Sbalil jsem si kufr a odešel...

26. května 2010 v 3:28 | Jakub
Vím, že jsem slíbil, že co nevidět přibyde další nový článek, ale bohužel téhož dne, kdy jsem se chystal celý večer blogovat, jsem místo toho balil kufr. :( Bohužel, už jsem neviděl jiné východisko a myslím, že jsem udělal tu správnou věc...

Celý měsíc jsem bydlel s někým, kde proudila láska jen z jedné strany a už to, je samo o sobě docela těžká věc. Navíc se na nás začaly valit další starosti a to v podobě prodloužení víz, tzn. zaplacení víza a školy. Jelikož jsme neměli ušetřený ani dolar, fakt, že musíme za měsíc zaplatit $3000 moc příjemný nebyl. Také se rozmyslet, jestli zůstaneme spolu a tudíž budeme stále na našich velice výhodných společných vízech, kde musí chodit do školy pouze jeden a vízum se platí také pouze jednou. Výhod je mnohem víc, ale o tom už jsem psal v jiných článkách.

Už jenom tyto starosti mě jednoduše nedaly klidně spát a každý den jsem si nad nimi lámal hlavu. Do toho jsem samozřejmě musel chodit do práce a Markéta zase do školy, takže na jednu stranu sice odreágování, ale já bych byl radši doma a řešil, jak to udělat. Samozřejmě, že jsem alespoň věděl, že vydělávám, ale výdělek byl tak akorát na pokrytí naších nákladů. Markéta zase chodila do školy, což je zároveň i povinnost a tak člověk věděl, že když je v tý práci nebo škole, je prostě tam, kde má být. Ovšem naše názory se začaly rozcházet na základě našich řešení a reakcí na naše nezávidihodné problémy. Zatím co já jsem byl ze všeho smutný a dnes a denně jsem se snažil věci řešit a mluvit o nich, Markéta bych tak řekl neměla tolik zájem se o tom bavit a spíše tak nějak už velice dlouho spoléhala, že si na vše vydělá z již zmíněného projektu a to v podobě otevření "svého" kadeřnického salónu. Ono to není nikterak nereálné a díky našim přátelům se vše začalo pomalu skutečně realizovat. Přesto, že výsledek možná bude více než pozitivní, už teď je pro nás vlastně negativní, protože už je pozdě. :( Tedy pozdě vydělat si teď na školu.

Jestli jste si všimli, tak jako v předchozím článku se zde nesnažím rozepisovat nějaké osobní věci, kritiky, narážky a mé jednostranné pohledy. Ovšem musím zde prostě zmínit to, že Markéta se mohla více snažit najít si práci a to především v poslední době "spoléhání". Dřív se snažila opravdu hodně, vyplňovala kvanta aplikací a odepisovala na inzeráty. Chodila po městě s životopisy a snažila se. Navíc neuměla tolik anglicky. Nyní už ale mluví velice slušně a na veškeré mé rady a upozornění v jaké jsme situaci reagovala poslední dobou ignorantně a nebyla ke mně zrovna dvakrát příjemná. Ale ona se se mnou vlastně rozešla, takže proč by mě měla v něčem poslouchat...

Co jsem ale opravdu nedokázal pochopit, jak se Markéta může neustále tak bezstarostně bavit, když je situace taková a já jsem z toho každý den navíc tak smutný. Hlavně tedy z toho, že už jí miluji pouze já. :( V domě na Maroubře, kde jsme bydleli s Ondrou a Andrejkou a ještě s dalšími spolubydlícími to docela žije. :) A Markéty smích, za který bych byl za normálních okolností nepředstavitelně šťastný, mě naopak trochu začínal dostávat v zamyšlení, jestli si to celé vůbec uvědomuje... :( Uvědomuje tedy nejenom to, že jsem opravdu hodně smutný a že je asi něco špatně, ale např. také fakt, že nemáme peníze ani na další pobyt, ani na zpáteční letenku!

V pátek se konala narozeninová oslava našeho kamaráda. Všichni jsme byli zvaní, ale já jsem měl být v práci, takže jsem o tom nijak dál ani neuvažoval. A z již zmíněných důvodů se mi stejně nikam nechtělo... Bylo mi jasné, že Markéta na oslavu určitě půjde a tak jsem se jí pak později zeptal, jestli jí to třeba není alespoň trochu blbé, že ona na tu párty půjde a já budu jako dřít v práci. Vzhledem k situaci, že jaksi vydělávám jenom já a že díky tomu, o čem jsem psal před chvílí, ani nemáme na ty víza a školné, bych prostě čekal krapet nějakého soucitu. Místo toho mi bylo řečeno, že se mě nemusí ptát a že můžu přijít na párty klidně v noci po práci... Ano, to vše je vlastně pravda...

