Poslední stěhování

17. září 2010 v 18:30 | Jakub
Je tomu skutečně tak, opět jsem se přestěhoval. :) Už je to asi měsíc, co jsem se nastěhoval do krásného domku na Coogee nedaleko pláže. Nemůžu říct, že by mi na mém posledním bydlení něco vadilo, ale tehdy jsem hledal bydlení v naprosto jiné situaci, než jsem nyní a měl jsem trochu jiné priority. Jednoho dne mi Pepa oznámil, že se nejspíš uvolní jeden pokoj u nich v baráku. Pepu a Áju mám moc rád a představa, že bych mohl bydlet s nimi se mi velice zamlouvala. Navíc to bydlení se mi hned líbilo a veděl jsem, že přesně tady bych chtěl bydlet. A tak se ten pokoj nakonec uvolnil a já se začal neskutečně těšit, že jsem možná našel konečně místo, kde zůstanu už na dýl... Už jsem zde vystřídal hodně míst a Maroubru jsem si naprosto zamiloval... Ale dost vzpomínek, Coogee se stala mojí druhou láskou a jsem zde nesmírně spokojený. Aby mi ale byl navrácen bond, musel jsem na Randwicku ještě zůstat 14 dní. Nakonec jsem se dočkal a jednoho hezkého dne se přestěhoval na Coogee. Mé nové bydlení je od mého starého vzdáleno asi 7 minut autem. Takže nestěhoval jsem se daleko, ale lokalita vypadá stejně o trochu jinak. Dům je situován na kopci, naproti krásnému Baker Parku, z něhož je krásný výhled na moře...

Tam dole v přízemí teď zrovna sedím :)

Baker Park, který vidím z okna, je hned přes ulici

Tato fotka je vyfocena z takového vyvýšeného místa, kde je dřevěný kůlový plot. Často si sem chodím sednout a relaxuji. Jinak toto místo je ideální např. na frisbee a na spousty jiných aktivit. Nedávno mě např. vzbudil takový prapodivný křik a tak jsem otevřel okno a spatřil asi 30 holek v dresech, jak hrajou v Baker Parku rugby. Můžu vám upřímně říct, že jsem se vcelku pobavil. :D Jindy jsem zde viděl děti pouštět draky a podobně... Také tady je dětské hřiště, na které mám už také veselé vzpomínky. To hřiště má v průměru pár metrů a je celé oplocené. Jednou v noci jsme šli s Pepou posedět do jeho dodávky a uviděli jsme pána, který v tom hřišti běhá stále dokola. (Jedno kolečko může trvat tak 4 sekundy.) Nenapadlo mě samozřejmě nic lepšího, než přeskočit plot a začít běhat s ním. :D Ani jsme si toho moc neřekli, jen jsme prostě v půlnoci běhali dokola na dětském hřišti a Pepa nám podával pití v podobě vína, abychom doplňovali tekutiny. Po nějaké době ten pán pochopil, že si z něj asi děláme trochu srandu a odběhl pryč... Každopádně sranda to byla dobrá. :D

Baker Park pokračuje ještě dál směrem k moři, což jsem zjistil až nedávno. Např. tohle je také pěkné místo a včera jsme si zde házeli s frisbee. Po levé straně jsou tenisové kurty.

Baker Park

Hned naproti tomuto místu je další, takový malý parčík, který mě ovšem zaujal svou rozmanitou palmovou vegetací. To mě na Sydney opravdu baví, jak zde můžete skutečně na každém rohu narazit na různé parky a podobná místa, kde se dá třeba jen dobře posedět.

Leete Park

No není to jak z pohádky? Teď si zrovna uvědomuji, jak je Coogee vlastně nádherně prosvětlená oblast, ze které je cítit život a přímořská atmosféra. Ani jsem zde vlastně nezmínil, jak jsem se byl kdysi podívat na jedno ubytování na Rockdale. Byl to byt asi v šestém patře a z venku ten celý komplex vypadal jako luxusní hotel. Původně jsem se tam už skoro nastěhoval, vypadalo to ideálně, skvělá cena, v přízemí krytý bazén, sauna, palmová zahrada s BBQ, ale přesto všechno se mě tehdy nakonec zmocnila taková beznaděj, že tady bych si nezvykl. Ano, bylo to v době, kdy jsem nebyl srovnaný a pamatuji si, že to byla opět ta situace, kdy jsem tehdy večer volal zoufale Markétě, že nevím co dál... I když jsem našel takové hezké bydlení, nedokázal jsem si představit, že tam budu v tom pokojíčku bydlet sám... :( Heh, to jsem tehdy i zavolal do práce, že jsem nemocný, až tak mi bylo špatně, že jsem riskoval i práci... Ale proč o tom mluvím. Bydlení to bylo krásné, ale když pominu nějakou tu skvrnu na koberci a to, že se ta budova nacházela přímo u železniční trati, především mi celá tato oblast přišla taková tmavá. Jistě mi k tomu pocitu tehdy napomohla má nálada, ale celkově mi tam něco vadilo. Dokonce i lidé, které jsem tam potkával na ulici byli jiní, (hodně Indů, Libanonců a podobně) a neměl jsem z toho dobrý pocit. Když nyní porovnám tyto dvě oblasti, je to nesrovnatelné... Tady na Coogee se cítím tak bezpečně, hezky, jako doma... :)

Po pravé straně měl jeden pán zaparkované Porsche, co dodat...


