Šnorchlování na Shelly Beach

8. dubna 2010 v 12:51 | Jakub
Už delší dobu se chystám napsat článek o mé oblíbené činnosti a tou je šnorchlování v moři. :) Vlastně to nebude žádné dlouhé psaní a spíše zde naleznete spousty krásných fotek (asi 50) a to nad vodou, i pod vodou. Kdyby bylo po mém, tak jsem ve vodě neustále a tady v Austrálii jsou k tomu vcelku výborné podmínky. Ale bohužel, většinu času trávím buď v práci nebo spíše hledám nějakou lepší. Takže následující psaní a fotky jsou takovým shrnutím asi tří dnů za poslední dobu, kdy jsme vyrazili k moři.

Na Manly jezdíme moc a moc rádi a původně jsme tam chtěli i bydlet. Samotná cesta lodí je moc příjemná a vždy je to hezký zážitek. Ta Ferry na fotce je tedy jiná, než ta co jezdí na Manly. Tohle fotila nedávno Markéta, když jela na zkoušku do jednoho kadeřnictví. Směr cesty je ale stejný.

Výhled na City, Operu a Royal Botanic Gardens

Na šnorchlování jsem si oblíbil taková tři místa. Jedno je na Clovelly Beach, to je tam, jak Markétu smetla ta vlna a tudíž už tam moc nechodíme. Další je na Shelly Beach, (u těch lodí na následující fotce) a třetí místo mám tady, odkud je fotka focena. Tzn. mezi Manly Beach a Shelly Beach.

Krásné místo s výhledem na Shelly a na oceán - ideální kombinace...

Na tomto místě je malá pláž, na které se většinou nedá moc ležet, protože je hodně úzká a stejně je nejlepší být ve vodě. My jsme třeba seděli na takové zídce, kde se člověk ještě může hezky opřít. Hodně lidí také leží či sedí na skalách po levé straně.

Za mnou se nachází mořský bazén

Já a můj kulišácký výraz :D

Voda je tu průzračnější, než na Shelly, asi díky menšímu počtu lidí

Nádherná, teple působící skaliska

Mezi nimi se tvoří různé vodopádky a podobně





Stále bylo co sledovat

Markétka jde na to :)

Moře tak krásně nadnáší, že si stačí jen lehnout!

Od rodičů mi nedávno přišel narozeninový balík, ve kterém jsem obdržel mimo spoustu sladkostí a jiných věcí také podvodní pouzdro na foťák, které jsem si chtěl už delší dobu pořídit. Je to takový speciální pytlík, nechtěl jsem to pouzdro, které je jakoby ve tvaru toho foťáku, to stojí zhruba stejně, jako samotný foťák. Tento den jsem ho poprvé vyzkoušel a hned natočil několik videí a pořídil několik hezkých fotek.

Tohle je asi metr hluboko

Tady je hloubka asi 3 metry, ale rybky se držely tak metr pod hladinou

Ryby byly všude a rukama jsem rozrážel obrovská hejna

Někdy jsem plaval nad různými mořskými porosty a to tak, že jsem břichem škrtal o všelijaké listy a podobně. Ryby se hodně držely právě v těchto místech, prostě nádhera. Nemůžu se dočkat, až se budu potápět na Velkém bariérovém útesu...

Je to úžasné, jen tak si ležet na hladině a pozorovat tohle!

Byly tam i jiné druhy ryb, ale ty nafotím zase příště...

Hladina se ale začala nějak znečišťovat...

Když jsem viděl, že je ta hladina opravdu nějak špinavá, snažil jsem se dostat ke břehu. Ovšem na to, jak jsem se po cestě z vody vylekal nikdy nezapomenu. Snažil jsem se tu špínu všelijak podplavat, ale když jsem se pak pochvíli vynořil, ocitnul jsem se v takové oranžočervené skvrně. A první věc, co mě v tu chvíli napadla byla ta, že zrovna někoho těsně u mě rozpáral žralok! Vím, že je to malá pravděpodobnost, ale zkuste si to jen na malou chvíli představit, že se vynoříte na hladinu a ocitnete se v jakési skvrně, která vypadá jako krev! Strašně jsem se vylekal, zvlášť když jsem se v té sekundě rozhlídl přes ty zamlžené brýle kolem sebe a viděl, že není nikdo ve vodě a tak jsem se okamžitě snažil dostat co nejdříve na břeh, kde jsem zjistil, že se nic neděje a že je prostě jen špinavá hladina. :D

