Září 2010

Poslední stěhování

17. září 2010 v 18:30 | Jakub
Je tomu skutečně tak, opět jsem se přestěhoval. :) Už je to asi měsíc, co jsem se nastěhoval do krásného domku na Coogee nedaleko pláže. Nemůžu říct, že by mi na mém posledním bydlení něco vadilo, ale tehdy jsem hledal bydlení v naprosto jiné situaci, než jsem nyní a měl jsem trochu jiné priority. Jednoho dne mi Pepa oznámil, že se nejspíš uvolní jeden pokoj u nich v baráku. Pepu a Áju mám moc rád a představa, že bych mohl bydlet s nimi se mi velice zamlouvala. Navíc to bydlení se mi hned líbilo a veděl jsem, že přesně tady bych chtěl bydlet. A tak se ten pokoj nakonec uvolnil a já se začal neskutečně těšit, že jsem možná našel konečně místo, kde zůstanu už na dýl... Už jsem zde vystřídal hodně míst a Maroubru jsem si naprosto zamiloval... Ale dost vzpomínek, Coogee se stala mojí druhou láskou a jsem zde nesmírně spokojený. Aby mi ale byl navrácen bond, musel jsem na Randwicku ještě zůstat 14 dní. Nakonec jsem se dočkal a jednoho hezkého dne se přestěhoval na Coogee. Mé nové bydlení je od mého starého vzdáleno asi 7 minut autem. Takže nestěhoval jsem se daleko, ale lokalita vypadá stejně o trochu jinak. Dům je situován na kopci, naproti krásnému Baker Parku, z něhož je krásný výhled na moře...

Tam dole v přízemí teď zrovna sedím :)

Baker Park, který vidím z okna, je hned přes ulici

Tato fotka je vyfocena z takového vyvýšeného místa, kde je dřevěný kůlový plot. Často si sem chodím sednout a relaxuji. Jinak toto místo je ideální např. na frisbee a na spousty jiných aktivit. Nedávno mě např. vzbudil takový prapodivný křik a tak jsem otevřel okno a spatřil asi 30 holek v dresech, jak hrajou v Baker Parku rugby. Můžu vám upřímně říct, že jsem se vcelku pobavil. :D Jindy jsem zde viděl děti pouštět draky a podobně... Také tady je dětské hřiště, na které mám už také veselé vzpomínky. To hřiště má v průměru pár metrů a je celé oplocené. Jednou v noci jsme šli s Pepou posedět do jeho dodávky a uviděli jsme pána, který v tom hřišti běhá stále dokola. (Jedno kolečko může trvat tak 4 sekundy.) Nenapadlo mě samozřejmě nic lepšího, než přeskočit plot a začít běhat s ním. :D Ani jsme si toho moc neřekli, jen jsme prostě v půlnoci běhali dokola na dětském hřišti a Pepa nám podával pití v podobě vína, abychom doplňovali tekutiny. Po nějaké době ten pán pochopil, že si z něj asi děláme trochu srandu a odběhl pryč... Každopádně sranda to byla dobrá. :D

Baker Park pokračuje ještě dál směrem k moři, což jsem zjistil až nedávno. Např. tohle je také pěkné místo a včera jsme si zde házeli s frisbee. Po levé straně jsou tenisové kurty.

Baker Park

Hned naproti tomuto místu je další, takový malý parčík, který mě ovšem zaujal svou rozmanitou palmovou vegetací. To mě na Sydney opravdu baví, jak zde můžete skutečně na každém rohu narazit na různé parky a podobná místa, kde se dá třeba jen dobře posedět.

Leete Park

No není to jak z pohádky? Teď si zrovna uvědomuji, jak je Coogee vlastně nádherně prosvětlená oblast, ze které je cítit život a přímořská atmosféra. Ani jsem zde vlastně nezmínil, jak jsem se byl kdysi podívat na jedno ubytování na Rockdale. Byl to byt asi v šestém patře a z venku ten celý komplex vypadal jako luxusní hotel. Původně jsem se tam už skoro nastěhoval, vypadalo to ideálně, skvělá cena, v přízemí krytý bazén, sauna, palmová zahrada s BBQ, ale přesto všechno se mě tehdy nakonec zmocnila taková beznaděj, že tady bych si nezvykl. Ano, bylo to v době, kdy jsem nebyl srovnaný a pamatuji si, že to byla opět ta situace, kdy jsem tehdy večer volal zoufale Markétě, že nevím co dál... I když jsem našel takové hezké bydlení, nedokázal jsem si představit, že tam budu v tom pokojíčku bydlet sám... :( Heh, to jsem tehdy i zavolal do práce, že jsem nemocný, až tak mi bylo špatně, že jsem riskoval i práci... Ale proč o tom mluvím. Bydlení to bylo krásné, ale když pominu nějakou tu skvrnu na koberci a to, že se ta budova nacházela přímo u železniční trati, především mi celá tato oblast přišla taková tmavá. Jistě mi k tomu pocitu tehdy napomohla má nálada, ale celkově mi tam něco vadilo. Dokonce i lidé, které jsem tam potkával na ulici byli jiní, (hodně Indů, Libanonců a podobně) a neměl jsem z toho dobrý pocit. Když nyní porovnám tyto dvě oblasti, je to nesrovnatelné... Tady na Coogee se cítím tak bezpečně, hezky, jako doma... :)