Další výhodou, mimo ty parky a výhledy na moře, je také autobusová zastávka přímo před barákem. Doprava mě nijak neruší a je moc příjemné, když člověk nasedne v centru na bus, který ho doveze vyloženě až domů. Navíc pokaždé, když stojím na zastávce vlastně sleduji moře.

Pohled z ulice

Když půjdete přímo rovně, asi za 5-10 minut se dostanete na pravý cíp Coogee Beach. Do centra to autobusem trvá max. půl hodiny, což je vzhledem k tomu, že jste u moře, stále přijatelné. Zhruba ten měsíc jsem zde bydlel sám a platil ještě větší nájem, než v mém minulém bydlení. Bond byl opět nájem za 14 dní. Nyní je to již týden, co se ke mně nastěhovala kamarádka Anne a tak mám nejen příjemnou společnost, ale také levnější nájem. :) V přízemí, kde bydlíme, jsou tedy ještě Pepa s Ájou a jeden Nepálec s Indkou. Bydlení v tomto domě je trochu jiné, než obvyklé studentské ubikace. Nemáme tu např. společný obývací pokoj, ale pouze kuchyň. Je to nejspíš proto, že pokoje jsou udělané jako takové obývací pokoje zároveň. Tzn., že jsou např. větší a nebo jako v našem případě máme místnosti dvě. Malou ložnici s umyvadlem a skříní a vedle jakýsi obýváček, kde je gauč, takové pohupovací křeslo, televize a další nábytek. Také tu je stropní větrák, který se bude v létě jistě hodit... Takže momentálně platíme běžný nájem za dvě místnosti, což je super. Nemusím se zde omezovat v topení, což bývá také častý problém, zdi domu jsou celkem tlusté a konkrétně naše dva pokoje nemají žádnou společnou stěnu s někým dalším. Tzn. konec domu a chodba. Také spousty dalších věcí už neberu jako samozřejmost. Např. jsem zde dostal peřinu, povlečení, prostěradla, polštáře nebo deku... Po tom všem, co jsem viděl, mám prostě radost i z lampiček, poliček nebo kvalitní matrace na spaní. Tu co jsem tehdy našel u kostela jsem nechal na Randwicku, protože tady jsou matrace dobré.

Ložnice

Většinou máme ale rolety zatažené a přes den jen dole trochu pootevřené

Tuto skřín se zrdcadlem jsem měl v podstatě na každém ubytování. Ale je to docela praktická a hezká skříň. Umyvadlo v ložnici je také moc šikovná věc! V domě jsou pak dvě koupelny, mnohem lepší, než jedna.

A tohle je náš druhý pokoj

Mnozí z vás si jistě všimli, že jsem si konečně pořídil piáno. Tedy keyboard, ale z mechanikou jako u piána a také ze stejným počtem kláves. Je to už starší nástroj, ale je v pěkném stavu, zvuk je dobrý a zatím jsem s mým Alesis moc spokojený. Na eBay jsem akorát dokoupil pedál, se kterým mě nástroj vyšel něco málo přes $500. Ten stolek, na kterém mám piáno je ideální, jako kdyby tam na mě čekal, neuvěřitelné! :)

Alesis QS8.1 - konečně mohu zas hrát a skládat...

Inspirace mám dostatek a navíc stačí jen otevřít okno... :)

Ještě obývák

Chtěl jsem ještě dokoupit nějaké palmy, abychom to tu měli trochu živější, ale rolety mám spíše zatažené a to by pro ně nebylo nejlepší. Už jenom ta okna v obýváku jsou vlastně přes celou stěnu, ale to by sem pak bylo z ulice trochu vidět a tak je máme převážně dole nebo máme otevřenou pouze tu prostřední.

Večerní atmosféra

Takže tolik o mém novém bydlení. Jsem tu strašně moc spokojený... Ještě jsem nezmínil, že nad námi bydlí jeden starší pár, který to tu pronajímá. Pod námi ještě také někdo bydlí, měla by to být jedna nebo dvě paní, ale ani nevím.

