Škola

29. srpna 2010 v 17:30 | Jakub
Tak konečně... Všem nedočkavým čtenářům se moc omlouvám. :D V posledním příspěvku jsem slíbil, že o mé škole napíši hned další víkend, ale nějak se mi to nepovedlo. Chodit do školy i do práce mi dalo jako každému pořádně zabrat a skutečně jsem neměl moc volného času. Pravda je, že víkendy jsem měl volné, ale po těžkém týdnu jsem se potřeboval vždy dostatečně odreágovat a tak jsem je převážně strávil s kamarády. Za všechny vaše komentáře moc děkuji a jsem rád, že se vám můj blog líbí. :) O každém komentáři dostávám zprávu na email, takže odepisuji i na ty vzkazy, které jsou přidány ke starším článkům... Tak tedy k mé škole.

Upřímně, byl jsem celkem nervózní, když jsem si při mém prodlužování víz uvědomoval, že budu muset do školy. Člověk tam pozná hodně nových lidí, budou tam od něj požadovány nějaké reakce... Jednoduše řečeno jsem byl nervózní z toho nového prostředí, protože do školy už také nějakou tu dobu nechodím. Jelikož bylo co bylo, na školu jsem si musel vypůjčit od mých přátel a ještě jednou za tuto pomoc děkuji. Kdybych býval odjel domů, přišel bych o hodně! Nejen, že se mi v mé škole moc líbí, ale vůbec tady v Sydney jsem teď velice spokojený a možná víc než to. Hehe, začal jsem být šťastný! :) A ta škola v tom hraje velikou roli.

Má škola se jmenuje La Lingua. Agentura Information Planet, s kterou jsme přijeli, má s touto školou nasmlouvané speciální ceny a tak $160 za jeden týden byla opravdu nejlevnější nabídka, kterou jsem našel! Navíc jsem hledal spíše menší školu s takovou rodinnou atmosférou a tou La Lingua přesně je. Nabídka škol je v Sydney veliká a záleží, co od školy očekáváte a kolik máte peněz. Já jsem měl ještě více priorit. Potřeboval jsem školu, která nabízí jak ranní, tak večerní kurzy a aby byla v centru. Má škola se nachází poblíž Town Hallu, což je naprosto ideální.

Pamatuju si, jak tu Markéta šla první den do školy. Úplně si vybavuju tu fotku, školáček... :( Mě bohužel do školy nikdo nedoprovodil a tak jsem vyrazil s dobrou muzikou v uších a také to šlo. :) Do školy jsem dorazil asi 5 minut před začátkem hodiny. Bylo moc fajn, že ve třídě seděl pouze jeden pán z Thajska, který tam byl ten den také poprvé a jedna Brazilka. Postupem času dorazil učitel a po té časem několik dalších studentů. Měl jsem ze všeho moc krásný pocit a ani jsem nebyl nijak nervózní. V krátkosti jsem se představil a začla hodina. O tom, do jakého kurzu mě zařadili, jsem psal již v minulém článku a nebyl jsem si právě jistý, jestli to bude úplně pro mě. Ale myslím, že je to nakonec tak akorát a moc mi to vyhovuje. Výuka v EAP class se liší především tím, že se neučíme jak mluvit, ale spíš mluvíme a pracujeme s textem. Dá se to v podstatě srovnat s IELTS Preparation. IELTS je zkouška, kterou musíte mít zvládnutou na určitou úroveň, když se hlásíte na další studia. Takže každý druhý pátek máme IELTS test. Ale pouze na zkoušku. Za ten pravý se pak platí. Takže píšeme všelijaké eseje, učíme se jak správně a rychle porozumět textu a podobně. Docela zajímavé věci. Ovšem někdy je to hodně složité, spousty těžkých a pro mě neznámých slov, po případě různá odborná slovíčka. Úkol dostáváme pouze jednou týdně, což jsem rád. :) První dny nás bylo ve třídě pouze 7. Postupem času nás ale přibylo a tak jsme se na stálo přesunuli do jiné třídy, kde nás je někdy až kolem 15ti, ale to jen málo kdy. V pátek jsem vyfotil naší třídu, když jsme psali ten test, ale zrovna tam chybělo hodně lidí.