Po pravé straně měl jeden pán zaparkované Porsche, co dodat...


Další výhodou, mimo ty parky a výhledy na moře, je také autobusová zastávka přímo před barákem. Doprava mě nijak neruší a je moc příjemné, když člověk nasedne v centru na bus, který ho doveze vyloženě až domů. Navíc pokaždé, když stojím na zastávce vlastně sleduji moře.

Pohled z ulice

Když půjdete přímo rovně, asi za 5-10 minut se dostanete na pravý cíp Coogee Beach. Do centra to autobusem trvá max. půl hodiny, což je vzhledem k tomu, že jste u moře, stále přijatelné. Zhruba ten měsíc jsem zde bydlel sám a platil ještě větší nájem, než v mém minulém bydlení. Bond byl opět nájem za 14 dní. Nyní je to již týden, co se ke mně nastěhovala kamarádka Anne a tak mám nejen příjemnou společnost, ale také levnější nájem. :) V přízemí, kde bydlíme, jsou tedy ještě Pepa s Ájou a jeden Nepálec s Indkou. Bydlení v tomto domě je trochu jiné, než obvyklé studentské ubikace. Nemáme tu např. společný obývací pokoj, ale pouze kuchyň. Je to nejspíš proto, že pokoje jsou udělané jako takové obývací pokoje zároveň. Tzn., že jsou např. větší a nebo jako v našem případě máme místnosti dvě. Malou ložnici s umyvadlem a skříní a vedle jakýsi obýváček, kde je gauč, takové pohupovací křeslo, televize a další nábytek. Také tu je stropní větrák, který se bude v létě jistě hodit... Takže momentálně platíme běžný nájem za dvě místnosti, což je super. Nemusím se zde omezovat v topení, což bývá také častý problém, zdi domu jsou celkem tlusté a konkrétně naše dva pokoje nemají žádnou společnou stěnu s někým dalším. Tzn. konec domu a chodba. Také spousty dalších věcí už neberu jako samozřejmost. Např. jsem zde dostal peřinu, povlečení, prostěradla, polštáře nebo deku... Po tom všem, co jsem viděl, mám prostě radost i z lampiček, poliček nebo kvalitní matrace na spaní. Tu co jsem tehdy našel u kostela jsem nechal na Randwicku, protože tady jsou matrace dobré.

Ložnice

Většinou máme ale rolety zatažené a přes den jen dole trochu pootevřené

Tuto skřín se zrdcadlem jsem měl v podstatě na každém ubytování. Ale je to docela praktická a hezká skříň. Umyvadlo v ložnici je také moc šikovná věc! V domě jsou pak dvě koupelny, mnohem lepší, než jedna.

A tohle je náš druhý pokoj

Mnozí z vás si jistě všimli, že jsem si konečně pořídil piáno. Tedy keyboard, ale z mechanikou jako u piána a také ze stejným počtem kláves. Je to už starší nástroj, ale je v pěkném stavu, zvuk je dobrý a zatím jsem s mým Alesis moc spokojený. Na eBay jsem akorát dokoupil pedál, se kterým mě nástroj vyšel něco málo přes $500. Ten stolek, na kterém mám piáno je ideální, jako kdyby tam na mě čekal, neuvěřitelné! :)

Alesis QS8.1 - konečně mohu zas hrát a skládat...

Inspirace mám dostatek a navíc stačí jen otevřít okno... :)

Ještě obývák

Chtěl jsem ještě dokoupit nějaké palmy, abychom to tu měli trochu živější, ale rolety mám spíše zatažené a to by pro ně nebylo nejlepší. Už jenom ta okna v obýváku jsou vlastně přes celou stěnu, ale to by sem pak bylo z ulice trochu vidět a tak je máme převážně dole nebo máme otevřenou pouze tu prostřední.

Večerní atmosféra

Takže tolik o mém novém bydlení. Jsem tu strašně moc spokojený... Ještě jsem nezmínil, že nad námi bydlí jeden starší pár, který to tu pronajímá. Pod námi ještě také někdo bydlí, měla by to být jedna nebo dvě paní, ale ani nevím.