Jinak tady začlo od 1.9. jaro. :) Nerozumím tomu, proč je tomu tady jinak, ale ptal jsem se několika místních a většinou mi bylo řečeno něco jako, že asi jo, že od 1.9. je jaro. Každopádně jarně to tu opravdu vypadá, pláže už také nejsou tak prázdné a ptáci ráno zpívají o sto šest. Já teď zažívám takové hodně dobré období, po tom všem jsem se skvěle odrazil a začal jsem být šťastný. :) Mám docela dobrou práci (o které se už tak dlouho chystám napsat), krásné bydlení a tak nějak to všechno hezky plyne. Třeba teď v sobotu proběhla jedna skvělá akce, kdy jsme se spolužáky grilovali na Coogee, pak se přesunuli k nám a posléze jsem byl přemluven k odchodu do Star Baru. :D Tam jsem zjistil, jak moc vlastně mám společného s Jury, mou japonskou spolužačkou a protancovali jsme spolu celý večer, až do rána. Dokonalý večer... Nemám slov.

Nebo jsem měl moc hezkou chvilku, když jsme jeli v noci z práce a já pak čekal v Hyde Parku na bus. Zakoukal jsem se do nočního parku, který byl krásně osvětlený a k tomu jsem si pustil starou pecku od Roberta Milese - Children (Dream Version). Myslel jsem, že se radostí zblázním a během této chvíle jsem si uvědomil, že jsem v Sydney skutečně našel to, co jsem tak dlouho hledal... Těžko říct, co to vlastně je, ale má to co dočinění s tím, že jsem do Austrálie vůbec odjel, že jsem při mé citlivé povaze překonal rozchod s Markétou, že jsem se osamostatnil a naučil se užívat si právě té chvíle, kterou zrovna prožívám... Tak nějak se mi to seplo dohromady, jak jsem tady a co všechno se stalo a co se zrovna děje, bylo to nádherné a reálné... Austrálie holt bere i dává... :)
 


Komentáře

1 Reddgrrr Reddgrrr | 17. září 2010 v 21:55 | Reagovat

Moc hezky clanek, skoro mam chut si zrusit tu plavbu lodi a odjet hned z fleku :D penez na to mam hafo :D. Jak vubec planujes do budoucna, dostudujes jazukovku a co pak chystas? Odbornou? Pripadne perma viza nekdy za dyl ... to by me zajimalo :)

2 Jakub Jakub | 19. září 2010 v 7:01 | Reagovat

Nazdar! Jo! Přijeď hned! Tuhle noc jsem zažil další úžasnou párty, nemělo to chybu... Ale ta loď bude taky dobrá zkušenost. Každopádně já chtěl odjet už na stálo domů na Vánoce, ale neodjedu. A zůstanu tady asi tak do českého léta. Pak se uvidí. :-D Teď se mi tu tak líbí, že odjet prostě ani nejde. :-D Takže si pak asi zaplatím další anglic.kurzy, odbor. asi ne. A o P.R.žádat nebudu, je to na dlouho, ani nevím, jestli bych splňoval ty všechny body a já chci pak hlavně domů... Tam je to taky fajn... Doma je doma ;-)

3 Mirka Mirka | E-mail | 25. září 2010 v 12:08 | Reagovat

No tak super! Všechno dobře dopadlo:-) Jseš dobrej! :-) pa

4 Jakub Jakub | 28. září 2010 v 3:14 | Reagovat

[3]:Ahoj, moc dobrej nejsem, něco se stalo, až budu mít čas, tak o tom napíšu... Měj se :-(  ;-)

5 Ross Ross | 3. října 2010 v 9:25 | Reagovat

Ahoj Jakube.

Občas procházím některé blogy a koukám na vaše zkušenosti v AU. Máš to pěkně napsané a moc se mi líbí i tvá ang. psaná verze u které při najeti myší se mi zobrazí překlad. (se kontroluji zda jsem to správně pochopil)  :)

Držím ti palce a přeji ti hodně krásných a přijemných zážitků.

6 Jakub Jakub | 3. října 2010 v 12:47 | Reagovat

[5]:Ahoj, díky moc, jsem rád, že zase slyším pochvaly o blogu, to vždycky potěší. Teď píšu dlouhý článek, ale mám teď nějaké starosti, tak to nejde tak rychle... Ta anglická verze je od Googlu, takže to není přeložené dobře, ale spíše tak informativně. Jen slova. Ale jsem za to rád. Měj se hezky, čau. ;-)

7 Lukas Lukas | 8. října 2010 v 8:27 | Reagovat

hezky clanek, sem zvedav na dalsi. podle fcb mas tedka asi trosku jiny podminky bydleni ale pockam si na blog:)

8 Jakub Jakub | 9. října 2010 v 5:08 | Reagovat

[7]: Ahoj, Luky, jestli tě mám na FB, tak není tolik variant - který Luky... Ale furt nevím. 8-) Článek teď dopisuju a jak říkáš, mám to teď trochu bojové, proto mi to i tak trvá... Dnes nebo zítra to sem hodím... Měj hezký den... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.