EAP class

Vpravo je náš učitel Dominik - australan

Za Dominika jsem moc rád. Myslím, že nejen mně je velice sympatický a je to dobrý učitel. A po několika školních akcích jsem zjistil, že je to i dobrej chlapík a navíc také muzikant. Rozumět je mu skvěle.

Na této fotce je krásně vidět, s jakými věkovými rozdíly se zde můžete setkat. Ministr z Malajsie a moc skvělý kluk EJ z Filipín. :)


Škola má dvě patra

Do naší třídy přibyli postupem času také dva češi. Kluk a holka a shodou okolností jsem s Ondrou zrovna bydlel v Banksii ve stejném domě. :D Docela náhoda, ne? Jinak mám ve třídě spolužáky z Korei, Japonska, Thajska, Vietnamu, Číny(?), Malajsie, Filipín, Francie, Kolumbie, Brazílie...

Všichni jsou moc fajn a opravdu chodím do školy rád. Ani jednou jsem tady nebyl ve škole s pocitem "už aby byl konec". Našel jsem zde dobré kamarády a holky máme taky hezké. :D Takže co víc si přát... Jelikož se musí chodit do práce a ve třídě neustále někdo končí a zase začíná, nemám nikde vyfocenou kompletní třídu, ale pár skupinových fotek se přece jenom povedlo.

V Hyde Parku :)

Každý druhý pátek máme vyhrazený na volný program, což znamená, že vyrážíme na nějaký výlet, BBQ a podobně. První výlet, kterého jsem se zúčastnil, byl do Watsons Bay, kde jsem kdysi byl s Markétou. Tehdy jsme ale nedošli moc daleko a ani jsme neviděli asi tu hlavní atrakci v této oblasti. Tou je krásný výhled na oceán a opačně na City. Pamatuji se, že tento den byl jeden z mých nejlepších tady v Austrálii!


Naše Kolumbijka Yulieth a za ní úžasné scenérie :)

Náš učitel Dominik a Katerine (francouzsko-kolumbijka)


Juri z Japonska

Katerine a mí dva oblíbení klucí z Filipín - EJ a John Bob :D

Já a Yulieth





Celá naše páteční skupina

Počasí bylo tak nádherné a nálada byla skvělá. :D Opravdu, tohle byl tak úžasný den, nikdy na něj nezapomenu. Nemělo to chybu a moc se těším, až se na Watsons Bay zase někdy podívám. Tato vyhlídka, odkud je většina těchto fotek je velmi známá a bohužel také tím, že se tu stalo už hodně sebevražd. Každopádně výhled tam byl nádherný a prostě to místo má svoje kouzlo...

Jinak tady už je jaro :)

Jééé, kam jsem to zas lezl? :D

Watsons Bay patří k těm nejdražším oblastem v Sydney a vůbec se nedivím


Pak jsme se přesunuli na oběd :)


A pak jsme si šli mimo jiné konečně zaházet s frisbee do parku :)

Nekrmte ptáky, jinak se jich nezbavíte :)

Potom jsme se rozhodli, že se pokusíme najít jednu pláž, o které jsem slyšel, že je moc hezká a už dlouho jsem se na ní chtěl podívat. Z přístavu Watsons Bay to bylo asi 20 minut pěšky a stálo to za to. Opět jsem objevil místo, které mě ohromně oslovilo a jsem si jistý, že mě toho tady ještě hodně čeká... :D

Camp Cove Beach

Tohle místo jsem si zamiloval a nemá to daleko od Shark Bay


Kousek odsud je nudistická pláž pro muže :)

Katerine

Cestou zpět jsme z Ferry opět míjeli mou oblíbenou Shark Bay...