Jenže v práci jsem nakonec dostal volno a tak mě samozřejmě napadlo, jestli bych na párty přece jenom nešel. Ale náladu jsem poslední dobou neměl nejlepší a navíc jít na párty s partnerem, který už vlastně váš partner není, to zrovna nepovažuji za lákavou nabídku. :( A také jsem se už těšil, až budu hezky v klidu psát na blog. Během odpoledne jsem si ale uvědomil, že tím mým smutněním a fňukáním Markétu zpět asi nezískám! Opravdu se mi nikam nechtělo a bral jsem to jako hotovou věc. Absolutně jsem na to neměl náladu, ale řekl jsem si, že pokud chci Markétu zpátky, tak musím bojovat. A tak jsem si dal horkou sprchu, že se ze mě kouřilo a rozhodl se, že na tu párty teda půjdu!

Ovšem mé nadšení opadlo ve chvíli, když přišla domů Markéta, která z mého překonání očividně nadšená moc nebyla. :( Pak mi ale řekla, že zpátky už ale není místo v autě a že pojedu sám autobusem! Napřed jsem tomu nerozuměl, proč by jako nejela se mnou. Ale ona to myslela naprosto vážně! :( Mrzelo mě nejen jak mi to řekla, ale už jen ten fakt, že po těch skoro pěti letech, kdy jsme spolu žili, po tom, jak jsme spolu odjeli do Austrálie, kterou jsem tedy tak trochu vlastně celou vymyslel, zařídil a zajistil, bych měl jet z párty sám autobusem? :( Argument, že jsem to měl dát dřív vědět, je sice oprávněný, ale moje snaha o to, udělat cokoliv, abych Markétu získal zpět, byla zbytečná a pokud by mě měla alespoň trochu ráda, tak by mě přece takhle nenechala jet samotného... :( Když jsem si to tak najednou celé uvědomil a viděl, že se mě ani nikdo z ostatních nezastává, pomyslel jsem si, "co já tady vlastně ještě dělám" a jestli tady nejsem tak akorát za ... :( I když jsem psal, že sem takovéto osobnější věci psát nechci, tohle jsem prostě napsat chtěl a vlastně to je takový klasický příklad toho, jak pokračoval po každé večer hned potom, co jsem vždy přišel z práce a dostal jsem od Markéty dobré jídlo, při čemž se ke mě chovala i hezky. Ale tohle už jsem prostě neustál... :( Sbalil jsem si kufr a odešel...

Vlastně jsem ho balil docela dlouho a na to právě nikdy nezapomenu. :( Bylo to dost hrozný a byl jsem ze všeho pochopitelně hodně smutný... Když Markéta odešla na párty, zavolal jsem mému kamarádovi, bývalému parťákovi z pekárny, aby pro mě přijel nebo aby prostě "jen" přijel. Díky Pepovi jsem nezůstal v domě dlouho sám a tudíž jsem se naštěstí nedostal do těch panických a zoufalých stavů, které jsem během této doby několikrát zažil... Mluvím o tom, kdy člověk není jenom smutný a zoufalý, ale kdy už to nemůže ustát a musí "něco" udělat. Těžko říct co, ale něco. Je těžké si jen tak lehnout a snažit se to přečkat. Tohle jsem zažil poprvé v životě až tento měsíc a už to zažít dlouho nechci. Je to dost strašný... A tak jsme s Pepou snědli celou čokoládu a diskutovali o tom, co by teď tedy bylo nejlepší udělat. To rozhodování, jestli ten kufr mám nebo nemám dobalit, bylo opravdu těžké a nepříjemné... Zároveň člověk vidí, že už toto rozhodnutí možná nepůjde vrátit a na druhou stranu jsem už cítil, že i ze zdravotních důvodů bych si měl trochu "odpočinout". A tak jsem se nakonec rozhodl, že ten kufr dobalím. Od té chvíle jsem se cítil naprosto podobně, jako když nás rodiče tehdy vezli na Ruzyňské letiště. Byl jsem v takovém "tranzu", kdy strach střídalo těšení a těšení zase obavy. V krátkosti jsem se tam se vším rozloučil, zabouchl dveře a Pepa mě odvezl k sobě domů...

Tam se o mě s přítelkyní hezky postarali, konečně jsem měl i trochu chuť k jídlu, tak jsem se i dobře najedl a zanedlouho jsme vyrazili na kutě. Neusínalo se mi zrovna nejlépe, ale naštěstí únava udělala své. Druhý den jsme vyrazili na geocaching, což je taková celosvětová hra, kdy hledáte jakýsi "poklad" pomocí GPS. Procházka to byla příjemná a při nejmenším to bylo dobré odreágování od těch hrozných pomíchaných snů, které se mi v noci zdály. Ráno a k večeru jsem měl zase takové panické nutkání, že se musím za každou cenu vrátit k mojí Markétce, :( ale naštěstí jsem neudělal žádné unáhlené rozhodnutí. Večer jsem vyrazil do kostela trochu zameditovat, ale nakonec jsem to tam víc než promeditoval spíš ... ;(

Pak mě odvezli Pepa s Ájou do severního Sydney, kde jsem byl domluvený s mými známými, že u nich budu moct na pár dní pobýt. Vlastně to jsou lidé, které jsem poznal asi před třemi týdny a jsou to přátelé našich přátel v ČR. Každopádně se o mě neuvěřitelně postarali a od té doby se mám jako v pohádce...

