Srpen 2010

Škola

29. srpna 2010 v 17:30 | Jakub
Tak konečně... Všem nedočkavým čtenářům se moc omlouvám. :D V posledním příspěvku jsem slíbil, že o mé škole napíši hned další víkend, ale nějak se mi to nepovedlo. Chodit do školy i do práce mi dalo jako každému pořádně zabrat a skutečně jsem neměl moc volného času. Pravda je, že víkendy jsem měl volné, ale po těžkém týdnu jsem se potřeboval vždy dostatečně odreágovat a tak jsem je převážně strávil s kamarády. Za všechny vaše komentáře moc děkuji a jsem rád, že se vám můj blog líbí. :) O každém komentáři dostávám zprávu na email, takže odepisuji i na ty vzkazy, které jsou přidány ke starším článkům... Tak tedy k mé škole.

Upřímně, byl jsem celkem nervózní, když jsem si při mém prodlužování víz uvědomoval, že budu muset do školy. Člověk tam pozná hodně nových lidí, budou tam od něj požadovány nějaké reakce... Jednoduše řečeno jsem byl nervózní z toho nového prostředí, protože do školy už také nějakou tu dobu nechodím. Jelikož bylo co bylo, na školu jsem si musel vypůjčit od mých přátel a ještě jednou za tuto pomoc děkuji. Kdybych býval odjel domů, přišel bych o hodně! Nejen, že se mi v mé škole moc líbí, ale vůbec tady v Sydney jsem teď velice spokojený a možná víc než to. Hehe, začal jsem být šťastný! :) A ta škola v tom hraje velikou roli.

Má škola se jmenuje La Lingua. Agentura Information Planet, s kterou jsme přijeli, má s touto školou nasmlouvané speciální ceny a tak $160 za jeden týden byla opravdu nejlevnější nabídka, kterou jsem našel! Navíc jsem hledal spíše menší školu s takovou rodinnou atmosférou a tou La Lingua přesně je. Nabídka škol je v Sydney veliká a záleží, co od školy očekáváte a kolik máte peněz. Já jsem měl ještě více priorit. Potřeboval jsem školu, která nabízí jak ranní, tak večerní kurzy a aby byla v centru. Má škola se nachází poblíž Town Hallu, což je naprosto ideální.

Pamatuju si, jak tu Markéta šla první den do školy. Úplně si vybavuju tu fotku, školáček... :( Mě bohužel do školy nikdo nedoprovodil a tak jsem vyrazil s dobrou muzikou v uších a také to šlo. :) Do školy jsem dorazil asi 5 minut před začátkem hodiny. Bylo moc fajn, že ve třídě seděl pouze jeden pán z Thajska, který tam byl ten den také poprvé a jedna Brazilka. Postupem času dorazil učitel a po té časem několik dalších studentů. Měl jsem ze všeho moc krásný pocit a ani jsem nebyl nijak nervózní. V krátkosti jsem se představil a začla hodina. O tom, do jakého kurzu mě zařadili, jsem psal již v minulém článku a nebyl jsem si právě jistý, jestli to bude úplně pro mě. Ale myslím, že je to nakonec tak akorát a moc mi to vyhovuje. Výuka v EAP class se liší především tím, že se neučíme jak mluvit, ale spíš mluvíme a pracujeme s textem. Dá se to v podstatě srovnat s IELTS Preparation. IELTS je zkouška, kterou musíte mít zvládnutou na určitou úroveň, když se hlásíte na další studia. Takže každý druhý pátek máme IELTS test. Ale pouze na zkoušku. Za ten pravý se pak platí. Takže píšeme všelijaké eseje, učíme se jak správně a rychle porozumět textu a podobně. Docela zajímavé věci. Ovšem někdy je to hodně složité, spousty těžkých a pro mě neznámých slov, po případě různá odborná slovíčka. Úkol dostáváme pouze jednou týdně, což jsem rád. :) První dny nás bylo ve třídě pouze 7. Postupem času nás ale přibylo a tak jsme se na stálo přesunuli do jiné třídy, kde nás je někdy až kolem 15ti, ale to jen málo kdy. V pátek jsem vyfotil naší třídu, když jsme psali ten test, ale zrovna tam chybělo hodně lidí.

EAP class

Vpravo je náš učitel Dominik - australan

Za Dominika jsem moc rád. Myslím, že nejen mně je velice sympatický a je to dobrý učitel. A po několika školních akcích jsem zjistil, že je to i dobrej chlapík a navíc také muzikant. Rozumět je mu skvěle.