Ještě nějaká ta fotka na Ferry


Krásný to den... Druhá školní akce se konala na Coogee Beach. Opět jeden z těch řekněme hodně dobrých dnů tady v Sydney. Jelikož bydlím kousek od Coogee Beach , nemusel jsem jezdit do centra do školy a nastoupil jsem až na ten bus, ve kterém už jela má třída. Ale hned při nástupu do autobusu se mi stala nepříjemná věc. Můj týdenní lístek Multi 3 za $57 jsem označil asi den předtím a když jsem ho vložil do toho označovacího přístroje v autobusu, zůstal mi uvnitř! Řdič musel vypnout motor a zkoušel lístek vyndat. Bylo to beznadějné a tak jsem mu řekl, ať to nechá být. Po pár minutách jsme dorazili na Coogee Beach a já se ho ještě znovu zeptal, jestli by to nějak nešlo udělat. Lístek jednoduše uvízl uvnitř a nebylo co řešit. :( Nechal jsem to být a hlavně jsem si tím nechtěl kazit náladu. Plážová atmosféra a úžasné počasí udělalo svoje a během pár minut jsme se přesunuli k místním grilům, kde jsme domluvili co koupíme za maso. Uplynulo cca 10 minut, co jsme vystoupili z autobusu a v tu chvíli jsme spatřili pána, který na mě mával a blížil se k nám. Až na pláž, až k těm grilům za mnou ten řidič autobusu přišel a vrátil mi můj lístek! :D S prominutím, v Čechách bych tohle nečekal, ale Dominik mi říkal, že i na místní poměry byl tohle neobvyklý čin. Samozřejmě jsem byl moc šťastný, že mám svůj lístek zase zpět! :)

Na toto páteční odpoledne také nezapomenu, byl to úžasný den. Hráli jsme frisbee, pili víno, hrála muzika a hráli jsme různé hry. Později se k nám připojil ještě můj kamarád Pepa. Prostě úžasný den...













Akce ještě pokračovala u nás doma a na tenhle večer se prostě nedá zapomenout... :) Už mě nenapadá, co bych k té škole ještě napsal. Každopádně mi teď v pátek začaly šestitýdenní prázdniny, takže budu mít víc času psát na blog. Už dlouho chci napsat o mé práci a také prozradím, že jsem se zase přestěhoval a to právě na Coogee a jsem maximálně spokojený! Je toho tolik co psát, ale tento měsíc jsem toho ani moc nenaspal a tak to teď musím trochu dohnat. Bohužel díky tomu, že jsem byl ve škole neustále hodně unavený, nemůžu říct, že by se má angličtina během tohoho měsíce nějak zásadně změnila, ale při nejmenším jsem poznal nové kamarády a zažil spousty srandy a proto jsem také přece do Sydney přijel! Takže jsem moc spokojený a čím dál častěji se přistihnu, jak si opravdu užívám např. jen jízdu autobusem. :) Sleduju parky, poslouchám dobrou hudbu a stále víc si uvědomuji, že jsem přesně tam, kde jsem chtěl být... V mé vysněné Austrálii... :D A možná teprve teď, po dvou letech, začínám i tak nějak odpočívat. Rok jsem se na Austrálii připravoval a opravdu se všechno točilo kolem toho. Pak jsem zažil 10 měsíců tady, což nebylo jen špatné. S Markétou jsem zažil nezapomenutelné zážitky a celá ta cesta sem bylo obrovské dobrodružství! Ale až v této době, po dvou letech si začínám dělat čas na takové věci, které mi dřív byly celkem všední. Jentak ležet někde v parku nebo u moře :D , poslouchat u toho dobrou hudbu, pít víno a mít kolem sebe fajn společnost. Přesně tak si to tady poslední dny užívám a jsem neskutečně rád, že jsem tady zůstal...

Vzhledem k tomu, že budu mít teď trochu více času, budu psát na blog častěji a skutečně děkuji za každý vzkaz, který mi píšete. Těším se na všechny z vás, kteří se sem momentálně chystáte a není vás málo. :) Je tady tolik slunečných dnů, to se mi na Austrálii tak líbí! Jen přijeďte, je tady hezky...

Nakonec přikládám jedno prezentační video naší školy. ZDE

(Děkuji mým spolužákům za poskytnutí většiny fotek)
 


Komentáře

1 lukas lukas | 29. srpna 2010 v 19:12 | Reagovat

dik za hezky clanek a vic takovych. uplna reklama na australii) fajn ze sis to tam zas zacal uzivat.