Tedy až do dneška, kdy jsem zase musel jít do práce... Ten víkend byl ale moc hezký. :) Hned po tom, co jsem se s nimi přivítal, mě seznámili s dalšími přáteli, kteří u nich byli zrovna na návštěvě. Po výborné večeři, která byla formou spíše takové hostiny, jsem si zahrál také na klavír a to mě dostalo do příjemné pohody. Další den jsme vyrazili za dalšími přáteli, kde jsem opět poznal příjemné lidi, byť trochu jiné generace, než té mojí. Opět jsem okusil mnoho výtečných pokrmů a anglicky jsem mluvil tolik, že jsem měl pak trochu problém mluvit na skypu česky. :) Včera jsem hrál vcelku dlouho na piáno a jsem rád, že jsem si na hodně skladeb vzpomněl. Z toho mám moc radost a myslím, že je i to hraní na dobré cestě. Ale nic nechci uspěchat a zatím si hraju jen tak pro radost. Pro ty z vás, co mě neznají osobně, tak já jsem hrál jako poměrně malý vcelku úspěšně na piáno a po dokončení konzervatoře jsem hraní z jistých důvodů přerušil/ukončil. A věřím, že bych si s tím tady mohl také něco přivydělat. Třeba i jako učitel. Hudební učitelé jsou v Sydney velmi dobře placeni a praxi jako učitel mám. Ale to je zase jiná kapitola, teď jsem vůbec rád, že jsem se trochu zklidnil a pomalu si zvykám na to, že už vedle mě není ta moje Markétka...

Já jsem tento článek napsal už včera, ale když jsem ve tři ráno kliknul na "dokončit a zveřejnit", skoro celý se mi vymazal! Ta včerejší verze byla možná nabitější určitým optimismem co se týče mého pohledu do budoucna. Dnes se mi po Markétě zase dost stýská a nejradši bych teď ležel vedle ní. :( Mám se tady sice moc hezky, ale do té práce se mi opravdu nechce. Dům, kde momentálně bydlím je situován v krásné čtvrti, kde mají ovšem všichni auta a na nejbližší vlakovou zastávku to je 35 minut rychlé chůze přes několik kopců. Ale to je v tom výsledku vlastně jen detail.

Co dál... Budu hledat nové bydlení. Ale stále tak tajně doufám, že se k Markétě třeba ještě vrátím. :( Že mě třeba ještě začne mít ráda... Možná nám naše odloučení prospěje a za týden, měsíc, či rok se k sobě vrátíme... A i když mám teď "na dosah ruky" všechny ty krásné slečny, ze kterých se mi tady ty první měsíce tak točila hlava, stejně bych dal cokoliv za to, abych ucitíl alespoň kousíček lásky ze strany Markéty ke mně. Já už jsem myslel, že spolu budeme na pořád... :( Opravdu jsem se do ní tak nějak více zamiloval, tak jak jsem popisoval v předchozím článku a je to pro mě moc těžký, že jí mám stále tolik rád...

Omlouvám se, že jsem tento článek nakonec pojal tak, jak jsem ho pojal, ale koho to psaní nezajímalo, tak se sem nakonec stejně ani nedočetl. Ale myslím, že spousta z vás řešilo v životě podobné problémy. Naše situace je bohužel o to složitejší, že se to celé děje zrovna tady, na druhé straně planety, kde máme jen jeden druhého...

Ať už to dopadne jakkoliv, určitě chci v Sydney zůstat a vypadá to, že asi začnu chodit do školy. :) Z toho, jak to budu snášet sám tady v severním Sydney, jsem se dost obával a myslím, že to jde nakonec líp, než jsem čekal. Vůbec netuším, co teď bude dál. Ve výsledku je několik možností, ale já se bohužel musím smířit i s tím, že už možná zůstanu bez mojí princezny a vyjdu vstříc novým zážitkům, dobrodružstvím a novým lidem...

Takže nám oběma držte palce!!!
 


Komentáře

1 ČTENÁŘ BLOGU ČTENÁŘ BLOGU | 26. května 2010 v 10:46 | Reagovat

Jakube, ta ženská nestojí za to, rozhodně na ni zapomeň, její faleš a s prominutím vyčůranost je neodpustitelná.

2 Take ctenar blogu Take ctenar blogu | 26. května 2010 v 11:14 | Reagovat

No on tam jaksi Jakub zapomnel napsat, ze Marketku parkrat uhodil, ale to je asi malickost, ze??

3 Snehuliacik Snehuliacik | E-mail | 26. května 2010 v 11:42 | Reagovat

Mily Kubo, ked vztah skrachoval je uz jedno z akych dovodov a z koho viny. Laska sa vynutit neda a tak cesty spat uz niet. Stalo sa to vsak preto, ze to nebola ta prava, ta este len pride. Zil som v Sydney rok a myslim ze je to mesto kde sa da najst dost moznosti ako sa odreagovat. Najdolezitejsi su priatelia a praca, a hlavne skoncit vsetky kontakty s byvalou. Mas svoj svet. Drzim palce. Snehuliacik

4 ČTENÁŘ BLOGU ČTENÁŘ BLOGU | 26. května 2010 v 11:54 | Reagovat

Uhození:Pokud nebyl s něčím spokojen, tak rozhodně násilím nic nezmění, asi to tak mělo být a je to lepší se rozejít dříve nežli později.Jak se říká, vše špatné k něčemu dobré.Asi by si to měli vyřešit sami.Je pravda, že tady na tomto blogu je pohled jen z jedné ze stran.?