Na této fotce je krásně vidět, s jakými věkovými rozdíly se zde můžete setkat. Ministr z Malajsie a moc skvělý kluk EJ z Filipín. :)


Škola má dvě patra

Do naší třídy přibyli postupem času také dva češi. Kluk a holka a shodou okolností jsem s Ondrou zrovna bydlel v Banksii ve stejném domě. :D Docela náhoda, ne? Jinak mám ve třídě spolužáky z Korei, Japonska, Thajska, Vietnamu, Číny(?), Malajsie, Filipín, Francie, Kolumbie, Brazílie...

Všichni jsou moc fajn a opravdu chodím do školy rád. Ani jednou jsem tady nebyl ve škole s pocitem "už aby byl konec". Našel jsem zde dobré kamarády a holky máme taky hezké. :D Takže co víc si přát... Jelikož se musí chodit do práce a ve třídě neustále někdo končí a zase začíná, nemám nikde vyfocenou kompletní třídu, ale pár skupinových fotek se přece jenom povedlo.

V Hyde Parku :)

Každý druhý pátek máme vyhrazený na volný program, což znamená, že vyrážíme na nějaký výlet, BBQ a podobně. První výlet, kterého jsem se zúčastnil, byl do Watsons Bay, kde jsem kdysi byl s Markétou. Tehdy jsme ale nedošli moc daleko a ani jsme neviděli asi tu hlavní atrakci v této oblasti. Tou je krásný výhled na oceán a opačně na City. Pamatuji se, že tento den byl jeden z mých nejlepších tady v Austrálii!


Naše Kolumbijka Yulieth a za ní úžasné scenérie :)

Náš učitel Dominik a Katerine (francouzsko-kolumbijka)


Juri z Japonska

Katerine a mí dva oblíbení klucí z Filipín - EJ a John Bob :D

Já a Yulieth





Celá naše páteční skupina

Počasí bylo tak nádherné a nálada byla skvělá. :D Opravdu, tohle byl tak úžasný den, nikdy na něj nezapomenu. Nemělo to chybu a moc se těším, až se na Watsons Bay zase někdy podívám. Tato vyhlídka, odkud je většina těchto fotek je velmi známá a bohužel také tím, že se tu stalo už hodně sebevražd. Každopádně výhled tam byl nádherný a prostě to místo má svoje kouzlo...

Jinak tady už je jaro :)

Jééé, kam jsem to zas lezl? :D

Watsons Bay patří k těm nejdražším oblastem v Sydney a vůbec se nedivím


Pak jsme se přesunuli na oběd :)


A pak jsme si šli mimo jiné konečně zaházet s frisbee do parku :)

Nekrmte ptáky, jinak se jich nezbavíte :)

Potom jsme se rozhodli, že se pokusíme najít jednu pláž, o které jsem slyšel, že je moc hezká a už dlouho jsem se na ní chtěl podívat. Z přístavu Watsons Bay to bylo asi 20 minut pěšky a stálo to za to. Opět jsem objevil místo, které mě ohromně oslovilo a jsem si jistý, že mě toho tady ještě hodně čeká... :D

Camp Cove Beach

Tohle místo jsem si zamiloval a nemá to daleko od Shark Bay


Kousek odsud je nudistická pláž pro muže :)

Katerine

Cestou zpět jsme z Ferry opět míjeli mou oblíbenou Shark Bay...

Ještě nějaká ta fotka na Ferry


Krásný to den... Druhá školní akce se konala na Coogee Beach. Opět jeden z těch řekněme hodně dobrých dnů tady v Sydney. Jelikož bydlím kousek od Coogee Beach , nemusel jsem jezdit do centra do školy a nastoupil jsem až na ten bus, ve kterém už jela má třída. Ale hned při nástupu do autobusu se mi stala nepříjemná věc. Můj týdenní lístek Multi 3 za $57 jsem označil asi den předtím a když jsem ho vložil do toho označovacího přístroje v autobusu, zůstal mi uvnitř! Řdič musel vypnout motor a zkoušel lístek vyndat. Bylo to beznadějné a tak jsem mu řekl, ať to nechá být. Po pár minutách jsme dorazili na Coogee Beach a já se ho ještě znovu zeptal, jestli by to nějak nešlo udělat. Lístek jednoduše uvízl uvnitř a nebylo co řešit. :( Nechal jsem to být a hlavně jsem si tím nechtěl kazit náladu. Plážová atmosféra a úžasné počasí udělalo svoje a během pár minut jsme se přesunuli k místním grilům, kde jsme domluvili co koupíme za maso. Uplynulo cca 10 minut, co jsme vystoupili z autobusu a v tu chvíli jsme spatřili pána, který na mě mával a blížil se k nám. Až na pláž, až k těm grilům za mnou ten řidič autobusu přišel a vrátil mi můj lístek! :D S prominutím, v Čechách bych tohle nečekal, ale Dominik mi říkal, že i na místní poměry byl tohle neobvyklý čin. Samozřejmě jsem byl moc šťastný, že mám svůj lístek zase zpět! :)