2 Andrea Andrea | E-mail | 29. srpna 2010 v 19:36 | Reagovat

Ahoj,je to pěkné čtení.Jsem ráda,že si to konečně začínáš užívat. Vnímáš okolí ..nasáváš to tam plnými doušky   super :-)

3 Jitka Jitka | 29. srpna 2010 v 20:42 | Reagovat

Skvělý článek --fakt   a krásné fotky .) Kéž Ti ta radost vydrží dlouhooooooooooooooooooooooooooooooo:) :-)  :-D  :-P

4 kapi kapi | Web | 30. srpna 2010 v 0:46 | Reagovat

Ahoj,já když jsem byl mrknout na Hornbyho maják, tak jsem měl spíše pocit, že Lady Bay je spíše pro exhibicionisty než pro nudisty. Ale souhlasím s tebou tamní okolí je okouzlující stejně ve dne jako v noci. Škoda jen, že je tam ten HMAS.

5 Jakub Jakub | 30. srpna 2010 v 3:48 | Reagovat

Díky díky díky! :-D Jsem také moc rád, že mám to nové bydlení a také mi vrátili dnes peníze na daních, takže můžu něco málo poplatit. Konečně se mi už daří. ;-)

Na tom majáku jsem se ještě podívat nebyl, tak co takhle si tam dát to tvoje víno, jak si včera psal? Jinak - co je to HMAS?

Hezký den všem! ;-)

6 Reddgrrr Reddgrrr | 30. srpna 2010 v 12:20 | Reagovat

A co třeba fáro? Neplánuješ kupovat? :) Jinak samozřejmě, jako vždy napsané na 1* :)

7 Jakub Jakub | 2. září 2010 v 7:14 | Reagovat

[6]:Zatím ne, mohl bych si časem koupit nějakou... ale akorát by s tím byly samé opravy a tak. Tím pádem bych nejezdil busem a vlakem a zase bych pak nemohl pít. Prostě auto asi ne. Ale řízení mi moc chybí a vůbec moje bmw, které jsem prodal v ČR velice postrádám... Ale co, vyměnil jsem sen za sen... :-D

8 kapi kapi | Web | 2. září 2010 v 10:59 | Reagovat

Dle wiki http://en.wikipedia.org/wiki/HMAS
ale je to tam nejaka vojenska zakladna ci co.

Tak misto uz mame ted uz jen kdy? Dej vedet kdy by Ti to pasovalo. Vim jen, ze o vikendu nemuzu a v utery a stredu budu od 2 do 6 v praci.

9 Jakub Jakub | 2. září 2010 v 11:43 | Reagovat

[8]:Aha... Zítra už něco mám, takže to nechme na druhou polovinu dalšího týdne a aspoň se udělá i hezčí počasí, od včerejška do neděle má být ošklivě. Ale hodně dlouho bylo slunečno... 8-) Zatim

10 Dominika Dominika | E-mail | 6. ledna 2014 v 11:44 | Reagovat

Ahoj Jakube :) tvoj blog som začala čítať pred 2 dnami a musím povedať že som sa fakt do toho ponorila :) tiež sa chystám do austrálie ale dávam tomu tie dva roky ale tým že čítam tvoje príbehy, zážitky mam pocit že sa k nej skutočne približujem :) zatial som v archíve v roku 2010 ale rýchlo to doženu a budem sa tešiť ked budem čítať už tvoje aktuálne príspevky :) to s markétou ma mrzí ale všetko zlé je na niečo dobré, čo si už neskor zistil asi aj ty :) chcela by som sa ešte však spýtať na tú agentúru čo si o nej písal, poskytla vám aj ubytovanie??a markete vybavila skolu?  Dakujem a prajem krásne zážitky

11 Jakub Litoš Jakub Litoš | 7. ledna 2014 v 18:21 | Reagovat

[10]: Ahoj, tak to mě moc těší, že se ti to tak líbí. :-D Díky. Ano, IP nám zařídila úplně vše. Kdybys tam pak někdy šla, tak jim o tobě mohu říct, že tě znám nebo tak něco. Tak hezky čti a zase klidně napiš. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.