5 Reddgrrr Reddgrrr | 26. května 2010 v 13:48 | Reagovat

Kubo, je to tezke, clovek do toho nevidi, ale z indicii, co jsi poskytnul, bych se ja na tvem miste zachoval tvrde, kontakt prerusil, nasetril penize, zmenil vizum na studentske a sel studovat/pracovat na sebe. Jestli ta holka nevidi za roh, a netusi, co se stane, kdyz se prestanes delit o penize a nejakym zpusobem si toho aspon trochu vazit, tak se preci neni o cem bavit. Urcite sis tuto variantu prosel xkrat, ale od te holky bych uz nic jineho necekal. Promin, ze kecam do neceho, cemu tezko muzu rozumet. Kazdopadne, v zari prijedu ja, a treba by se ti hodil nakej partak na pivareni? :)

6 Jakub Jakub | 26. května 2010 v 17:14 | Reagovat

Hezké no. Asi jsem ten článek psát fakt něměl... Každopádně opravdu jsem si odpustil zde zmínit hodně věcí a prostě o tom tady mluvit samozřejmě nebudu. Ohledně toho "uhození". Ano, to jsem zde opravdu nezmínil, ale jestli to PLÁCNUTÍ!!! přes zadek!!!, když Markéta řekla, že bude ..., aby si vydělala bylo myslím opravdu oprávněné a ROZHODNĚ to nebylo nic hrozného. (Psychicky pro ní asi jo) ale bylo stejně unáhledné jako její řeči. A po druhé to bylo v podobném duchu. Určitě jsem tohle udělat neměl, ale když už tohle člověk udělá, tak asi má důvod a rozhodně jsem Markétě NIJAK fyzicky neublížil!!! To bych teda neudělal. Koukám, že to ten článek radši smažu. Ale já myslel, že to opravdu nebude na škodu. Dnes jsem jel do práce a z práce 7 hodin a po cestě jsem měl takový dobrý pocit, že to bude třeba zase dobré... Tak koukám, že asi ne. Ale jestli se na mě někdo zlobí, co jsem udělal, tak je to asi JEDINÉ špatné co jsem udělal. Tak by mě zajímalo, ať už jsem psal kdokoliv, jestli se na to dokáže podívat i z druhé strany. To už právě asi ne. Když to tak vidím, tak bych nejradši odjel domů...

7 Míša Koteček Míša Koteček | E-mail | 26. května 2010 v 19:09 | Reagovat

Takže Kubo, vyser se na lidi, jsou to pakárny závistivé, a sorry ale i kdyby jsi jí dal přes pusu, tak za ty kecy, by zasloužila a to jsem holka. A neznám ani jednoho z vás. Jo a fakt vypadáš na to že by jsi holky mlátil standartně:-))))) Vtipné. Vykašli se na lidi. Beztak to psala nějaká její pošahaná kamarádka. Drž se pěkných sukní:-)))))) :-D

8 čtenář blogu čtenář blogu | 26. května 2010 v 23:08 | Reagovat

Souhlas Míšou Kotečkem ve všem!!!! Drž se, to zvládneš, už toho máš tolik za sebu, seš schopnější a silnější, než kdokoliv koho znám!! Seš fakt, jak můj vzor!!Taky bych toho rada tolik dokázala!! Zdravim ze Švýcar. ;-)

9 Jakub Jakub | 27. května 2010 v 2:57 | Reagovat

Mě to opravdu mrzí, že jsem vůbec něco takového udělal. Omluvil se a už to udělat nechci. Vždyť mi to pak časem od ní bylo stejným způsobem vráceno! V článku jsem se snažil zachovat styl, ve kterém tento blog píšu a i když jsem se tentokrát rozepsal více konkrétně, chtěl jsem jednoduše napsat, co a proč se stalo. Nic dalšího osobního. A proto mě mrzelo, že to sem jedna z jejích kamarádek napsala, protože nepochopila, že jsem zde mohl napsat i jiné věci, která možná ani ona neví, protože není vhodné, aby se tím někdo někde chlubil. A tak mi to příjde, jestli to to náhodou není někdo třeba z o trochochu mladší generace, než jsem já? :-| Nikdo mě nedonutí, abych sem psal nějaké takto osobní věci a pokud ty komentáře budou na tento způsob, jednoduše je smažu. Což jsem mohl i předtím, ale rád dám prostor, aby se projevila i "druhá" strana. Ale říkám, další podobné reakce smažu. Jsem na internetu 24 hodin denně. 8-) Už se těším, až to bude celé za námi a doufám, že i Markéta nalezne tu správnou cestu! Další články, které připravuje budou o výletu plachetnicí na úžasné místo a časem o práci, takže už doufám žádné podobné zoufalé články nebudou. :-? Zdravím všechny do ČR, do AU, do Švícar a díky za všechny a zvláště ty hezké komentáře! ;-)