Na toto páteční odpoledne také nezapomenu, byl to úžasný den. Hráli jsme frisbee, pili víno, hrála muzika a hráli jsme různé hry. Později se k nám připojil ještě můj kamarád Pepa. Prostě úžasný den...













Akce ještě pokračovala u nás doma a na tenhle večer se prostě nedá zapomenout... :) Už mě nenapadá, co bych k té škole ještě napsal. Každopádně mi teď v pátek začaly šestitýdenní prázdniny, takže budu mít víc času psát na blog. Už dlouho chci napsat o mé práci a také prozradím, že jsem se zase přestěhoval a to právě na Coogee a jsem maximálně spokojený! Je toho tolik co psát, ale tento měsíc jsem toho ani moc nenaspal a tak to teď musím trochu dohnat. Bohužel díky tomu, že jsem byl ve škole neustále hodně unavený, nemůžu říct, že by se má angličtina během tohoho měsíce nějak zásadně změnila, ale při nejmenším jsem poznal nové kamarády a zažil spousty srandy a proto jsem také přece do Sydney přijel! Takže jsem moc spokojený a čím dál častěji se přistihnu, jak si opravdu užívám např. jen jízdu autobusem. :) Sleduju parky, poslouchám dobrou hudbu a stále víc si uvědomuji, že jsem přesně tam, kde jsem chtěl být... V mé vysněné Austrálii... :D A možná teprve teď, po dvou letech, začínám i tak nějak odpočívat. Rok jsem se na Austrálii připravoval a opravdu se všechno točilo kolem toho. Pak jsem zažil 10 měsíců tady, což nebylo jen špatné. S Markétou jsem zažil nezapomenutelné zážitky a celá ta cesta sem bylo obrovské dobrodružství! Ale až v této době, po dvou letech si začínám dělat čas na takové věci, které mi dřív byly celkem všední. Jentak ležet někde v parku nebo u moře :D , poslouchat u toho dobrou hudbu, pít víno a mít kolem sebe fajn společnost. Přesně tak si to tady poslední dny užívám a jsem neskutečně rád, že jsem tady zůstal...

Vzhledem k tomu, že budu mít teď trochu více času, budu psát na blog častěji a skutečně děkuji za každý vzkaz, který mi píšete. Těším se na všechny z vás, kteří se sem momentálně chystáte a není vás málo. :) Je tady tolik slunečných dnů, to se mi na Austrálii tak líbí! Jen přijeďte, je tady hezky...

Nakonec přikládám jedno prezentační video naší školy. ZDE

(Děkuji mým spolužákům za poskytnutí většiny fotek)

Povedený víkend

2. srpna 2010 v 17:52 | Jakub
Tak jsem si myslel, že ten srpen ještě budu muset jakkoliv přežít a že pak třeba bude už od září pomalu tepleji. Ale podle těchto tří dnů, které jsem prožil převážně venku, to vypadá, že už je jaro opravdu tu! Né-li léto. :)

Tento víkend jsem si nechal na takový "poslední" odpočinek před nástupem do školy. Neměl jsem v plánu ani žádné oslavy, ani žádné výlety. Chtěl jsem se nejlépe věnovat psaní blogu, což nakonec dělám až nyní, v pondělí dopoledne. Řekl bych, že tento povedený víkend začal již v pátek, kdy se mi povedlo hned několik věcí a tou nejpodstatnější byl pre-test angličtiny v mé nové škole.