Na druhou stranu, žraloci na Manly nejsou až tak neobvyklí

Bohužel, tato jakási špinavá vlna s sebou přinesla také hromady Blue Bottle Jellyfish, takže jsme se už tento den ve vodě nekoupali. :(

Tady jsou vidět tři vedle sebe a pod nimi jsou malé rybky

Někteří odvážlivci šli i přes mnohá varování v klidu do vody :)

No jéééjej a zrovna jsem dostal hlad :D

Potápění bylo super a byl jsem moc rád, že jsem mohl poprvé fotit i pod vodou. Na Circular Quay jsme jako vždy narazili na místní hudebníky a tak jsme si je chvíli opět poslechli. Ten pán nalevo mává celý den jejich cédéčkem a snaží se nalákat lidi, aby si jej koupili. :)

Circular Quay

Samozřejmě nějaká ta fotka na památku

Jak to šlo, vyrazili jsme na Manly znovu a to rovnou na Shelly Beach. Po ceste bylo jako vždy na co koukat a za vyfocení stála např. skupina holek, které si evidentně velice užívaly krásného dne. :D

Holt v Praze na Vltavě by to asi nebylo ono...

Skupina potápěčů na Shelly Beach

Alespoň chvíli se se mnou potápěla i Markéta...

Ovšem je vidět, jak byla voda u břehu dost zakalená a Markéta se bojí plavat do hloubky, takže jsem tam musel vyrazit opět sám. :) Tohle místo je to druhé, které jsem popisoval. Jsou tam velké kameny, o které se lámou vlny. Kameny se po pár metrech rychle svažují dolů, kde je jen písek, na kterém často lenoší menší rejnok. Je tam už také docela hloubka. Řekl bych tak 4 - 5 metrů.




Tento den jsem zde našel nádhernou mušli , úplně jiná, než ostatní

Lesklá jako z obchodu...

Po cestě domů jsme z Ferry viděli nádherný západ slunce a když jsem se rozmýšlel, kterou fotku sem dát, opravdu jsem nevěděl, jak se rozhodnout. A tak jsem vybral tři nejlepší. :)




Po patnácti minutách se před námi objevilo západem slunce ozářené City

Pohled na Harbour Bridge v západu slunce a silueta Opery, se takto opravdu jen tak nevidí a nevím, kolikrát se nám ještě poštěstí jet na lodi a vidět takovouhle nádheru...

A to jsme ještě nadávali, že nám Ferry ujela před nosem :)

A Harbour Bridge samotný

Markétě to po koupání moc slušelo :)

Poslední fotku jsem ten den vyfotil u nás u baráku - Aquatic Centre

Předminulou sobotu jsem oslavil moje narozeniny a druhý den mě vytáhl náš kamarád Štěpán z Manly, abychom něco podnikli a tak jsme se šli druhý den potápět na Shelly.

Večer na mě čekal mimo výtečnou večeři i skvělý dort :)

Markéta měla na neděli domluvené nějaké stříhání a tak jsem vyrazil na Manly sám. Ovšem minulou noc jsem asi do pěti do rána propovídal s mými kamarády na Skypu a s vínem jsem to nějak přehnal. :D A tak jsem po cestě za Štěpánem myslel, že mu napíšu, že nedorazím. Dělal jsem si starosti, jak zvládnu tu Ferry, která se někdy přece jenom trochu zhoupne... Ale naštěstí jsem to nějak zvládl a po druhém pivu se mi udělalo hned líp. :) Štěpán mi ukázal kde bydlí a doufám, že mu nebude vadit, když to tu zveřejním, protože to opravdu stojí za to!

Výhled ze střechy

Výhled na severní pláže

Na střeše je i malý bazén a BBQ, už vím, kde bude příští kalba :)

Se Štěpánem jsme vyrazili opět na to místo na Shelly Beach. Bohužel se po cestě trochu zatáhlo, ale i tak jsme si to moc užili. Já teda naprosto skvěle! Šnorchlovat na narozeninový víkend v Tichém oceánu bylo prostě super... A v přítomnosti Štěpána se člověk také nenudí, takže fakt dobrý. :) Dokonce jsem si zase pohladil tu velkou rybu, co tenkrát na Clovelly, ale tato byla větší a celá leskle fialová.