10 Jakub Jakub | 27. května 2010 v 3:26 | Reagovat

Jinak Markétka je moc hodná holka a hodně mě to  mrzí, jak to teď je. Jen nechci, aby to tu vyznělo, že je prostě pouze nějaká mrcha. Mám jí stále moc rád a třeba jí jenom něco přelítlo přes nos. Protože jinak jsme byli skvělá dvojka a spousta lidí nás prostě bralo tak, že už spolu zůstaneme. Chci JENOM říct, že jinak je Markéta moc fajn ženská. O to víc mě to celé mrzí... Ale musím jít holt dál, což by šlo mnohem lépe doma v ČR, ale musím bojovat i tady a tak i ona se teď musí postavit na vlastní nohy a věřím, že to oba zvládneme. Díky za podporu a zprávy také mimo blog a držte nám palce. ;-)

11 ČTENÁŘ BLOGU ČTENÁŘ BLOGU | 27. května 2010 v 10:41 | Reagovat

Kubo, ona opravdu nestojí za to aby jsi se trápil. Jak už tady bylo napsáno, je spousta dalších sukní a rozhodně lepších než ona Markéta, která Tě spíše táhla ke dnu než vzhůru.Vím, že je těžké zapomenout hlavně těch 5 let, ale jak už jednou byl Váš vztah narušen, tak není opravdu dobré se vracet zpět.
Pozbírej všechny síly začni studovat a makat s prodlouženým vízem a uvidíš.
Jak se říká, co tě nezabije, to Tě posílí. :-) Držím palce!!! ;-)

12 Reddgrrr Reddgrrr | 27. května 2010 v 14:10 | Reagovat

No, ja bych rad na vsechny ostatni komentatory apeloval, aby se jiz dale nevyjadrovali k teto zalezitosti, osobne si myslim, ze vsichni svymi nazory ohledne veci, o kterych nic nevime, jenom skodime. Muzeme vyjadrit podporu, a timto ji vyjadruji - doufam ze Vam obema vse dopadne dobre a preji hodne stesti do budoucna, at uz spolu, nebo oddelene.

13 Čtenář blogu Čtenář blogu | 27. května 2010 v 14:18 | Reagovat

TAKY SOUHLASIM!!! :-)

14 Kuba Kuba | 27. května 2010 v 18:52 | Reagovat

Čau chlape, čtu tento blog už od jeho počátku a věř mi, že kromě jména toho máme víc společného. S holkou jsem měl vztah jen o něco málo kratší dobu než ty a taky to nedopadlo dobře, navíc jsme taky nějakou dobu žili v zahraničí, takže si dovedu představit, že když si odloučenej od rodiny a přátel snáší se to hůře. Do vašeho vztahu nevidím a nemám právo a myslím si, že ani nikdo jinej kromě Vás dvou do toho nemá co kecat, ale řeknu ti co pomohlo mě. Už od mala miluju cestování a chci vidět ze světa co nejvíc co to půjde a to si teď taky začínám plnit, v srpnu odlétám do Austrálie kde strávím nejspíše rok a pak se vydám dál. Takže pokud máš nějaké cíle či sny, které se týkají jen tebe zkus jít za nimi a třeba ti to taky pomůže a požene tě to dál jako mě. Držím palce a přeji ať tyto pro tebe chmurné dny co nejdříve překonáš.

15 Sumo Sumo | 28. května 2010 v 15:30 | Reagovat

Je to tu trochu jednostranné, to je fakt. Na druhou stranu tvůj dopis je upřímný a toho si vážím. Radikální odřez mi připadá trochu brutální ( i když není zdaleka nereálný-nemáš peníze-jeď domů- zvlášť, když neznáme verzi druhé strany.Máš na to Kubo, abys zvládl oddělit se a srovnat si sám sebe a zároveň nezranit někoho, kdo ti byl a možná snad i je blízký.Ano, i zodpovědnost musí být, nejen zábava!  Hlavu vzhůru, myslíme na tebe.

16 Lucie (od Peti z Cepu) Lucie (od Peti z Cepu) | 29. května 2010 v 12:24 | Reagovat

Ahoj, hodně jsem slyšela o Tobě a o Marketě od Peti a podle mýho jste oba sympatičtí lidé.... ale chci Ti říct že, když už si dva lidé nemají co dále říct a nebo jde láska jen z jedné stany, jak Ty říkáš... tak už je to hodně špatné a je lepší myslet na sebe a své zájmy a usmívat se na svět... prostě se snažit zapomenout na ošklivé věci a nechat si jen hezké vzpomínky... jak se říká všechno špatné k něčemu dobrému, a určitě až to budeš nejméně čekat, tak potkáš třeba dívku, která pro Tebe bude vším a budeš s ní hooodně šťastný jako jsi býval a možná i šťastnější.... rozhodně nebuď stále smutný, mysli optimisticky a rozhodně si vykouzli na tváři úsměv, protože ten sluší každýmu a hnedle se i zlepší nálada...rozhodně Ti z celého srdce přeji ať Ti vše vyjde, tak, jak si jen Ty přeješ...snaž se si to v Austrálii co nejvíce zpříjemnit....a buď vždy optimisticky naladěn... měj se fajn.....tak pa pa pa

