Bushwalking

15. července 2010 v 14:46 | Jakub
My bychom řekli "jít se projít do lesa" :) , ale tady se tomu říká bushwalking. A jelikož jsem se jednoho takového výletu zúčastnil, něco málo o tom musím jistě také napsat. Nebyl to žádný celodenní výlet do hluboké buše. Bylo to spíše takové odpolední zrelaxování po těžkém týdnu. Na výlet mě vzali opět ti lidé, u kterých jsem cca měsíc bydlel.

Náš cíl se nazýval The Cascades - Garigal National Park

Často byly k vidění ohořelé stromy

Rostlina jménem Banksia - tak se jmenuje ta oblast, kde jsme dříve bydleli

Já pod skálou

Trochu jiné, než jihočeské lesy :)

Museli jsme přebrodit řeku

Né vždy jsme šli po cestě :D

The Cascades

Moc hezké místo...

A na večír zase domů...

Výlet to byl moc fajn. Po cestě jsem dobře procvičil angličtinu a krásně si odpočinul od náročné práce.
 


Komentáře

1 LIDA LIDA | 16. července 2010 v 2:07 | Reagovat

Hi, zajimalo by me jak hodne jsi umel anglicky pred Australii, a jak hodne jsi ze zdokonalil ted v anglicky mluvicim prostredi?

Do people comment on your accent, and are they asking where you came from? Rozumis uplne vsechno, TV, radio a rozumeji australani uplne vsechno Tobe?

Diky
Lida

2 Jakub Jakub | 16. července 2010 v 4:37 | Reagovat

Ahoj, do Sydney jsem přijel s docela dobrou angličtinou. ;-) Ale co to znamená... Že se vždycky domluvím a řeknu cokoliv potřebuju. Ale to stále neznamená, že mohu dělat někde např. číšníka a podobně. To jsem si do teď netroufl. Pokud nemluvím přímo s Ozíky, je to celkem v klidu. Ale místním ozíkům někdy nerozumí ani lidé s mnohem lepší angličtinou. Tedy, né všechno rozumí samozřejmě. Opravdu jsem mluvil i s Ozíky, kterým jsem rozuměl třeba 20%. Já do teď bydlel jen s Čechy a pracoval jsem sám nebo taky s Čechy. A proč? Prostě to tak bylo a je, zase tolik si vybírat nemohu. Ale doma teď bydlím s Irem a v práci se snažím mluvít anglicky s těmi pekaři. Taky se chci chodit víc bavit a až bude tepleji, také na různá BBQ a tak. Takže mně většinou rozumí, já mám dobrou výslovnost. Ale taky se mi stalo, že jsem říkal autobusákovi, že chci tam a tam, on stále nevěděl a pak zopakoval přesně to co jsem řekl a bylo. Jinak na otázku odkud jseš narážíš neustále. Káždý je odněkud jinud, takže se stále všichni navzájem ptají. :-D V V rádiu a TV člověk samozřejmě slyší nejčastějí ozíjštinu a rozhodně tedy nerozumím vše. Zdaleka ne. Ale vždy pochopím o co jde a co se stalo. Ale to mluvím o sobě. Každý to má jinak a je to individuální. Ale proč se asi ptáš. Jestli tě zajímá, jestli jim tady budeš rozumnět, tak budeš. A spíš než s Ozíky budeš asi mluvit s Asiaty a těm je rozumnět ještě míň. :-?  :-D

3 sestra sestra | E-mail | 6. srpna 2010 v 10:24 | Reagovat

Ahoj, to jsou teda zážitky. Dobře, že spravuješ ten web, aspoň jsem stále IN, i když tě nechytnu na skypu. Pá a drž se! sestra

4 Jakub Jakub | 8. srpna 2010 v 2:49 | Reagovat

[3]: Čaaaau :-D Jo, dík! Zážitky dobrý,převážně:) Někdy se na tom Skypu sejdem, brzo! :-D Měj se! Brácha

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.