Zezadu nás obklopovala krásná příroda

Tito pavouci jsou vidět na Manly snad vždycky

Po koupání jsme se byli ještě projít okolo Shelly Beach. Celá tato oblast se mi hrozně moc líbí a vždycky se tam budu rád vracet.

Manly Beach ve tmě

Manly

A na závěr výletu opět krásně osvícené City a Opera, která tomu vždy prostě dodá tu správnou třešničku na dortu. :) Tento nečekaný výlet byl moc fajn a jsem rád, že jsem tam nakonec dojel. A vůbec, všechny ty dny ve vodě, nejlépe s brýlemi a šnorchlem, byly super!

Opera House
 


Komentáře

1 Jitka Litošová Jitka Litošová | Web | 8. dubna 2010 v 17:23 | Reagovat

Jakube, je to jeden z nejkrásnějších a nejzajímavějších článků tady.!!!  :) Určitě se bude mnoha lidem líbit !!! :):):) :-)

2 Jakub Jakub | 9. dubna 2010 v 1:56 | Reagovat

[1]:No já myslím, že jo, já když jsem před odjezdem sem sledoval různé blogy, tak mě vždy stejně nejvíce zajímaly fotky pláží a podobně. Kdybych si tento článek četl já, jako někdo cizí, bylo by to přesně to, co jsem vždycky hledal. ;-)

3 Marcela Marcela | 9. dubna 2010 v 17:49 | Reagovat

Skutecne- moc krasne!

4 Michael ŠOUREK Michael ŠOUREK | E-mail | Web | 9. dubna 2010 v 19:38 | Reagovat

Jo, to s tím Skypem si pamatuji, tak jsem se zase zasmál. Opravdu povedené. Moc se mi líbyly ty západy. :-). Jinak je radost vidět článek kterému jsi musel jistě věnovat mnoho času.

5 Jakub Jakub | 10. dubna 2010 v 3:17 | Reagovat

[3]:Díky, měj se hezky Marcelo! :-)

6 Jakub Jakub | 10. dubna 2010 v 3:24 | Reagovat

[4]:Ahoj!Já teď právě nevím, jestli jsme spolu na tom Skypu nakonec mluvili nebo ne, ale myslím, že nakonec už ne, viď? Jsem rád, že se ti líbily fotky a že to dokážeš ocenit, kolik času jsem do toho vložil. Měj se hezky. :-D

7 Redd Redd | E-mail | 7. května 2010 v 9:43 | Reagovat

Ahoj. Kdy zase bude nejakej super prispevek? :) Nadsene to sleduju uz od sameho zacatku, ale nejak to vazne. No taaak, potrebuju trosku davky Australie do prace, aby mi to tam lepe utikalo :) Mejte se super, preji min pavouku a pres zimu co nejteplejsi dny!

8 Jakub Jakub | 9. května 2010 v 2:40 | Reagovat

Ahoj, moc se všem omlouváme, že jsme sem už tak dlouho nic nepřidali. Zítra mám volno a chystám se sem napsat konečně článek a hlavně vysvětlit to, co se tu vlastně děje, proč jsme sem už víc než měsíc nic nenapsali. Díky za trpělivost a měj se hezky. 8-)

9 Věra Věra | E-mail | Web | 29. listopadu 2013 v 15:25 | Reagovat

Taky ráda šnorchluji, dovolená karpathos řecko, tam jsem šnorchlovala poprvé a byla to bomba

10 Jakub Jakub | 30. listopadu 2013 v 18:14 | Reagovat

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Kdo jsem a proč píši tento blog


S některými z Vás, čtenáři tohoto blogu, se neznám osobně. Rád bych Vám sebe a můj blog stručně představil.

Jmenuji se Jakub Litoš, je mi 28 let a pocházím z Roztok u Prahy. Jako malý kluk jsem se začal spontálně věnovat hudbě, ve které mě rodiče a také další významní lidé, velice podporovali. Hudbě jsem se věnoval naplno a vystudoval hudební konzervatoř. Tam mi začalo nové období mého života, na které rád vzpomínám. Především jsem si začal svobodně a bez omezení užívat mladistvého života. Vždy jsem ale tak nějak vybočoval ze standardů a vyhýbal se klišé, nedokázal se smířit s některými pravidly a zaběhlými postupy - jak v hudbě, tak v životě.