Jinak tady začlo od 1.9. jaro. :) Nerozumím tomu, proč je tomu tady jinak, ale ptal jsem se několika místních a většinou mi bylo řečeno něco jako, že asi jo, že od 1.9. je jaro. Každopádně jarně to tu opravdu vypadá, pláže už také nejsou tak prázdné a ptáci ráno zpívají o sto šest. Já teď zažívám takové hodně dobré období, po tom všem jsem se skvěle odrazil a začal jsem být šťastný. :) Mám docela dobrou práci (o které se už tak dlouho chystám napsat), krásné bydlení a tak nějak to všechno hezky plyne. Třeba teď v sobotu proběhla jedna skvělá akce, kdy jsme se spolužáky grilovali na Coogee, pak se přesunuli k nám a posléze jsem byl přemluven k odchodu do Star Baru. :D Tam jsem zjistil, jak moc vlastně mám společného s Jury, mou japonskou spolužačkou a protancovali jsme spolu celý večer, až do rána. Dokonalý večer... Nemám slov.

Nebo jsem měl moc hezkou chvilku, když jsme jeli v noci z práce a já pak čekal v Hyde Parku na bus. Zakoukal jsem se do nočního parku, který byl krásně osvětlený a k tomu jsem si pustil starou pecku od Roberta Milese - Children (Dream Version). Myslel jsem, že se radostí zblázním a během této chvíle jsem si uvědomil, že jsem v Sydney skutečně našel to, co jsem tak dlouho hledal... Těžko říct, co to vlastně je, ale má to co dočinění s tím, že jsem do Austrálie vůbec odjel, že jsem při mé citlivé povaze překonal rozchod s Markétou, že jsem se osamostatnil a naučil se užívat si právě té chvíle, kterou zrovna prožívám... Tak nějak se mi to seplo dohromady, jak jsem tady a co všechno se stalo a co se zrovna děje, bylo to nádherné a reálné... Austrálie holt bere i dává... :)

Víkendové radovánky

5. září 2010 v 18:54 | Jakub
Jsem prostě nenapravitelný... :) Od čtvrtka jsem měl volno a nakonec začnu blogovat až v neděli před půlnocí. Napadlo mě, že bych mohl v krátkosti popsat moje mimopracovní a mimoškolní aktivity. Alespoň tedy ty, které jsem nafotil a ty, o kterých je vhodné zde psát. :D

Už jsem zmínil, že jsem se přestěhoval, ovšem tento víkend se mi nepodařilo mé nové bydlení nafotit. Na Randwicku, kde jsem bydlel víc než měsíc, jsem měl mimo jiné takové citově odpočinkové období a prožil jsem tam také hezké večery. Ten nejlepší byl právě asi ten první a poslední. Včetně mě opouštěl byt ještě Niall z Irska a tak jsme tak docela neplánovaně popili přímo u nás doma.

Můžu říct, že byla skutečně sranda :)





Není se čemu divit, že jsem si po čase začal všímat takových nevšedních věcí...

Opravdu jsem se moc pobavil a je jediná škoda, že mi bylo zakázáno sem prezentovat několik hodně dobrých fotek. Ale co nadělám... :)

Příjemné odpoledne jsem pár dní na to strávil s Pepou a Ájou a ještě dalšími fajn kamarády. Podnikli jsme takový výlet z Coogee na Bondi a to jak jinak, než po pobřeží. Opět moc hezký den...

Jelikož jsme šli pomalu a neustále jsme někde stavěli, výlet byl tak akorát na to odpoledne. Příjemná zastávka byla za Clovelly Beach. Jen jsem si po čase uvědomil, že zrovna stojím u toho místa, kde tehdy Markétě podkosila nohy ta vlna...

Po mé levé straně...

Také si pamatuji, že jsem tehdy psal o takovém žlabu, do kterého skákali mladí místní a tak jsem ho tentokrát vyfotil. Když přišla vlna, naskákali tam, ale v zápětí se voda silným proudem začala stahovat zpět a tak se museli vždy nějak přidržet skal nebo stáli na vyvýšených místech. Rozdíl hloubky byl klidně tak 2 metry!



Nedlouho na to jsem kousek od Clovelly zahlédl cosi ve vodě a vypadalo to jako šplouchnutí od velryby. Myslel jsem si, že se mi to zdálo... Ale nebyl jsem sám, kdo " jí" zahlédl a tak jsem skutečně možná viděl kousek velryby. V té době se tu totiž často vyskytovaly. Skvělou procházku jsme zakončili až za tmy a to na Bondi Beach v české restauraci Hungry Czech.