17 peta - Cep peta - Cep | 29. května 2010 v 17:53 | Reagovat

Ahoj bráško, nyní sem dočetl Tvůj článek a ji mi toho všeho moc líto.Dokážu si představit, co musíš cítit. Ale jestli Tě to trochu uklidní a pomůže, víš že mě se stala dá se říct, ta samá situlace, kdy sem byl s Magdou 5 let a když Ty si mi řekl - brácho jdi dál, zvládneš to, tak nyní už vím, že jsem to zvládl. Hodně si mi pomohl s Tvými rodiči a Tvoje milá sestra Katka. Nechci moc litovat, protože sem si jist, že nic nekončí , ale věřím v to, že to nejkrásnější Tě teď opravdu čeká a nebo také společně vás oba - Markétu a Tebe.Stejně tak jako mne.Vím, že jseš uvnitř silný a přeze všechny tyto zkoušky to zvládneš lehce a uvidíš, jak čas vše změní k lepšímu.Moc Tě obdivuji jak to tam dobře zvládáš a máš tak pevnou vůli a víru.Myslím tu na Tebe a přeji Ti,abys každým novým dnem, byl blíže k Tvému vysněnému snu. Jsem rád , že máš kolem sebe opravdové kamarády, kteří Ti pomáhají a dávájí Ti sílu na každý Tvůj prožívaný den. A prostřednictvím tohoto blogu bych chtěl poděkovat především Tvým rodičům a Tvým přátelům za jejich veškerou pomoc, jenž ti dávají :-) Mám Tě rád a ty fotky máš moc nádherný.Papa

18 Jakub Jakub | 29. května 2010 v 18:49 | Reagovat

Opět díky za všechny komentáře. Každopádně si nemyslím, že když je jednou vztah narušen, že je špatné se vracet. Může to být i takové posilnění, vlastně, já se řídím tím, že možné je úplně všechno! Ale možné také bylo to, že jsem se z toho mohl zbláznit. :-? Takže jsem rád, že to teď je, jak to je. No a táhla ke dnu, možná poslední dobou, ale Markéta mě naopak v některých podstatných věcech vytáhla vzhůru. Svojí veselostí a optimismem. :-) Uvidím, co bude dál... Ale i tak díky za podporu. Už se citím zase o trochu líp. Jinak Reddgrrr, máš pravdu a to pivaření beru, i když tady je to spíš na vinaření, pivo je drahé... 8-O Kubo, taky díky, rád, tě tu v srpnu uvidím! 8-) Mám samozřejmě místa, kam bych se chtěl podívat a sehnat práci by tam bylo těžké. Ale určitě se budu snažit si vydělat peníze i na takováto místa, protože odsud nebo z NZ to není vůbec daleko. ;-) Ale jaks psal sny nebo cíle, možná se teď budu soustředit na tu muziku a to bych byl asi nejradši, kdybych se k ní dokázal vrátit. Právě, když jsem zvládl odejít od Markéty, tak třeba půjde i tohle. Dnes na koncertě jsem si tím byl naprosto jist... Sumo, hehe, vím kdo jsi ;-) Pravda, píšu to já, takže se to může zdát celé trochu jednostranné, ale faktem zůstává to, že jsme tu od konce záři a Markéta si zatím práci nesehnala. Pracovali jsme spolu akorát někdy v listopadu asi 4 týdny. Ale jak jsem psal, byl problém s AJ atd... Taky se snažila! Zavoláme si na ten skype, ok? A vám Cepákům nebo skoro Cepákům také díky, možná někoho potkám, ale hlavně se teď hoooodně dlouho nechci nijak UVAZOVAT, když to bude možné a pokud zůstanu sám. Ale třeba si zítra omylem uvážu tkaničku u boty k botníku a budu uvázaný až po uši. :-D Jo, já se už usmívám a mám i hezké chvilky, tedy, pokud zrovna nesleduju Markéty fotky a nevzpomínám, kam všude jsem jí chtěl vzít a tak dále... :-( Brácho, moc hezky jsi mi to napsal,  díky, ty mi tady právě chybíš opravdu hodně a jsem rád, že díky netu jsme spolu ve spojení. Budu v pohodě...
Dokážete si představit, jak to bylo tehdy, před těmi stovkami let, co se ještě posílaly dopisy a pohledy a čekalo se několik dní, než příjdou??? :-D Díky všem...