I když o nic nešlo a chtěli pouze vědět, do jakého levelu mě zařadit, přesto jsem byl docela nervózní. Tedy pouze do té doby, než jsem tam přišel. V agentuře mi bylo řečeno, že mám do školy dorazit v pátek a to v jakýkoliv čas. Ještě ve vstupních dveřích jsem potkal jednu slečnu, s kterou jsem již detaily mého nástupu do školy probíral a potěšilo mě, že si mě pamatovala, hned mě oslovila jménem a moc hezky se na mě usmívala. :) Řekla mi, ať dorazím asi za 2 hodiny a tak jsem si zatím prošel okolí.

Zavítal jsem např. do obchodního domu David Jones, kde mě hned ve spodním patře zaujmul jeden stařík, který tam hbitě improvizoval na velké černé piáno. Jeho muzika mě doprovázela i do vyšších pater, kterých bylo nespočetně moc! Ovšem žádné obchody ve stylu australského Quicksilveru jsem zde nenašel. Všude byly jen značky jako Gucci, Giorgio Armani, Prada a jiné... Tzn. takové ty dražší obchody a převážně pro ženy.

Pak jsem se vrátil zpět do školy, kde jsem napsal krátký a celkem jednoduchý písemný test a po té si se mnou promluvila ředitelka. Mluvili jsme o tom, jak jsem do Sydney přijel, o mém životě v ČR a podobně. A možná právě také proto, že to byla taková témata, o kterých jsem již kolikrát mluvil, ohodnotili mou angličtinu na Pre-Advanced, což je druhý nejvyšší level ze sedmi. :) Gramatiku mi ohodnotili o jeden stupeň méně, ale přesto mi bylo řečeno, že bych se v kurzu General English nudil a že v úterý nastoupím rovnou na EAP - English for Academic Purposes. Tento kurz bude asi kvalitnější a budou nás tam připravovat na další studia. Výuka bude asi vypadat o trochu jinak, než v GE, ale o tom všem a jestli to bude pro mě výhoda či ne, budu psát až příští víkend. Nakonec mi také upravila můj rozvrh tak, abych to dobře stíhal do práce a zároveň nezameškal více hodin, než je povoleno. A tak jsem ze školy odcházel z velice dobrou náladou a těšením se na můj brzký nástup do školy. :)

Večer jsem navštívil kostel u nás na Randwicku a po skončení mše jsem našel venku před kostelem krásnou matraci. :) Já mám doma totiž takovou špatnou. Nedávno jsem si jí otočil a vystlal osuškou a povlečením. Ale jinak jsou na posteli cítit pružiny a to takovým způsobem, že když hodíte telefon z 20 cm na postel, znovu už to neuděláte, protože se bojíte o následné poškození. :( Jsou od sebe asi 5 cm, jakoby čtverce. Na tom já tady spím už cca měsíc a vcelku jsem si i zvykl. Stále lepší, než spát na zemi a navíc si vždycky když usínám tak nějak "zašprajcnu" loket mezi ty pružiny a ruka mi pak jakoby neujíždí, ale to teď zní tak nějak divně, tak si to přeberte jak chcete. :) Ale když jsem viděl na ulici tu matraci, neváhal jsem a začal jsem obvolávat kamarády, kteří by mi mohli přijít na pomoc. Matrace byla hodně těžká a představa, že bych jí měl vláčet domů sám, nebyla příjemná. Nikomu, kdo bydlí poblíž jsem se ale nedovolal a tak jsem ji vzal sám. Do toho začalo lehce pršet a musel jsem odpočívat každých asi 30 metrů, protože ta matrace má v sobě opět ty pružiny a je taková velká a tlustá. Nakonec mi zavolala zpět Adéla, spolubydlící a přišla mi napomoc. Ve dvou to bylo hned lepší a navíc Adélu napadl úžasný nápad. Po cestě jsme potkali nákupní vozíky z Colesu, které se po Sydney neustále tak nějak povalují a matraci jsme nakonec převezli na něm. :) Pak už to bylo snadné.