Po škole jsem začal pracovat, i když v hlavě už jsem promýšlel můj nový plán. Jednou ve škole na lekci o moderní hudbě, jsem za zvuků didžeridu dostal nápad zrealizovat můj sen a odjed na druhou stranu světa - do Austrálie. V podstatě celý rok jsem se připravoval, pročítal blogy, sbíral informace, sháněl peníze. A hlavně jsem se na to psychicky připravoval, jelikož jsem byl dost fixovaný na domov, rodiče a takové to pohodlí a zázemí. Přede mnou bylo něco, co jsem znal jen z obrázků. Něco, na co jsem se neskutečně těšil a bál zároveň.

Naštěstí jsem na to nebyl sám. Několik let jsem bydlel s mou teď už bývalou přítelkyní Markétou a Austrálii jsme brali jako takové naše společné dobrodružství a utvrzení našeho vztahu. 25.9.2009 jsme opustili naši rodnou zemi a vydali se vstříc novým zážitkům. Po půl roce v Sydney, kdy jsme se už dostatečně rozkoukali a začínali se mít pomalu dobře, se se mnou Markéta rozešla a každý si šel svou novou cestou. Nestydím se říct, že to bylo mé zatím nejhorší období, co jsem kdy zažil. Měl jsem veliké potíže celou situaci rozumně zvládnout a dlouho mi trvalo, než jsem začal normálně fungovat. Byl to ale jeden z nejvýznamnějších bodů v mém životě - to rozhodnutí, že budu bojovat a víza si prodloužím.

Potom jsem začal chodit do školy. Poznal jsem mnoho nových lidí a začal se mít zase dobře. Po sedmi měsících jsem ve škole potkal Amy z Thajska. Oba jsme brzo zjistili, že si velice rozumíme a začali tak spolu bydlet. Později jsme si pronajmuli náš první byt, který byl minutu pěšky od vyhlášené Bondi Beach a mohu upřímně říct, že v té době mi začalo pro změnu to nejlepší období. Najednou jsem měl vše co jsem kdy chtěl, a tak jsem neváhal a naplno si to užíval. Oba s Amy jsme měli stálou práci a společné volné víkendy, které jsme vždy využili k výletům a dalším aktivitám. Byl to nádherný čas, na který nikdy nezapomenu. V prosinci 2012 jsme se v Sydney nakonec i vzali a Amy se tak stala dokonce i mou ženou.

1.4.2013 jsme společně opustili Austrálii a pro mě tak skončil 3,5 roční pobyt v mé vysněné zemi, kde jsem se stihnul rozejít s bývalou přítelkyní, oženit s Amy, vystřídat 10 různých bydlení, vystudovat 2 školy, získat mnoho pracovních zkušeností, vydělat nějaké peníze, potkat spoustu lidí z celého světa, ale především zažít něco, na co budu do konce života vzpomínat.

Po nezapomenutelném tříměsíčním cestování v Asii, jsme se na zkoušku usadili v Čechách, kde se nám podařila najít hezká práce a momentálně rozmýšlíme naše bydlení. V současné době mohu říct, že jsme již rozhodlí pro usazení se v Čechách, i když člověk nikdy neví, kam ho vítr zavane...

Blog jsem začal psát od mého odjezdu do Sydney. Věděl jsem, že budou mí nejbližší zvědaví, jak se mi tak daleko daří. Zároveň jsem si mohl zaznamenat více vzpomínek, které bych mohl časem zapomenout. Nakonec mě přes blog kontaktovalo i mnoho cizích lidí. S některými jsem se osobně setkal a poznal tak kolikrát i nové přátele. Stejným způsobem jsem poznal i mého nejlepšího kamaráda Kubu, který už se také vrátil domů. Jsem také rád, že mohu některým cestovatelům pomoci se do Austrálie dostat - inspirovat nebo poskytnout cenné, praktické a nezkreslené informace o tom, jak to v Austrálii funguje.

Děkuji Vám za Váš zájem, za Vaše zprávy a komentáře. Těší mě, že se Vám mé čtení a fotky líbí. A pokud zrovna vy také uvažujete do Austrálie odjet a nebo kamkoliv jinam třeba na Nový Zéland nebo do Kanady, přeji Vám upřímně hodně štěstí, odhodlání a trpělivosti. A také ať si to všechno moc užijete a načerpáte ze všeho co nejvíce nebo alespoň tak, jako já.