovelly Beach. Jen jsem si po čase uvědomil, že zrovna stojím u toho místa, kde tehdy Markétě podkosila nohy ta vlna...

Po mé levé straně...

Také si pamatuji, že jsem tehdy psal o takovém žlabu, do kterého skákali mladí místní a tak jsem ho tentokrát vyfotil. Když přišla vlna, naskákali tam, ale v zápětí se voda silným proudem začala stahovat zpět a tak se museli vždy nějak přidržet skal nebo stáli na vyvýšených místech. Rozdíl hloubky byl klidně tak 2 metry!



Nedlouho na to jsem kousek od Clovelly zahlédl cosi ve vodě a vypadalo to jako šplouchnutí od velryby. Myslel jsem si, že se mi to zdálo... Ale nebyl jsem sám, kdo " jí" zahlédl a tak jsem skutečně možná viděl kousek velryby. V té době se tu totiž často vyskytovaly. Skvělou procházku jsme zakončili až za tmy a to na Bondi Beach v české restauraci Hungry Czech.


Původně jsem šel tak jako kluci na kachnu, ale nakonec jsem si dal řízek. Jídlo bylo skvělé, ale vcelku drahé... Řízek $17.90, guláš $17.90, svíčková $18.90, kachna $22.90. Obsluha byla česká a nebyla mi zrovna moc sympatická. Ale budiž. Najednou jsem se cítil jako v Čechách a neříkám, že to byl zrovna pozitivní pocit. Ovšem jídlo i víno bylo vynikající, společnost ještě lepší a srandy bylo dost, takže jsem si nemohl stěžovat. :)

Akorát mi chyběla nějaká partnerka... :(



Většina zvolila k pití české pivo, ale mně se během cesty nějak změnily chutě a měl jsem náladu spíše na víno. I borovičky šly tentokrát mimo mě. V Sydney jsou ještě cca dvě další české restaurace, tak až tam někdy zavítám, opět je na blogu jistě krátce zrecenzuji.

Večer ještě pokračoval u nás v Baker parku a na terase u Pepy a Áji :)

Další krásné odpoledne jsem zažil s mojí kamarádkou Ančou, která přijela do Sydney v srpnu. Je to sestra mého kamaráda Štěpána, se kterým nyní pracuji v pekárně. Podnikli jsme takové příjemné posezení v Hyde Parku, počasí bylo krásné, víno dobré. Nádhera...






Společně jsme postupem času podnikli i další výlety. Např.jeden krátky trip z Coogee po pobřeží, ovšem né směrem na Bondi, ale doprava směr Maroubra. Ale šli jsme opravdu jen kousek. Na jednom místě mě zaujala zajímavě tekoucí voda ze skály.


S Ani jsme zrovna dnes vyrazili na další pěkné místo, které se nachází kousek od Leichhardtu, kde Anča momentálně bydlí. Bylo to kousek od Rozelle, kde vede most, přes který jsem jezdil na Ryde.

Po cestě jsem dnes viděl tohoto krasavce

Málo kdo může říct, že byl v palmě :D

Na palmě?... to jo... :)

To je ten most, přes který jsem jezdil

Takovéto malé plážičky jsem dřív znal jen z obrázků a vždy se mi taková ta místa velice líbila. Přijde mi to to hrozně romantické a exotické a vydržel bych na takovém místě klidně celý den.



Tohle mi něco připomíná :)

Má krásná a příjemná společnost...

Společné foto

Stále jsme procházeli další a další parky a parčíky

V tomto parku běhalo neskutečné množství psů pohromadě. Divili jsme se, že se navzájem nějak neservou a že jsou všichni majitelé tak klidní. Jak je vidět, tak se místní pohodový a klidný styl života přenesl už i na zvířata. :)



Tahle fotka se mi hrozně líbí

Na závěr taková ukázka toho, jak je Sydney bohaté město. Gauče tady máte i na ulici a můžu říct, že velice pohodlné... :D


Jinak v pátek ráno jsem se připojil k mé třídě a nahlédl jsem do muzea současného umění. Muzeum je na Circular Quay a je zdarma. Nevěděl jsem, že např. obyčejný šampón na vlasy nebo láhev od mlíka je umění. :) Ale budiž. Jako umělec jsem pro to měl pochopení, jen mi to někdy přišlo docela vtipné.