Takže za tu matraci jsem také moc rád a navíc vypadá, jako nová :)

Večer jsem měl v plánu psát na blog, ale napsal mi Richard, můj parťák z práce a kamarád, ať někam vyrazíme. Adéla mi zrovna také navrhla, abych se přišel podívat do Coogee Bay Hotelu na jednu diskotéku a tak jsme tam nakonec dorazili. Před odchodem jsme se samozřejmě řádně posílili a to v podobě pizzy a vodečky a vyrazili jsme. :D

Já a Richard

Dobře jsme udělali, že jsme si "připili" již doma a po cestě, protože alkohol tam byl velmi drahý. Zajímavé ale bylo, že jsem odešel z více penězi, než jsem přišel. Když jsem si totiž šel na bar koupit jedno pivo, na zemi jsme společně s třemi dalšími lidmi uviděli desetidolarovku nebo možná i víc. Já si byl jistý, že mně neupadla a tak jsem řekl, že je asi jejich. Jeden z nich jí zvedl, zaplatil z ní své pitivo a jelikož mu to asi bylo blbé, vytáhl z peněženky $10 a dal mi je. Já z toho zaplatil mých asi $5.50 za pivo a $4.50 jsem vydělal, protože jsem už ten večer nic víc nekupoval. :) Jinak tam bylo hodně lidí a to jak uvnitř, tak venku, kde je veliká restaurace. Večer jsme si moc užili a ve 3 hodiny, když diskotéka skončila, šli jsme se ještě projít k moři, které bylo hned přes ulici. Trochu sice pršelo, ale sranda byla i tak. :D Cestou domů jsme se ještě zastavili na krátkou procházku v té přírodní rezervaci, o které jsem mluvil v posledním článku. Jelikož ale pršelo, nebyl to zrovna nejlepší nápad! Doma jsme ještě chvíli pokračovali a ráno šli spát. :) Ještě jsem nezmínil, že přes den bylo krásně slunečno a bylo nad 20°C, takže na triko a kraťasy.

Druhý den ráno nás napadlo jít k moři a tak jsme vyrazili. Bylo opravdu nádherně a už jen po cestě jsme se museli zastavit a nasát tu jarní atmosféru.

Zima v Sydney :)

Po cestě jsme potkali Škodovku, která vedle sebe měla slušnou konkurenci :)

K moři nám to trvalo asi 15 minut a později nás přišel navštívit také můj spolubydlící Niall z Irska. Opět bylo nad 20 °C a lidí na Coogee oproti předešlým víkendům výrazně přibylo. Nakonec jsem mou lehčí kocovinu vyléčil zimním koupáním v moři! :D Koupali jsme se ale jen chvíli, protože voda byla opravdu ledová, ale příjemná! Hned po té jsme si šli házet s frisbee a tak jsme se příjemně zahřáli. Prostě nádherný den...

Dva fešáci :)

Zima 2010 :D

A večer jsme šli bruslit :D

Na bruslení jsem vyrazil s Pepou a Ájou a jejich kamarády. Bylo to takové malé kluziště, ale bylo to moc hezké. Mně se to moc líbilo a hlavně jsem strávil čas opět s velmi dobrými lidmi. Také tam bylo spousta zvláštních stánků se vším možným a malé pódium s muzikou. Těchto zimních akcí je momentálně v Sydney víc a někdy je to také spojené s Christmas in July (Vánoce v červenci). Takové připomenutí Vánoc. :) Školy tu pořádají Vánoční párty a podobně, zajímavé...

V neděli, včera, jsem s Niallem vyrazil opět k moři, kde jsme se zase koupali a bylo to naprosto super! Odpoledne jsme tam strávili s Pepou a Ájou, kteří se slunili již před naším příchodem.

Náš frisbee team :) - Zleva: Niall, Pepa, Já, Ája

Coogee

Ten park vedle pláže je skutečně báječný

Nádhera, že?


Kdyby byl každý víkend, jako tento, opravdu bych se nezlobil. :) Každopádně jsem si ho moc užil a jediné, čím jsem se chtěl ještě v tomto článku pochlubit, je mé vaření. :D Markéta byla holt úžasná kuchařka a plánoval jsem udělat speciální článek s fotkami o jejích výtvorech. Abych alespoň nastínil, o čem mluvím, můžete se na ty fotky podívat zde, v mé fotogalerii. Do fotek s vařením jsem nakonec vložil i fotky našeho médi, který nás doprovázel na hodně místech a i s ním jsem se musel rozloučit... :( A tak nakonec ještě přidávám několik fotek, jak jsem se učil vařit. A náhodou, kuchař se ze mě stal docela dobrý! :)

Palačinky

Mé první špagety :)

Často také vařím s Niallem

A pak se třeba podíváme na nějaký film

Avokádo, sůl, pepř, náš chleba a víno :)

Boloňské špagety

Myslím, že se o sebe dokážu postarat... :)

... A to je tak asi vše.
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.