19 Reddgrrr Reddgrrr | 29. května 2010 v 20:32 | Reagovat

Dyztak Honza. Ale doslo k jistym financnim komplikacim a posunuje se termin na leden /brezenr :) Sice napul me to mrzi, protoze uz jsem dal v praci vypoved, na druhou stranu, vyzkousim si na 4 mesice praci na mori - nakladni lodi :)  Ale leden jako idealni, pripadne brezen jako uplne nejzasi termin urcite vyjdou :) Tak gl

20 Jakub Jakub | 30. května 2010 v 2:54 | Reagovat

Wow, to je dobrý. Být tebou bych přijel už  v lednu, ať se tady stihneš užít toho léta. Březen je ještě teplo, ale už se to pomalu chílí k tomu podzimu. Ale na práci bych skoro řekl, že je to lepší doba.
Měj se

21 Jakub Jakub | 5. června 2010 v 16:13 | Reagovat

Reaguji na poslední komentář, který jsem smazal, protože nevidím jediný důvod ho tu nechávat a jak jsem psal, komentáře tohoto typu budu mazat. Podle toho, že bylo v komentáři hodně chyb si dokážu udělat představu, kdo to psal a mrzí mě, že Markéta zatím asi neumí tak dobře rozpoznat dobré a né tak dobré kamarády a mrzí mě, že jí radí zrovna takoví lidé... To už ale není moje starost. Takže abych se k tomu nějak vyjádřil: Že tě rozesmálo, že jsem na žádnou oslavu pozván nebyl? Byl jsem zrovna v autě s Andrejkou, když se po telefonu dozvěděla bližší informace o oslavě a říkala, že my všichni nejspíš dorazíme. Tak i tak jsem se ještě ze slušnosti zeptal Markéty, jestli jako můžu přijít také, protože je pravda, že s Markétou se ten kluk znal víc. Jasně mi řekla, že je to samozřejmé. Dokonce jsem se na to ze slušnosti ptal i Andrejky, ale to už si nepamatuji na 100%. No, pak tam byla narážka na to, že se lituju, že nemůžu ani moc jíst a že si neumím ani namazat chleba a že mi od Markéty chutná, protože vaří velice dobře. :-) Ano, Markéta vaří velice dobře a kdybychom byli ještě stále spolu, měl jsem v plánu udělat veliký článek s mnoha fotkami o tom, jak Markéta vaří. Je to úžasné! A bude mi to moc chybět! :-( Ale i když dobře vaří, tak jsem prostě opravdu neměl moc chuť k jídlu, když jsem viděl, co se to všechno děje. To se dá pochopit. Nebo asi ne, viď? ;-) A že si neumím udělat žádné jídlo? Ano, neumím, doma jsem bydlel u rodičů, tak jako asi většinou každý a máma mi skvěle vařila. Pak mi vařila Markéta a tak jsem nějak neměl důvod se to ani naučit, ale musím uznat, že jsem se k tomu už chystal! :D Ale pokud to mělo znamenat, jako že si nic neumím zařídit nebo se o sebe postarat, hehe, celou Austrálii jsem zařídil já a zvládl jsem to, že se na mě vykašlala moje životní láska a zrovna tady v Austrálii. Fakt tu jsem vlastně sám! Takže, opět pochybuju o inteligenci lidí, kteří jsou schopní něco takového napsat a spíše bych to pochopil jako určité zastání Markéty, což velice chápu a cením si toho. Markétě jsem řekl, ať klidně napíše článek a já ho tady zveřejním, takže to není tak, že by nedostala prostor... Pak tam byla zmínka o tom, že je to opravdu těžké si zde najít práci, tedy především, když neumíte anglicky. Přečti si ten článek znova, ok? Já jsem o tom psal. To je pak těžký, když nečteš pozorně, ale podle těch chyb bych typoval, že to možná nebude jen tou nepozorností... Ale já někdy píšu také chyby, takže v pohodě. :-D Jak je ale možné, že má teď Markéta hned najednou dobrou práci??? Pravda, asi štěstí. 8-O :D Poslední věc. Souhlasím, že když už mě ona nemá ráda, tak s tím samozřejmě nic neudělám, ale vzhledem k několika okolnostem, které sem prostě a jednoduše psát nechci kvůli Markétě, bych očekával alespoň více nějakého soucitu nebo rozumného uvažování. Tím myslím nejenom, když jsem přišel domů z práce a vše vypadalo v pořádku. Markéta mi dala hezky najíst a šlo se spát. Mluvím o tom, co se dělo za těmi dveřmi. Stydím se, že jsem vůběc vážil svůj čas, abych odepisoval na takový komentář. Napiště mi cokoliv, že nesouhlasíte s tím, že tohle není úplně pravda a jiné věci... Ale né takovéhle...:-x 8-) Díky :-? ;-)

22 blalalalla blalalalla | 6. června 2010 v 11:08 | Reagovat

:DDDDDD

23 Jakub Jakub | 6. června 2010 v 17:02 | Reagovat

:-?

24 František František | 9. června 2010 v 23:04 | Reagovat

Ahooj Kubo, chci se tě zeptat, proč jste se rozhodli zrovna pro Sydney? Měli jste v plánu i jiné město? Vím, že Sydney je pěkné, ale slyšel jsem, že se tam už skoro mluví československy.