V Sydney opravdu není nouze o to, kam jít nebo kde strávit třeba odpoledne. Celková atmosféra mi tu velice vyhovuje a člověk má tak nějak pocit, jakoby všichni okolo něj byli jedna velká rodina. Ať už jen to řidič autobusu, lidé v něm, lidé všeobecně, prostě každou chvíli se tu člověk dá s někým do řeči a když ne, hodně často si "jen vysloužíte" úsměv. To např., když potkáte ve městě někoho a zrovna třeba není nikdo moc poblíž. Nevím, jestli to píšu srozumitelně. Ale mám tady mnohem větší pocit bezpečí, než např. v Praze a hlavně lepší pocit vůbec... Také jsem se tady v Sydney naučil jednu báječnou věc a to je užívat si zrovna tu chvíli, kterou prožívám. Kolikrát jsem se přistihl v Čechách, že jsem byl na nějaké akci a i když jsem byl moc spokojený a užival si krásného dne či večera, často jsem si říkal: "Teď být někde tam a tam a dělat tohle a tamto... " V Austrálii jsem se přistihl, že jsem si říkal: "Teď kdybych byl v ČR a byl tam a tam a s těma a s tím... "(S tou) :D Tady jsem se naučil užívat si přesně toho co teď dělám. Takže ať je to jízda busem a je mi zrovna hezky, jak koukám do parků a svítí krásně slunce nebo jsem u moře nebo je nějaká párty, dokážu si to vše užít zase o stupeň výš a přesně kvůli takovým seberealizacím jsem do Austrálie také přijel, takže paráda...
 


Komentáře

1 kapi kapi | 5. září 2010 v 23:45 | Reagovat

A kdo je prosím tě ten "budiš" co ho tak často zmiňuješ? To je jediná věc, která i mě bije do očí :-)
Ale jak se říká Carpe diem!

2 Jakub Jakub | 6. září 2010 v 3:19 | Reagovat

[1]:V pohodě, opraveno kámo :-D

3 Pavel K  "od naproti" .. :-) Pavel K "od naproti" .. :-) | 6. září 2010 v 13:54 | Reagovat

Ahoj pane!

Po delším čase jsem se zase moc rád podíval, jak teď žiješ .. a tak.  Doufám, že už jsi se u protinožců naučil skvěle chodit po stropě, a že nám to jednou ukážeš.

Je to skvělý a užij si svůj "Velký Flám" seč můžeš...! :o)

P.K.

4 Marketa Marketa | 6. září 2010 v 15:27 | Reagovat

Krasnej clanek, jsem rada,ze se ti dari a ze se mas fajn.Marketa 8-)

5 Jakub Jakub | 6. září 2010 v 17:19 | Reagovat

[3]: Jeeeee, ahoj :-D Díky za zprávu! :-) No nevím, jestli zrovna po stropě, to se asi moc koukáš na Spidermana. :-D Hehe, né, moc rád tě zase uvidím a rád vám pak o všem poreferuju třeba u nějakého grilování. ;-) Je to teď holt celé jiné, jak jsem sám, v něčem lepší, v něčem horší a já se teď soustředím na ty výhody, takže ano, užiju si to tady přesně tak, jak má být... :-D Měj se hezky sousede :-D Zdravím Roztoky :-)

6 Jakub Jakub | 6. září 2010 v 17:21 | Reagovat

[4]:Díky Markét, opatruj se... ;-)

7 Andrea Andrea | 7. září 2010 v 14:15 | Reagovat

Ahoj Kubo, dojdi taky nekdy na kafe ;-)

8 Jakub Jakub | 8. září 2010 v 3:32 | Reagovat

[7]:Ahoj Andrejko, předpokládám, že Andrejka z Maroubry... Já kafe nepiju, ale spíš zajdu někdy na panáka. :-D Mějte se... 8-)