Původně jsem šel tak jako kluci na kachnu, ale nakonec jsem si dal řízek. Jídlo bylo skvělé, ale vcelku drahé... Řízek $17.90, guláš $17.90, svíčková $18.90, kachna $22.90. Obsluha byla česká a nebyla mi zrovna moc sympatická. Ale budiž. Najednou jsem se cítil jako v Čechách a neříkám, že to byl zrovna pozitivní pocit. Ovšem jídlo i víno bylo vynikající, společnost ještě lepší a srandy bylo dost, takže jsem si nemohl stěžovat. :)

Akorát mi chyběla nějaká partnerka... :(



Většina zvolila k pití české pivo, ale mně se během cesty nějak změnily chutě a měl jsem náladu spíše na víno. I borovičky šly tentokrát mimo mě. V Sydney jsou ještě cca dvě další české restaurace, tak až tam někdy zavítám, opět je na blogu jistě krátce zrecenzuji.

Večer ještě pokračoval u nás v Baker parku a na terase u Pepy a Áji :)

Další krásné odpoledne jsem zažil s mojí kamarádkou Ančou, která přijela do Sydney v srpnu. Je to sestra mého kamaráda Štěpána, se kterým nyní pracuji v pekárně. Podnikli jsme takové příjemné posezení v Hyde Parku, počasí bylo krásné, víno dobré. Nádhera...






Společně jsme postupem času podnikli i další výlety. Např.jeden krátky trip z Coogee po pobřeží, ovšem né směrem na Bondi, ale doprava směr Maroubra. Ale šli jsme opravdu jen kousek. Na jednom místě mě zaujala zajímavě tekoucí voda ze skály.


S Ani jsme zrovna dnes vyrazili na další pěkné místo, které se nachází kousek od Leichhardtu, kde Anča momentálně bydlí. Bylo to kousek od Rozelle, kde vede most, přes který jsem jezdil na Ryde.

Po cestě jsem dnes viděl tohoto krasavce

Málo kdo může říct, že byl v palmě :D

Na palmě?... to jo... :)

To je ten most, přes který jsem jezdil

Takovéto malé plážičky jsem dřív znal jen z obrázků a vždy se mi taková ta místa velice líbila. Přijde mi to to hrozně romantické a exotické a vydržel bych na takovém místě klidně celý den.



Tohle mi něco připomíná :)

Má krásná a příjemná společnost...

Společné foto

Stále jsme procházeli další a další parky a parčíky

V tomto parku běhalo neskutečné množství psů pohromadě. Divili jsme se, že se navzájem nějak neservou a že jsou všichni majitelé tak klidní. Jak je vidět, tak se místní pohodový a klidný styl života přenesl už i na zvířata. :)



Tahle fotka se mi hrozně líbí

Na závěr taková ukázka toho, jak je Sydney bohaté město. Gauče tady máte i na ulici a můžu říct, že velice pohodlné... :D


Jinak v pátek ráno jsem se připojil k mé třídě a nahlédl jsem do muzea současného umění. Muzeum je na Circular Quay a je zdarma. Nevěděl jsem, že např. obyčejný šampón na vlasy nebo láhev od mlíka je umění. :) Ale budiž. Jako umělec jsem pro to měl pochopení, jen mi to někdy přišlo docela vtipné.

V Sydney opravdu není nouze o to, kam jít nebo kde strávit třeba odpoledne. Celková atmosféra mi tu velice vyhovuje a člověk má tak nějak pocit, jakoby všichni okolo něj byli jedna velká rodina. Ať už jen to řidič autobusu, lidé v něm, lidé všeobecně, prostě každou chvíli se tu člověk dá s někým do řeči a když ne, hodně často si "jen vysloužíte" úsměv. To např., když potkáte ve městě někoho a zrovna třeba není nikdo moc poblíž. Nevím, jestli to píšu srozumitelně. Ale mám tady mnohem větší pocit bezpečí, než např. v Praze a hlavně lepší pocit vůbec... Také jsem se tady v Sydney naučil jednu báječnou věc a to je užívat si zrovna tu chvíli, kterou prožívám. Kolikrát jsem se přistihl v Čechách, že jsem byl na nějaké akci a i když jsem byl moc spokojený a užival si krásného dne či večera, často jsem si říkal: "Teď být někde tam a tam a dělat tohle a tamto... " V Austrálii jsem se přistihl, že jsem si říkal: "Teď kdybych byl v ČR a byl tam a tam a s těma a s tím... "(S tou) :D Tady jsem se naučil užívat si přesně toho co teď dělám. Takže ať je to jízda busem a je mi zrovna hezky, jak koukám do parků a svítí krásně slunce nebo jsem u moře nebo je nějaká párty, dokážu si to vše užít zase o stupeň výš a přesně kvůli takovým seberealizacím jsem do Austrálie také přijel, takže paráda...
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.