25 Jakub Jakub | 10. června 2010 v 3:18 | Reagovat

Ahoj, my jsme původně uvažovali o Perthu, ale v Sydney jsme měli několik málo známých, kteří nám nakonec opravdu kolikrát podstatně pomohli a tak jsme prostě pro začátek zvolili už takovou vyšlapanou cestu. Udělali jsme dobře myslím. Ale já teď např. vybírám školu a hodně jsem přemýšlel o Perthu. Ale tady to už znám, mám práci a vím o různých ubytování a tak. Možná tam vyrazím na čas později. Ale jinak ano, lidí z ČR/SR je tu poměrně dost. Ale potkal jsem i takové lidi, kteří mě slyšeli mluvit na pláži česky, přišli ke mně a byli celí v údivu, že jsem taky z ČR!!! Ale to bývají většinou jen turisti na prázdninách. :)
Pak se dá jet někam na sever třeba, vím o pěkných školách v Queenslandu, ale tam je většinou těžké najít práci!!! Kdyby člověk neřešil práci, daly by se najít hodně příjemné destinace, ale Sydney je jistota na vše. Sydney a Perth. A možná ještě Melbourne.

Nový článek přidám co nevidět. Já jsem teď strašně moc busy a nic nestíhám!!!
Všem se omlouvám :-D

26 Reddgrrr Reddgrrr | 10. června 2010 v 17:13 | Reagovat

Jen v pohodě, dej si načas. A mohl bys konečně nějak dopodrobna popsat místní slečny :-D

27 Jakub Jakub | 10. června 2010 v 17:45 | Reagovat

Až nějaké lépe poznám, tak ano. 8-)

28 Matěj73 Matěj73 | 10. června 2010 v 22:35 | Reagovat

Čus, mám kámoše v Austrálii a psal mi, že je docela obtížné si zvyknout na jízdu v autě na levé straně, že prý mimo město je to OK, ale jak přijede do města jako Sydney, tak že prý se správně poskládat do svého pruhu a hlavně správně zvládnout projetí velké křižovatky je docela o nervy.

Tak se tě chci zeptat (pokud máš řidičák)zdali by sis troufnul na jízdu v Sydney ? ;-)

29 páčidloAhák páčidloAhák | 10. června 2010 v 22:57 | Reagovat

Mír pro tebe bratře:

Jak to tam u Vás ''dole'' chodí s obcdodáky? Někde jsem četl, že prý jsou tam markety pod zemí čí co? Je to pravda? A jaký je podle tebe nejlepší obchod pro nákup potravin?

Bůh s tebou 8-O

30 Jakub Jakub | 11. června 2010 v 2:19 | Reagovat

Ahoj, ŘP mám, ale tady jsem ještě nejezdil. Určitě to zkusím, auto si zatím kupovat neplánuju. Ale znám hodně lidí, co si auto pořídili a je to velmi výhodné, protože tu Benzín není drahý a hromadná doprava tu drahá je, jj, zlatý Perth, kde je doparava po centru zdarma! :-| Někdo říká, že zvládl řízení v Austrálii rychle, někdo, že s obtížemi. Je to asi různé. To projíždění velkých křižovatek a snad dokonce všech křižovatek má ten háček, že na to mají speciální fígl. Musíš si tak jakoby najet obloukem a pak zatočit, ale tohle nevím úplně přesně. Určitě, až to někdy zkusím o tom napíšu víc a hlavně chci taky napsat něco málo o místní populární značce Holden! ;-)

OC jsou často pod zemí, ale neřekl bych že z pravidla. Neviděl bych nějaký zásadnější rozdíl oproti ČR. Možná jen, že se tu lidi tolik všude necpou a hraje zde lepší hudba! 8-) Ale jinak je to opravdu stejné, podobné zboží, interiér. Ale jsem zatím pouze v Sydney. Nevím, jak bude vypadat OC třeba někde v outbacku! (vnitrozemí) :-D

31 Elka Braun Elka Braun | E-mail | 18. září 2010 v 14:44 | Reagovat

Ahoj Jakubko je mi líto jak to dopadlo s tvojí láskou :-( chápu te jak se cítiš ja se cítim podobne vid víš že o co jde ja se taky zamilovala do tvého prítele,ale nemúžu nic delat jdyž to nejde :-( kásku si nevynútime je krásna ale mooc bolí!snad na záver vše zlé je na neco dobré a asi to tak melo bít i u tebe a u mne taky ale bude mi dlouho trvat se s toho dostat :-(

32 Elka Braun Elka Braun | E-mail | 18. září 2010 v 14:45 | Reagovat

místo kásku melo být lásku pomýlila sem se :-)

33 Jakub Jakub | 19. září 2010 v 7:11 | Reagovat

[32]:Ahoj! S tím Péťou mě to mrzí, nevím co se stalo. Buď v klidu... Podívej co potkalo mě...  Každopádně já Markétu miloval neskutečně moc a nedokázal jsem si to vůbec představit, jak bez ní budu fungovat, zvlášť v Austrálii. No a teď?... Po asi čtvrt roce??? Naprosto jsem se srovnal, osamostatnil a začal jsem si žít nový, svůj život a užívám si ho na 100%! :-D Jsem maximálně spokojený... 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.