9 Andrea Andrea | 10. září 2010 v 11:33 | Reagovat

Tak ok :-D

10 Reddgrrr Reddgrrr | 10. září 2010 v 23:02 | Reagovat

Nazdar. Opet pekny clanek, jen tak dal :) Ale tentokrat bych mel maly dotaz i ja. Zacinam si to pomalu vyrizovat, a ted si vybiram skolu. Nejdriv se mi libio, ze mi nasli v G8m8 nejakou jazykovku, kde staly kurzy 150 AUD na tyden, vyslo mi to vsechno celkem levne ok. Ted jsem se tam vratil, abych nejak doladil detaily, sedi tam nova slecna, rekla mi, ze predchozi skola byla shit, a ze mam jit na Greenwich, jenze tam kurzy stojej 200 AUD - 240 AUD, naplkanovala mi celej rok General English + FCE + IELTS jako finale a najednou cela skola stoji 6200 AUD. Jenze me tam ani moc nejak jazykovky nezajimaj, anglicky umim lip nez dobre a chci to tam jen poznat. Za jak se tak da sehnat nejlevnejsi skola a na co si sel ty a nakolik to vyslo? ASi mi das relevantnejsi informace nez ty agentury :) Samozrejme Australiaonline tam mela same skoly 200-250 AUD.

11 Reddgrrr Reddgrrr | 10. září 2010 v 23:04 | Reagovat

Respektive poznat ... proste za prvni rok okouknout, jak to tam chodi, jestli se mi tam libi, a kolik si sem schopnej nasetrit. A pak se treba zajimat o permament vizum a z hlediska toho jit nekam na lepsi skolu na IELTS po nake dobe, a pak rovnou skocit pripadne na ODbornou skolu (prej je v Australii ted zajem o kuchare a jsou pro ne uplne dobre z ceska dostupne odborne skoly, kde se clovek uci primo pro to, aby byl "Wanted" a permament viza nejsou pak takovej problem, to jsem se od te slecny dozvedel) ... Takze asi tak :) Sorry za "tapetovani" :)

12 Reddgrrr Reddgrrr | 13. září 2010 v 21:51 | Reagovat

Kdyz jsem si ted zpetne precetl tvuj clanek o skole, tak beru svoji otazku zpet :) Mas tam vsechno napsany. Jsem moc hrrrrr

13 Jakub Jakub | 14. září 2010 v 3:32 | Reagovat

[12]:Ahoj, no myslím, že jsem tam do toho článku napsal dost, ale kdyžtak se ještě ptej. Já myslím, že informací máš dost, zkoušej různé agentury... Greenwich je jinak docela v pohodě škola, kamarád tam chodil a žádný problém. Pokud chceš jít na dobrou jazykovku, počítej cenu kolem $240/týden, ale já jsem na té mé taky spokojený a stála $160. Dobře to všechno promysli a vymysli.  Kdyžtak se zeptej ještě konkrétně, já teď nevím, na co přesně ti tedy odepsat. Jinak kuchaři jestli tady jsou nějak chtěný, no určitě ano. Všechny takovéto práce jsou chtěné. Jakmile něco umíš dělat a to nejlépe u práce, kdy děláš rukama a máš na to ještě nějaký papír, tak to je good. IELTS se ti tady bude určitě hodit. Měj se. 8-)

14 REDDGrrr REDDGrrr | 25. října 2010 v 22:05 | Reagovat

Tak co, kdy bude další pokračování, abych si zkrátil to čekání :). Jsem byl v pátek na ambasádě ve Vídni podat žádost o vízum, ale rozhodnutí může trvat v průměru i 14 dní. Když se vyjádří včas, frčím už toho 8. listopadu,, když ne, tak mi už nepodrží vyřízení letenky a o týden si to pošoupnu no. By se hodilo něco na čtení do té doby :-D  :-D

16 Coreytolla Coreytolla | E-mail | Web | 18. března 2018 v 22:33 | Reagovat

Amazing quite a lot of very good information.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.